Britta Riley: Zahrádka v mém bytě

Britta Riley chtěla pěstovat vlastní potraviny (ve svém malém bytě). Spolu se svými přáteli proto vyvinula systém pro pěstování rostlin v použitých plastových lahvích -- tento systém zkoumali, testovali a ladili prostřednictvím sociálních sítí, vyzkoušeli naráz mnoho variací a rychle dospěli k optimální verzi. Tento systém nazvali distribuované "Udělej si sám". A výsledky? Lahodné.

Stejně jako mnoho z vás

i já jsem jedním ze dvou miliard lidí na Zemi,

kteří žijí ve městě.

A v některých dnech -- nevím jak to máte vy ostatní --

ale já si v některých dnech zřetelně uvědomuji,

jak silně jsem téměř ve všem,

co se týká mého života, závislá na ostatních lidech.

A někdy může být ten pocit až trochu děsivý.

Dnes chci ovšem mluvit o tom,

jak ta samá vzájemná závislost

může vytvořit mimořádně mocnou společenskou infrastrukturu,

kterou můžeme vlastně využít k tomu,

abychom pomohli řešit některé nejzásadnější občanské otázky

tím, že použijeme otevřené zdroje spolupráce.

Před několika lety

jsem četla článek Michaela Pollana v New York Times,

ve kterém tvrdil, že pěstovat alespoň nějaké vlastní potraviny

je jednou z nejlepších věcí,

kterou můžeme udělat pro životní prostředí.

Ten článek jsem četla

právě uprostřed zimy

a ve svém bytě v New York City jsem

rozhodně neměla místo na spoustu hlíny.

Takže jsem to prostě chtěla nechat být

a jen jsem si přečetla nové číslo časopisu Wired,

kde jsem zjišťovala, jak se odborníci snaží

vyřešit všechny tyto problémy za nás do budoucna.

Ale to byla přesně ta situace,

na kterou upozorňoval Michael Pollan ve svém článku --

to znamená, že takhle přesně přenecháváme

odpovědnost za všechny tyto záležitosti odborníkům,

a tím způsobujeme právě ty potíže,

které vnímáme v souvislosti s potravinovým systémem.

Náhodou jsem ze své vlastní práce věděla trochu

o tom, jak NASA používá hydroponii

při zkoumání možností pěstování potravin ve vesmíru.

Je možné získat optimální výživnou sklizeň,

když použijete pro pěstování rostlin

vysoce kvalitní tekutý substrát.

Pokud jde o pěstování zeleniny,

musel by se můj byt

co nejvíce podobat prostředí ve vesmíru.

Ale můžu nabídnout trochu denního světla

a celoročně kontrolovanou teplotu.

Rychle se přesuneme o dva roky později:

máme teď okenní farmy,

což jsou vertikální, hydroponické platformy

pro pěstování potravin uvnitř budov.

Funguje to tak, že dole je pumpa,

která periodicky zajistí přísun té tekuté výživy směrem k rostlinám nahoru,

a tato tekutá výživa pak v pramíncích stéká skrz kořenové systémy rostlin,

které jsou zavěšeny v keramických granulích --

takže nepotřebujete žádnou hlínu.

Světlo a teplota se u každého

okenního mikroklimatu liší,

takže okenní farma

potřebuje farmáře

a ten se musí rozhodnout,

jaký druh plodiny zasadí na své okenní farmě

a jestli bude hnojit své rostliny organicky.

Okenní farma byla nejdříve jen

technicky složitým nápadem,

který vyžadoval spoustu testování.

A já jsem vážně chtěla, aby to byl otevřený projekt,

protože hydroponie

je teď jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí patentování

ve Spojených státech

a mohla by se stát

něčím podobným jako Monsanto,

kde je hodně korporátního duševního vlastnictví (patentů)

v oblasti potravin pro lidi.

Takže jsem se rozhodla, že místo toho, abych vytvořila produkt,

bude lepší

otevřít tento projekt celé řadě spoluvývojářů.

Několik prvních systémů, které jsme vytvořili, docela fungovalo.

Byly jsme vlastně schopni vypěstovat asi tak jeden salát týdně

na typickém okně newyorského bytu.

A byli jsme schopni vypěstovat cherry rajčátka a

okurky, všechno možné.

Ale těch prvních pár systémů

prosakovalo, byly dost hlasité a spotřebovaly hodně energie,

takže Martha Stewartová by je určitě nikdy neschválila.

