Co víme (a nevíme) o koronaviru

Co se stane, když se nakazíte koronavirem? Kdo je nejvíce ohrožen? Jak se můžete chránit? Odborník na veřejného zdraví David Heymann, který v roce 2003 vedl globální reakci na epidemii SARS, sdílí nejnovější poznatky o COVID-19 a o tom, co může přinést budoucnost.

[V ranních hodinách 27. února 2020

bylo potvrzeno 82 tisíc nakažených
koronavirem a 2 810 úmrtí.

TED pozval Dr. Davida Heymanna, aby se
podělil o nejnovější poznatky o nákaze.]

[Co se stane,
když se nakazíte koronavirem?]

U většiny lidí se projeví velmi mírně,
jako obyčejné nachlazení.

Určité typy lidí se nakazí
a onemocní velmi vážně.

Patří k nim zdravotníci.

Pro ně je to velmi závažná nákaza,

protože dostávají vyšší dávku
než běžní lidé,

a zároveň nemají imunitu.

V běžné populaci je pravděpodobné,

že dávka viru, kterou obdržíte
při nakažení se,

je mnohem nižší než dávka,
kterou obdrží zdravotníci,

přičemž zdravotníci mají vážnější infekci.

Vaše nákaza by tak měla být méně závažná.

Zbývají tak starší lidé a ti,
kteří trpí i dalšími nemocemi,

kterým skutečně musíme zajistit

zdravotní péči v nemocnicích.

[Kteří lidé by měli být
nejvíce znepokojení?]

Nejvíce se to dotýká lidí,

kteří primárně žijí v rozvojových zemích.

pokud by v jejich zemi došlo k epidemii,

tak nemají přístup k dobré zdravotní péči

nebo nemají přístup do nemocnic vůbec.

Tito lidé by byli velmi ohrožení,

především starší lidé.

Starší lidé jsou ohroženi
ve všech populacích,

ale zejména ti bez přístupu ke kyslíku.

V průmyslově vyspělých zemích

jsou ohroženi velmi staří pacienti
s dalšími nemocemi.

Riziku jsou vystaveni ti,
kteří mají cukrovku nebo jiné choroby.

Podle všeho běžná populace
není vystavena velkému riziku.

[Jaké zdravotní obtíže
ohrožují lidi nejvíce?]

Především plicní choroby,

které jsou důležité
jako doprovodná onemocnění.

Obecně jsou více ohroženi starší lidé,

především lidé starší 70 let,

protože už nemají tak efektivní
imunitní systém jako zamlada

a jsou náchylnější k infekcím.

Navíc v Číně u některých případů
došlo současně k nákaze chřipkou

a zároveň se objevily bakteriální
superinfekce u zápalu plic.

[Kde najdeme aktuální informace?]

Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí
v Atlantě vše monitoruje

a pravidelně aktualizuje webové stránky.

Také Světová zdravotnická organizace
v Ženevě,

která koordinuje mnoho aktivit
na mezinárodní úrovni,

má webové stránky s denními aktualizacemi.

Je odpovědností každého z nás,
aby si tyto informace našel,

abychom chápali a zajistili,

že svým vlastním způsobem
pomáháme prevenci velkého rozšíření.

[V roce 2003 jste vedl globální reakci
na vypuknutí SARS.

Jak jsou si tyto nákazy podobné?]

Všechny nové infekce
představují stejný problém.

Jedná se o nákazu napadající osoby,

které tomuto viru nikdy nebyly vystaveny.

Nemají žádné ochranné protilátky

a není jasné,

jestli si jejich imunitní systém
s virem poradí či nikoli.

Jde o virus, který se obvykle
vyskytuje u netopýrů nebo jiných zvířat

a zničehonic se objevil u lidí.

Lidé s tímto virem
dosud nemají zkušenosti.

Ale postupně se začínáme dost dozvídat,

obdobně jako tomu bylo u SARS.

Vyskytuje se zde větší počet úmrtí,

než tomu bylo u SARS.

Ale když to vydělíte
počtem nakažených osob,

tak je infikováno mnohem víc lidí,
než tomu bylo u SARS.

Míra úmrtnosti,

tedy poměr úmrtí k počtu případů SARS,

byla asi deset procent.

U dnešního koronaviru, COVID-19,

to jsou dvě procenta
nebo asi ještě méně.

Tento virus je mnohem méně virulentní,

ale stále je to virus, který zabíjí,

a proto nechceme,
aby se rozšířil v lidské populaci.

