O použití proměnných k ukládání
čísel a řetězců jste se již dozvěděli.

Teď si povíme o něčem,
co se nazývá pole.

To nám umožňuje uložit více položek
v jedné proměnné.

Jak uvidíte, použití polí nám
umožňuje dělat řadu zajímavých věcí.

Pojďme si zopakovat proměnné.

Máme zde proměnnou:
"var myFriend = Sophia".

Pomocí proměnné ukládáme hodnotu,
jako je například "Sophia",

a přidělujeme jí nálepku, na kterou
může program později lehce odkazovat.

Můžeme si to představit 
jako zásuvku.

Zvenku máme nálepku "myFriend"
a uvnitř máme "Sophia".

Kdykoli se podíváme dovnitř,
nalezneme Sophii.

Někdy ale chceme do jedné proměnné
uložit více hodnot.

A nemůžeme to udělat takhle,
protože dostaneme chybu syntaxe.

Existuje na to konkrétní způsob,
a to použití polí.

Můžeme říct "myFriends ="
a pak vložit hranaté závorky.

A dovnitř můžeme následně 
vložit všechny hodnoty.

Máme Sophii, Johna a Leifa.

Toto jsou moji tři kamarádi.

Jsou v pořadí, 
ve kterém je mám ráda.

Nyní naše proměnná ukládá
tři hodnoty, ne jen jednu.

Můžeme si ji představit 
jako komodu.

Na vrch celé komody jsme
dali nálepku "myFriends".

A stačí otevřít konkrétní zásuvku,
abychom našli hledanou hodnotu.

A představte si, že byste chtěli
vědět, co je uvnitř první zásuvky.

Museli byste ji otevřít a 
podívat se dovnitř.

Jak na to pomocí pole?

Stačí napsat název pole
a vložit závorky.

A poté napíšeme číslo toho,
co pole obsahuje.

Takže možná to bude 1.

Pojďme to zkusit.

Použijeme textový příkaz k
zobrazení Sophie na plátně.

Napíšeme tedy "myFriends[1]",

A umístíme to tady.

Poté přidáme výplň.

Vidíme Johna, ale proč?

Jako index prvku jsme 
přece napsali 1.

Tady máme 1.

To je kvůli tomu, 
že pole začínají 0 a ne 1.

Na začátku vám to přijde divné,
ale časem si zvyknete.

Takže Sophii uvidíme,
když napíšeme 0.

A pokud chceme zobrazit další prvek,
tak až poté použijeme 1.

A pokud chceme zobrazit poslední prvek,
použijeme číslo 2.

Takže se ptáte:
"Který z nich chci načíst?"

Pojďme je rozšířit.

Poté určíte lokaci
a odečtete 1.

První je 0, druhý je 1,
třetí je 2 a tak dále.

Co když bych zapomněla
a zkusila přivolat Leifa takhle?

Napíšeme "myFriends[3]" a
nedostaneme nic.

Protože tam nic není.

Když se řekne 3, program hledá
čtvrtý prvek a ten neexistuje.

Není tam nic.

A to může při používání
polí nastat často.

Dávajte si na to pozor.

To samé by se stalo,
kdybych zkusila najít 100.

Protože nemám 100 kamarádů,
mám pouze 3...

Takže bychom nedostali nic.

Odstraníme to.

Řekněme, že bychom chtěli sledovat,
kolik kamarádů máme.

Já mám tři kamarády
a jsem na to pyšná.

Chci, aby to věděl každý.

Oznámím to celému světu.

Takže napíšu:
"I have + numberFriends + friends."

Mám přesně 3 kamarády,
to není moc.

Winston se možná cítí uražen
a taky chce být mým kamarádem.

A říká, že ho můžu přidat do pole.

Dobře, díky Winstone!

Přidám Winstona.

Stále to ale říká,
že mám 3 kamarády.

Musím totiž aktualizovat
tuhle proměnnou.

A to znamená,

že pokaždé, když do pole něco přidám,
musíme aktualizovat tuto proměnnou.

A to je otravné.

Hlavně pokud vy všichni, co sledujete,
budete chtít být taky mými kamarády.

V tom případě bude muset toto
aktualizovat asi tisíckrát.

Něco na to však máme.

Tak často chceme vědět,
jak dlouhé naše pole je,

že na to existuje jedna 
speciální vychytávka.

Pole bude kontrolovat svou délku samo
a to za použití vlastnosti "length".

Abychom to použili,
napíšeme "myFriends.length".

A vrátí se nám délka!

Teď to říká 4 samo a tuto
proměnnou proto můžu smazat.

Už ji nepotřebuji.

Tato vlastnost se aktualizuje,
kdykoli něco přidáme.

Možná OhNoes Guy chce být
taký mým kámošem.

A já na to řeknu:

"Dobře, jsi trošku hrubý, 
ale můžeš být mým kámošem."

Můžeme přidávat dál 
a bude se to pořád aktualizovat.

A to je celkem užitečné, protože to 
usnadňuje sledování délky našeho pole.

Čili kdykoli chcete začít seznam hodnot,
použijete k tomu pole.

Sledujte dál a zjistíte, 
k čemu všemu dalšímu se pole hodí!