(Smích)

Takže, abychom přilákali více spoluvývojářů,

vytvořili jsme stránku na sociálních sítích,

na které jsme uveřejnili návrhy,

vysvětlili jsme, jak to funguje,

a šli jsme dokonce tak daleko,

že jsme upozornili na všechno, co bylo na těchto systémech špatné.

A pak jsme pozvali lidi z celého světa,

aby si postavili svoje systémy a experimentovali s námi.

Takže teď na této webové stránce

máme 18 tisíc lidí.

Máme okenní farmy

po celém světě.

To, co děláme,

by NASA nebo velká korporace

nazvala výzkum a vývoj (anglicky R&D).

Ale my tomu říkáme výzkum a vývoj Udělej si sám,

neboli vyzkoumej a vyviň sám.

Tak například

přišel Jackson a navrhl,

abychom použili vzduchová čerpadla místo vodních čerpadel.

Bylo potřeba postavit docela dost systémů, aby to fungovalo správně,

ale jakmile se nám to povedlo, byli jsme schopni

snížit naši uhlíkovou stopu skoro na polovinu.

Tony z Chicaga prováděl experimenty s pěstováním

stejně jako řada dalších okenních farmářů,

a povedlo se mu přimět svoje jahody, aby plodily

9 měsíců v roce ve zhoršených světelných podmínkách

tím, že prostě změnil složení organické výživy rostlin.

Okenní farmáři ve Finsku

upravují svoje okenní farmy

pro tmavé dny, jaké jsou ve Finsku v zimě,

tak, že je doplňují LED světlem,

takže i oni jsou teď součástí našeho otevřeného projektu.

Okenní farmy se tedy vyvíjejí

prostřednictvím rychlého procesu úprav,

což se podobá softwaru.

U každého projektu otevřených zdrojů

je hlavním přínosem vzájemné působení

specifických zájmů lidí,

kteří si upravují své systémy

pro své individuální potřeby

i pro potřeby univerzální.

Takže můj nejužší tým a já

se můžeme soustředit na vylepšování,

které prospěje skutečně každému.

A můžeme se věnovat i potřebovám nově se zapojujících spolupracovníků.

Takže pro ty, kdo si chtějí něco vypěstovat stylem "udělej si sám",

nabízíme zdarma velmi podrobně testované instrukce

tak, aby si každý, kdekoliv na světě,

mohl postavit takový systém zadarmo.

Společenství spolupracovníků, podílejících se na těchto systémech, také požádalo

o jejich patentování.

Pro financování tohoto projektu

jsme vytvořili sdružení, které vypěstované produkty

prodává do škol a jednotlivcům,

kteří nemají čas postavit si své vlastní systémy.

V rámci naší komunity

se objevila určitá kultura.

V jejím rámci je lepší být testujícím,

který podporuje nápad někoho jiného,

než být tím, kdo nese novou myšlenku.

Tento projekt nám dává

podporu pro naši vlastní práci

a stejně tak i možnost skutečně přispívat

k ekologickému hnutí

jiným způsobem, než je jen namontování úsporných žárovek.

Ale myslím si, že Eileen nejlépe vyjadřuje

to, co nám tento projekt skutečně přináší,

a to je vlastní radost ze spolupráce.

Takže tady ukazuje, jaké to je

vidět někoho přes půl světa,

jak převzal vaši myšlenku, rozvinul ji

a pak uznal váš příspěvek k této práci.

Pokud bychom skutečně chtěli, aby se chování spotřebitelů zásadně změnilo,

jak o tom všichni mluvíme,

jako ekologové a lidé, kterým záleží na potravinách,

možná bychom prostě měli odložit výraz "spotřebitel"

a postavit se za lidi, kteří něco dělají.

Otevřené projekty mají sklon nabrat svůj vlastní směr.

A i tady vidíme, že "výzkum a vývoj Udělej si sám"

se posunul od prostých okenních farem a LED světel

k solárním panelům a akvaponickým systémům.

I my stavíme na inovacích

generací, které šly před námi.

A díváme se dopředu na generace,

které opravdu potřebují, abychom teď přebudovali svoje životy.

Takže vás žádáme, abyste se k nám připojili

a znovu objevili, jakou má hodnotu,

když se lidé spojí

a prohlásí,

že my všichni jsme stále průkopníky.

(Potlesk)