Jedno z mých nejoblíbenějších slov z celého
Oxfordského slovníku Angličtiny je "snollygoster".
Prostě proto, že zní tak dobrě.
Slovo snollygoster vlastně znamená
"nečestný politik".
Přestože v devatenáctém století žil
novinář, který ho definoval daleko lépe:
"Snollygoster je muž, který
nehledí na stranu, program nebo principy,
a který, když vyhraje,
dostane se tam hrubou silou
monumentální hovorosofické uzurpošílenosti."
(Smích)
Opravdu netuším, co znamená "hovorosofický".
Předpokládám, že to bude mít něco do činění se slovy.
Ale je velmi důležité, aby slova byla jádrem politiky
a všichni politici vědí, že se musejí pokusit ovládnout jazyk.
Dřív to tak nebylo, například v roce 1771,
kdy Britský parlament dovolil novinářům vytisknout
přesné znění slov, která padla v debatní síni.
A to všechno díky statečnosti
muže s neobvyklým jméném - Brass Crosby (brass = mosaz v českém překladu, pozn. překl.)
který se postavil proti parlamentu.
Byl uvržen do žaláře Tower of London
a uvězněn,
ale byl dost statečný,
aby se jim postavil
a nakonec byl v Londýně tak populární, že zvítězil.
A jen o několik let později
jsme zaznamenali první záznam použití rčení
"odvážný jako mosaz ".
Většina lidí si myslí, že je to podle toho kovu.
Není. Je to podle bojovníka
za svobodu tisku.
Ale abych vám opravdu ukázal
jak se slova a politika ovlivňují,
musím vás vzít zpět do Spojených států amerických,
těsně poté, co Američané dosáhli nezávislosti.
A museli čelit otázce,
jak říkat svému vůdci Georgi Washingtonovi.
Nemohli na to přijít.
Jak se říká čelnímu představiteli republiky?
Vedly se o tom v Kongresu debaty celé věky.
A bylo předloženo mnoho různých návrhů,
jaké pojmenování by to mohlo být.
Někteří lidé chtěli, aby se mu říkalo
nejvyšší soudce Washington,
další zase -- Jeho Výsost George Washington,
a další zase -- ochránce svobod lidu Spojených států amerických Washington.
To nebylo dvakrát chytlavé.
Někteří lidé ho chtěli jednoduše nazvat králem.
Mysleli si, že je to ozkoušené a ověřené.
A ani nemuseli být monarchisté,
prostě si mysleli, že by se mohl volit král
na pevné volební období.
A co víte, mohlo by to fungovat.
A všichni byli nakonec z toho šíleně znudění,
protože tahle debata pokračovala tři týdny.
Četl jsem deník jednoho ubohého senátora,
který pořád jen psal: "Stále se o tom bavíme."
A důvodem průtahů a otrávenosti bylo to,
že Sněmovna reprezentantů byla proti Senátu.
Sněmovna reprezentantů nechtěla Washingtona
opít mocí.
Nechtěli mu říkat králi,
aby to jemu nebo jeho nástupci nevnuklo jisté myšlenky.
Chtěli mu dát nejskromnější, nejprostší,
nejubožejší titul, jaký jen lze.
A ten titul byl "prezident".
Prezident. Ten titul nevymysleli. Už tu existoval,
ale používal se pro někoho, kdo předsedá jednání.
Bylo to jako předseda soudu.
A nebyl o moc velkolepější
než "předseda" nebo "dozorčí".
Byli tu občasní prezidenti malých koloniálních rad
a částí vlády, ale nebyl to nic moc titul.
A proto byl Senát proti tomu.
Řekli: "To je směšné, nemůžete mu říkat prezident.
Tento člověk bude podepisovat smlouvy a jednat se zahraničními hodnostáři.
Kdo ho bude brát vážně,
když mu dáte takový hloupý titul
jako prezident Spojených států amerických?
A po třech týdnech debatování, nakonec
Senát neustoupil.
Místo toho, souhlasili, aby se titul "prezident" používal dočasně,
ale také chtěli rezolutně potvrdit,
že s tím nesouhlasili
z mravního respektu k názorům a zkušenosti civilizovaných národů,
ať už s republikánskou nebo monarchistickou formou vlády,
jež mají právo anektovat území
skrze úřad Nejvyššího soudu, respekt budícího titulu --
ne nějakej prezident --
a že ve styku s ostatními národy
hrdost lidu Spojených států
nesmí být ohrožena zdáním singularity,
tzn. nechceme předsi vypadat jako nějací pošuci.
Z tohoto plynou hned tři zajímavé věci.
Zaprvé -- a to je moje oblíbená --
zatím, pokud jsem byl schopen zjistit,
Senát nikdy formálně neuznal titul prezident.
Barack Obama, prezident Obama, je jen dočasně,
jen se čeká, než se Senát rozhoupe k činům.
Druhá věc, kterou si z toho můžete odnést je ta,
že když vláda řekne, že je to jen dočasné --
(Smích) --
ještě i po 223 letech ten čas nemusí nastat.
Ale třetí ponaučení,
a tohle je opravdu důležité,
a tohle bych chtěl, abyste si odnesli,
je že titul prezident Spojených států amerických,
nezní dnes tak skromně, že ne?
Možná je to kvůli těm téměř 5000
jaderných hlavic, které má k dispozici
a největší ekonomice na světě
a flotile dronů a takovým těm věcem.
Realita a historie obdařily tento titul honosností.
Takže Senát nakonec vyhrál.
Dostali titul vzbuzující úctu.
A také další obava Senátu -- zdání jedinečnosti --
nuže, tenkrát to bylo ojedinělé.
Ale dnes, víte, kolik národů má svého prezidenta?
Sto čtyřicet sedm.
A to proto, že chtějí být jako
ti, co mají 5000 jaderných hlavic, atd.
Takže nakonec, Senát vyhrál
a Sněmovna reprezentantů prohrála,
protože nikdo se teď nebude cítit skromně
když jim řeknou, že jsou
prezidentem Spojených států amerických.
A to je důležitá lekce, kterou si myslím můžete odnést
a kterou jsem vám chtěl předat.
Politici se snaží vybírat slova a používat je aby překrucovali realitu
a ovládali realitu, ale ve skutečnosti,
realita mění svět daleko víc,
než by jej kdy mohla změnit slova.
Děkuji vám mnohokrát.