Scale of Solar System

V posledním videu jsme, myslím,
docela dobře pochopili,

jak je Slunce velké,
zejména ve vztahu k Zemi,

a jak moc je Země
vzdálena od Slunce.

A většina z těchto diagramů,
které můžeme vidět v učebnicích,

nejsou úplně správné.

Ve skutečnosti, když jsem ukazoval Slunce,
které mělo cca 13–15 cm v průměru,

říkal jsem, že Země by byla malé smítko,
zhruba 12 metrů vlevo nebo vpravo

neboli by jeho oběžná dráha
měla poloměr asi 12 m.

Takže byste si toho ani nevšimli,
pokud byste se na to dívali.

Bylo by to jen malé smítko
obíhající v této ohromné vzdálenosti.

Když se podíváte sem na Slunce:

Pokud bych nakreslil celé Slunce,

tak by mělo průměr zhruba 50 cm.

Takže v tomto případě

– je to nakresleno v měřítku –,

tato Země by nebyla zdaleka tak blízko,
byla by zhruba 60 m tímto směrem.

Pokud si představíte,
že Slunce by bylo takto veliké

a bylo by na fotbalovém hřišti,

pak toto maličké smítko
by muselo být někde 60 m daleko.

Tak daleko, že byste si toho ani nevšimli.

Asi byste si všimli z dálky „Slunce“, ale
neviděli byste tuto malinkatou věc.

A ostatní planety jsou dál,
tedy ne všechny ostatní planety,

samozřejmě tu máme Merkur.

Myslím, že většina z nás planety zná,

ale přesto je zde vyjmenuji.

Toto je Merkur. Toto je Venuše.

Merkur je nejmenší z planet,
u které není diskuze, zda je planetou.

Pluto je trpasličí planeta,
ale někteří lidé vedou spory o tom,

zda skutečně je trpasličí planeta,
nebo jen velké solární těleso,

nebo jiný typ tělesa.
(Dnes už planetou není.)

A pak tu máme Venuši,
která je velikostí nejbližší Zemi,

a pak je zde Mars a Jupiter.

A jen pro představu,
jak daleko tyto objekty jsou.

Pokud bychom se vrátili
zpět k analogii, že to je velikost Slunce,

pak je Jupiter 5krát dále než Země.

Takže to by bylo,

pokud bych měl ve skutečnosti
udělat měřítko vzdálenosti,

tohle by bylo vzdálené 300 m.

Pokud bych měl pěkně velký medicinbal,
možná basketbalový míč jako Slunce,

pak bych dal tuto malou věc,
která je menší než pingpongový míček,

tak bych ji dal do vzdálenosti
3 fotbalových hřišť.

Tak daleko je Jupiter.
A Saturn pak zhruba 2 krát tak daleko.

Saturn je ve zhruba
9krát větší vzdálenosti...

Upřesníme si to:

Země je od Slunce vzdálena
zhruba jednu astronomickou jednotku,

jejich vzdálenost se mění,
není to dokonalá kruhová oběžná dráha.

Jupiter je vzdálen více než
5 astronomických jednotek,

takže trošku více než 5krát
vzdálenost ze Slunce k Zemi,

a Saturn je vzdálen přibližně
9 astronomických jednotek

neboli 9krát v takové
vzdálenosti, jako je Slunce od Země.

Toto by tedy bylo vzdáleno
9 fotbalových hřišť.

Nebo jiný způsob pohledu je,
že je to v podstatě vzdáleno 1 km,

pokud bychom měli
Slunce o velikosti medicinbalu.

Tenhle objekt menší než pingpongový míček
je Saturn vzdálený 1 km.

A opravdu bych toto rád zdůraznil,
protože si to nikdy tak nepředstavíte.

Jen proto, abych byl schopen
to nakreslit na stránku,

můžete vidět schémata,
která vypadá takto,

a ta vám nedají moc
představu,

jak jsou tyto planety
malé v poměru ke Slunci

a v poměru jejich vzdálenosti od Slunce.
A pak máme Uran a Neptun.

A zjevně tito hoši jsou ještě dál.

Takže pro představu víte,

že je velmi snadné
začít mluvit o galaxiích a vesmíru.

Ale já chci, abyste si uvědomili,
o jak obrovských vzdálenostech mluvíme.

