WEBVTT

00:00:00.092 --> 00:00:03.506
Povím vám o Oliveru Sacksovi,
slavném lékaři, profesorovi

00:00:03.507 --> 00:00:06.686
a autorovi podivných
neurologických případových studií.

00:00:06.687 --> 00:00:09.421
Některé jeho úžasné výzkumy
probereme později,

00:00:09.422 --> 00:00:11.944
ale teď si promluvme jen o něm.

00:00:11.945 --> 00:00:14.889
I když má vynikající
a zvídavou mysl,

00:00:14.890 --> 00:00:18.671
dr. Sacks nezvládne jednu věc,
kterou umí i obyčejné batole.

00:00:18.672 --> 00:00:21.851
Nedokáže v zrcadle rozeznat
svou vlastní tvář.

00:00:21.852 --> 00:00:25.483
Sacks má formu prosopagnosie,
neurologickou poruchu,

00:00:25.484 --> 00:00:29.282
kvůli které člověk hůře
vnímá nebo rozeznává tváře.

00:00:29.283 --> 00:00:30.885
Viz obličejová slepota.

00:00:30.886 --> 00:00:33.197
Víte, že funkce mozku
je lokalizovaná,

00:00:33.198 --> 00:00:36.861
a toto je další obzvláště
povedený příklad.

00:00:36.862 --> 00:00:39.662
Sacks rozezná
svůj šálek kávy na polici,

00:00:39.663 --> 00:00:42.855
ale nepozná v davu
svého nejstaršího kamaráda,

00:00:42.856 --> 00:00:47.113
protože část jeho mozku odpovědná
za rozpoznávání obličeje je mimo.

00:00:47.114 --> 00:00:49.737
Se zrakem nic nemá.
Smysl má v pořádku.

00:00:49.738 --> 00:00:53.957
Problém má s vnímáním,
tedy pokud jde o rozeznávání tváří.

00:00:53.958 --> 00:00:55.697
Prosopagnosie nám ukazuje,

00:00:55.698 --> 00:00:58.786
jak jsou čití a vnímání propojeny,
ale odlišné.

00:00:58.787 --> 00:01:03.073
Čití je proces zdola nahoru,
díky kterému zrak, sluch a čich

00:01:03.074 --> 00:01:05.648
přijímají a předávají
vnější podněty.

00:01:05.649 --> 00:01:08.363
Vnímání je zase proces shora dolů,

00:01:08.364 --> 00:01:12.603
kdy naše mozky informace organizují,
tlumočí a uvádí do kontextu.

00:01:12.604 --> 00:01:17.484
Právě teď pravděpodobně přijímáte
světlo z obrazovky vašima očima,

00:01:17.485 --> 00:01:20.432
které pošlou data
o tomto čití do mozku.

00:01:20.433 --> 00:01:23.190
U vnímání vám mozek říká,
že to, co vidíte,

00:01:23.191 --> 00:01:26.434
je diagram vysvětlující rozdíl
mezi čitím a vnímáním,

00:01:26.435 --> 00:01:27.847
což je dost psycho.

00:01:27.848 --> 00:01:31.047
Váš mozek chápe toto světlo
jako mluvícího člověka,

00:01:31.048 --> 00:01:34.233
kterého by poté
mohl poznat jako Hanka.

00:01:41.771 --> 00:01:43.844
ČITÍ A VNÍMÁNÍ

00:01:43.845 --> 00:01:46.227
Neustále nás zaplavují podněty,

00:01:46.228 --> 00:01:49.157
i když víme jen o těch,
které naše smysly zachytí.

00:01:49.158 --> 00:01:52.865
Například vidím, slyším,
vnímám i cítím tohohle corgiho,

00:01:52.866 --> 00:01:55.259
ale nelovím sonarem jako netopýr,

00:01:55.260 --> 00:01:57.818
neslyším krtka pod zemí jako sova

00:01:57.819 --> 00:02:01.827
ani nevidím ultrafialové
a infračervené světlo jako strašek.

00:02:02.081 --> 00:02:04.815
Možná necítím
ani půlku toho co ty.

00:02:04.816 --> 00:02:06.346
Ne, ne.

00:02:06.347 --> 00:02:07.864
Máme různé smysly.

