1 00:00:00,092 --> 00:00:03,506 Povím vám o Oliveru Sacksovi, slavném lékaři, profesorovi 2 00:00:03,507 --> 00:00:06,686 a autorovi podivných neurologických případových studií. 3 00:00:06,687 --> 00:00:09,421 Některé jeho úžasné výzkumy probereme později, 4 00:00:09,422 --> 00:00:11,944 ale teď si promluvme jen o něm. 5 00:00:11,945 --> 00:00:14,889 I když má vynikající a zvídavou mysl, 6 00:00:14,890 --> 00:00:18,671 dr. Sacks nezvládne jednu věc, kterou umí i obyčejné batole. 7 00:00:18,672 --> 00:00:21,851 Nedokáže v zrcadle rozeznat svou vlastní tvář. 8 00:00:21,852 --> 00:00:25,483 Sacks má formu prosopagnosie, neurologickou poruchu, 9 00:00:25,484 --> 00:00:29,282 kvůli které člověk hůře vnímá nebo rozeznává tváře. 10 00:00:29,283 --> 00:00:30,885 Viz obličejová slepota. 11 00:00:30,886 --> 00:00:33,197 Víte, že funkce mozku je lokalizovaná, 12 00:00:33,198 --> 00:00:36,861 a toto je další obzvláště povedený příklad. 13 00:00:36,862 --> 00:00:39,662 Sacks rozezná svůj šálek kávy na polici, 14 00:00:39,663 --> 00:00:42,855 ale nepozná v davu svého nejstaršího kamaráda, 15 00:00:42,856 --> 00:00:47,113 protože část jeho mozku odpovědná za rozpoznávání obličeje je mimo. 16 00:00:47,114 --> 00:00:49,737 Se zrakem nic nemá. Smysl má v pořádku. 17 00:00:49,738 --> 00:00:53,957 Problém má s vnímáním, tedy pokud jde o rozeznávání tváří. 18 00:00:53,958 --> 00:00:55,697 Prosopagnosie nám ukazuje, 19 00:00:55,698 --> 00:00:58,786 jak jsou čití a vnímání propojeny, ale odlišné. 20 00:00:58,787 --> 00:01:03,073 Čití je proces zdola nahoru, díky kterému zrak, sluch a čich 21 00:01:03,074 --> 00:01:05,648 přijímají a předávají vnější podněty. 22 00:01:05,649 --> 00:01:08,363 Vnímání je zase proces shora dolů, 23 00:01:08,364 --> 00:01:12,603 kdy naše mozky informace organizují, tlumočí a uvádí do kontextu. 24 00:01:12,604 --> 00:01:17,484 Právě teď pravděpodobně přijímáte světlo z obrazovky vašima očima, 25 00:01:17,485 --> 00:01:20,432 které pošlou data o tomto čití do mozku. 26 00:01:20,433 --> 00:01:23,190 U vnímání vám mozek říká, že to, co vidíte, 27 00:01:23,191 --> 00:01:26,434 je diagram vysvětlující rozdíl mezi čitím a vnímáním, 28 00:01:26,435 --> 00:01:27,847 což je dost psycho. 29 00:01:27,848 --> 00:01:31,047 Váš mozek chápe toto světlo jako mluvícího člověka, 30 00:01:31,048 --> 00:01:34,233 kterého by poté mohl poznat jako Hanka. 31 00:01:41,771 --> 00:01:43,844 ČITÍ A VNÍMÁNÍ 32 00:01:43,845 --> 00:01:46,227 Neustále nás zaplavují podněty, 33 00:01:46,228 --> 00:01:49,157 i když víme jen o těch, které naše smysly zachytí. 34 00:01:49,158 --> 00:01:52,865 Například vidím, slyším, vnímám i cítím tohohle corgiho, 35 00:01:52,866 --> 00:01:55,259 ale nelovím sonarem jako netopýr, 36 00:01:55,260 --> 00:01:57,818 neslyším krtka pod zemí jako sova 37 00:01:57,819 --> 00:02:01,827 ani nevidím ultrafialové a infračervené světlo jako strašek. 38 00:02:02,081 --> 00:02:04,815 Možná necítím ani půlku toho co ty. 39 00:02:04,816 --> 00:02:06,346 Ne, ne. 40 00:02:06,347 --> 00:02:07,864 Máme různé smysly. 