Eric X. Li: Příběh dvou politických systémů

Je to standartní předpoklad na Západě: Společenským vývojem, se stáváme kapitalisty se zastupitelskou demokracií a mnoha stranami. Eric X. Li je Čínský investor a politolog. V jeho provokativní hranice bořící přednášce žádá o zamyšlení. Ptá se, jak přemýšlíme nad možností, že existuje více než jedna cesta jak spravovat úspěšný moderní stát.

Dobré dopoledne.

Jmenuji se Eric Li a narodil jsem se tady.

Ale ne, tam jsem se nenarodil.

Tady jsem se skutečně narodil.

Shanghai, během vrcholu kulturní revoluce.

Moje babička říká, že slyšela

zvuky střelby současně
s mými prvními výkřiky.

Když jsem vyrůstal, vyprávěli mi příběh,

který vysvětloval vše, co jsem
potřeboval vědět o lidstvu.

Bylo to takto.

Všechny lidské společnosti
se vyvíjejí lineárně,

začínají s jednoduchými společenstvími,
a pak otrokářství,

feudalismus, kapitalismus, socialismus

a konečně, hádejte, kde to končí?

Komunismus!

Dříve nebo později, celé lidstvo,

bez ohledu na kulturu, jazyk, národnost

dospěje do této poslední fáze

politického a sociálního vývoje.

Všechny národy světa se sjednotí

v tomto ráji na zemi

a budou žít šťastně až do smrti.

Ale než se tam dostaneme, jsme zapojeni

v boji, mezi dobrem a zlem,

dobro socialismu proti zlu kapitalismu,

a dobro by mělo vyhrát.

Toto samozřejmě, byl 'nadpříběh'

vydestilovaný z teorií Karla Marxe.

A Číňané na to skočili.

Učili jsme se ten
velkolepý příběh každý den.

Stal se nám vlastní, a věřili jsme mu.

Ten příběh byl bestseller.

Skoro jedna třetina světové populace

žila s tímto nadpříběhem

Pak se svět změnil, přes noc.

Jak jsem se zbavil iluzí víry mého mládí,

tak jsem odjel do Ameriky
a stal se hipíkem z Berkeley.

(smích)

V dospělosti se mi přihodilo něco jiného.

Jako kdyby jeden velký příběh nestačil,

učili mě jiný.

Tento byl zrovna tak velkolepý.

Také říká, že všechny lidské společnosti

se vyvíjejí lineárně k jedinému cíli.

Tento se odvíjel takto:

Všechny společnosti, bez ohledu na kulturu,

Křesťané, Muslimové, Konfuciáni,

se musí vyvinout z tradičních společností,

ve kterých je základní jednotkou skupina,

k moderním společnostem
v nichž jedinec

je suverénní jednotkou,

a všichni tito jedinci
jsou definováni jako rozumní,

a všichni chtějí jedno:

hlas.

Protože jsou všechni rozumní,
tak jakmile dostanou hlas,

vytvoří dobrou vládu

a žijí šťastně až do smrti.

Ráj na Zemi, opět.

Dříve nebo později,
bude volební demokracie

jediným politickým systémem
všech zemí a všech národů,

s volným trhem, aby byli všichni bohatí.

Ale než se tam dostaneme,
jsme zapojení do boje

mezi dobrem a zlem.

(smích)

Dobro paří těm, co představují demokracii

a jejich misí je, demokracii šířit

po celém světě, někdy silou,

proti těm zlým, kteří nepořádají volby.

(Video) George H.W.Bush:
Nový světový řád ...

(Video) George W. Bush:
... ukončení tyranie ve světě ...

(Video) Barac Obama:
...stejný metr pro všechny

kdo drží v rukou moc.

No --

(smích) (potlesk)

Tento příběh se stal také bestsellerem.

Podle Freedom House,

se posunul počet
demokracií ze 45 v roce 1970

na 115 v roce 2010.

Za posledních 20 let,
západní elity neúnavně

cestovali po světě
a prodávali tento model:

Několik stran bojujících o politickou moc

a každý je volí,

je jedinou cestou ke spáse

pro dlouho trpící rozvojový svět.

Ti, kteří model příjmou jsou předurčeni k úspěchu.

Ti, kteří ne, jsou odsouzeni k nezdaru.

