NEUVĚŘITELNÉ! Koňské dostihy odhaleny: od kolébky po hrob

Od kolébky po hrob, dostihoví koně žijí otrocký, úděsný, brutální život bez jakéhokoliv vděku. V první řadě, koňské závody jsou miliarový bysnys. Nejsou tu kvůli lásce ke sportu a zajisté ne kvůli lásce ke koním, jsou tu kvůli lásce k penězům.

Koňské dostihy jsou vzrušující. Jsou
o rychlosti, spádu, adrenalinu,

výzvě, zvuku kopyt dusajících trať,
scenérie extrémního fyzického úsilí,

posouvání hranic, lidí i koní.
A víc, než cokoliv jiného,

jsou o pěnězích.

Ahoj, tady Emily z Bite Size Vegan a vítejte
u dalšího veganského medajlónku. Především,

závody koní jsou miliarový bysnys.
Nejsou tu kvůli lásce ke

sportu a už vůbec ne kvůli lásce ke koním,
jsou tu kvůli lásce k penězům.

Toto video je 3. z mé série o etice koní.
V 1. jsme se podívali na jezdectví

obecně a na svalově-kosterní újmy,
které způsobuje a v 2. jsme rozebrali,

jaký konkrétní vliv má udidlo. Nyní,
ne každý může souhlasit s etickou

přirozeností jezdectví vč. mnoha veganů.
Ale koňské závody tvoří komodifikaci

koní na zcela jinou úroveň, kde by se měl
i ten nejzarytější ne-vegan pozastavit.

S penězmi jako prioritou, se s koni zachází
jako se strojem na peníze. Tento tzv.

sport je protkán krutostí na tolika úrovních.
Budu se snažit zmínit pokud možno všechny

Prosím, odkažte se na blogový post
pro toto video s linkem

v popisu videa pro více článků
a zdrojů. Krutost koňských závodů

začíná daleko před tratí. Dostihoví koně
jsou geneticky manipulováni a šlechtěni

k co nejrychlejšímu běhu. Jejich životy začínají
v hřebčíně, kde jejich matky jsou nuceny být

těhotné 90% jejich krácených životů skrz
užívání látek jako prostaglandiny

a úpravou jejich prostředí pro změnu
jejich přirozených cyklů. Po narození

jsou potenciální dostihoví koně odtržení od jejich
matek, které jsou vzápětí opět oplodněny,

dokud už nemohou produkovat hříbata
a jsou poslány na jatka. Odloučeni od

jejich matek, tato novorozená hříbata potřebují
výživu a jsou kojená těmi, kterým se říká

"kojné klisny" z nižších plemen
oplodňované jen kvůli produkci mléka

pro hříbata dostihových koní. Děti
kojných klisen nemají v odvětví užitek.

A protože je nezákonné posílat koně mladší
6ti měsíců na jatka, mnoho z nich je zabito

surovým utlučením nebo jsou jednoduše
vyhladověni k smrti. Poté jsou staženi z kůže

k produkci luxusních kožených výrobků, známých
jako kordofánská kůže, a jejich maso často prodáno

pro lidskou spotřebu. Zpráva z r. 2009
od "The Jockey Club" uznala, že přibližně

49 817 klisen bylo ten rok vyšlechtěno, což znamená
asi 49 817 nepotřebnych hříbat od kojných

bylo zbytečně poraženo. A to
jen v USA. Tento strašlivý koloběh

násilných těhotenství, ukradených dětí a
předčasných úmrtí úzce odráží mléčný

průmysl, kde kravám-matkám, jsou jejich
telata odebrána a poražena pro telecí,

aby lidé mohli konzumovat jejich mléko.

Naneštěstí, být šlechtěn jako potenciální dostihový kůň
nechrání zbylá hříbata od podobného osudu.