41 00:02:11,391 --> 00:02:15,435 Na světě je hodně smyslů a ne každý musí cítit to samé, 42 00:02:15,436 --> 00:02:17,515 takže každé zvíře má své meze, 43 00:02:17,516 --> 00:02:22,265 které lépe pochopíme, pokud určíme absolutní podnětový práh počitku. 44 00:02:22,266 --> 00:02:26,858 Minimální stimulaci nutnou k zachycení konkrétního podnětu 50 % času. 45 00:02:26,859 --> 00:02:31,230 Pokud vám pustím do ucha slabé pípání a uslyšíte ho 50 % přehrávaného času, 46 00:02:31,231 --> 00:02:33,925 zjistíte absolutní podnětový práh počitku. 47 00:02:33,926 --> 00:02:37,422 Musíme používat procenta, protože někdy pípání uslyšíte 48 00:02:37,423 --> 00:02:40,131 a někdy zase ne, i když se nic nezmění. 49 00:02:40,132 --> 00:02:42,747 Proč? Protože mozky jsou složité. 50 00:02:42,748 --> 00:02:47,759 Zachycení slabého smyslového signálu jako pípání není jen o síle podnětu, 51 00:02:47,760 --> 00:02:50,023 je to i o vašem psychickém stavu, 52 00:02:50,024 --> 00:02:52,876 bdělosti a očekávání v dané chvíli. 53 00:02:52,877 --> 00:02:56,799 To souvisí s teorií zachycení signálu, modelem pro předvídání 54 00:02:56,800 --> 00:03:01,134 jak a kdy bude osoba zachycovat slabé podněty částečně podle kontextu. 55 00:03:01,135 --> 00:03:04,379 Vyčerpaní rodiče mohou slyšet slabý nářek svého dítěte, 56 00:03:04,380 --> 00:03:07,311 ale nevšimnou si troubení projíždějícího vlaku. 57 00:03:07,312 --> 00:03:10,843 Jejich paranoidní rodičovské mozky jsou tak navyklé na dítě, 58 00:03:10,844 --> 00:03:15,371 že se jim nakopnou smysly, ale jen k předmětu jejich pozornosti. 59 00:03:15,372 --> 00:03:18,532 A pokud naopak pociťujete neustálé podněty, 60 00:03:18,533 --> 00:03:22,036 vaše smysly se přizpůsobí během procesu smyslové adaptace. 61 00:03:22,037 --> 00:03:26,211 Proto si vždy musím zkontrolovat, jestli mám v pravé kapse peněženku, 62 00:03:26,212 --> 00:03:29,391 ale jestli si ji dám do levé, bude mě tam tlačit. 63 00:03:29,392 --> 00:03:33,983 Také se hodí zmínit naši schopnost zachycení rozdílu mezi dvěma podněty. 64 00:03:33,984 --> 00:03:38,432 Můžu jít v noci ven a dívat se na nebe a svým objektivním vědeckým mozkem vím, 65 00:03:38,433 --> 00:03:41,154 že každá hvězda je jinak jasná. 66 00:03:41,155 --> 00:03:45,196 A ano, pouhým okem můžu zjistit, že některé hvězdy jsou jasnější. 67 00:03:45,197 --> 00:03:50,104 Ale ostatní hvězdy? Ty mi přijdou stejné. Žádný rozdíl v jejich jasu nevidím. 68 00:03:50,105 --> 00:03:52,604 Tak co? Už se ti chce jít? 69 00:03:52,605 --> 00:03:55,051 Dej mi pusinku. 70 00:03:56,399 --> 00:03:57,425 Bezva. 71 00:03:57,426 --> 00:03:58,440 Hodná. 72 00:03:58,441 --> 00:04:02,464 Hranice poznání rozdílu je podnětový práh rozdílu, ale není lineární. 73 00:04:02,465 --> 00:04:06,670 Třeba poznám, když je malá hvězda o něco jasnější než jiná malá hvězda, 74 00:04:06,671 --> 00:04:11,499 ale už nepoznám, když je velká hvězda o trošku jasnější než jiná velká hvězda. 75 00:04:11,500 --> 00:04:15,223 Právě proto jsme muži, který na to přišel, přiřkli zákon. 76 00:04:15,224 --> 00:04:19,947 Weberův zákon říká, že rozdíly vnímáme logaritmicky, nikoli lineárně. 77 00:04:19,948 --> 00:04:23,472 Nezáleží na množství změn, ale na změně procentuální. 78 00:04:23,473 --> 00:04:29,138 Dobře, co si takhle posvítit na funkci jednoho z našich nejmocnějších smyslů? 