Nazi Aggression and Appeasement

Jak se blížíme k
2. polovině desetiletí 1930,

tak vidíme stále
agresivnější nacistické Německo.

Roku 1935 veřejně oznamuje
zájem znovu vyzbrojit armádu.

Důvod, proč je tohle důležité, není ten,

že z ničeho nic začali budovat armádu.

To vlastně dělali už od té doby,
kdy převzali moc v roce 1933.

Ale teď se cítili dostatečně
sebevědomí na to,

aby svůj zájem veřejně vyhlásili,

což je vlastně jiný
způsob, jak veřejně oznámit,

že jim na Versailleské
smlouvě už nemůže méně záležet,

která říká, že Německo mělo mít
maximálně armádu o 100 000 vojácích.

Tak se dostáváme do roku 1936.

Možná si vzpomínáte,

že další podmínkou
Versailleské smlouvy bylo,

že k Německu nepatří Porýní,
ten žlutý prostor právě zde.

To bylo vlastně potvrzeno roku
1925 smlouvami z Locarna,

kde Německo samo
souhlasilo s tím, že se Porýní vzdává.

Ale roku 1936 se Hitler rozhodl
toto ignorovat a okupovat Porýní.

Ale Francouzi z toho nejsou nadšení.

Zvláště UK z toho nebyla příliš šťastná.

Ale rozhodli se, že tohle není
důvod potenciálně začínat další válku.

Tudíž na Německo v podstatě nezatlačili.

Pak tu máme rok 1938 a německá
agrese stoupá na své maximum.

V březnu 1938 tu máme
puč řízený nacisty v Rakousku,

který doopravdy svrhne rakouskou vládu
a umožní Němcům sjednotit obě země.

Takže tu máme Němce, kteří přichází
do Rakouska, vskutku nekrvavé převzetí.

Tam už byla populární podpora nacistům.

V Rakousku existovala Nacistická strana.

Byl zde populární sentiment mezi
mnoho Rakušany, a to po mnoho let,

pokud možno se sjednotit s Němci.

Rakousko bylo a je v podstatě
německy mluvící národ.

A tak se v březnu opravdu děje.

Tento 'Anschluss' nebo-li sjednocení.

Pamatujeme si, že tohle byl též další
ignorovaný článek Versailleské smlouvy.

Nyní Němci dost ignorují Versailleskou
smlouvu a Smlouvu St. Germain,

která byla ekvivalentem Versailleské
smlouvy, avšak uzavřena s Rakušany.

Máme tu spojení Německa a Rakouska.

Jak se blíží konec roku
1938, zejména v září,

Hitler chce převzít německy mluvící
populaci Československa pod kontrolu.

Tento region, právě zde fialový,
zde je velká populace německy mluvících.

Tyto regiony jsou
dohromady nazývány Sudety.

A vskutku jak pokračuje politika
snahy nenarušit vztahy s Německem,

Francie, Velká Británie a Itálie souhlasí…

Itálie byla spojencem Němců.

Zejména Francie a Velká Británie
nemají zájem na poškození vztahů s Němci.

Tak v září 1938 podepíší
Mnichovskou dohodu,

kterou ve skutečnosti nekonzultují
s vládou Československa,

kde umožní Německu,
aby zabralo kraj Sudet.

A s Němci zabírajícími významnou
část populace Československa

a významnou část průmyslové
výkonnosti Československa,

to vede k tomu, že brzy roku 1939 vše,
co nyní tvoří Českou republiku,

tato oblast, tohle všechno,
se stává protektorátem Německa.

Nazývají to Protektorát Čechy a Morava.

Takže Čechy a Morava
se stávají součástí Německa.

To je tedy rok 1939.

Roku 1939 se opakuje stejný
vzor po dobu předchozích čtyř let,

nacistické Německo ignorovalo
Versailleskou smlouvu ozbrojováním,

okupováním Porýní,
spojením s Rakouskem.

Nyní zvětšují své území.

Je jim aktivně povoleno zabrání
německy mluvících částí Československa,

pod záštitou Mnichovské dohody.

A jsou schopni zabrat Čechy a Moravu,

což bychom v současné
době nazvali Českou republikou.

A tento hlavní obraz německé agrese,

umožněn jinými mocnostmi
Evropy, které umožnili, aby se to stalo,

a zejména tedy Velká Británie
umožňuje, aby toto proběhlo,

bylo označováno jako ústupková politika.

Očividně slovo ústupek znamená,
že je někdo, kdo je naštvaný,

vy je jen nechcete naštvat víc,
tak je necháte dělat cokoli budou chtít.

To je, v podstatě to, co se zde dělo.

Při zpětném pohledu je snadné říct:

„Hele, podívej! Nechali Německo
zabrat víc a víc, stát se agresivnějším,

což učinilo Německu víc sebevědomým.

A to vedlo k 2. světové válce.“

Ale v tu chvíli si také musíte pamatovat,

že všichni mají stále na paměti
co se stalo při 1. světové válce.

A nikdo neměl zájem začínat
další celoevropskou válku.

Tudíž i když se při
pohledu nazpět lehce říká,

že Britové, zejména Neville Chamberlain,

který byl premiérem od roku 1937 dál,
byl slabý a nechal Německo, Hitlera,

získat sebevědomí,

což vedlo nacistickou invazi
do Polska na podzim roku 1939.

Je jednoduché toto
tvrdit při pohledu zpět.

Ale vidíme, jak se blíží rok
1939, že Německo je agresivní,

Německo, které není kontrolováno
ostatními mocnostmi Evropy.

A to je to, co v září roku 1939…

Němci a Sověti souhlasí s rozdělením
Polska na jejich vlastní sféry vlivu,

což umožňuje Německu invazi
do Polska začátku září 1939,

což je, jak můžete říct, poslední kapkou
do džbánu a je to začátek…

Invaze do Polska.
To je začátek 2. světové války.