Proč je zapotřebí přehodnotit kapitalismus

Paul Tudor Jones II miluje kapitalismus. Je to systém, ve kterém se mu pár posledních desetiletí velmi daří. Přesto, manažer hedge fondu a filantrop se obává, že obrovské zaměření na zisk, podle jeho slov, "ohrožuje základy naší společnosti". Ve své podnětné a vášnivé přednášce představuje svůj plán protiofenzívy, plán zaměřený na koncept spravedlnosti.

Toto je příběh o kapitalismu.

Je to systém, který miluji,

protože mě a miliónům dalších poskytl
mnoho úspěchů a příležitostí.

Ve 20ti jsem začal obchodovat,
hlavně s bavlnou, a to v boxech,

a pokud kdy byl svobodný trh
vyžadující "ostré lokty", byl to tento --

muži s kravatami
se chovali jako gladiátoři

doslova a fyzicky bojující o zisk.

Naštěstí jsem ve svých 30ti
byl už tak dobrý,

že jsem mohl postoupit do
vyšších pater světa peněz,

kde jsem jako globálního makro-obchodník
strávil následující 3 desetiletí.

Za ten čas jsem na trzích
zažil spoustu šíleností

a obchodoval jsem s mnoha
bláznivými mániemi.

Bohužel vám musím oznámit,
že jsme možná ztratili kontrolu

nad jednou z těch nejhorších,
alespoň co se týče mé kariéry,

a trvalým poučením je,
že mánie nikdy nekončí dobře.

Posledních 50 let my, jako společnost,
nahlížíme na firmy a korporace

velmi úzkým, až
monomaniakálním pohledem

v tom, jakou hodnotu
jim přikládáme

a klademe tolik důrazu na zisk,
na čtvrtletní výdělky a ceny akcií,

že zanedbáváme vše ostatní.

Jako bychom z našich firem
vyrvali veškerou lidskost.

Příhodně vše zredukovat na sadu čísel,
se kterými si můžeme hrát jako legem --

to v našem osobním životě neděláme,

nechováme se ke druhým
a nehodnotíme je

podle jejich měsíčního příjmu
či úvěrového skóre.

Ale přitom máme tento dvojí standard
při hodnocení našeho podnikání.

A víte co?

Tento přístup ohrožuje samotné
základy naší společnosti.

A tady máte příklad.

Tento graf znázorňuje korporátní marži
za posledních 40 let jako podíl na příjmu

Vidíte, že s 12,5% jsme
na 40-letém maximu.

Takže jásejte, jste-li akcionář,

ale jste-li na druhé straně barikády,
průměrný americký dělník,

tak vidíte, že to pro vás
tak dobrá zpráva nebude.

[Podíl příjmů ve prospěch dělníků v USA
versus poměr ředitel-dělník]

Vyšší zisk nezvyšuje
bohatství společnosti.

Ve skutečnosti přináší
zhořšení nerovnosti v příjmech

a to není dobré.

Intuitivně to dává smysl, že?

Protože jestli horních 10%
amerických rodin vlastní 90% akcií,

tak čím větší podíl
korporátních zisků získávají,

tím méně bohatství
zůstává pro zbytek společnosti.

Zdůrazňuji, nerovnost ve výši příjmů
není dobrá věc.

Následující graf vypracovaný
"The Equality Trust"

zobrazuje 21 států od Rakouska,
přes Japonsko až po Nový Zéland.

Na vodorovné ose je nerovnost příjmů.

Čím dále doprava po ose půjdete,
tím vyšší je nerovnost příjmů.

Na svislé ose znázorňujeme
9 společensko-zdravotních metrik.

Čím výše po ose půjdete,
tím horší jsou dané problémy

a tyto metriky zahrnují délku života,
těhotenství nezletilých, gramotnost,

sociální mobilitu, jen pro příklad.

Vy z publika, kteří jste Američané,
se možná ptáte:

Dobrá, jak jsou na tom Spojené státy?
Kde jsme se umístili v daném grafu?

A víte co?

My jsme doslova mimo škálu.

To jsme my,
s největší příjmovou nerovností

a podle těchto metrik
i s největšími sociálními problémy.

Jednoduše nám to dává makro-předpověď,

že propast mezi nejbohatšími
a nejchudšími se uzavře.

Historicky tomu tak bylo vždy.
Typicky se to stane jedním ze tří způsobů:

revolucí, nebo vyššími daněmi,
a nebo válkou.

Žádné se nechci dožít.

(smích)

Ale je i jiná cesta - zvýšením
spravedlivosti chování korporací,

ale za stávajícího fungování,
by to vyžadovalo enormní změnu v chování,

a podobně jako když se závislý
snaží zbavit svého návyku,

je prvním krokem přiznat si,
že máte problém.

