Vrať se do tábora. Vrať se, teď! Netřeba trápení, jsi živ. Jsi živ a v jednom kuse. Mnou se nezabývej, jen jsem byla po pádu trochu omráčená. Má paní! Ach, Brenno, díky Bohu. Vše je dobré, má panoška je tu. Brenno, prosím, pomoz, potřebujeme nosítka, trakař, cokoli. Mám zde koně a vůz, má paní, není v nejlepším stavu, ale nic lepšího jsem nenašla. To půjde, nyní mi pomoz odnést tam přítele. Tady. Konečně trocha štěstí déšť ustal. Není ti příliš zima? Ach, mám zde pléd. Je suchý? Z jedné strany, má paní. Pak je to lepší, než nic. Tady. Dobrá, Brenno, opusťme toto místo. No tak Griffine, hni se. Nestrachuj se, půjdeme bezpečnou cestou. Zpět z říše mrtvých? Jak se cítíš? Ano, vím, ta jízda nebyla zrovna nejpohodlnější. Avšak nyní jsme v bezpečí, zpět v táboře. Toto je stan Sira Guelerana. Již ho nebude potřebovat. Nyní mi dovol prohlédnout tvá zranění. Zdá se, že jsi prožil těžké časy, naštěstí však to není tak zlé. Ranhojička nebude schopna tě dnes v noci navštívit. Stará se o mnohá... vážná zranění. Avšak nechala mi jistá léčiva a já byla vyškolena k léčení lehkých ran, tudíž tě opět postavím na nohy. Nech mě se podívat. Hrdlo... Tato strana... Ukaž mi paže, prosím. Druhá. Ramena... Necítíš zde bolest? Tady rovněž ne? Dobrá. Nějaká bolest na nohou? Nic? Dobře Prohlédnu tvou hlavu a šíji. Je to rovněž vcelku zranitelné místo. Ne, zde nic. Vidím... Něco zde je, ale to může chvíli počkat. Vesměs očividně, tvé největší zranění je tato popálenina na ruce. Náš nepřítel miluje užívání ohně, aby nás zastrašil. Bojí se našich čepelí. Zbabělci. Ranhojička mi nechala třezalkovou mast, to by mělo být to pravé. Vyčkej chvíli. To by byla mast a... (nesrozumitelné šeptání) To bude stačit. Na toto se podívám později. Nuže, ukaž mi ruku. Žádný strach, nebude to bolestivé. Mělo by se ti ihned ulevit od palčivé bolesti. Budu vskutku jemná, žádný tlak. Tak. Byla to tvá první bitva? Tedy, byl jsi působivý. Vskutku velmi působivý. Věřím, že to neunikne pozornosti. Zachránil jsi králova synovce riskováním vlastního života, to je vcelku záslužný čin. Bolí to? Nyní ti ruku ováži, abychom se vyvarovali jakémukoli tření způsobenému tvým oděvem či zbrojí. Nyní přijde choulostivá část. Musí to být dostatečně utažené, aby to zůstalo na místě, ale ne příliš, jinak bys mohl ztratit jistý cit v ruce. A o to nyní nestojíme. Jak se cítíš? Máš hlad? Brenno? Má paní? Sehnala bys nám někde nějaké teplé jídlo? Zajdu do kuchařova stanu, věřím, že jsem spatřila nějaké muže s napařovacími mísami, je to pár minut. Děkuji. Další. Opět se spouští déšť. Tady. Uzel. A... Mírní to bolest? Dobrá. Nesu dušené maso, má paní. Tady, je stále horké. Děkuji. Ale... Zpracovali snad, co našli na bitevním poli? Já... nemohu říct, opravdu. Nuže, zlom vaz. Přál by sis nějaký chléb a víno na spláchnutí? Moudré rozhodnutí. Tu máš. Nyní se podívám na tvou hlavu. Z toho, co jsem viděla, jsi byl zasažen právě tady. Díky Bohu, ten předmět nebyl ostrý. Nejspíše štít nebo tak. Ale nic, co by nespravila trocha odpočinku Máš