Jak jsem se naučila mluvit o svém vnitřním životě s Aspergerovým syndromem

Alix Generous je mladá žena, která má miliony nápadů — dělá špičkovou vědu, pomohla vyvinout novou technologii a srší vtipem (uvidíte). Má Aspergerův syndrom, formu poruchy autistického spektra, která má dopad na základní společenské dovednosti, jež jsou nezbytné pro komunikaci. Roky tvrdě pracuje na tom, aby se naučila, jak své myšlenky sdělovat světu. V této zábavné, osobní přednášce se podělí o svůj příběh — a o svoji vizi, jak pomoct více lidem předávat dál jejich velké myšlenky.

Dnes bych si s vámi
chtěla povídat o snech.

Celý svůj život lucidně sním

a je to daleko zábavnější než v kině.

(smích)

Kromě létání, plivání ohně

a přičarovávání sexy mužů ...

(smích)

můžu třeba číst nebo skládat hudbu.

Vtipné je, že jsem ve snu napsala
motivační dopis na univerzitu.

No a vzali mě. Takže tak.

Jsem velmi vizuální typ.

Přemýšlím v obrazech, ne ve slovech.

Pro mě jsou slova spíš
jako instinkty a jazyk.

Takových jako já jsou spousty.

Nikola Tesla, například,

který dokázal v hlavě vizualizovat,
navrhnout, otestovat a vyladit

všechny svoje vynálezy — do puntíku.

Jazyk je pro náš živočišný druh
stejně trochu výlučná věc.

Já jsem trochu primitivnější,

jako beta verze Google překladače.

(smích)

Můj mozek je schopen se dokonale
soustředit na věci, které mě zajímají.

Měla jsem například románek
s matematickou analýzou

a náš vztah trval déle než
manželství některých celebrit.

(smích)

Ještě pár dalších věcí
je na mně zvláštních.

Možná jste si všimli,
že moje intonace moc nekolísá.

Proto si mě lidé často pletou s navigací.

(smích)

Může být těžké mi vůbec porozumět,
pokud se mě tedy zrovna neptáte na cestu.

(smích)

Děkuji.

(potlesk)

Před několika lety,
když jsem začala přednášet,

jsem se šla poprvé nechat vyfotit.

Fotografka mně požádala,
ať se na ni podívám svůdně.

(smích)

Neměla jsem tušení, co tím myslí.

(smích)

Řekla: „Udělej takový ty oči,
jako když flirtuješ s klukama."

„Jaký oči?“, zeptala jsem se.

„Vždyť víš, trochu je přimhuř.“

A tak jsem to zkusila, fakt.

Vypadalo to nějak takhle.

(smích)

Vypadala jsem, jako když hledám Valdíka.

(smích)

To všechno má svoje důvody,
stejně jako to, proč se Valdík schovává.

(smích)

Mám Aspergerův syndrom,
formu vysoce funkčního autismu,

která má vliv na společenské dovednosti,
jaké se u člověka běžně očekávají.

Život je kvůli tomu mnohem složitější

a když jsem vyrůstala, měla jsem
problém zapadnout do kolektivu.

Mí kamarádi vyprávěli vtipy,
ale já jsem jim nerozuměla.

Mými osobními hrdiny byli
George Carlin a Stephen Colbert

a ti mě naučili, co je to humor.

Moje povaha se změnila
ze stydlivé a rozpačité

na vzdorovitou a výbušnou.

Asi není třeba dodávat,
že jsem neměla moc kamarádů.

Taky jsem byla přecitlivělá na dotyk.

Vodu jsem na kůži cítila jako mravenčení,

a tak jsem se roky odmítala sprchovat.

Můžu vás ale ujistit, že teď už jsou
moje hygienické návyky zcela v normě.

(smích)

Musela jsem se hodně snažit,
abych se dostala až sem, i moji rodiče.

Věci se tak trochu vymkly kontrole,
když mě sexuálně napadl spolužák.

A aby toho nebylo málo,
tak se moje situace ještě zhoršila.

Musela jsem jet víc než 3000 km
na druhý konec země kvůli léčbě.

Ale po předepsání nových léků
se můj život během několika dnů

proměnil v epizodu ze seriálu Živí mrtví.

Začala jsem být paranoidní
a začala jsem mít halucinace,

že se ke mně blíží tlející mrtvoly.

Nakonec mě zachránila moje rodina,

ale mezitím jsem během
těch tří týdnů zhubla o 9 kg

a taky se u mě rozvinula vážná anémie
a neměla jsem daleko k sebevraždě.

Přesunula jsem se do léčebného centra,
kde rozuměli mým averzím,

mému traumatu a společenské úzkosti
a kde věděli, jak s tím pracovat,

a konečně přišla pomoc,
kterou jsem potřebovala.

A po 18 měsících tvrdé dřiny

jsem zase mohla dělat neskutečné věci.

