Vydáváš se na cestu? Tak náhle, Jane? Jen tak, bez varování? Odpusťte mi, mé drahé. Jsem nucena odjet okamžitě. Budu pryč asi 4 dny, možná více. Ale vrátíš se zpět za námi. Proč si s sebou nebereš téměř žádné věci? Pojedeš sama? Ano. Jelikož se potřebuji něco dozvědět o příteli, kvůli němuž jsem byla po jistý čas nesvá. Oh, Jane, jsi velmi bledá. Jsi si jistá, že jsi připravená na tak dlouhou cestu? Nejsem nemocná, ale mám úzkostnou mysl, kterou, doufám, má cesta uzdraví. Oh, Diano, nemohu Ti říci více o tom, co se děje... ne nyní. Omlouvám se. Odpusť mi. Zde je tvůj domov, Jane. Můžeš kdykoliv přijít či odejít, jak jen chceš. Myslíš odejít, ale vrátit se zpět. Oh, Jane, vrať se nám brzy. Prosím! Dle toho, co vím, můj pán může být v zahraničí. Pokud je však v Thornfieldském sídle se svou duševně chorou ženou, rozhodla jsem se nesetkat se s ním osobně a nemluvit s ním, ale zeptat se v hostinci. Měli by být schopni říci mi všechno, co potřebuji vědět. Dobrý den, madam. Viděl jsem vás vystoupit z kočáru. Přála byste si pokoj? Ano. Ne. Jak daleko je to odsud do Thornfieldského sídla? Pouze 2 míle přes pole. Za chvíli se tam vydám s povozem, pokud si přejete jet se mnou. Děkuji, ale musím jít okamžitě. Prosím, mohl byste se postarat o mé věci? Ano, madam. Děkuji vám. Je tu někdo? Madam? Vy jste ta žena, která přicestovala kočárem? Jsem tu. Co se tu stalo? Co tu děláte? Mohlo se Vám něco stát madam. Já... měl jsem o vás strach. Přišel jsem touto cestou, jelikož jsem si chtěl prohlédnout ubohé staré sídlo. Myslel jsem, že byste se ráda vrátila zpět do hostince. Ach, je to smutné, madam, viďte? V minulosti jsem tu pracoval jako komorník. Ale ne v době, kdy jsem tu žila já. Neznám vás. Já vás také ne, madam. To bylo v poslední době, kdy tu ještě byl pan Rochester. V poslední době? Je snad mrtvý? Myslel jsem, když tu ještě žil otec pana Rochestra. Musela jste v této době být pryč, madam nebo jste slyšela o tom, co se stalo minulý podzim. Oh, to byla strašlivá katastrofa, madam. Všechno zničeno. Všechno bylo spáleno. Než byly schopny dorazit stroje na hašení z Millcotu, celá budova byla v plamenech. Viděl jsem to na vlastní oči. Je známo, proč začalo hořet? Oh, dohadují se, madam, dohadují se. A sluhové vyprávěli, jak se to asi stalo. Možná o tom nevíte, madam, ale v domě žila žena, duševně chorá, byla držena v domě. Já jsem o ní něco zaslechl. No, asi před rokem se stala velice zvláštní věc. Opravdu velmi zvláštní věc. Ukázalo se, že tato žena je manželkou pana Rochestra, madam byla tam také mladá žena, která zde pracovala jako guvernantka a pan Edward se do ní zamiloval... Zapomeňte na to. Prosím, řekněte mi více o tom ohni. Dobře tedy, madam. Vypadá to, že v prvním patře v pokoji té šílené ženy, v době, kdy její opatrovnice spala... Pane! Pane! Nenávidím tě! Nenávidím tě! A v další minutě ležela rozbitá na dlažbě. Mrtvá tak jako kámen, na nichž ležel její mozek a krev. Bylo to strašlivé. Ach, dobrý Bože. Přišel o život někdo další? Ne madam, ale možná by bylo lepší, kdyby se tak stalo. Co tím myslíte? Ubohý pan Edward. Někteří tvrdí, že to byl rozsudek za to, že si chtěl vzít to ubohé děvče. Říkal jste, že to přežil. No, pokud to chcete nazývat životem... Pán oslepl. Oslepl? Inu, po pádu paní Rochestrové scházel dolů, ale došlo k pádu a museli ho vynést z trosek. Byl naživu jen zázrakem. Pan Carter musel amputovat jednu ruku, přišel o oko a to druhé tak těžce popálené, že pan Rochester nevidí nic. Stal se z něj slepí mrzák. Kde je teď? Se starým Johnem a jeho ženou ve Ferndeanu, dům je odsud vzdálený asi 30 mil. Říkají, že je velmi zlomený. Přijel jste v kočáře? Ano, madam. Prosím, vezměte mě do Ferndeanu. Dobře vám zaplatím. - Okamžitě, prosím, okamžitě. - Ano, madam. Ale on si ostatními nenechá pomoci. Nikdy. Marie, jak se máš? Johne, jak se tobě daří? Žádné slovo na uvítanou od žádného z vás? Já nejsem duch. Slečno Eyrová. Jste to opravdu vy, slečno, dorazivší na toto osamělé místo v tak pozdní čas? Je to tu opuštěné, že ano? On si přeje žít daleko od světa, slečno. Trvalo mi to hodiny strávené v kočáře. Přijela jsem z Thornfieldu. Vím, co se tam stalo. Ano. Bylo to opravdu strašné. Kočár jsem poslala pryč. Doufám, že máte volný pokoj na přespání. Ale žádný tu není kromě toho zaprášeného starého pokoje nahoře. Ty tam můžeš přespat se smetákem, Johnem a světlem z ohně. A já se postarám o to, aby slečna Eyrová měla suché povlečení a teplou postel na spaní. Pán zvoní. Když půjdeš za pánem, řekni mu, že je tu někdo, kdo touží po tom ho vidět, ale neříkej mu mé jméno. Nemyslím si, že vás bude chtít vidět slečno. Každého odmítá. Johne, nechala jsem své zavazadlo pod stromem u branky. Můžeš mi jej donést, prosím?