00:02:11.391 --> 00:02:15.435
Na světě je hodně smyslů
a ne každý musí cítit to samé,

00:02:15.436 --> 00:02:17.515
takže každé zvíře má své meze,

00:02:17.516 --> 00:02:22.265
které lépe pochopíme, pokud určíme
absolutní podnětový práh počitku.

00:02:22.266 --> 00:02:26.858
Minimální stimulaci nutnou k zachycení
konkrétního podnětu 50 % času.

00:02:26.859 --> 00:02:31.230
Pokud vám pustím do ucha slabé pípání
a uslyšíte ho 50 % přehrávaného času,

00:02:31.231 --> 00:02:33.925
zjistíte absolutní
podnětový práh počitku.

00:02:33.926 --> 00:02:37.422
Musíme používat procenta,
protože někdy pípání uslyšíte

00:02:37.423 --> 00:02:40.131
a někdy zase ne,
i když se nic nezmění.

00:02:40.132 --> 00:02:42.747
Proč? Protože mozky jsou složité.

00:02:42.748 --> 00:02:47.759
Zachycení slabého smyslového signálu
jako pípání není jen o síle podnětu,

00:02:47.760 --> 00:02:50.023
je to i o vašem psychickém stavu,

00:02:50.024 --> 00:02:52.876
bdělosti a očekávání v dané chvíli.

00:02:52.877 --> 00:02:56.799
To souvisí s teorií zachycení signálu,
modelem pro předvídání

00:02:56.800 --> 00:03:01.134
jak a kdy bude osoba zachycovat
slabé podněty částečně podle kontextu.

00:03:01.135 --> 00:03:04.379
Vyčerpaní rodiče mohou slyšet
slabý nářek svého dítěte,

00:03:04.380 --> 00:03:07.311
ale nevšimnou si troubení
projíždějícího vlaku.

00:03:07.312 --> 00:03:10.843
Jejich paranoidní rodičovské mozky
jsou tak navyklé na dítě,

00:03:10.844 --> 00:03:15.371
že se jim nakopnou smysly,
ale jen k předmětu jejich pozornosti.

00:03:15.372 --> 00:03:18.532
A pokud naopak pociťujete
neustálé podněty,

00:03:18.533 --> 00:03:22.036
vaše smysly se přizpůsobí
během procesu smyslové adaptace.

00:03:22.037 --> 00:03:26.211
Proto si vždy musím zkontrolovat,
jestli mám v pravé kapse peněženku,

00:03:26.212 --> 00:03:29.391
ale jestli si ji dám do levé,
bude mě tam tlačit.

00:03:29.392 --> 00:03:33.983
Také se hodí zmínit naši schopnost
zachycení rozdílu mezi dvěma podněty.

00:03:33.984 --> 00:03:38.432
Můžu jít v noci ven a dívat se na nebe
a svým objektivním vědeckým mozkem vím,

00:03:38.433 --> 00:03:41.154
že každá hvězda je jinak jasná.

00:03:41.155 --> 00:03:45.196
A ano, pouhým okem můžu zjistit,
že některé hvězdy jsou jasnější.

00:03:45.197 --> 00:03:50.104
Ale ostatní hvězdy? Ty mi přijdou stejné.
Žádný rozdíl v jejich jasu nevidím.

00:03:50.105 --> 00:03:52.604
Tak co? Už se ti chce jít?

00:03:52.605 --> 00:03:55.051
Dej mi pusinku.

00:03:56.399 --> 00:03:57.425
Bezva.

00:03:57.426 --> 00:03:58.440
Hodná.

00:03:58.441 --> 00:04:02.464
Hranice poznání rozdílu je podnětový
práh rozdílu, ale není lineární.

00:04:02.465 --> 00:04:06.670
Třeba poznám, když je malá hvězda
o něco jasnější než jiná malá hvězda,

00:04:06.671 --> 00:04:11.499
ale už nepoznám, když je velká hvězda
o trošku jasnější než jiná velká hvězda.

00:04:11.500 --> 00:04:15.223
Právě proto jsme muži,
který na to přišel, přiřkli zákon.

00:04:15.224 --> 00:04:19.947
Weberův zákon říká, že rozdíly
vnímáme logaritmicky, nikoli lineárně.

00:04:19.948 --> 00:04:23.472
Nezáleží na množství změn,
ale na změně procentuální.