však znatelný otok, Podívám se, zda v táboře najdu nějaký led. Máme štěstí, našla jsem jej. S blížícím se létem nám brzy dojde. Velmi dobře. Skvěle. Dovol mi. Přímo sem. Ano vím, trochu to studí. Zvládneš si to přidržet? Dokud se led nezačne rozpouštět, ano. Má paní, má paní! Brenno, co se děje? Zde je dopis od samotného krále. Pro hrdinu dne. Tedy, myslím, že mluvíme o tobě. Děkuji. Chtěl bys jej přečíst? Můj věrný bojovníku, můj drahý rytíři. Dnešní bitva byla krutá a my ztratili mnoho statečných bojovníků. Avšak mám zprávy o tvém přežití a přináší to záblesk naděje a radosti vprostřed všeho toho zármutku a bolesti. Dnes v noci se zjevily zprávy velmi pochvalných výroků na tvou osobu. Tvé schopnosti na bitevním poli, tvá chrabrost a smysl pro obětavost, byly velmi oceňovány, a proto by měly být následně náležitě odměněny. Máš obrovskou sílu a právě tuto sílu požaduji po svém boku. Potřebuji tě po svém boku. Za rozbřesku vyrazíme do tábora nepřítele vstříc naší poslední ofenzívě čelit osudu. Pojedeš se mnou, příteli, nesa hrdě a vysoko naši zástavu. Silně doporučuji trochu si odpočinout a vychutnat si pohodlí, dokud to jde. A být připraven, až tě král povolá. Nuže, asi ti poblahopřeji. Vyjet s královskými rytíři je tou největší poctou. Ach, tys ještě krále nikdy nepotkal? Vysoký. Tmavé oči, havraní vlasy. Statečný a bojovný. Muž, kterého bys následoval až na samotný konec světa. Jednou jsem měla privilegium jet po jeho boku, už je to dávno, budu si to pamatovat do konce svých dnů. Nyní se postarám o poslední rány. Vypadá to jen na pár škrábanců ve tváři. Vymyji je vodou a možná kapkou vína. Brenno? Ano, má paní? Donesla bys nám horkou vodu, prosím? Tady. Zůstaň v klidu, prosím. Je teplá, ale může způsobit mírné svědění. Přidala jsem také trochu medu, budeš se tedy brzy cítit lépe. Jsi nervózní? I ti nejodvážnější občas bývají. Dohlédnu na tebe, jak jen budu moci. Nebudu daleko. I když jsem lehce vyčerpaná, myslím. Sloužila jsem v královském vojsku po mnoho let. Připojila jsem se již před 20 lety. Tehdy byl král ještě dítětem. Nyní přijde má poslední bitva, pak ze služby odejdu. Projdu-li zítřkem. Ach, nic neobyčejného, V kopcích žije má stará teta, mohu se o ni starat, pěstovat zeleninu, chovat pár ovcí a žít pokojným životem. Již jsem viděla dost krve. To je dobré, zvládnu ještě i tu tvou. A nyní musíš odpočinout. Připravím odvar z koriandru, je proti horečkám, a přidám trochu pelyňku, jenž ti pomůže se uvolnit. Tu máš, pij, dokud je to horké. Brenno, nenašla bys ještě nějakou pokrývku? Jednu tu mám. Díky. Vezmi druhý konec. Je ti dost teplo? Tak. Snaž se usnout a nestarej se o čas. Až bude potřeba, vzbudím tě. Má paní, má paní! Král se již připravuje a co nevidět bude na cestě k našemu stanu, spolu s královskými rytíři Hej, vzbuď se. Vychází slunce. Jak se cítíš? Jsi připraven? Pomohu ti se zbrojí. Ruce. Brenno, záda prosím. Ovšem. Na rameni... Dobrá. V pořádku? Druhé. Není to přes ramena příliš těsné? Dobrá. Sláva králi! Přijíždí. Brenno, štíty. Za krále.