Ale, tentokrát na to Číňané neskočili.

Můžeš mne oklamat jednou...

(smích)

Zbytek je historie

během 30 let se Čína posunula

z jedné z nejchudších
zemědělských zemí světa

na druhou největší světovou ekonomiku.

Šest set padesát milionů lidí

se pozvedlo z chudoby.

80% celkové světové chudoby pokleslo

během tohoto období díky událostem v Číně.

Jinými slovy, všechny
nové a staré domokracie

dané dohromady činily pouhý zlomek toho,

co jediný, jednou stranou řízený,
stát udělal bez voleb

Podívejte, vyrostl jsem na tomto:
potravinové lístky.

Maso bylo přidělováno - pár set gramů

na osobu na měsíc.

Nutno říci, že jsem snědl
všechny babiččiny příděly.

Tak jsem si položil otázku,
co je na tom všem špatně?

Tady jsem, ve svém rodném městě,

můj byznys roste mílovými kroky.

Podnikatelé zakládají firmy každý den.

Střední třída se zvětšuje
rychlostí a v měřítku

v historii lidstva nevídaném.

Přesto, podle toho velkolepého příběhu,

by se nic z tohoto nemělo dít.

Tak jsem udělal to jediné, co jsem mohl.
Studoval jsem to.

Ano, Čína je státem jedné strany,

řízeným Čínskou Komunistickou stranou,
tou Stranou,

a nevypisuje volby.

Tři domněky jsou vytvořeny

dominantními politickými
teoriemi naší doby.

Takový systém je provozně nepružný,

politicky uzavřený
a morálně nelegitimní.

No, tyto domněnky se mýlí.

Opak je pravdou.

Adaptibilita, meritokracie a legitimita

jsou tři definujíci charakteristiky

Čínského systému jedné strany.

Většina politických vědců řekne,

že systém jedné strany
je v podstatě neschopný

sebe-korekce.

Dlouho nevydrží,
protože se neumí adaptovat.

Ale fakta jsou tato:

Za 64 let spravování největší země světa,

byla škála stranických programů širší,

než v kterékoli jiné zemi v poslední době,

od radikální kolektivizace půdy
k Velkému skoku vpřed,

pak privatizace zemědělské půdy,

pak Kulturní revoluce,

pak Deng Xiaopingova tržní reforma,

pak nástupce Jiang Zemin
udělal obrovský politicky krok tím,

že otevřel členství ve Straně
soukromým podnikatelům,

něco nepředstavitelného během Maovy vlády.

Takže Strana se koriguje
spíše dramatickým stylem.

Institucionálně jsou přijata nová pravidla,

aby napravila dřívější nefunkčnost.

Například, omezený mandát.

Političtí vůdci mohli dříve zůstat
ve svých pozicích po celý život,

a využívali toho k hromadění moci

a zvěčnění své vlády.

Mao byl otec moderní Číny,

přesto jeho prodlužovaná vláda
vedla ke zničujícím chybám.

Takže Strana ustanovila omezené mandáty

s odchodem do důchodu v 68, max 70 letech.

Co často slyšíme, je:

"Politická reforma zaostává
daleko za ekonomickou reformou,"

a "Čína naléhavě potřebuje
politickou reformu."

Ale toto tvrzení je řečnická past

schovaná za politickými předsudky.

Víte, někteří se už předem rozhodli,

jaké druhy změn chtějí vidět,

a pouze takové změny
mohou být nazývány politickou reformou.

Pravdou je,
že politické reformy se nikdy nezastavily.

Při srovnání s dobou
před 30, 20, či dokonce 10 lety,

každá stránka Čínské společnosti,

jak byla země spravována,

od nejlokálnějšího stupně
po nejvyšší ústředí,

jsou dnes k nepoznání.

Takové změny prostě nejsou možné

bez politických reforem
nejzákladnějšího typu.

Odvážím se prohlásit že Strana

je přední světový expert
na politické reformy.

Druhá domněnka je,
že ve státě vlády jedné strany

se moc koncentruje v rukou pár lidí,

a z toho vzniká špatná vláda a korupce.

Skutečně, korupce je velký problém,

ale podívejme se na to
v širším kontextu.

Tohle vám může být proti srsti.

