Jak žije zbytek světa v závislosti na příjmech domácností

Jak vypadá čištění zubů ve Švédsku nebo povlékání postele ve Rwandě? Anna Rosling Rönnlund nám to chce ukázat, a proto vyslala fotografy do 264 domácností v 50 zemích, aby zdokumentovali kamna, postele, koupelny, hračky a mnohé další vybavení domů všech příjmových skupin na celém světě. Podívejte se, jak žijí rodiny v Lotyšsku, Burkině Faso nebo Peru, zatímco Rosling Rönnlund vysvětluje sílu vizualizace dat pro lepší pochopení světa kolem nás.

Jaké obrázky k nám přichází
z okolních zemí světa?

Vidíme přírodní katastrofy,

války, teror.

Vidíme uprchlíky

a hrozné nemoci.

Je to tak?

Také vidíme krásné pláže,

roztomilá zvířátka,

překrásnou přírodu,

obřady cizokrajných kultur.

Na základě těchto protikladů
si máme vytvořit představu,

jak vypadá svět za hranicemi naší země.

Je to vůbec možné?

Chci říct, svět působí tak zvláštně

a já si nemyslím, že takový opravdu je.

Nemyslím si, že je svět podivný.

Mám takový nápad.

Představte si celý svět jako ulici.

Nejchudší lidé žijí na jednom konci
a nejbohatší na druhém.

Všichni lidé na zemi žijí v této ulici.

Já i vy v ní žijete

a naši sousedé jsou lidé,
kteří mají stejné příjmy jako my.

Lidé, kteří žijí ve stejném bloku jako já,

mohou být klidně z jiných zemí, kultur
a vyznávat jiné náboženství.

Ulice by mohla vypadat nějak takhle.

A já jsem byla zvědavá.

Ve Švédsku, kde bydlím,

potkávám mnoho studentů.

Zkusila jsem se jich zeptat,

do jaké části této ulice by se zařadili.

Když změníme tyto domy na lidi,

každý bude reprezentovat
jednu miliardu obyvatel.

A pouze tím, že žijete ve Švédsku,
téměř jistě patříte sem.

Do nejbohatší skupiny.

Ale dotázaní studenti se domnívali,

že jsou někde uprostřed.

A jak vůbec můžeme rozumět světu,

ze kterého vidíme pouze
různé děsivé fotografie

a zároveň si myslíme, že jsme
uprostřed, když jsme nejvýše?

Není to jednoduché.

Takže jsem poslala fotografy

do 264 domácností v 50 zemích ‒
zatím, pořád to probíhá ‒

a oni v každém domě nafotili
stejnou sadu obrázků.

Vyfotili postel,

kamna,

dětské hračky

a 135 dalších věcí.

Takže teď máme kolem 40 000 obrázků

které vypadají nějak takto.

Tady nahoře je napsáno:

"Rodiny na světě podle příjmu"

a pod tím máme naši ulici.

Vidíme zde některé rodiny,
které jsme navštívili.

Ti nejchudší jsou vlevo,
ti nejbohatší vpravo

a všichni ostatní uprostřed.

Můžeme se posouvat dolů a uvidíme
nejrůznější rodiny, které jsme navštívili.

Například tady máme rodiny ze Zimbabwe,

jednu z Indie, Ruska a Mexika.

Takže můžeme porovnávat
domácnosti tímto způsobem.

Ale také můžeme vybrat
pouze určité země a porovnávat je,

nebo regiony, anebo jen
určité druhy fotografií.

Podívejme se, jak vypadají
dveře od různých domů.

Toto je svět domovních dveří,
uspořádaných podle příjmů domácností.

A vidíme zde velké rozdíly.

Na těchto fotografiích například vidíme
Indii, Filipíny, Čínu a Ukrajinu.

Co kdybychom šli dovnitř?

Můžeme se podívat na postele.

Takhle mohou vypadat postele.

Nevypadají jako lesklé fotky z magazínů.

Nevypadají jako děsivé
fotky ze zpravodajství.

Vzpomeňte si na švédské studenty,

kteří si mysleli, že jsou
podle příjmu někde uprostřed.

Tak se na to podíváme.

