Co mě naučilo 31 dní pod vodou

V roce 1963 strávil Jacques Cousteau 30 dní v podmořské laboratoři na dně Rudého moře, a vytvořil tak světový rekord. Toto léto jeho vnuk Fabien Cousteau rekord překonal. Fabien strávil 31 dní v podmořské výzkumné laboratoři Aquarius, 15 kilometrů od pobřeží Floridy. V okouzlujícím projevu oživuje své báječné dobrodružství.

Musím se k něčemu přiznat.

Jsem závislý na dobrudružství.

Jako malý chlapec

jsem raději z okna pozoroval

ptáky na stromech a na obloze,

než abych sledoval plochou

tabuli popsanou křídou,
na které se čas zastavil,

a někdy jako kdyby vůbec nebyl.

Moji učitelé si mysleli, že mám

nějakou poruchu,
protože jsem v hodinách nedával pozor.

Nenašli na mě nic vyloženě zvláštního

až na mírnou dyslexii a to, že jsem levák.

Nezkoumali ale moji zvídavost.

Zvídavost pro mě znamená

propojení

se světem, s vesmírem.

Je o zkoumání,
co je za korálovým útesem

či za dalším stromem, ale také

o zkoumání nových věcí
nejen v našem okolí,

ale i o zkoumání nás samých.

Mým největším snem je

prozkoumávání moří na Marsu,

ale do doby, než se tam vydáme,

nabízejí i pozemské oceány

mnohá tajemství.

Pokud si naši planetu

představíte jako oázu ve vesmíru,
čímž skutečně je,

a dáte stranou pevniny,

budou oceány tvořit 3,4 miliardy

krychlových kilometrů objemu,

z nichž jsme zatím prozkoumali
méně než 5 procent.

Ve spojitosti s tímto
si je třeba uvědomit,

že máme k dispozici nástroje,
které dovolují proniknout hlouběji --

ponorky, dálkově řízené roboty
i živé potapěče.

Chceme-li prozkoumat
i tuto poslední hranici

naší planety, musíme tam dole žít.

Musíme vybudovat srub

na mořském dně.

V této souvislosti mě ohromně inspirovalo

setkání s doktorkou Sylvií Earleovou,

která je známá i komunitě TED.

Možná jste o ní už slyšeli.

Před dvěma lety pobývala

v poslední z podmořských laboratoří

a snažila se o její záchranu,

psala petici

proti jejímu sešrotování,

aby ji zachovala tam, kam patří.

Měli jsme celkově kolem tuctu

podmořských vědeckých laboratoří.

Zbývá ale už jenom poslední:

15 km od pobřeží Floridy

v hloubce 20 metrů.

Jmenuje se Aquarius.

Aquarius je v jistém smyslu

dinosaurus,

starobylý robot připoutaný na dně,

bájný Leviatan.

Jinak řečeno, jde o odkaz.

Díky setkání s doktorkou jsem si
uvědomil, že času je málo,

pokud chci zakusit,

jaké je to být akvanaut.

Když jsme se plavili vstříc,

po měsících dřiny a dvou letech příprav,

čekající obydlí nás přivítalo

jako náš nový domov.

Podstata ponoření se do hlubiny

a obývání tohoto obydlí
nebyla v tom být zavřený uvnitř.

Nešlo o to žít v čemsi,
co je velké jako autobus.

Šlo o to využít dostatku času

k prozkoumávání a objevování,

k porozumění této
oceánské nejzazší hranici.

Navštívili nás obrovští tvorové.

Tato siba skvrnitá je
vcelku běžným obyvatelem oceánů.

Důvod, proč vám tuto fotku ukazuji

a proč je zajímavá, je ten,

že si tento tvor přivedl své kamarády

a namísto toho,
aby se toulali otevřeným oceánem,

se zajímali o nás,

o ona podivná stvoření, která
se nastěhovala do jejich sousedství,

a která zkoumala plankton.

Studovali jsme všechny druhy tvorů,

a ti se k nám přibližovali
stále více a více.

Díky tomu, že jsem byli pod vodou

neustále, si na nás tito obyvatelé

korálových útesů začali

zvykat, a při plavbě otevřeným mořem
se u nás zastavovali.

Toto konkrétní zvíře kroužilo

kolem dokola po celých 31 dní
našeho pobytu.

Mise 31 nebyla až tak

o lámání rekordů.

Byla o propojení člověka s oceánem.

Díky dostatku času jsme mohli

studovat živočichy jako jsou žraloci
a mořští okouni,

a to v počtech,
jaké jsme nikdy dřív neviděli.

Je to jako vidět psy a kočky v harmonii.

Mohli jsme dokonce plavat s tvory

výrazně většími než my.

Například s ohroženým kanicem itajarou,

který se vyskytuje
pouze v okolí Florida Keys.

Stejně jako jakýkoli jiný soused,

i on, jakmile jsme jej začali nudit,

na nás začal plivat proud vody.

Tyto plivance mají takovou sílu,

že dokáží omráčit kořist,

načež ji kanic ve zlomku sekundy nasaje.

Pro nás to byl pouze signál

vrátit se zpět do obydlí
a nechat jej samotného.

Nešlo rozhodně jen o dobrodružství.

Projekt měl i vážnou stránku.