Strana je jednou
z nejvíce meritokratických

politických institucí na světě.

Čínský nejvyšší vládnoucí úřad, Politbyro,
má 25 členů.

V tom současném pouze pět z nich

pochází z privilegované vrstvy,
takříkajíc "princelings".

Těch dalších 20,
včetně prezidenta a premiéra,

pochází ze zcela obyčejného prostředí.

Mezi 300 či kolika členy
širšího ústředního výboru

je procento těch, co se narodili

v moci a blahobytu, ještě menší.

Valná většina nejvyšších Čínských vůdců

si svou cestu na vrchol vypracovala.

Srovnejte to s vládnoucími elitami

v rozvinutých i rozvojových zemích.

Myslím si, že shledáte,
že Strana je téměř na špici

ve vzestupné mobilitě.

Otázkou tedy je,
jak by to mohlo být možné

v systému řízeném jednou stranou?

A tím se dostáváme
k silné politické instituci,

málo známé pro 'Západní svět':

Stranické organizační oddělení.

Toto oddělení pracuje jako obří

motor na lidské zdroje,
kterému by záviděly

i některé z nejúspěšnějších korporací.

Pracuje jako rotující pyramida

tvořená ze tří částí:

veřejná správa,
státní podniky

a sociální organizace jako univerzity,

nebo veřejné programy.

Tvoří oddělené, přesto
integrované kariérní cesty

pro Čínské úředníky.

Absolventi vysokých škol
jsou vybíráni na vstupní pozice

všech tří cest, kde začínají odzdola,

nazývají se "keyuan" [pomocný úředník]

Poté mohou být povýšeni

a stoupat přes čtyři vyšší úrovně:

fuke [zástupce vedoucího sekce], ke [vedoucí sekce], fuchu [zástupce ředitele divize], chu [ředitel divize].

Toto nejsou pohyby z 'Karate Kida', jasné?

Je to važná věc.

Škála pozic je široká,

od vedení zdravotní péče ve vesnici

po zahraniční investice v městské části

nebo ředitele ve firmě.

Jednou ročně Oddělení
hodnotí jejich výkonnost.

Vede pohovory s nadřízenými, kolegy,

podřízenými.
Přezkoumávají jejich chování.

Zpracovávají průzkumy veřejného mínění.

Poté povýší ty úspěšné.

V průběhu jejich kariéry
se tyto kádry

mohou promítat skrze tyto tři cesty.

Časem se ti dobří posunou
nad tyto čtyři úrovně

na úrovně fuju [zástupce vedoucího kanceláře]
a ju [vedoucí kanceláře].

Tím vstoupí mezi vysoké úředníky.

Odsud se jejich úkolem stává

organizace oblasti s milionovou populací

nebo firmy s obratem
ve stovkách miliónů dolarů.

Podívejte,
jak je tento systém konkurenční,

v roce 2012 bylo 900.000 lidí
na úrovních fuke a ku,

600.000 na úrovních fuchu a chu,

a pouze 40.000 na úrovních fuju a ju.

Po úrovni ju,

zamíří ti nejlepší na několik
dalších vyšších pozicí,

a nakonec to dotáhnou
až do Ústředního výboru.

Tato cesta trvá dvě až tři desetiletí.

Hraje protekce roli?
Ano, samozřejmě.

Ale zásluhy zůstávají základním hybatelem.

V podstatě Organizační oddělení vede

zmodernizovanou verzi Čínského
stovky let starého

systému odborného vedení.

Čínský nový prezident, Xi Jinping,

je synem bývalého vůdce,
což je velmi neobvyklé,

jako první takový se dokázal
dostat na nejvyšší post.

I jemu to trvalo 30 let.

Začal jako starosta vesnice,

a v době, kdy vstupoval do Politbyra,

spravoval oblast s populací

150 milionů lidí

a celkové HDP 1,5 bilionu
amerických dolarů

Teď mě prosím nechápejte špatně.

Tohle není srážení nikoho.
Je to jen konstatování faktu.

George W. Bush, pamatuje ho?

Tohle není srážení.

(smích)

Před tím, než se stal guvernérem Texasu,

nebo Barack Obama, než
kandidoval na prezidenta,

by nemohli být ani správci malého obvodu

v Čínském systému.

