Vrať se do tábora.
Vrať se, teď!
Netřeba trápení, žiješ.
Jsi živ a v jednom kuse.
Mnou se nezabývej,
jen jsem byla po pádu trochu omráčená.
Má paní!
Ach, Brenno, díky Bohu.
Vše je dobré, můj panoš je tu.
Brenno, prosím, pomoz,
potřebujeme nosítka, trakař,
cokoli.
Mám zde koně a vůz, má paní,
není v nejlepším stavu,
ale nic lepšího jsem nenašla.
To půjde,
nyní mi pomoz odnést tam přítele.
Tady.
Konečně trocha štěstí
déšť ustal.
Není ti příliš zima?
Ach, mám zde pléd.
Je suchý?
Z jedné strany, má paní.
Pak je to lepší, než nic.
Tady.
Dobrá, Brenno, opusťme toto místo.
No tak Griffine, hni se.
Nestrachuj se,
půjdeme bezpečnou cestou.
Z říše mrtvých?
Jak se cítíš?
Ano, vím, ta jízda nebyla zrovna
nejpohodlnější.
Avšak nyní jsme v bezpečí,
zpět v táboře.
Toto je stan Sira Guelerana.
Již ho nebude potřebovat.
Nyní mi dovol prohlédnout tvá zranění.
Zdá se, že jsi prožil těžké časy,
naštěstí však to není tak zlé.
Ranhojička nebude schopna tě dnes
v noci navštívit.
Stará se o mnohá...
vážná zranění.
Avšak nechala mi jisté léky
a já byla vyškolena k
léčení lehkých ran,
tudíž tě opět postavím na nohy.
Nech mě se podívat.
Hrdlo...
Tato strana...
Ukaž mi paže, prosím.
Druhá.
Ramena...
Necítíš zde bolest?
Tady rovněž ne? Dobrá.
Nějaká bolest na nohou?
Nic?
Dobře
Prohlédnu tvou hlavu
a šíji.
Je to rovněž vcelku zranitelné místo.
Ne, zde nic.
Vidím...
Něco zde je, ale to může chvíli počkat.
Vesměs očividně, tvé největší zranění
je tato popálenina na ruce.
Náš nepřítel miluje užívání ohně,
aby nás zastrašil.
Bojí se našich čepelí.
Zbabělci.
Ranhojička mi nechala třezalkovou mast,
to by mělo být to pravé.
Vyčkej chvíli.
To by byla mast a...
(nesrozumitelné šeptání)
To bude stačit.
Na toto se podívám později.
Nuže, ukaž mi ruku.
Žádný strach, nebude to bolestivé.
Mělo by se ti ihned ulevit
od palčivé bolesti.
Budu vskutku jemná, žádný tlak.
Tak.
Byla to tvá první bitva?
Tedy, byl jsi působivý.
Vskutku velmi působivý.
Věřím, že to neunikne pozornosti.
Zachránil jsi králova synovce
riskováním vlastního života,
to je vcelku záslužný čin.
Bolí to?
Nyní ti ruku ovážu,
abychom se vyvarovali jakémukoli tření
způsobenému tvým oděvem či zbroji.
Nyní přijde choulostivá část.
Musí to být dostatečně utažené,
aby to zůstalo na místě,
ale ne příliš, jinak bys mohl ztratit
jistý cit v ruce.
A o to nyní nestojíme.
Jak se cítíš?
Máš hlad?
Brenno?
Má paní?
Sehnala bys nám někde nějaké teplé jídlo?
Zajdu do kuchařova stanu,
věřím, že jsem spatřila nějaké muže
s napařovacími mísami,
je to pár minut.
Děkuji.
Další.
Opět se spouští déšť.
Tady.
Uzel.
A...
Mírní to bolest?
Dobrá.
Nesu dušené maso, má paní.
Tady, je stále horké.
Děkuji.
Ale...
Zpracovali snad, co našli
na bitevním poli?
Já... nemohu říct, opravdu.
Nuže, zlom vaz.
Přál by sis nějaký chléb a víno
na spláchnutí?
Moudré rozhodnutí.
Tu máš.
Nyní se podívám na tvou hlavu.
Z toho, co jsem viděla, jsi byl zasažen
právě tady.
Díky Bohu, ten předmět nebyl ostrý.
Nejspíše štít, či tak.
