Náš způsob nahlížení na biologické pohlaví je špatný

Věděli jste, že na světě je skoro 150 milionů intersexuálních lidí ‒ s tělem, které nezapadá do definice muž nebo žena? (To je tolik jako obyvatel Ruska.)
Ve věku 10 let zjistila Emily Quinnová, že je intersexuální.
V této moudré, vtipné přednášce sdílí poučné lekce ze života stráveného kormidlováním mezi stereotypními společenskými očekáváními, lékaři, kteří po ní požadovali zbytečné operace ‒ a bojem o uznání sebe a neuvěřitelné rozmanitosti lidí. (Přednáška obsahuje výrazy nevhodné pro děti.)

[Přednáška obsahuje výrazy
nevhodné pro děti]

Mám vaginu.

(smích)

Jen mě napadlo, že byste to měli vědět.

To by pro některé z vás
nemuselo být překvapení.

Vypadám jako žena.

Jsem tak oblečená, aspoň myslím.

Jde o to, že mám také koule.

A k tomu jsou potřeba silné nervy,

přijít sem a promluvit si
s vámi o svých genitáliích.

Jen trochu.

Ale já nemluvím o statečnosti a odvaze.

Já to myslím doslova ‒ mám koule.

Právě tady,

přesně tam, kde mnohá z vás má vaječníky.

Nejsem muž nebo žena.

Jsem intersexuální.

Většina lidí předpokládá, že jste
biologicky buď muž, nebo žena,

ale je to ve skutečnosti
mnohem složitější.

Existuje mnoho možností,
jak někdo může být intersexuální.

V mém případě to znamená,
že jsem se narodila s chromozomy XY,

což asi víte, jsou mužské chromozomy.

A narodila jsem se s pochvou
a varlaty uvnitř svého těla.

Nereaguji na testosteron,

takže během puberty mi rostla prsa,

a nikdy jsem neměla akné,
ochlupení těla nebo mastnou kůži.

Můžete mi závidět.

(smích)

Ale i když ve skutečnosti nemám dělohu ‒
narodila jsem se bez ní,

takže nemám menstruaci,
nemohu mít biologické děti.

Dáváme lidi do škatulek
podle jejich genitálií.

Než se dítě vůbec narodí, jsme zvědaví,
zda je to kluk nebo holka,

jako by na tom nějak záleželo;

jako kdybychom byli méně nadšeni z dítěte,

pokud nemá genitálie, jaké jsme chtěli;

jako by to, co je mezi něčíma nohama,
vám o těchto lidech něco řeklo.

Jsou laskaví, velkorysí, zábavní?

Chytří?

Kým chtějí být, až vyrostou?

Genitálie ve skutečnosti nic neřeknou.

Přesto se podle nich definujeme.

V této společnosti rádi lidi škatulkujeme
i sebe navzájem nálepkujeme.

To nám trochu dává pocit sounáležitosti

a učí, jak komunikovat s druhými.

Ale je tu jeden opravdu velký problém:

biologické pohlaví není černé nebo bílé.

Pohlaví je celá škála.

Kromě genitálií máte také své chromozomy,

pohlavní žlázy,
jako vaječníky nebo varlata.

Máte své vnitřní pohlavní orgány,

svou produkci hormonů,
svou hormonální odpověď

a své sekundární pohlavní znaky,
jako je vývoj prsů, ochlupení, atd.

Těchto 7 oblastí biologického pohlaví
dává tolik kombinací,

ale my máme jen dvě možnosti:

muž nebo žena.

Pro mne je to trochu absurdní,

protože neznám jinou lidskou vlastnost,

která má jen dvě možnosti:

barva pleti, vlasy, oči, výška.

Můžete mít nos A nebo nos B,
to je vše, žádné další možnosti.

Je-li nekonečně mnoho způsobů,
jak naše těla vypadají,

jak naše mozky přemýšlejí,

jak osobnosti jednají,

nedává snad smysl, že je tak velká
různorodost biologických pohlaví?

Věděli jste, že kromě
chromozomů XX nebo XY

můžete mít chromozomy XX i XY?

Nebo byste mohli mít
jedno X navíc ‒ XXY.

Nebo dvě ‒ XXXY.

A tak dále.

A pro ty „normální“ lidi s XX nebo XY,

co to pro ně znamená?

Mám chromozomy XY.

Kdyby moje DNA byla nalezena
na místě trestného činu ‒

neříkám že bude, ale, víte, uvidíme...

(smích)

Až bude moje kostra
možná za tisíce let objevena,

budu označena za muže.

Je to pravda?

Moje koule by souhlasily.

Ale co zbytek mého těla?

A co v případě, že má žena rakovinu
vaječníků a musí si je dát odstranit?

Je stále způsobilá projít jako žena?

A co ostatní, kteří se narodili
bez koulí nebo vaječníků,

nebo jen s jedním, nebo kombinací obou?