79 00:04:29,139 --> 00:04:30,146 Zraku. 80 00:04:30,147 --> 00:04:34,053 To, že vidíte váš obličej v zrcadle, je výsledkem dlouhé, 81 00:04:34,054 --> 00:04:36,434 ale bleskurychlé sekvence událostí. 82 00:04:36,435 --> 00:04:40,190 Světlo se odrazí od tváře, pak od zrcadla a poté do vašich očí, 83 00:04:40,191 --> 00:04:44,849 které přijímají všechnu možnou energii a přeměňují ji v nervové zprávy, 84 00:04:44,850 --> 00:04:49,560 jež váš mozek zpracovává a třídí do toho, co vidíte, což je vaše tvář. 85 00:04:49,561 --> 00:04:54,415 Ale jinde třeba vidíte kávu, corgiho nebo děsivého klauna s koláčkem. 86 00:04:54,416 --> 00:04:57,524 A jak se změní světelné vlny na smysluplné informace? 87 00:04:57,525 --> 00:04:59,016 Začněme se světlem. 88 00:04:59,017 --> 00:05:04,402 Světlo, které vidíme, je jen malý zlomek celého spektra elektromagnetického záření 89 00:05:04,403 --> 00:05:06,795 s rozpětím od gama po radiové vlny. 90 00:05:06,796 --> 00:05:10,768 Světlo má různé fascinující vlastnosti, které určují, jak ho vnímáme, 91 00:05:10,769 --> 00:05:15,309 ale v rámci tohoto tématu chápejme světlo šířící se vlnami. 92 00:05:15,310 --> 00:05:18,397 Vlnová délka a frekvence určují jeho odstín 93 00:05:18,398 --> 00:05:21,263 a amplituda zase jeho intenzitu neboli jas. 94 00:05:21,264 --> 00:05:23,985 Například krátká vlna má vysokou frekvenci. 95 00:05:23,986 --> 00:05:27,931 Naše oči vidí nízké vysokofrekvenční vlny jako namodralé barvy, 96 00:05:27,932 --> 00:05:31,216 ale dlouhé nízkofrekvenční jako načervenalé barvy. 97 00:05:31,217 --> 00:05:33,244 Jaký vidíme jas barvy, 98 00:05:33,245 --> 00:05:36,869 kontrast mezi oranžovou šerbetu a oranžovou kuželu, 99 00:05:36,870 --> 00:05:40,881 souvisí s intenzitou neboli množstvím energie v dané světelné vlně, 100 00:05:40,882 --> 00:05:44,114 což, jak jsme řekli, je určeno jeho amplitudou. 101 00:05:44,115 --> 00:05:47,590 Větší amplituda znamená vyšší intenzitu a ta jasnější barvu. 102 00:05:47,591 --> 00:05:52,153 Někdo mi teď řekl, že šerbet není slovo, které existuje. 103 00:05:52,154 --> 00:05:54,522 Říká si Michael Aranda a je to pako. 104 00:05:54,523 --> 00:05:56,524 Díval ses do slovníku? 105 00:05:56,525 --> 00:05:57,944 Napiš to do Googlu. 106 00:05:58,835 --> 00:06:02,249 Zeptej se Googlu na šerbet. Takže šerbet existuje. 107 00:06:02,250 --> 00:06:04,801 Když světlo proletí rohovkou a zornicí, 108 00:06:04,802 --> 00:06:07,837 zasáhne průhledný disk za zornicí – čočku, 109 00:06:07,838 --> 00:06:11,000 což zaměřuje paprsky světla na konkrétní snímky. 110 00:06:11,001 --> 00:06:14,782 A jak je u čoček běžné, promítají tyto obrazy na sítnici, 111 00:06:14,783 --> 00:06:18,108 vnitřní povrch oční bulvy s receptorovými buňkami, 112 00:06:18,109 --> 00:06:20,515 které tuto vizuální informaci pociťují. 113 00:06:20,516 --> 00:06:24,298 Vaše sítnice nevidí celý obraz, jako když se díváte na film. 114 00:06:24,299 --> 00:06:27,020 Je to spíš soubor pixelů světelné energie, 115 00:06:27,021 --> 00:06:30,062 které milióny receptorů přeloží do nervových podnětů 116 00:06:30,063 --> 00:06:31,763 a odsviští zpět do mozku. 