Odfiltrováním si přiblížíme střed ulice,

tímto způsobem,

a poté se zeptám studentů,

takže vaše ložnice vypadají takhle?

A oni připouští,
že by se v ní moc dobře necítili.

Tak zkusím snížit příjem
a zeptám se, jestli je to lepší?

A oni mi odpoví: „Ne, takhle nevypadá
běžná ložnice ve Švédsku.“

Takže příjem zvýším

a najednou se cítí jako doma.

Na tomto obrázku vidíme

například ložnice z Číny, Nizozemska,

Jižní Koreje, Francie a Spojených států.

Můžeme na některou postel kliknout,

pokud se chceme dozvědět
více o rodině, která ji vlastní.

Jednoduše klikneme
a pokračujeme na profil rodiny,

kde vidíme všechny fotografie
z jejich domácnosti.

Můžeme srovnávat i tímto způsobem.

A tyto stránky jsou pochopitelně
zdarma přístupné,

takže si můžete všechno sami
prohlížet i přidávat další fotografie.

Moje nejoblíbenější, a všichni mi obvykle
brání v tom, abych je ukazovala,

jsou fotografie záchodů,

protože normálně si nemůžeme
prohlížet cizí záchody,

ale teď máme tu možnost.

Takže tady máme spousty záchodů.

které vypadají celkem podobně,
jako ty naše, že?

Jsou z Číny, Nizozemí,
Spojených států, Nepálu,

Ukrajiny, Francie.

Všechny vypadají celkem podobně, že?

Ale nezapomeňte,
že jsme v nejbohatší části ulice.

Zkusíme porovnat úplně všechny záchody.

Teď to vypadá trošku jinak, že ano?

Tímto způsobem můžeme vizuálně

porovnávat nejrůznější kategorie obrázků

jako při práci s daty.

Pro některé věci ovšem
fotografie nefungují.

Někdy je jednodušší pochopit,
co přesně lidé dělají,

takže máme také krátká videa
každodenních aktivit,

jako je mytí rukou, praní prádla,

čištění zubů a podobně.

Ukážu vám záběry čištění zubů,

začneme těmi nahoře.

Vidíme lidi, kteří si čistí zuby.

Je zajímavé vidět

téměř stejné plastové kartáčky
v různých částech světa,

používané stejným způsobem, že?

Někteří to berou víc vážně než jiní,

(smích)

ale kartáček je stále stejný.

A poté, když se blížíme
nejchudší části ulice,

začínají lidé používat párátka,

nebo dokonce přímo své prsty,
aby si vyčistili zuby.

Konkrétně tato žena v Malawi

používá při čištění zubů hlínu,

kterou seškrábe ze zdí domu,

smíchá ji s vodou a pak si je čistí.

Takže v naší Dolarové ulici

je její zeď označena nejenom jako zeď,
což primárně je,

ale také jako zubní pasta,

protože je také tak používána.

Takže můžeme říct, že v chudší části ulice

budete používat párátka nebo prsty,

zatímco od středu výš
sdílený zubní kartáček

a úplně nejvýše má každý člověk
svůj vlastní zubní kartáček.

Což je fajn, nemuset používat
stejný jako vaše babička.

Můžeme porovnávat
v rámci jedné země.

Tady je rozdělení podle příjmů
ve Spojených státech,

většina lidí je uprostřed.

Máme rodinu, která žije
v nejbohatší části, Howardovy,

tady vidíme jejich domov.

A navštívili jsme i rodinu
z nejchudší části USA.

Můžeme teď udělat rychlé srovnání
vybavení jejich domácností.

Podívejme se na jejich příborníky.

U Hadleyů vidíme,

že mají příbory v zelené plastové nádobě,

mají jich několik druhů
a část je z plastu,

Zatímco Howardovi mají
tento dřevěný šuplík

s malými přihrádkami

pro každý typ příborů.

Můžeme přidat další rodiny

a podívat se na kuchyňské dřezy,

nebo třeba obýváky.

Pochopitelně můžeme udělat
to samé v jiné zemi.

Takže pojďme do Číny, vybereme tři rodiny.

Podíváme se na jejich domy,

jejich pohovky,

jejich kamna.