00:04:23.473 --> 00:04:29.138
Dobře, co si takhle posvítit na funkci
jednoho z našich nejmocnějších smyslů?

00:04:29.139 --> 00:04:30.146
Zraku.

00:04:30.147 --> 00:04:34.053
To, že vidíte váš obličej
v zrcadle, je výsledkem dlouhé,

00:04:34.054 --> 00:04:36.434
ale bleskurychlé sekvence událostí.

00:04:36.435 --> 00:04:40.190
Světlo se odrazí od tváře,
pak od zrcadla a poté do vašich očí,

00:04:40.191 --> 00:04:44.849
které přijímají všechnu možnou energii
a přeměňují ji v nervové zprávy,

00:04:44.850 --> 00:04:49.560
jež váš mozek zpracovává a třídí do toho,
co vidíte, což je vaše tvář.

00:04:49.561 --> 00:04:54.415
Ale jinde třeba vidíte kávu, corgiho
nebo děsivého klauna s koláčkem.

00:04:54.416 --> 00:04:57.524
A jak se změní světelné vlny
na smysluplné informace?

00:04:57.525 --> 00:04:59.016
Začněme se světlem.

00:04:59.017 --> 00:05:04.402
Světlo, které vidíme, je jen malý zlomek
celého spektra elektromagnetického záření

00:05:04.403 --> 00:05:06.795
s rozpětím od gama po radiové vlny.

00:05:06.796 --> 00:05:10.768
Světlo má různé fascinující vlastnosti,
které určují, jak ho vnímáme,

00:05:10.769 --> 00:05:15.309
ale v rámci tohoto tématu
chápejme světlo šířící se vlnami.

00:05:15.310 --> 00:05:18.397
Vlnová délka a frekvence
určují jeho odstín

00:05:18.398 --> 00:05:21.263
a amplituda zase
jeho intenzitu neboli jas.

00:05:21.264 --> 00:05:23.985
Například krátká vlna
má vysokou frekvenci.

00:05:23.986 --> 00:05:27.931
Naše oči vidí nízké vysokofrekvenční vlny
jako namodralé barvy,

00:05:27.932 --> 00:05:31.216
ale dlouhé nízkofrekvenční
jako načervenalé barvy.

00:05:31.217 --> 00:05:33.244
Jaký vidíme jas barvy,

00:05:33.245 --> 00:05:36.869
kontrast mezi oranžovou šerbetu
a oranžovou kuželu,

00:05:36.870 --> 00:05:40.881
souvisí s intenzitou neboli množstvím
energie v dané světelné vlně,

00:05:40.882 --> 00:05:44.114
což, jak jsme řekli,
je určeno jeho amplitudou.

00:05:44.115 --> 00:05:47.590
Větší amplituda znamená
vyšší intenzitu a ta jasnější barvu.

00:05:47.591 --> 00:05:52.153
Někdo mi teď řekl, že šerbet
není slovo, které existuje.

00:05:52.154 --> 00:05:54.522
Říká si Michael Aranda
a je to pako.

00:05:54.523 --> 00:05:56.524
Díval ses do slovníku?

00:05:56.525 --> 00:05:57.944
Napiš to do Googlu.

00:05:58.835 --> 00:06:02.249
Zeptej se Googlu na šerbet.
Takže šerbet existuje.

00:06:02.250 --> 00:06:04.801
Když světlo proletí
rohovkou a zornicí,

00:06:04.802 --> 00:06:07.837
zasáhne průhledný disk
za zornicí – čočku,

00:06:07.838 --> 00:06:11.000
což zaměřuje paprsky světla
na konkrétní snímky.

00:06:11.001 --> 00:06:14.782
A jak je u čoček běžné,
promítají tyto obrazy na sítnici,

00:06:14.783 --> 00:06:18.108
vnitřní povrch oční bulvy
s receptorovými buňkami,

00:06:18.109 --> 00:06:20.515
které tuto vizuální
informaci pociťují.

00:06:20.516 --> 00:06:24.298
Vaše sítnice nevidí celý obraz,
jako když se díváte na film.

00:06:24.299 --> 00:06:27.020
Je to spíš soubor pixelů
světelné energie,

00:06:27.021 --> 00:06:30.062
které milióny receptorů
přeloží do nervových podnětů

00:06:30.063 --> 00:06:31.763
a odsviští zpět do mozku.