Už jsme mluvili o tom,

že by tryskovému letadlu trvalo
17 let přeletět ze Země na Slunce.

Vynásobte to 5, to je zhruba
100 let dostat se z Jupitera na Slunce,

200 let ze Saturnu na Slunce.

Takže bychom mohli mít
Abrahama Lincolna v letadle

a ještě by se nedostal,
pokud by vyrazil se Saturnu, ke Slunci.

Takže toto jsou opravdu
ohromné vzdálenosti.

Ale ještě nejsme hotovi se sluneční
soustavou. Jen pro představu měřítka.

Takže tady je Slunce a každá z těchto
planet je užší než tyto oběžné dráhy.

Zde jsou nakreslené oběžné dráhy,

ale vy byste vlastně ani
neviděli skutečné planety,

tady na tomto typu měřítka.

Ale toto tady je 1 astronomická
jednotka, vzdálenost ze Slunce k Zemi.

Pak máte Mars. Dále máte pás asteroidů,

který má také v sobě
některá pěkně velká tělesa.

Jsou tam věci, které jsou
považovány za téměř trpasličí planety.

Věci jako Ceres. Můžete si je vyhledat.

A pak tam máte Jupiter,
a ještě jednou:

Říkali jsme, že by to letadlu trvalo asi
100 let, dostat se z Jupitera na Slunce.

Ale i když vezmete tento rámeček tady,
což je obrovská vzdálenost,

zhruba asi 5 astronomických jednotek,

tak by trvalo světlu asi 40 minut
dostat se ze Slunce k Jupiteru,

takže toto je obrovská vzdálenost,

ale i tak obrovskou vzdálenost
můžeme dát do tohoto malého rámečku.

Takže tento celý rámeček,
může zapadnout do tohoto rámečku,

a to potřebujete k tomu, abyste
si uvědomili oběžné dráhy vnějších planet.

A pak v tomto měřítku
Země, Venuše, Merkur, Mars –

jejich oběžné dráhy vypadají tak,
že je nemůžete ani odlišit je od Slunce,

jsou tak blízko, že vypadají téměř
jako součásti Slunce,

když se podíváte v tomto měřítku.

A pak máte vnější planety:
Saturn, Uran, Neptun a dále Kuiperův pás.

To je více planetek,
ale ty jsou jaksi více zamrzlé.

Když mluvíme o ledu,
myslíme tím zmrzlou vodu,

ale pokud tady je taková zima,
je tu poměrně tma,

neboť jsme daleko od Slunce,

tak věci, které jsou běžně plyny,

tady budou v pevném stavu.

Takže to nejsou jen „skalní prvky“,

ale budou zde i věci, které si
normálně známe jako plyny,

jako metan, zmrzlý metan.

Ani zde nejsme u konce.

Nejsme ještě ani za sluneční soustavou.

Abychom si uvědomili měřítko,
se kterým zde pracujeme,

mám tu tento graf z mise Voyager.

Takže mise Voyager, Voyager 1 a 2,

vlastně Voyager 2 odstartoval
trošku dříve, o měsíc dříve,

Voyager 1 jen cestuje rychleji.

Odstartovali asi rok poté,
co jsem se narodil.

A jejich současná rychlost,
pro představu, jak je Voyager 1 rychlý,

tak ten se nyní pohybuje rychlostí
61 000 km/hod, což je asi 17 km/s.

To je velikost města každou vteřinu.

Pohybuje se tak rychle, že alespoň v mé
mysli je to nesmírně vysoká rychlost.

Tato věc se pohybovala zhruba tak rychle.

Víte, že se pohybovala kolem planet,
zrychlila kolem oběžných drah,

ale většinu času se pohybovala velmi
vysokou rychlostí,

jen abych to osvětlil lidem,
kteří nemají vztah ke kilometrům,

je to zhruba 38 000 mil za hodinu.

Takže je to velmi vysoká rychlost
a tou cestuje od roku 1977,

to jsem se učil chodit,
a když jsem se učil chodit,

cestoval touto super rychlou rychlostí.

Naše celé životy,
když jsme spali,

když jsme jedli,
chodili na základku,

stále letěl pryč ze sluneční
soustavy zhruba rychlostí,

rychlost se mění,
ale zejména poté,

co se dostane mimo planety,
bylo to zhruba touto rychlostí.