Winston Churchil řekl, že demokracie

je, krom všeho jiného, hrozný systém.

No, zřejmě neslyšel
o Organizačním oddělení.

Lidé ze Západu mají stále za to, že

vícestraný volební systém
se všeobecným volebním právem

je jediným zdrojem politické legitimity.

Jednou se mě zeptali,
"Strana nebyla zvolena ve volbách.

Kde je tedy její zdroj legitimity?"

Odpověděl jsem: "A co způsobilost?"

Všichni známe fakta.

V 1949, když Strana získala moc,

byla Čína zmítána občanskou válkou,
rozdrobená zahraniční agresí,

průměrná délka života
byla v té době 41 let.

Dnes je to druhá největší ekonomika světa,

tahoun průmyslu, a lidé žijí

v rostoucí prosperitě.

Pew Research zkoumá čínské veřejné mínění

a toto jsou čísla za poslední roky.

Spokojenost se směřováním země: 85 %.

Ti, kdo si myslí,
že se mají lépe než před pěti lety:

70 %.

Ti, kdo předpokládají lepší budoucnost:

ohromných 82 %.

Financial Times zkoumá
názory světové mládeže,

a tato čísla, zcela nová,
jsou z minulého týdne.

93 % čínské generace Y

je optimistická
ohledně budoucnosti jejich země.

Tedy pokud toto není legitimita,
tak nevím co jiného jí je.

Oproti tomu většina volených
demokraciích ve světě

trpí chabým výkonem.

Nemusím pro toto publikum rozvádět,

jak nefunkční to je, od Washingtonu
po Evropská hlavní města.

S pár vyjímkami, velká většina

rozvojových zemí,
které přijaly volené režimy,

dnes stále trpí chudobou
a občanskými konflikty.

Vlády jsou voleny,
a poté jejich podpora spadne

během několika měsíců pod 50 %

a tam dole zůstane a klesá níž
až do dalších voleb.

Demokracie se stává věčným cyklem

volby a lítosti.

V tomto tempu, se obávám, že demokracie,

a nikoliv Čínský jedno-stranný systém,
je v ohrožení

ze ztráty legitimity.

Nechci vyvolat mylný dojem,

že Čína je v pohodě, a na cestě

k jakési supervelmoci.

Země čelí ohromným výzvám.

Sociální a ekonomické problémy,
které přichází

s bolestnými změnami,
jsou ohromující.

Znečištění je jedna. Bezpečnost potravin.
Populační problémy.

Na politické scéně
je nejhorším problémem korupce.

Korupce je široce rozlezlá
a podkopává systém

a jeho morální legitimitu.

Ale mnoho analytiků
diagnostikuje tuto nemoc špatně.

Říkají, že korupce je výsledek
jedno-stranného systému,

a abyste to vyléčili,

musíte takový systém
celý odstranit.

Ale bližší pohled nám řekne opak.

Transparency International řadí Čínu

mezi 70. a 80. místo ze 170 zemí,

a stále stoupá.

Indie, největší demokracie světa,

94 a klesá.

Z přibližně stovky zemí,
které se řadí až za Čínu,

je více než polovina
volené demokracie.

Takže pokud jsou volby všelék na korupci,

jak to, že tyto země to neumí napravit?

Jsem kapitalista dobrodruh. Vsázím se.

A nebylo by fér ukončit tuto řeč,

aniž bych vyšel na světlo
a pronesl pár předpovědí.

Tak tady jsou.

Během příštích 10 let
Čína předběhne USA

a stane se největší ekonomikou světa.

Příjem na obyvatele bude blízko vrcholu

všech rozvojových zemí.

Korupce bude omezena,
ale ne odstraněna,

a Čína se posune o 10 nebo 20 příček

nad 60.pozici v žebříčku Transparency Int.

Ekonomická reforma zrychlí,
politická bude pokračovat,

a systém jedné strany zůstane pevný.

Žijeme v soumraku jedné éry.

Nadpříběhy vytvářející univerzální tvrzení

nás ve 20.století zklamaly

a jsou zklamáním i v 21.století.

Nadpříběhy jsou rakovinou,

která zabíjí demokracii zevnitř.

Chci teď něco vyjasnit.

