Pečené nebo smažené,

vařené nebo pražené,

hranolky nebo lupínky.

Asi jste už někdy v životě
jedli brambory.

Jsou jistě lahodné.

Dnes je vnímáme a milujeme
jako základ našeho stravování,

ale dříve plnily mnohem závažnější roli.

Bez brambor

by možná vůbec nevznikla
moderní civilizace.

Jako první pěstovali brambory
vysoko v jihoamerických Andách

před 8 tisíci lety starověcí Peruánci.

Díky vysokému obsahu bílkovin
a uhlovodanů,

ale i základních tuků,
vitamínů a minerálů

se brambory staly skvělým zdrojem
energie pro třídu pracujících Inků,

kteří obdělávali terasovitá pole,

dolovali v horách nerosty

a vytvářeli důmyslnou civilizaci
velké Incké říše.

Pro Inky byly tedy brambory klíčové.

Jenže když je španělští námořníci

dovezli z And do Evropy,

nebyl o zemáky zájem.

Evropané o chuťově nevýraznou kuriozitu

z podivné nové země nestáli.

Až příliš se podobala smrtelně
jedovatému, lilkovitému rulíku.

A tak lidé brambory nejedli,

zato je však užívali na ozdobu.

Trvalo přes dvě staletí,
než se brambory v Evropě

prosadily jako důležitá potravina.

I poté je však převážně jedli

lidé z nižších tříd.

Ale od poloviny 18. století,

z nemalé části i díky široké dostupnosti

levných a výživných brambor,

dokázali evropští rolníci najednou čelit

pravidelným neúrodám obilí,

jimž byli dříve vydáni na pospas,

takže jejich populace ustavičně rostla.

A na ramenou vzrůstajícího počtu
farmářů, dělníků a vojáků

vyrostla impéria Britů,
Holanďanů či Němců,

což ze Západu učinilo dominantního
aktéra světových dějin.

Z některých evropských zemí
ovšem velmoci nevyrostly.

Když se brambory uchytily v Irsku,

tamní populace sice dramaticky vzrostla,

ale zároveň se stala na bramborách
silně potravně závislou.

A přišla pohroma.

Mezi lety 1845 až 1852

v Irsku zničila většinu bramborové
úrody plíseň.

Vypukl irský bramborový hladomor,

jeden z nejkrutějších
v dějinách celého světa.

Přes milion irských občanů
zemřelo hladem

a další dva miliony
opustily své domovy.

Konec brambor to však nepřineslo.

Nakonec opět začaly růst

a počet Evropanů, zvláště dělnických tříd,

nadále stoupal.

Posílil jej i příliv irských migrantů.

Evropa tak získala početnou,
udržitelnou a dobře živenou populaci,

která zajistila obsluhu
vznikajících továren.

A díky nim náš moderní svět
prošel průmyslovou revolucí.

Svět bez brambor si proto
prakticky nelze představit.

Mohla se bez nich vůbec odehrát
průmyslová revoluce?

Vyhráli by Spojenci
druhou světovou válku,

kdyby své jednotky nemohli
zásobit nenáročnou plodinou?

A vypukla by ta válka vůbec?

Z tohoto pohledu

je řada milníků světové historie
alespoň částečně zásluhou

prosté hlízy z peruánských kopců.