117 00:06:31,764 --> 00:06:34,510 Tyto sítnicové receptory jsou tyčinky a čípky. 118 00:06:34,511 --> 00:06:38,021 Tyčinky detekují stupnici šedi, souvisí s periferním viděním 119 00:06:38,022 --> 00:06:42,292 a díky nim si v noci neukopáváme palce, když nevidíme barvy. 120 00:06:42,293 --> 00:06:44,752 Čípky detekují jemné detaily a barvy. 121 00:06:44,753 --> 00:06:48,140 Nachází se blízko středu ohniska sítnice zvané fovea. 122 00:06:48,141 --> 00:06:50,755 Tyčinky fungují pouze při dobrém světle, 123 00:06:50,756 --> 00:06:54,537 díky čemuž můžete ocenit babiččin vzor na porcelánu 124 00:06:54,538 --> 00:06:56,147 nebo strejdovu kérku. 125 00:06:56,148 --> 00:06:59,313 A lidské oko je neskutečné, když přijde na barvy. 126 00:06:59,314 --> 00:07:02,127 Naše rozpoznávání barev je tak výjimečné, 127 00:07:02,128 --> 00:07:05,752 že průměrný člověk dokáže rozlišit milión různých odstínů. 128 00:07:05,753 --> 00:07:09,647 Probíhá mnoho výzkumů na to, jak naše barevné vidění funguje, 129 00:07:09,648 --> 00:07:12,006 ale dvě teorie nám ho pomáhají chápat. 130 00:07:12,007 --> 00:07:15,487 Model jménem Young-Helmholtzova trichromatická teorie říká, 131 00:07:15,488 --> 00:07:20,126 že na sítnici jsou tři barevné tyčinky, které vnímají červenou, zelenou a modrou, 132 00:07:20,127 --> 00:07:24,332 a když se stimulují, oko díky nim vidí jakoukoliv barvu. 133 00:07:24,333 --> 00:07:26,276 Pokud ale nejste barvoslepí. 134 00:07:26,277 --> 00:07:29,547 Asi jeden člověk z 50 trpí nějakou formou barvosleposti. 135 00:07:29,548 --> 00:07:32,536 Jde hlavně o chlapy, protože to souvisí s pohlavím. 136 00:07:32,537 --> 00:07:35,069 Pokud zde nevidíte logo Rychlokurzu, 137 00:07:35,070 --> 00:07:38,896 je možné, že vám červené a zelené tyčinky chybí nebo nefungují, 138 00:07:38,897 --> 00:07:42,236 takže máte dichromatické vidění místo trichromatického 139 00:07:42,237 --> 00:07:44,971 a nerozlišujete mezi odstíny červené a zelené. 140 00:07:44,972 --> 00:07:48,099 Dalším modelem je teorie protikladných barev, 141 00:07:48,100 --> 00:07:52,182 jež říká, že vidíme barvu skrze procesy, které pracují proti sobě. 142 00:07:52,183 --> 00:07:56,443 Některé receptorové buňky může stimulovat červená, ale tlumí je zelená. 143 00:07:56,444 --> 00:07:58,116 A jiné dělají opak. 144 00:07:58,117 --> 00:08:01,680 A z těchto kombinací vidíme barvy. Ale zpět k bulvám. 145 00:08:01,681 --> 00:08:06,077 Tyčinky a čípky spustí chemické změny, které vyvolají nervové signály, 146 00:08:06,078 --> 00:08:09,934 které zase aktivují buňky za nimi zvané bipolární buňky, 147 00:08:09,935 --> 00:08:13,389 jejichž úkolem je zapnout sousední gangliové buňky. 148 00:08:13,390 --> 00:08:18,283 Dlouhé axony ganglionů se vzájemně spojují a vytvářejí podlouhlý optický nerv, 149 00:08:18,284 --> 00:08:21,617 který přenáší nervové vzruchy z oční bulvy do mozku. 150 00:08:21,618 --> 00:08:25,804 Tato vizuální informace poté prosviští řetězcem velmi složitých úrovní 151 00:08:25,805 --> 00:08:30,594 a pak putuje z optického nervu do thalamu a do mozkové zrakové kůry. 152 00:08:30,595 --> 00:08:33,512 Zraková kůra leží vzadu v týlním laloku, 153 00:08:33,513 --> 00:08:37,412 kde pravá kůra zpracovává vstup z levého oka a naopak. 