A když vidíte tato kamna,

je myslím zřejmá naše
obvyklá mylná představa,

že když přemýšlíme
o cizí zemi, předpokládáme,

že v každé mají svůj vlastní způsob,
jak dělat určité věci.

Ale podívejte se na tato kamna.
Jsou velice rozdílná, že?

Protože způsob, jakým vaříte svoje jídlo,

závisí zejména na vašem příjmu.

Ale skvělá věc je, když začneme
srovnávat napříč zeměmi.

Tady máme Čínu a USA.

Vidíme velký překryv obou států.

Takže si vybereme dvě domácnosti,
které už jsme viděli dříve,

Wuovy a Howardovy.

Když vidíme jejich ložnice,

je celkem těžké říct,
která je v Číně a která v USA, že?

Obě mají hnědé kožené pohovky

a rodiny mají podobná dětská hřiště.

Nejspíš byla obě vyrobena v Číně,

takže to není až tak překvapivé,

(smích)

ale jsou téměř stejné.

Můžeme také jít na druhý konec ulice,

přidáme Nigérii.

Porovnejme tyto dvě domácnosti
v Číně a Nigérii.

Podle těchto rodinných fotografií

toho nemají moc společného, že?

Ale podívejme se na jejich stropy.

Mají podobnou konstrukci z plastu a trávy.

Mají hodně podobné pohovky,

skladují obiloviny stejným způsobem,

obě rodiny budou mít k večeři ryby

a také vodu vaří totožným způsobem.

Takže když navštívíme
některý z těchto domů,

hrozí velké riziko,
že budeme přesvědčeni o tom,

že takhle vypadá život v těchto
konkrétních zemích ‒ Číně a Nigérii,

zatímco podle tohoto srovnání je zřejmé,

že takhle vypadá život
na určité příjmové úrovni.

Což názorně vidíte,
když se probíráte galerií Dolarové ulice.

Takže se vrátíme k postavičkám

reprezentujícím sedm
miliard lidí na světě

a uděláme rychlou rekapitulaci.

Podíváme se na srovnání
věcí v nejchudší skupině:

postele,

střechy,

vaření.

Všimněte si, že v těchto srovnáních

jsou domy vybrány tak,

aby byly v naprosto odlišných
částech světa.

Přitom ale vypadají celkem identicky.

Takže vaření nejchudší miliardy lidí

vypadá téměř stejně nezávisle na místě;

asi nebudou mít na boty;

při jídle nepoužívají lžíce;

skladují sůl stejným způsobem,
ať už v Asii nebo Africe;

a chození na záchod může být
podobný zážitek v Nigérii i Nepálu.

Uprostřed máme obrovskou
skupinu pěti miliard lidí,

kteří již pravděpodobně
mají přístup k elektřině;

kteří už nespí na podlaze;

sůl skladují ve sklenicích;

mají více než jeden příbor;

mají více než jednu propisku;

strop jejich příbytku
již nepropouští tolik vody;

mají boty;

mohou mít mobilní telefon,

hračky,

a produkují odpad.

Když se podíváme na naši skupinu,

uvidíme stejné boty v Jordánsku a USA.

Máme pohovky, čerstvé ovoce, hřebeny,

knihovny,

toaletní papír ‒
stejný v Tanzanii i Palestině,

těžko odlišit, jestli jsou tyto fotky
z USA, Palestiny, nebo Tanzanie.

Vietnam a Keňa;

šatníky, lampy, černí psi,
podlahy, tekutá mýdla,

pračky, hodiny, počítače,

telefony, a tak dále, že ano?

Takže máme spousty podobností
napříč celým světem

a obrázky, které vídáme v médiích,

nám ukazují svět
jako velice zvláštní místo.

Když se ale podíváme
na obrázky v Dolarové ulici,

nepůsobí to tak.

Takže pomocí Dolarové ulice

můžeme s fotografiemi
pracovat jako s daty

a naše kulturní stereotypy

jednoduše zaniknou.

Takže člověk z úplně opačné části světa

najednou vypadá téměř jako my.

A to znamená jak výzvu k akci,

tak důvod k naději.

Děkuji vám.

(potlesk)