[Zareagovali jsme při překročení hranic,
třeba na letištích, adekvátně?]

Je zřejmé, že letiště
či jakékoli pozemní hranice

nemohou zabránit pronikání nemoci.

Lidé v inkubační době
mohou tuto hranici překročit

a vstoupit do zemí,

kde pak mohou nakazit jiné,
až u nich nemoc propukne.

Hranice tedy nejsou způsobem,

za pomoci měření teploty

zabránit rozšíření nákazy do země.

Hranice jsou důležité,
protože zde můžete lidem,

přijíždějícím z rizikových oblastí,

poskytnout informace,

vytištěné nebo verbálně,

o tom, jaké jsou příznaky
a symptomy této infekce.

a co mají dělat, pokud se domnívají,
že mohou být nakažení.

[Jaký je časový plán vývoje vakcíny?]

Vakcíny se v současnosti vyvíjejí,

stále probíhá rozsáhlý výzkum.

Tento výzkum nejprve
vyžaduje vývoj vakcíny,

pak prozkoumání její bezpečnosti
a účinnosti u zvířat,

která jsou po očkování virem nakažena.

No a poté musí dojít
k vyzkoušení na lidech.

Studie na zvířatech ještě nezačaly,

ale u některých vakcín
budou už brzy zahájeny.

Předpokládá se, že do konce tohoto roku

či počátkem roku dalšího,

by mohlo existovat
pár potenciálních vakcín,

které pak budou zkoumány za účelem
udělení licence regulačními orgány.

Bavíme se tedy nejméně o jednom roku,

než bude k dispozici široce
použitelná vakcína pro populace.

[Jaké otázky ohledně nákazy
nejsou stále zodpovězené?]

Již víme, jak se přenáší.

Nevíme, jak snadno se přenáší mezi lidmi,

v komunitách či v neuzavřených prostorách.

Víme například,

že v uzavřených prostorách výletní lodi
se rozšířila velmi snadno.

Potřebujeme lépe pochopit,

jak se bude šířit, až se dostane
do otevřenějších prostor,

kde jsou lidé vystaveni jiným lidem,
kteří mohou být nemocní.

[Jak by se globální reakce dala zlepšit?]

Hlavním problémem dnešního světa je,

že se na nákazy v rozvojových zemích
díváme jako na něco,

co musíme zastavit.

Takže když vypukne ebola,

uvažujeme takto:
„Jak můžeme nákazu v té zemi zastavit?“

Ale neuvažujeme takto:

„Jak můžeme dané zemi
pomoci s posílením vlastní schopnosti

detekovat a reagovat na infekce?“

Neinvestovali jsme dost do pomoci zemím,

aby rozvinuly své základní kapacity
v oblasti veřejného zdraví.

Místo toho jsme celosvětově
investovali do mnoha mechanismů,

jež zajišťují podporu jiným zemím,

aby pomohly zastavit nákazu.

Přejeme si ale svět, v němž každá
země může udělat maximum

pro potlačení nákazy na vlastním území.

[Můžeme v budoucnu očekávat
propuknutí další epidemie?]

Dnes nás je více než sedm miliard.

A když tito lidé přichází na svět,

vyžadují více jídla,

vyžadují celou řadu věcí

a žijí blíže k sobě.

Žijeme vlastně v urbanizovaném světě,
kde lidé žijí v městských oblastech.

A zároveň chováme více zvířat,

a ta také přispívají k lidské stravě.

Takže vidíme,

že propojení zvířat a lidí
je stále těsnější.

Při tak intenzivním chovu
zemědělských zvířat

a tak intenzivním růstu lidské populace,

kde společně žijí na stejné planetě,

to je opravdu tavicí kotel, v němž se
nákazy vyskytují opakovaně.

Těchto epidemií bude nakonec více a více.

Dnes nastupující infekce
jsou varováním před tím,

co se přihodí v budoucnosti.

Musíme zajistit,

že na světě existuje technická spolupráce

s cílem zajistit,

že při výskytu takových epidemií
jim porozumíme

a rychle poskytneme informace
potřebné k jejich zvládnutí.

[Je to nejhorší za námi?]

To nemohu přesně předvídat.

Mohu říci jedině to,
že všichni musíme být připravení

na nejhorší možný scénář.

A zároveň se naučit,

jak chránit sebe i jiné,

pokud nás tato epidemie zasáhne.

[Pro více informací viz
Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí

Světová zdravotnická organizace]