Kam patří?

Musíte mít dělohu, abyste byla ženou?

Je spousta z nás,
které se bez ní narodily.

A naše nejoblíbenější orgány, genitálie:

buď máte jedno nebo druhé, ne?

Buď máte šest palců dlouhý penis,
který je přesně takto tlustý,

vyčnívající ven z těla v úhlu 90 stupňů,

nebo máte vaginu,
která je uvnitř takto široká

a klitoris polovinu palce
nad vaginálním otvorem

a stydké pysky, které vypadají přesně tak,
jak by měly vypadat,

v souladu s tím porno videem,
co jste onehdy sledovali, víte které.

Pokud jste měli v životě více
než jednoho sexuálního partnera

a postavíte si je jednoho vedle druhého,

tak vám zaručuji, že je můžete
poznat jen podle jejich genitálií.

(smích)

Přemýšlejte o tom.

Zkuste to.

(smích)

Vidím vás.

Nesoudím.

Všimněte si toho.

Všichni se liší, že?

Bipolarita pohlaví a jejich rolí je tak
hluboce ve společnosti zakořeněna,

že jsme se nad ní nikdy ani nepozastavili.

Pořád se navzájem automaticky umísťujeme
do jedné nebo druhé škatulky,

jako by to na tom nějak záleželo.

Dokud někdo nepřijde, aby vás znejistěl.

A jestli si myslíte, že jsem výjimka,
anomálie, mimo mísu:

intersexuální lidé představují
asi dvě procenta populace.

To je stejné procento
jako geneticky rusovlasí.

Je to asi 150 milionů lidí, zhruba,

což je více než celá populace Ruska.

Takže je nás tu spousta,
netřeba zdůrazňovat.

Nejsme noví nebo vzácní.

Jsme jen neviditelní.

Existovali jsme
v každé kultuře v dějinách.

Ale nikdy se o tom nemluvilo.

Ve skutečnosti mnozí nemusí vědět,
že jsou intersexuální.

Už jste měli karyotypový test
na určení vašich chromozomů?

Co kompletní krevní test
hladiny všech hormonů?

Jeden můj přítel,
padesátník, to zjistil loni.

Výkonná ředitelka interACTu,

což je přední organizace pro práva
lidí s nevyhraněným pohlavím v USA,

zjistila, že je intersexuální,
ve věku 41 let.

Její lékaři to zjistili, když jí bylo 15,

ale neřekli jí to.

Lhali jí, že má rakovinu,

protože to vypadalo jako snazší možnost,

než aby zjistila, že není „zcela“ žena.

Takové věci se stávají často,

že se intersexuálním lidem lže

nebo že jsou drženi
v nevědomosti o svém těle.

Toto je pro mnoho lidí překvapující.

Ale žijeme ve společnosti,
která o pohlaví nebo tělech vůbec nemluví,

leda když se navzájem
zesměšňujeme nebo hanobíme.

Že jsem intersexuální
jsem zjistila v 10 letech

a povětšinou mi tato informace nevadila.

Vskutku mě to netrápilo.

Byla jsem stále ve vývoji
svého chápání světa.

Až dokud jsem nebyla starší

a neuvědomila si,
že neodpovídám očekáváním společnosti,

že nezapadám, že jsem nenormální.

A tehdy jsem se začala stydět.

Kolikrát jste viděli děti,
jak si hrají se „špatnými“ hračkami?

Nebo jak si zkouší „špatné“ oblečení?

Často, že?

Děti nemají pojem o tom, co je normální,

nestydí se, že nejsou, kým by měly být,

nebo co by měly mít rády či měly milovat.

O žádnou z těchto věcí se nestarají.

Nestydí se, dokud je sami nezahanbíme.

Mě také lékaři lhali.

Jako desetileté mi řekli,
že také dostanu rakovinu,

pokud mi neodstraní varlata.

Pak mi to opakovali každý rok.

Dodnes stále existují lékaři,
kteří mi je chtějí odstranit.

Ale není k tomu vůbec důvod.

Má-li typický XY muž jako vy varlata

a jedno je nesestouplé,

má vysokou šanci, že dostane rakovinu ‒

nebo vyšší pravděpodobnost.

Je třeba, aby měla správnou teplotu.

Takže sestupují směrem od těla,
aby se ochladila,

nebo se smrští zpět do tepla se zahřát.

Moje to nemusí dělat.

Nereagují na testosteron,
neprodukují spermie.

Jsou v pořádku tady, v mém těle.

Protože je takový nedostatek informací
o intersexuálních lidech,

moji lékaři nikdy nechápali rozdíl.

Nikdy opravdu nechápali mé tělo.

Až jsem byla starší,
tak mi jiná lékařka řekla,

že potřebuji podstoupit operaci pochvy.