Nejsem tu, abych byl
žalobcem demokracie.

Naopak,
myslím, že demokracie přispěla

k vzestupu Západu a
k vytvoření moderního světa.

Je známo, že mnoho západních elit

vnucuje svůj politický systém, ta pýcha,

ta je jádrem současné Západní nemoci.

Kdyby věnovali o něco méně času

úsilí vnutit svou cestu ostatním,

a o něco více času
politické reformě na své půdě,

možná by jejich demokracie
měly lepší šance.

Čínský politický model nikdy nenahradí

volenou demokracii,
protože narozdíl od ní

se nevydává za univerzální řešení.

Nemůže být exportován.
Ale právě v tom to je.

Důležitost Čínského příkladu

není to, že nabízí alternativu,

ale to, že ukazuje,
že alternativy existují.

Pojďme uzavřít období nadpříběhů.

Komunismus a demokracie
mají oba obdivuhodné ideály

ale éra jejich dogmatického
univerzalismu je pryč.

Přestaňme tedy říkat lidem
a našim dětem

že je jen jedna cesta, jak si vládnout

a jediná budoucnost, ke které

musí všechny společnosti dospět.

To je špatné. To je nezodpovědné.

A nejhorší ze všeho, je to nudné.

Ať univerzalita uvolní místo pluralitě.

Možná je před námi zajímavější doba.

Jsme dosti odvážní ji přivítat?

Děkuji.

(potlesk)

Děkuji vám. Děkuji vám. Děkuji vám. Děkuji

Bruno Giussani (BG):
Ericu, zůstaň tu se mnou chvilku,

mám na tebe pár otázek.

Myslím že mnozí zde,
a především ti ze Západních zemí,

budou souhlasit s tvým prohlášením,

že demokratické systémy
začínají být nefunkční,

ale zároveň, mnoho shledá

zneklidňující myšlenku, že nevolená

autorita, bez jakéhokoliv
dozoru či konzultace

rozhoduje, co je národní zájem.

Jaký mechanismus v Čínském modelu

vlastně umožňuje lidem říci,

že národní zájem tak, jak ho definujete,
je špatný?

Eric X.Li (EXL):
Víš, politolog Frank Fukuyama,

nazval Čínský systém
'zodpovědným autoritářstvím'.

Není to úplně přesné,
ale myslím, že se to blíží pravdě.

Znám největší společnost v Číně
zabývající se průzkumy veřejného mínění

okay?

Víš, kdo je jejich největší klient?

Čínská vláda.

Nejen ústřední vláda,

i městské a provinční správy,

až k nejlokálnějším sousedským oblastem.

Pořád provádí průzkumy.

Jste spokojení se sběrem odpadků?

Jste spokojeni se směřováním země?

Takže v Číně je jiný mechanismus,

který reaguje na požadavky a myšlení lidí.

Podle mě bychom se měli odprostit

od myšlenky, že existuje
jen jeden politický systém --

volby, volby , volby --

který dokáže reagovat.

Já bych zrovna neřekl, že volby produkují

odpovědné vlády ve světě.

(potlesk)

BG: Mnozí, zdá se, souhlasí.

Jeden z rysů demokratického systému

je volnost pro občanskou
společnost se vyjádřit.

A tys ukázal údaje o podpoře

jakou mají čínská vláda a autority.

Ale také jsi zmínil další prvky,

jako jsou velké výzvy,
a pak je tu samozřejmě také

mnoho dalších faktů,
které jdou opačným směrem:

desítky tisíc nepokojů a protestů

enviromentální protesty, a další.

Zdá se, že naznačuješ, že v čínském modelu

není mimo Stranu místo

pro občanskou společnost se vyjádřit.

EXL: V Číně je živá občanská společnost,

ať už v oblasti životního prostředí nebo kde.

Ale je to jiné.
Ty bys to nerozeznal.

Podle západních definic,
tzv. občanská společnost

musí být oddělena nebo dokonce v opozici

k politickému systému,

ale tento koncept
je čínské kultuře cizí.

Občanská společnost je už tisíce let,

je konzistentní, koherentní

a je součástí politického řádu,
a já si myslím,

že to je velký kulturní rozdíl.

BG: Ericu, děkuji, za sdílení s TEDem.
EXL: Děkuji vám.