154 00:08:37,413 --> 00:08:41,433 Tato kůra má specializované nervové buňky zvané detektory rysů, 155 00:08:41,434 --> 00:08:45,502 které reagují na určité rysy, jako jsou tvary, úhly a pohyby. 156 00:08:45,503 --> 00:08:50,959 Různé části vaší zrakové kůry zodpovídají za identifikaci různých aspektů věcí. 157 00:08:50,960 --> 00:08:56,133 Osoba, která nerozezná lidské tváře, si z hromádky správně vybere svazek klíčů. 158 00:08:56,134 --> 00:09:00,045 To proto, že vnímání objektů je v mozku jinde než vnímání tváře. 159 00:09:00,046 --> 00:09:04,477 U dr. Sackse ovlivňuje jeho stav oblast mozku zvaná vřetenovitý závit, 160 00:09:04,478 --> 00:09:06,826 která se spustí, když vidí tváře. 161 00:09:06,827 --> 00:09:09,011 Jeho obličejová slepota je vrozená, 162 00:09:09,012 --> 00:09:12,825 ale může vzniknout z nemoci nebo zraněním téže oblasti mozku. 163 00:09:12,826 --> 00:09:16,108 A některé tamější buňky reagují jen na jeden typ podnětu, 164 00:09:16,109 --> 00:09:18,726 třeba držení těla, pohyb, výraz obličeje, 165 00:09:18,727 --> 00:09:22,304 ale jiné shluky buněk všechny tyto jednotné informace spojují 166 00:09:22,305 --> 00:09:24,194 během rychlého vyhodnocování. 167 00:09:24,195 --> 00:09:27,767 Ten klaun se kaboní a jde po mně s krémovým koláčkem. 168 00:09:27,768 --> 00:09:30,737 Dám si to dohromady, možná bych měl vypadnout. 169 00:09:30,738 --> 00:09:34,444 Tomuto zpracování a vyhodnocení mnoha aspektů situace najednou 170 00:09:34,445 --> 00:09:36,338 se říká paralelní zpracování. 171 00:09:36,339 --> 00:09:40,767 U zrakového zpracování to znamená, že mozek si dává dohromady 172 00:09:40,768 --> 00:09:43,195 tvar, hloubku, pohyb a barvu. 173 00:09:43,196 --> 00:09:48,298 A zde vstupujeme do světa vnímání, který se zkomplikuje natotata 174 00:09:48,299 --> 00:09:50,261 a může skončit u filozofie. 175 00:09:50,262 --> 00:09:54,318 To prozkoumáme do hloubky příště, ale pokud jste dávali pozor, 176 00:09:54,319 --> 00:09:56,803 znáte rozdíl mezi čitím a vnímáním, 177 00:09:56,804 --> 00:09:59,119 různými prahy, které omezují smysly, 178 00:09:59,120 --> 00:10:02,548 a něco z neurologie, biologie a psychologie lidského zraku. 179 00:10:02,549 --> 00:10:04,764 Díky za zhlédnutí svými bulvami 180 00:10:04,765 --> 00:10:08,323 a díky našim štědrým sponzorům, kteří tuto epizodu umožnili. 181 00:10:08,324 --> 00:10:11,996 Albertu Costovi, Alpaně Agrawal PhD., 182 00:10:11,997 --> 00:10:15,060 Franku Zeglerovi, Philippu Detmerovi a Kurzgesagtu. 183 00:10:15,061 --> 00:10:17,615 Pokud nás chcete podpořit a být zmíněni, 184 00:10:17,616 --> 00:10:20,887 zjistíte o těchto bonusech pro naše Subbale odběratele 185 00:10:20,888 --> 00:10:23,040 na subbable.com/crashcourse. 186 00:10:23,041 --> 00:10:26,339 Tento díl napsala Katleen Yale, upravil Blake de Pastino, 187 00:10:26,340 --> 00:10:30,709 odborným poradcem byl dr. Ranjit Bhagwat, režisérem a střihačem Nicolas Jenkins, 188 00:10:30,710 --> 00:10:33,436 skriptem a zvukovým designérem Michael Aranda 189 00:10:33,437 --> 00:10:35,427 a výtvarným týmem Thought Café. 190 00:10:35,428 --> 00:10:38,117 Překlad: Kara Mikešová