Jeden z aspektů Aspergerova syndromu je,

že tito lidé mají často
velmi bohatý vnitřní svět,

vím to z vlastní zkušenosti,
mám velice pestrou osobnost,

spoustu nápadů a v mé mysli
se toho prostě hodně děje.

Ale existuje tu propast mezi tím,
co se ve mě odehrává,

a tím, jak to sděluji zbytku světa.

Jednoduché sdělení může znamenat problém.

Není moc míst, kde by mě zaměstnali,
protože nemám společenské dovednosti,

a proto jsem se ucházela
o místo ve Waffle House.

(smích)

Waffle House je jedinečná
nonstop restaurace,

(smích)

(potlesk)

děkuji,

kde si můžete objednat bramboráčky
na tolik způsobů,

že byste se tak mohli zbavit mrtvoly ...

(smích)

na plátky, na kousky, s chilli, se šunkou,
s omáčkou, posypané a zapečené se sýrem.

(smích)

Je nepsaným společenským pravidlem,

že do Waffle House byste měli chodit
jen v nekřesťanskou noční dobu.

Takže jsem si tam jednou ve 2 hodiny ráno
povídala se servírkou a zeptala se jí:

„Jaká nejšílenější věc se ti
během tvé směny stala?“

A ona mi vyprávěla, jak jednou
vešel dovnitř úplně nahý muž.

(smích)

Řekla jsem: „Skvělé!
Kde se můžu zapsat na noční směnu?“

(smích)

Pochopitelně mě ve Waffle House nevzali.

Takže se zdá, že mít Aspergerův syndrom
můžeme považovat za nevýhodu,

a často je to opravdu pěkná otrava,

ale může to být i naopak.

Je to dar a umožňuje mi
přemýšlet inovativně.

V 19 letech jsem vyhrála vědeckou soutěž

se svým výzkumem korálových útesů

a svou práci jsem nakonec
prezentovala v programu

Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti.

(potlesk)

Děkuji.

(potlesk)

A teď, v 22 letech,
se připravuji na státnice

a jsem spoluzakladatelkou biotechnologické
společnosti s názvem AutismSees.

(potlesk)

Děkuji.

(potlesk)

Ale uvědomte si, co jsem musela překonat,
abych se sem dostala:

25 terapeutů, 11 chybných diagnóz
a léta fyzické i psychické bolesti.

Dlouho jsem přemýšlela,
jestli není nějaká snazší cesta,

a myslím, že existuje:
asistenční technologie pro autisty.

Tato technologie by mohla
sehrát zásadní roli

v pomoci lidem s poruchami
autistického spektra neboli PAS.

Aplikace Podium, kterou vyvinula
moje firma AutismSees,

umí nezávisle vyhodnocovat komunikační
dovednosti a pomáhá je rozvíjet.

Kromě toho pomocí kamery
sleduje oční kontakt

a simuluje situace jako je vystupování
na veřejnosti nebo pracovní pohovor.

A tak mě možná jednoho dne
ve Waffle House vezmou,

až se v tom trochu potrénuju.

(smích)

A skvělé je také to,
že jsem používala Podium,

když jsem se připravovala na dnešek,
a moc mi to pomohlo.

Ale je toho ještě víc.
Můžeme dělat daleko víc.

Pro lidi s PAS –

spekuluje se,
že jím trpěli mnozí inovativní

vědci, výzkumníci, umělci a inženýři;

třeba Emily Dickinsonová,

Jane Austenová, Isaac Newton a Bill Gates,

to jsou jen některé příklady.

Ale narážíme na problém,

že se tyto úžasné nápady často
nedostanou k ostatním lidem

kvůli překážkám v komunikaci.

A tak jsou mnozí lidé s autismem

každý den přehlíženi
nebo využíváni v cizí prospěch.

Takže mým snem je toto
pro lidi s autismem změnit,

odstranit překážky,
které jim znemožňují uspět.

Jedním z důvodů,
proč miluju lucidní snění, je to,

že mi umožňuje zůstat svobodnou,

nevnímat společenské a fyzické důsledky.

Když se vznáším nad scénami,
které si vytvářím ve své mysli,

zažívám vnitřní klid.

Nejsem svázaná nějakými soudy,

a tak můžu dělat, cokoliv si usmyslím.

Můžu se muchlovat s Bradem Pittem
a Angelina je přitom úplně v pohodě.

(smích)

Ale smysl asistenční technologie
je daleko větší a daleko důležitější.

Mým cílem je změnit pohled lidí

na autismus a lidi s vysoce funkčním
Aspergerovým syndromem,

protože je tolik věcí, které mohou udělat.

Podívejte se třeba na Temple Grandinovou.

A prostřednictvím tohoto umožňujeme lidem,

aby šířili svůj talent do světa
a posouvali svět kupředu.

A navíc jim dodáváme odvahu
jít za svými sny

v reálném světě, v současné době.

Děkuji.

(potlesk)

Děkuji.

(potlesk)