-
V naší sekci o délce not
-
jsme hovořilii o notách celých,
notách půlových, čtvrťových,
-
osminových, šestnáctinových,
-
někdy s tečkami,
-
a všech různých hodnotách.
-
Nyní pojďme noty umístit,
aby získaly i své ladění.
-
Výšku tónu určuje rychlost vibrace
-
ze zdroje zvuku.
-
Zvukem myslíme, v tomto
případě, hudební nástroj.
-
A tyto vibrace vytváří výšku zvuku,
-
čím je užší vibrace,
-
čím rychlejší vibrace,
tím vyšší zvuk.
-
Čím pomalejší vibrace,
tím hlubší zvuk.
-
Začneme s notovou osnovou,
-
která má pět rovnoběžných linek.
-
Kterákoli naše nota může být umístěna
-
na jednu z těchto pěti linek,
nebo do některé ze čtyř mezer.
-
Pojďme to udělat s celou notou.
-
Nyní přidáme další element,
-
kterým ovlivníme výšku tónu,
a tím je klíč.
-
Klíčů je celá řada,
-
ale my začneme pracovat s klíčem houslovým.
-
Každá nota v houslovém klíči má jméno,
-
které koresponduje s prvními sedmi písmeny
abecedy.
-
Začneme A a končíme G.
-
Těchto sedm názvů je opakováno neomezeně.
-
V notové osnově s houslovým klíčem, nota A
-
leží v druhé mezeře.
-
Pokračujeme notou H,
-
ta bude na třetí lince.
-
Potom ve třetí mezeře je C,
-
na čtvrté lince je D,
-
čtvrtá mezera patří E,
-
pátá linka F
-
a nad notovou osnovou leží G.
-
Nyní vidíme řadu not po sobě jdoucích.
-
Od A do G v houslovém klíči.
-
Pokud umístíme notu na linku
pod druhou mezeru, tedy pod A,
-
tedy tato linka, druhá linka patří notě G.
-
Pamatujte, že abeceda jde jen od A do G.
A, B, C, D, E, F, G
-
Pokud půjdeme dolů,
jdeme v abecedě opačně.
-
Takže linka, druhá linka se stává G.
-
První mezera F,
-
nejspodnější linka je E,
-
pod notovou osnovou je D.
-
Jak noty postupují, je zvuk vyšší.
-
Když sestupují,
zvuk klesá.
-
To platí u všech tradičních
hudebních notací.
-
Houslovému klíči se říká i G klíč,
-
protože obkružuje tón G na druhé lince.
-
Houslový klíč slouží pro smyčcové
nástroje a zpěvní hlasy,
-
případně vyšší hlasy a nástroje.
-
Soprán, nástroje jako flétna,
-
hoboj, klarinet
-
trubka, lesní roh, housle,
-
prává část klaviatury,
-
často hraná pravou rukou.