Ale nic, co by nespravila trocha odpočinku
Máš však znatelný otok,
Podívám se, zda v táboře najdu nějaký led.
Máme štěstí, našla jsem jej.
S blížícím se létem
nám brzy dojde.
Velmi dobře. Skvěle.
Dovol mi.
Přímo sem.
Ano vím, trochu to studí.
Zvládneš si to přidržet?
Dokud se led nezačne rozpouštět, ano.
Má paní, má paní!
Brenno, co se děje?
Zde je dopis od samotného krále.
Pro hrdinu dne.
Tedy, myslím, že mluvíme o tobě.
Děkuji.
Chtěl bys jej přečíst?
Můj věrný bojovníku,
můj drahý rytíři.
Dnešní bitva byla krutá
a my ztratili mnoho statečných bojovníků.
Avšak mám zprávy o tvém přežití
a přináší to záblesk naděje a radosti
vprostřed všeho toho zármutku a bolesti.
Dnes v noci se zjevily zprávy
velmi pochvalných výroků na tvou osobu.
Tvé schopnosti na bitevním poli,
tvá chrabrost a smysl pro obětavost
byly velmi oceňovány, a proto
by měly být následně náležitě odměněny.
Máš obrovskou sílu
a právě tuto sílu požaduji
po svém boku.
Potřebuji tě po svém boku.
Za rozbřesku vyrazíme do tábora nepřítele
vstříc naší poslední ofenzívě
čelit osudu.
Pojedeš se mnou, příteli,
nesa hrdě a vysoko naši zástavu.
Silně doporučuji trochu si odpočinout
a vychutnat si pohodlí, dokud to jde.
A být připraven, až tě král povolá.
Nuže, asi ti poblahopřeji.
Vyjet s královskými rytíři
je tou největší poctou.
Ach, tys ještě krále nikdy nepotkal?
Vysoký.
Tmavé oči, havraní vlasy.
Statečný a bojovný.
Muž, kterého bys následoval
až na samotný konec světa.
Jednou jsem měla privilegium
jet po jeho boku,
už je to dávno,
budu si to pamatovat do konce svých dnů.
Nyní se postarám o poslední rány.
Vypadá to jen na pár škrábanců ve tváři.
Vymyji je vodou
a možná kapkou vína.
Brnění?
Ano, má paní?
Donesla bys nám horkou vodu, prosím?
Tady.
Zůstaň v klidu, prosím.
Je teplá, ale může způsobit mírné svědění.
Přidala jsem také trochu medu,
budeš se tedy brzy cítit lépe.
Jsi nervózní?
I ti nejodvážnější občas bývají.
Dohlédnu na tebe, jak jen budu moci.
Nebudu daleko.
I když jsem lehce vyčerpaná, myslím.
Sloužila jsem v královském vojsku
po mnoho let.
Připojila jsem se již před 20 lety.
Tehdy byl král ještě malé dítě.
Nyní přijde má poslední bitva,
pak odejdu že služby.
Projdu-li zítřkem.
Ach, nic neobyčejného,
V kopcích žije má stará teta,
mohu se o ni starat,
pěstovat zeleninu,
chovat pár ovcí
a žít pokojným životem.
Již jsem viděla dost krve.
To je dobré, zvládnu ještě i tu tvou.
A nyní musíš odpočinout.
Připravím odvar z koriandru,
je proti horečkám,
a přidám trochu pelyňku,
jenž ti pomůže se uvolnit.
Tu máš, pij, dokud je to horké.
Brenno, nenašla bys ještě
nějakou pokrývku?
Jednu tu mám.
Díky.
Přikryj se touhle stranou.
Je ti dost teplo?
Tak.
Snaž se usnout
a nestrachuj se o čas.
V případě potřeby tě vzbudím.
Má paní, má paní!
Král se již připravuje a
co nevidět bude na cestě
k našemu stanu, spolu s královskými rytíři
Hej, vzbuď se.
Vychází slunce.
Jak se cítíš? Jsi připraven?
Pomohu ti se zbrojí.
Ruce.
Brenno, záda prosím.
Ach, ovšem.
Na rameno...
Dobré.
Dobré?
Druhé.
Není to na ramenou příliš těsné?
Dobrá.
Sláva králi!
Přijíždí.
Brenno, štíty.
Za krále.