Takže to stále letí dál

a nerad bych říkal jenom,
ale dostal se takto daleko.

Dostal se asi tak daleko. Je to zhruba
115 nebo 116 astronomických jednotek.

A jen pro představu, jsou
dva způsoby jak to chápat,

ten první je: „Jé, to je opravdu daleko.“

Protože pokud víte, že ani na tomto
měřítku nemůžete vidět oběžnou dráhu Země,

tak toto vypadá jako
pěkně velká vzdálenost.

A pro představu, jak daleko
je 116 astronomických jednotek:

pokud by před 2000
lety Ježíš byl v letadle

– opravdu jsem pro představu
vyjmul a vložil obrázek Ježíše –,

ale pokud by se dostal do letadla
o rychlosti 1000 km/hod,

přímo v tomto směru,
ve směru Voyageru.

Voyager by teprve nyní dostihl Ježíše.

Takže to je obrovská vzdálenost a
zároveň, i když je to obrovská vzdálenost,

zejména ve vztahu ke všemu,
o čem jsme mluvili,

v porovnání s vnějšími oblastmi sluneční
soustavy se stále bavíme o malém měřítku.

Takto daleko je Voyager.
A jen pro představu v tomto měřítku,

tento celý rámeček může
být obsažen v tomto rámečku.

A pokud se podíváte na tento rámeček,
Voyager se dostal jen takto daleko.

Poté co cestoval touto
neuvěřitelnou rychlostí déle než 30 let,

asi 33 let, abyste měli představu
o těchto věcech,

tato planetka Sedna je velké těleso
z vnější oblasti sluneční soustavy,

je to jedno z nejvzdálenějších těles
v rámci sluneční soustavy, které známe.

Pohybuje se po velmi
výstředné dráze,

přiblíží se, nechci říct poměrně blízko,
ale ne moc daleko ke Slunci,

ale pak se dostane zase
do veliké vzdálenosti od Slunce.

Takže i oběžná dráha Sedny,
když se podíváme na celý tento rámec,

by zde mohla být zakreslena.

V tomto diagramu byste to ani
nebyli schopní vidět, bylo by jako smítko,

jak daleko Voyager dorazil za 33 let
při rychlosti 61 000 km/hod.

Ani byste si té vzdálenosti nevšimli.

A i když ani nedovede vzdálenost
postřehnout, stále tu máme vliv Slunce.

Gravitační síla tělesa stále přitahuje.

A tady se domníváme, že je Oortův oblak.
Odtud pochází komety.

Můžete si to představit jako
zmrzlé plyny a ledové částice.

Ale to už se dostáváme
do vnějších oblastí sluneční soustavy.

Tato vzdálenost je 50 000
astronomických jednotek.

A pro představu měřítka,
protože často slyšíte o světelných letech,

tak světelný rok je přibližně
63 000 astronomických jednotek.

Takže pokud se vzdálíte
1 světelný rok od Slunce,

dorazíte do Oortova oblaku,
do hypotetického Oortova oblaku.

A pro představu měřítka:

Oortův oblak je vlastně

– většina oběžných drah planet je
zhruba ve stejné rovině –,

ale toto jsou oběžné dráhy planet,
tyto čáry jsou nakresleny příliš tlustě!

Jsou nakresleny nejtenčeji,
ale aby byly vidět,

a stále jsou příliš tlusté.

A to pokračuje až ke Kuiperově pásu,
vše až ke Kuiperově pásu.

Celou cestu až ke všem planetám.
Tohle je oběžná dráha Pluta.

Celý tento diagram je uvnitř,
sotva ho vidíte.

Celý tento diagram je zde jen tečkou.
A pak vidíte Oortův oblak okolo.

Je kulatý
a myslíme si, že existuje.

Očividně je složité pozorovat
věci v této vzdálenosti.

Snad už začínáte mít představu o měřítku
a vzdálenostech v rámci sluneční soustavy.

A co vám nejspíš vyrazí dech,
pokud se tak ještě nestalo,

je, že tahle celá věc začne
vypadat jako smítko,

když se začnete dívat
na oblast kolem naší galaxie,

a to je ještě dost málo
oproti celému vesmíru.

Ne, nechci se dostat…
Už teď je to k zbláznění.