Dělali jsme hodně výzkumů
a díky dostatku času

jsme zvládli výzkum,
který by zabral tři roky,

za 31 dní.

V tomto konkrétním případě
jsme používali PAM,

což znamená fluorometr

s pulzně amplitudovou modulací.

Naši vědci
z Floridské mezinárodní univerzity, z MIT

a z Northeastern univerzity

mohli sledovat, co dělají korálové útesy,

když nejsme poblíž.

Fluorometr s pulzně amplitudovou modulací,
neboli PAM,

měří fluorescenci korálů,

neboť to prozradí mnohé
o škodlivinách ve vodě

i o faktorech spojených
s klimatickými změnami.

Používali jsme celou řadu
špičkových nástrojů,

jako je třeba tato sonda,
kterou rád nazývám

korálová rektální sonda, protože slouží

k měření rychlosti metabolismu,

v tomto případě u sudovité houby,

ale užívá se i v lesích.

Lépe jsme pochopili,

co se děje pod vodou

v souvislosti s klimatickými změnami,

což přispívá k porozumění procesům,

které ovlivňují pevninu a nás.

Nakonec jsme studovali
vztah mezi predátory

a jejich kořistí,
což je velmi zajímavé,

protože když odstraníme
některé z predátorů

obývající tyto korálové útesy,

kořist se začne chovat velice odlišně.

Zjistili jsme,

že se kořist přestane starat o útes,

přestane jej obývat

a zbavovat řas,

a namísto toho odplave pryč

a daný korálový útes opustí.

Takže během těchto 31 dní

jsme napsali více než 10 vědeckých článků

na každé ze zkoumaných témat.

Smyslem dobrodružství
ale nebylo pouze se učit,

ale rovněž sdílet
nabyté znalosti se světem,

což bylo snadné díky
dvojici inženýrů z MIT

kteří vyrobili prototyp
videokamery nazvaný Edgetronic,

aby zachytila zpomalený pohyb,

snímající až 20 000 obrázků za sekundu.

Je to jen malá krabička,

která stojí 3 tisíce dolarů.

Může si ji pořídit každý.

Tato kamera nám ukazuje chování

vcelku obyčejných tvorů,

které ale běžným okem nezachytíme.

Dovolte mi promítnout vám krátké video

pořízené touto kamerou.

Vidíte, jak vzduchová bublina

putuje kolem naší masky.

Kamera nám nabídla pohled

do života tvorů,
kteří žili hned vedle nás

během oněch 31 dní,

a kterým bychom zřejmě jinak
nevěnovali žádnou pozornost,

jako třeba tomuto krabu poustevníkovi.

Používat špičkovou techniku,

která nebyla konstruovaná pro práci

pod vodou, ale není úplně snadné.

Občas jsme museli kameru
obrátit vzhůru nohama,

vrátit se zpět do laboratoře

a ovládat ji na dálku

z laboratoře.

Získali jsme tak třeba poznatky o jednom

z nejúžasnějších chování,
které je ale běžně neviditelné,

jako v případě tohoto straška pavího,

jehož pokus ulovit kořist se odehraje

během tří desetin sekundy,

takže pořízené záznamy nám poskytují

mnoho materiálu pro vědecké

a technické analýzy.

Tento úder je jako výstřel kulky ráže .22,

a pokud jste někdy zkoušeli

spatřit kulku v letu, víte,
že je to nemožné.

Nyní už umíme zaznamenat

věci jako tyto rournatce ozdobné,

kteří se natahují a roztahují

rychlostí, jaká lidskému oku uniká.

Nebo v tomto případě

rybu vrhající zrníčka písku.

Tohle je sailfin goby

a když se na ni podíváte v reálném čase,

nikdy nespatříte její plápolavý pohyb,

protože je příliš rychlý.

Jedním z největších darů,
které jsme pod vodou měli,

byl bezdrátový internet,

takže jsme po celých 31 dní
byli ve spojení

se světem z mořského dna,

a dělili se tak o naše zážitky.

Zrovna tady hovořím

přes Skype s třídou

na jednom ze šesti kontinentů

z celkových 70 000 studentů,
se kterými jsme byli ve spojení

každý den naší podmořské mise.

Zrovna jim ukazuji obrázek,
který jsem pořídil

svým chytrým telefonem pod vodou,

na kterém je kanic itajara ležící na dně.

Nikdy předtím jsme něco takového neviděli.

Sním o dni,

kdy budeme mít podmořská města

a možná, opravdu možná,
pokud budeme posouvat hranice

našich dobrodružství a poznání,

a získané znalosti budeme
dále sdílet s ostatními,

vyřešíme mnoho závažných problémů.

Můj dědeček říkal:

„Lidé chrání to, co milují."

Můj otec říkal:
„Jak mohou lidé chránit to,

čemu nerozumí?"

A já o tom přemýšlel celý svůj život.

Nic není nemožné.

Musíme snít, musíme být kreativní,

a my všichni musíme zažívat dobrodružství,

abychom konali zázraky v těžkých dobách.

Ať už jde o klimatické změny,

vymýcení chudoby

nebo vrácení budoucím generacím,

co jsme si tak samozřejmě vzali pro sebe.

Jde o dobrodružství.

A kdo ví, třeba jednou budeme
mít podmořská města

a třeba se někdo z vás

stane akvanautem.

Děkuji mnohokrát.

(Potlesk)