Řekla, že dokud mě nebude operovat,

nebudu schopna mít „normální sex“
s budoucím manželem.

Její slova.

Na operaci jsem nepřistoupila

a jsem za to nesmírně vděčná.

Nepřišla jsem mluvit
o svém sexuálním životě.

(smích)

Ale řekněme, že je v pořádku.

(smích)

Jsem v pořádku, moje tělo je v pořádku.

Ve skutečnosti nedokážete
rozeznat rozdíl

mezi mnou a jinou osobou,
pokud vám o tom neřeknu;

nedokážete říci, že jsem intersexuální,
pokud vám to neřeknu.

Ale opět, kvůli nedostatečnému
porozumění tělům

má lékařka nechápala rozdíl.

A můj sexuální život
je povětšinou v pořádku.

Jediný problém, který skutečně přichází,

je, že někdy sexuální situace vyvolají
vzpomínky na lékaře, jak se mne dotýkají,

znovu a znovu, od mých 10 let.

Měla jsem opravdu štěstí,
že jsem tomu unikla ‒

nemyslela jsem, že bych se tu dojala ‒

měla jsem opravdu štěstí,
že jsem se vyhnula fyzické újmě

ze zbytečně podstupovaných operací.

Ale nikdo z intersexuálních osob
není bez emoční újmy,

která pochází ze života ve společnosti,
jež se snaží zakrýt vaši existenci.

Většina mých intersexuálních přátel
takové operace podstoupila.

Častokrát jim odstraní varlata,
jako mám já,

i když je u mě riziko vzniku
rakoviny varlat nižší než rakoviny prsu

u typické ženy bez predispozic
a rodinné anamnézy.

Ale té neradíme,
aby si nechala vzít prsa, že ne?

Je vzácné potkat intersexuální osobu,
která nebyla operována.

Často jsou tyto operace prováděny,
aby zlepšily život intersexuálních dětí,

ale obvykle skončí pravým opakem,

způsobí více škody a komplikací,

a to jak na těle, tak na duši.

Neříkám, že lékaři jsou špatní nebo zlí.

Jen to, že žijeme ve společnosti,
která vede některé lékaře k tomu,

aby „napravovali“ ty z nás,
kteří nevyhovují jejich definici normálu.

Nejsme problémy, které je třeba napravit.

Jen žijeme ve společnosti,
která potřebuje být osvícena.

Dělám to například tím,

že píšu průvodce pubertou
bez ohledu na pohlaví,

který poučí děti o jejich tělech
s tím, jak porostou.

Nikoli o dívčích nebo chlapeckých tělech ‒

pouze o jejich tělech.

Často klademe nerealistická očekávání
na to, co naše těla dělají,

ale co je mimo naši kontrolu.

Mám na mysli, že když jednomu muži
naroste plný, luxusní hipster plnovous

a druhému jen několik chlupů na kníru,

co to znamená o tom, jací jsou jako muži?

Nic.

S největší pravděpodobností to znamená,

že jejich vlasové folikuly reagují
na testosteron různými způsoby.

Ale kolikrát jste slyšeli muže,
že se za něco takového stydí?

Představte si svět,
kde bychom mohli žít ve společnosti,

která nás učí nestydět se za věci,

které naše těla dělají nebo nedělají.

Chci změnit způsob, jakým v této
společnosti vnímáme biologické pohlaví ‒

což nežádám málo.

Dalo by se říci, že to chce mít koule.

(smích)

Ale nakonec jsme přijali,
že svět je kulatý, ne?

Už nediagnostikujeme homosexualitu
jako duševní poruchu

nebo hysterii u žen.

Už se nedomníváme, že epilepsie je
způsobena ďáblem, takže to je skvělé.

(smích)

Čím více jako společnost chápeme,
tím více se stále měníme a vyvíjíme.

A je celá škála biologických pohlaví.

Není černé nebo bílé.

Nejenže by toto poznání mohlo
ušetřit intersexuálním dětem

fyzické a psychické újmy,

ale mylím, že by to taky
pomohlo všem ostatním.

Kdo tady neměl někdy pocit
nedostatečnosti nebo studu,

protože jste nebyly dost holčičí,
byly příliš holčičí,

že jste nebyli dost mužní,
nebo byli příliš mužní?

Pohoršujeme se stále nad lidmi,
když nezapadají do škatulky,

ale myslím si, že ve skutečnosti

zostuzujeme jiné,
protože jim to brání vidět,

že ani my do svých škatulek nezapadáme.

A je pravda, že nikdo
ve skutečnosti nezapadá,

protože škatulky neexistují.

Tuto falešnou, binární fasádu muž-žena

jsme uměle vytvořili,
postavili si ji sami.

Ale ona nemusí existovat.

Můžeme ji rozbít.

A to je to, co chci udělat.

Přidáte se ke mně?

Díky.

(potlesk)