00:06:31.764 --> 00:06:34.510
Tyto sítnicové receptory
jsou tyčinky a čípky.

00:06:34.511 --> 00:06:38.021
Tyčinky detekují stupnici šedi,
souvisí s periferním viděním

00:06:38.022 --> 00:06:42.292
a díky nim si v noci neukopáváme palce,
když nevidíme barvy.

00:06:42.293 --> 00:06:44.752
Čípky detekují
jemné detaily a barvy.

00:06:44.753 --> 00:06:48.140
Nachází se blízko středu
ohniska sítnice zvané fovea.

00:06:48.141 --> 00:06:50.755
Tyčinky fungují pouze
při dobrém světle,

00:06:50.756 --> 00:06:54.537
díky čemuž můžete ocenit
babiččin vzor na porcelánu

00:06:54.538 --> 00:06:56.147
nebo strejdovu kérku.

00:06:56.148 --> 00:06:59.313
A lidské oko je neskutečné,
když přijde na barvy.

00:06:59.314 --> 00:07:02.127
Naše rozpoznávání barev
je tak výjimečné,

00:07:02.128 --> 00:07:05.752
že průměrný člověk dokáže
rozlišit milión různých odstínů.

00:07:05.753 --> 00:07:09.647
Probíhá mnoho výzkumů na to,
jak naše barevné vidění funguje,

00:07:09.648 --> 00:07:12.006
ale dvě teorie
nám ho pomáhají chápat.

00:07:12.007 --> 00:07:15.487
Model jménem Young-Helmholtzova
trichromatická teorie říká,

00:07:15.488 --> 00:07:20.126
že na sítnici jsou tři barevné tyčinky,
které vnímají červenou, zelenou a modrou,

00:07:20.127 --> 00:07:24.332
a když se stimulují,
oko díky nim vidí jakoukoliv barvu.

00:07:24.333 --> 00:07:26.276
Pokud ale nejste barvoslepí.

00:07:26.277 --> 00:07:29.547
Asi jeden člověk z 50 trpí
nějakou formou barvosleposti.

00:07:29.548 --> 00:07:32.536
Jde hlavně o chlapy,
protože to souvisí s pohlavím.

00:07:32.537 --> 00:07:35.069
Pokud zde nevidíte
logo Rychlokurzu,

00:07:35.070 --> 00:07:38.896
je možné, že vám červené a zelené
tyčinky chybí nebo nefungují,

00:07:38.897 --> 00:07:42.236
takže máte dichromatické vidění
místo trichromatického

00:07:42.237 --> 00:07:44.971
a nerozlišujete
mezi odstíny červené a zelené.

00:07:44.972 --> 00:07:48.099
Dalším modelem
je teorie protikladných barev,

00:07:48.100 --> 00:07:52.182
jež říká, že vidíme barvu skrze procesy,
které pracují proti sobě.

00:07:52.183 --> 00:07:56.443
Některé receptorové buňky může
stimulovat červená, ale tlumí je zelená.

00:07:56.444 --> 00:07:58.116
A jiné dělají opak.

00:07:58.117 --> 00:08:01.680
A z těchto kombinací vidíme barvy.
Ale zpět k bulvám.

00:08:01.681 --> 00:08:06.077
Tyčinky a čípky spustí chemické změny,
které vyvolají nervové signály,

00:08:06.078 --> 00:08:09.934
které zase aktivují buňky za nimi
zvané bipolární buňky,

00:08:09.935 --> 00:08:13.389
jejichž úkolem je zapnout
sousední gangliové buňky.

00:08:13.390 --> 00:08:18.283
Dlouhé axony ganglionů se vzájemně spojují
a vytvářejí podlouhlý optický nerv,

00:08:18.284 --> 00:08:21.617
který přenáší nervové vzruchy
z oční bulvy do mozku.

00:08:21.618 --> 00:08:25.804
Tato vizuální informace poté prosviští
řetězcem velmi složitých úrovní

00:08:25.805 --> 00:08:30.594
a pak putuje z optického nervu do thalamu
a do mozkové zrakové kůry.

00:08:30.595 --> 00:08:33.512
Zraková kůra leží vzadu
v týlním laloku,

00:08:33.513 --> 00:08:37.412
kde pravá kůra zpracovává vstup
z levého oka a naopak.