A já říkám, že nynější mánie zisku
je v nás tak hluboce zakořeněna,

že si ani neuvědomujeme,
jak moc společnosti škodíme.

Tady je malý, ale názorný příklad toho,
jak přesně to děláme:

Tento graf zobrazuje, jaký
podíl zisků, nikoliv obratu,

za posledních 30 let
společnosti odvádějí.

Srovnejte to s předchozím grafem
korporátních zisků

a já se ptám, zdá se vám to v pořádku?

Upřímně, když jsem tohle začal
psát, řekl jsem si:

"Panejo, co vlastně dělá
moje firma, Tudor?"

Uvědomil jsem si, že každoročně
dáváme 1% našich zisků charitě.

A to bych měl být za filantropa.

Jakmile jsem si to uvědomil,
chtělo se mi doslova zvracet.

Ale mánie je
zakořeněna tak hluboce,

že i dobře smýšlející lidé, jako já,
si ani neuvědomují, jak se na ní podílí.

Chování korporací rozhodně
nezměníme jednoduše tím,

že zvýšíme jejich filantropii
nebo příspěvky na charitu.

A mimochodem, my jsme od té doby
svůj podíl zečtyřnásobili,

ale -- (potlesk) -- No tak.

Ale můžeme to změnit zavedením
spravedlivějšího chování.

Třeba tak, že budeme
opravdu důvěřovat systému,

který nás sem v prvé řadě dostal,
tedy svobodnému trhu.

Přibližně před rokem jsme založili
neziskovku "Spravedlivý kapitál".

Její cíl je velmi prostý:

Pomoci firmám a korporacím naučit se
operovat spravedlivějším způsobem

podle jasných kritérií stanovených
za využití podnětů veřejnosti.

Nyní neexistuje široce přijímaný standard,
který by firmy či korporace sledovaly,

a zde vstupuje "Spravedlivý kapitál",
neboť od tohoto roku budeme

každoročně pořádat celostátní průzkum
reprezentativního vzorku 20.000 Američanů,

abychom podle nich stanovili ona kritéria
pro spravedlivé chování společností.

Tohle je model, který odstartujeme v USA,
ale může být použit kdekoliv na světě

a možná zjistíme,
že pro veřejnost je nejdůležitější

vytvoření placených pracovních míst,
nebo zdravé produkty,

nebo pomoc životnímu prostředí,
a ne poškozování.

Ve "Spravedlivém kapitálu" to nevíme
a není na nás to rozhodnout.

Jsme pouze poslové,

ale máme 100% důvěru a víru
v americkou veřejnost,

že zvolí to pravé.

Naše zjištění budou poprvé
zveřejněna v září tohoto roku

a příští rok provedeme
průzkum znovu,

ale tentokrát uděláme ještě
krok navíc, a to že

ohodnotíme 1.000 největších
amerických společností

a seřadíme je
od první po tisíctou.

Říkáme tomu "Index spravedlivosti",

pamatujte, jsme nezávislou neziskovkou
bez jakékoliv předpojatosti,

a umožníme americké
veřejnosti promluvit.

A třeba se stane, že jak lidé zjišťují,
které společnosti se chovají spravedlivě,

tak lidské a ekonomické zdroje
budou směřovat jejich směrem

a firmy tak budou více prosperovat
a tím potažmo i celá naše země.

Kapitalismus je přímo odpovědný
za každou větší inovaci,

která náš svět udělala inspirativnějším
a úžasným místem k životu.

Kapitalismus musí být
založen na spravedlivosti.

Nyní více než kdy jindy,
s tím jak denně rostou ekonomické rozdíly.

Dle odhadu asi 47% amerických pracujících
přijde v příštích 20 letech o práci.

Nejsem proti pokroku.

Chci auta bez ridičů a jetpack
jako kdokoliv jiný.

Ale je mým nejhlubším přesvědčením,
že s rostoucím blahobytem a zisky

musí přijít i větší firemní
sociální odpovědnost.

"Odebereme-li spravedlnost," řekl
otec kapitalismu Adam Smith

"pak se velká, ohromná kostra lidské
společnosti musí v okamžiku

rozpadnout na atomy."

Když jsem byl malý
a vznikl nějaký problém,

máma si vždy povzdechla,
pokývala hlavou a řekla:

"Smiluj se. Buď milostiv."

Teď nenastal čas, abychom jim
my ostatní ukázali soucit.

Nastal čas, abychom jim
ukázali férovost

a my to dokážeme,
vy i já tím,

že začneme tam, kde prácujeme,
ve firmách kde působíme.

A když zrovnoprávníme
spravedlivost se zisky,

získáme tu nejúžasnější věc
na celém světě.

Získáme zpět naši lidskost.

Děkuji vám.

(potlesk)