Chak Ek' vystoupil z podsvětí
na hladinu východního moře

a pak až na nebesa.

Následoval ho jeho bratr K'in Ahau.

I když Chak Ek' vyrazil první,
K'in Ahau ho zastínil,

a rozhořčený Chak Ek'
sestoupil zpět do podsvětí,

aby zde kul pikle proti svému bratrovi.

V mayské mytologii Chak Ek'
představuje Venuši a K'in Ahau Slunce.

Venuše je známá jako jitřenka
a zároveň i večernice.

Pohybuje se po nebi tak,
že někdy je vidět ještě před svítáním,

někdy až po setmění,
a občas není vidět vůbec.

Už před více než tisícem let
identifikovali staří Mayové

její zhruba 584denní cyklus

a dodnes se podle něj přesně předpovídá,

kdy a kde se zase Venuše
na obloze objeví, a to kdekoli na světě.

Pět těchto cyklů trvá dohromady
téměř přesně osm let

a Mayové i tento delší cyklus uznávali.

Chak Ek'a znali v pěti podobách
podle jednotlivých cyklů Venuše,

které se každých osm let opakují.

Z celkových 584 dnů je Venuše
na večerní obloze viditelná po 250 dní,

pak na osm dní zmizí
a znovu se objeví jako jitřenka.

Staří Mayové připisovali tomuto bodu cyklu
zvláštní význam:

Venuše se znovu, poprvé po svém zmizení,
objeví před svítáním.

V tento den Chak Ek'
opět povstává z podsvětí

a třímá oštěpy a šípy.

Rozhodl se zaútočit
na svého bratra a jeho spojence

aby ve světě zasel neshody.

Jeho prvním cílem byl K'awiil,
bůh obživy a blesků.

Chak Ek' vyšel v pozdním období dešťů,
namířil své kopí a probodl K'awilla,

čímž zničil jídlo
a způsobil chaos ve společenském řádu,

který trval do znovuzrození K'awiila.

584 dní po útoku na K'awilla

obrátil Chak Ek' svou pozornost zpět
na svého bratra - Slunce.

Každou noc na sebe
Slunce vzalo podobu jaguára

a putovalo podsvětím.

Chak Ek' probodl Slunce - jaguára, když
na konci období sucha za úsvitu vycházelo.

Slunce bylo zraněné a uvrhlo svět
do období chaosu a válek.

Chak Ek'ovou třetí obětí
byl bůh kukuřice,

který celému lidstvu zajišťoval obživu.

Chak EK' ho probodl v době sklizně.

Byl pohřben v podzemí
a kukuřice - základ života -

už pro obyvatele Země
nebyla k dispozici.

Ale po třech měsících se kukuřičný bůh
objevil na místě nových začátků

- ve východní jeskyni známé jako "Místo
sedmi vod"- a zase Zemi přinesl obživu.

Když želva Ak Na'ak na znamení
letního slunovratu vystoupala na nebe,

stala se Chak Ek'ovou čtvrtou obětí.

Se smrtí tohoto dobrého znamení

byli Slunce, zásoby jídla
a lidé pohřbeni v zemi.

A opět zavládly síly chaosu.

Ale z chaosu vzešel nový řád,
který přinesl Hun Ahau,

jedno z dvojčat - hrdinů,
kteří byli všem známi tím,

že porazili pány podsvětí.

Z kukuřice byla stvořena
nová lidská rasa.

Ale ani tento stav rovnováhy
neměl dlouho trvat.

Chak Ek'ovou pátou a poslední obětí
byl záhadný cizinec ze západu

a jeho smrt uprostřed suchého období

otřásla Hun Ahauovým řádem.

Bohové, vládci i kukuřice
byli pohřbeni v podsvětí.

Ale ani toto Chak Ek'ovo vítězství
nemělo dlouhého trvání.

Dva bratři, Venuše a Slunce,
byli lapeni v nekonečném cyklu,

v němž bojují o nadvládu
a podstupují stále stejných pět bitev,

zatímco se ve světě s východem jitřenky
střídají pořádek a chaos.