00:08:37.413 --> 00:08:41.433
Tato kůra má specializované nervové buňky
zvané detektory rysů,

00:08:41.434 --> 00:08:45.502
které reagují na určité rysy,
jako jsou tvary, úhly a pohyby.

00:08:45.503 --> 00:08:50.959
Různé části vaší zrakové kůry zodpovídají
za identifikaci různých aspektů věcí.

00:08:50.960 --> 00:08:56.133
Osoba, která nerozezná lidské tváře,
si z hromádky správně vybere svazek klíčů.

00:08:56.134 --> 00:09:00.045
To proto, že vnímání objektů
je v mozku jinde než vnímání tváře.

00:09:00.046 --> 00:09:04.477
U dr. Sackse ovlivňuje jeho stav
oblast mozku zvaná vřetenovitý závit,

00:09:04.478 --> 00:09:06.826
která se spustí, když vidí tváře.

00:09:06.827 --> 00:09:09.011
Jeho obličejová slepota je vrozená,

00:09:09.012 --> 00:09:12.825
ale může vzniknout z nemoci
nebo zraněním téže oblasti mozku.

00:09:12.826 --> 00:09:16.108
A některé tamější buňky
reagují jen na jeden typ podnětu,

00:09:16.109 --> 00:09:18.726
třeba držení těla,
pohyb, výraz obličeje,

00:09:18.727 --> 00:09:22.304
ale jiné shluky buněk všechny
tyto jednotné informace spojují

00:09:22.305 --> 00:09:24.194
během rychlého vyhodnocování.

00:09:24.195 --> 00:09:27.767
Ten klaun se kaboní
a jde po mně s krémovým koláčkem.

00:09:27.768 --> 00:09:30.737
Dám si to dohromady,
možná bych měl vypadnout.

00:09:30.738 --> 00:09:34.444
Tomuto zpracování a vyhodnocení
mnoha aspektů situace najednou

00:09:34.445 --> 00:09:36.338
se říká paralelní zpracování.

00:09:36.339 --> 00:09:40.767
U zrakového zpracování to znamená,
že mozek si dává dohromady

00:09:40.768 --> 00:09:43.195
tvar, hloubku, pohyb a barvu.

00:09:43.196 --> 00:09:48.298
A zde vstupujeme do světa vnímání,
který se zkomplikuje natotata

00:09:48.299 --> 00:09:50.261
a může skončit u filozofie.

00:09:50.262 --> 00:09:54.318
To prozkoumáme do hloubky příště,
ale pokud jste dávali pozor,

00:09:54.319 --> 00:09:56.803
znáte rozdíl mezi
čitím a vnímáním,

00:09:56.804 --> 00:09:59.119
různými prahy,
které omezují smysly,

00:09:59.120 --> 00:10:02.548
a něco z neurologie, biologie
a psychologie lidského zraku.

00:10:02.549 --> 00:10:04.764
Díky za zhlédnutí svými bulvami

00:10:04.765 --> 00:10:08.323
a díky našim štědrým sponzorům,
kteří tuto epizodu umožnili.

00:10:08.324 --> 00:10:11.996
Albertu Costovi,
Alpaně Agrawal PhD.,

00:10:11.997 --> 00:10:15.060
Franku Zeglerovi,
Philippu Detmerovi a Kurzgesagtu.

00:10:15.061 --> 00:10:17.615
Pokud nás chcete podpořit
a být zmíněni,

00:10:17.616 --> 00:10:20.887
zjistíte o těchto bonusech
pro naše Subbale odběratele

00:10:20.888 --> 00:10:23.040
na subbable.com/crashcourse.

00:10:23.041 --> 00:10:26.339
Tento díl napsala Katleen Yale,
upravil Blake de Pastino,

00:10:26.340 --> 00:10:30.709
odborným poradcem byl dr. Ranjit Bhagwat,
režisérem a střihačem Nicolas Jenkins,

00:10:30.710 --> 00:10:33.436
skriptem a zvukovým designérem
Michael Aranda

00:10:33.437 --> 00:10:35.427
a výtvarným týmem Thought Café.

00:10:35.428 --> 00:10:38.117
Překlad: Kara Mikešová