Mimo statisíců potenciálních závodních
koní šlechtěných v mnoha zemích,

se každý rok pouze 5-40% skončí na závodech.
Ti zbylí jsou též poslání na jatka

pro lidskou spotřebu nebo žrádlo pro mazlíčky, vstupujíce zpět do šlechtitelského průmyslu, nebo jsou prodání do

nižších soutěží, které jsou ještě méně bezpečné
a regulované. Zatímco pojídání koňského

masa je tabu v mnoha společnostech, kde i
konzumenti jiných živočišných produktů

odmítají myšlenku pojídání koní, co si
mnoho lidí neuvědomuje, že koňská

jatka jsou jednoduše zákulisí koňských
závodů. Tak jako vaječný průmysl nemá užitek

pro kohoutky a rozseká je za živa nebo
je zplynuje, tak stejně jsou koně

nedostateční pro závody
vyřazeni jako průmyslový odpad.

Pro ty koně, kteří se proderou k závodům,
je to začátek mučivé existence.

Závodní koně běžně začínají přísný trénink,
když je jim okolo 1,5 roku, dávno předtím,

než jsou jejich těla plně vyvinuta a jejich
kostra dospěje. Dle článku "Practical

Anatomy and Propaedeuti of the Horse",
délka času pro úplný vývoj

růstových plotének nebo chrupavek
nekončí v průměru před 6. až 9. rokem.

Tito zranitelní mladí koně jsou vystaveni
extrémnímu výcviku, který vede k tragickému

množství zlomenin a zhroucení,
až do jejich 4 až 6ti let. Tento

záznam mladé klisny na dostihové dráze
zachycuje slyšitelné prasknutí její

holenní kosti, jak její tělo je tlačeno nad
jeho přirozené limity. Tato zranění velice

často zpečetí osud koně, jehož
léčba je nákladná a obtížná.

V průměru 24 koní zemře týdně
na dostihových tratích napříč USA.

V Austrálii je to 68 denně nebo 25 000 ročně.
Všechny úrazy nejsou zlomeniny.

Vypětí ze závodů způsobuje velké části
koní krvácení do plic a průdušnice

zvané "zátěží vyvolané krvácení do plic (EIPH)".
Dle studie University of Melbourne s nálezem,

že 50% dostihových koní mělo krev
v průdušnici a 90% hlouběji v plicích.

Jejich dieta s vysokou koncentrací obilí
také vede k žaludečním vředům, dle studie

v žurnálu The Veterinarian bylo shledáno
89% koní, u kterých se rozvinuly

hluboké krvácející vředy už v průběhu
8mi týdnů po započetí výcviku.

Dokud postižení koně nejsou odstraněni jako
draze léčitelní, jsou nuceni pokračovat v závodech

s podporou nebezpečných drog. Léčba bolesti
může maskovat zranení, které koni dovolí

běžet usilovněji, což ho ještě víc ohrozí na životě.
Až 90% koní, kteří se zhroutí,

již mívají zranění. Novinář Max Watman
vysvětluje, že Angličtí plnokrevníci se,

skz šlechtění na rychlost a dobrý vzhled
v dražebním ringu, stali

více zranitelní. Pro udržení koní
v chodu, se jim podává Lasix (který

kontroluje krvácení do plic), fenylbutazon
(proti zánětům), a kortikosteroidy

(na bolest a záněty). Zranění koně
ale nejsou jediní, co jsou na drogách.

Bývalý PR manažer závodiště Churchill Downs
Alex Straus říká, že "Trenéři pumpují

do koní ilegální drogy každý den.
S sázkou tolika peněz lidé udělají

cokoli, aby své koně zrychlili."
To zahrnuje chemikálie pro nabrání

váhy prasat a skotu před porážkou, a též
prostředky pro krevní doping, léky na štítnou žlázu,

stimulanty, Viagra, kobří jed,
léky na rakovinu a další.

Mimo této chemické podpory k výkonu,
jsou koně surově bičováni během závodů,

což je dnes asi veřejně nejznámější
a společensky přijímaná forma násilí na zvířatech.

Dostihový průmysl ujišťuje, že biče
musí být vycpány a řádně použity.

Pouze koně stimulují a nepůsobí zranění.
Každopádně, dle studie profesora a veterináře

Dr. Paula McGreevyho, vycpávky
sehávají v 64% úderů, a 83% švihnutí

s viditelným prohloubením kůže,
které tvoří 75% zásahů do slabin,

i když to je proti "Mezinárodní dohodě
o chovu, dostizích a sázkách".

Dr. McGreevy též zjistil, že 70% úderů
bylo zasazeno back-handem,

což se dle pravidel nepočítá jako úder.
V mnoha zemích je počet ran,

které kůň během závodu může dostat,
limitován pouze do posledních 100m,

odkud už mohou být biti nepřetržitě.
Tento kus balistické plastelíny shodné

se svalem koně, ukazuje účinek
běžného jednoho šlehnutí.

McGreevy šel ještě dál a udělal termografický
rozbor jeho nohy po zasasení běžné

rány do jeho stehna. Ta bílá místa
ukazují zánět 30 minut po jednom úderu.

Zastánci bičování argumentují, že kůň je daleko
větší zvíře, má tlustší pokožku a

vyšší práh bolesti. Není nic, co by
potvrdilo tuto námitku a McGreevy poukazuje,

že koně cítí i pouhou mouchu na jejich pokožce
a dokládá to typickým

záškubem zvaným "panikulární reflex".
Je celkem naivní se domnívat, že být zbit

opakovaně tupým předmětem je bezbolestný
zážitek. Dostihoví koně jsou též vystaveni

používání kovového udidla, jejichž účinek
detailně ukazuje toto video.

Je důležité poznamenat, že,
ač jsou dostihová udidla tvrdší než

u jiných koňských sportů, zaříkávač koní
Frank Bell prohlašuje, že "Závodní koně mají

udidla v ústech v podstatě celý život.
Mnoho žokejů udržuje rovnováhu

přes ústa koně tak často,
že jim je zdevastuje."

Mimo závodiště jsou koně při výcviku
ustájeni po většinu dne. Toto je

nejpraktičtější způsob, jak koně "uskladnit".
Každopádně tato izolace je okrádá o

sociální a okolní podněty. U ustájených
koní se může rozvíjet mnoho neurotických

jevů jako "crib-biting", kde okusují
ohradu a jiné pevné předměty,

nebo houpání se sem a tam
a sebepoškozování.

Po té bolesti a utrpení, byste si mysleli,
že závodní koně budou na sklonku odměněni,

obzvlášť vítězové. Ale s těmito
zvířaty je zacházeno čistě jako se zbožím,

bez ohledu na jejich výsledky. Když kůň
už není schopen podat výkon nebo jeho či její

výkon už není brán za dostatečný,
on či ona jsou odhozeni stranou jako odpad.

Ti, co se zhroutí na trati, jsou utraceni
na místě a odesláni do kafilérií

na krmeni pro mazlíčky a vedlejší produkty,
nebo jsou pohozeni u skládky jako tento.

Ti, co neumřou nebo nejsou zabiti na trati, jsou někdy
degradováni do nižších závodů jako překázkové dostihy,

kde jsou až 20x častější fatální úrazy.
A je zde daleko méně regulaci a kriterií.

Konečná stanice pro většinu
vyřazených koní jsou jatka,

kde jateční pistole je často používána nedbale a
neefektivně, prodlužujíc bolestivou a děsivou smrt

těchto dlouhodobě trýzněných zvířat.
I šampióni, kteří vyhráli jejich majitelům

statisíce dollarů, jsou prodáni za pakatel.

Od kolébky po hrob, dostihoví koně žijí otrocký,
úděsný, brutální život bez jakéhokoliv vděku.

Toto se stane, když jsou peníze
řazeny nad životy nevinných bytostí.

A toto je pravá tvář takzvaného
"sportu králů".

Děkuji za zhlédnutí a, prosím, sdílejte toto
video ve svém okolí pro šíření poselství.

Dejte videu palec, pokud jej shledáte platným a
podporujícím toto sdělení,

klikněte na "Nugget Army" ikonu a připojte se k naší komunitě
na Patreon pro zachování vzděláváni skrz Bite Size Vegan.

Pokud jste tu noví, určitě stiskněte
velké červené "Subscribe" dole

pro další parádní vegan obsah každé
pondělí, středu a některé pátky.

A určitě zhlédněte 1. a 2. video ze série
o etice koní. Buďte vegan a brzy naviděnou!