1
00:00:00,342 --> 00:00:03,101
Dlouho jsem se cítil,

2
00:00:03,101 --> 00:00:07,692
jako bych žil dva různé životy.

3
00:00:07,692 --> 00:00:11,097
Život, který všichni znají,

4
00:00:11,097 --> 00:00:14,804
a život, který znám jenom já.

5
00:00:14,804 --> 00:00:17,324
V životě, který všichni znají,

6
00:00:17,324 --> 00:00:19,798
jsem přítel,

7
00:00:19,798 --> 00:00:22,353
syn, bratr,

8
00:00:22,353 --> 00:00:25,979
stand-up komik a puberťák.

9
00:00:25,979 --> 00:00:27,820
Tento život vidí všichni.

10
00:00:27,820 --> 00:00:29,346
Pokud byste požádali moji rodinu nebo mé přátele, aby mě popsali,

11
00:00:29,346 --> 00:00:31,185
tohle by vám řekli.

12
00:00:31,185 --> 00:00:33,183
A je to velká část mého života. Takový jsem.

13
00:00:33,183 --> 00:00:35,993
A pokud byste chtěli, abych popsal sám sebe,

14
00:00:35,993 --> 00:00:38,915
asi bych řekl to samé.

15
00:00:38,915 --> 00:00:42,476
A nelhal bych,

16
00:00:42,476 --> 00:00:46,006
ale ani bych vám neříkal úplnou pravdu,

17
00:00:46,006 --> 00:00:47,533
protože pravda je taková, že

18
00:00:47,533 --> 00:00:50,705
je to ten život, který vidí všichni ostatní.

19
00:00:50,705 --> 00:00:54,468
V životě, který znám jen já, jsem já,

20
00:00:54,468 --> 00:00:56,395
myslím opravdu já,

21
00:00:56,395 --> 00:01:00,830
někdo kdo se intenzivně potýká s depresí.

22
00:01:00,830 --> 00:01:03,507
Je tomu tak posledních šest let,

23
00:01:03,507 --> 00:01:08,626
a stále zůstává na mém denním pořádku.

24
00:01:08,626 --> 00:01:11,123
Pro někoho, kdo nemá s depresí zkušenosti

25
00:01:11,123 --> 00:01:12,325
nebo moc neví, co to znamená,

26
00:01:12,325 --> 00:01:13,708
to bude možná znít překvapivě,

27
00:01:13,708 --> 00:01:15,613
protože existuje docela populární, leč mylná představa,

28
00:01:15,613 --> 00:01:18,360
že deprese je, když jste smutní,

29
00:01:18,360 --> 00:01:20,848
když se vám přihodí něco špatného,

30
00:01:20,848 --> 00:01:22,490
když se s vámi rozejde holka,

31
00:01:22,490 --> 00:01:23,881
když ztratíte někoho z nejbližších,

32
00:01:23,881 --> 00:01:25,632
když nedostanete práci, o kterou jste usilovali.

33
00:01:25,632 --> 00:01:27,619
Ale to je smutek. To je přirozené.

34
00:01:27,619 --> 00:01:29,531
To je přirozená lidská emoce.

35
00:01:29,531 --> 00:01:33,729
Opravdová deprese není, když jste smutní,

36
00:01:33,729 --> 00:01:36,358
že se vám přihodilo něco špatného.

37
00:01:36,358 --> 00:01:38,144
Opravdová deprese je, že jste smutní,

38
00:01:38,144 --> 00:01:41,413
že všechno ve vašem životě je v pořádku.

39
00:01:41,413 --> 00:01:43,898
To je opravdová deprese, a právě tím trpím.

40
00:01:43,898 --> 00:01:46,023
A abych byl naprosto upřímný,

41
00:01:46,023 --> 00:01:48,837
je pro mě velice těžké o tom tady mluvit.

42
00:01:48,837 --> 00:01:50,558
Mluvit o tom je pro mě těžké,

43
00:01:50,558 --> 00:01:53,321
a zdá se, že je to těžké pro každého,

44
00:01:53,321 --> 00:01:55,689
dokonce natolik, že se o tom nemluví vůbec.

45
00:01:55,689 --> 00:01:58,083
O depresi se nemluví, ale měli bychom,

46
00:01:58,083 --> 00:02:01,825
protože se z toho stává obrovský problém.

47
00:02:01,825 --> 00:02:03,495
Je to obrovský problém.

48
00:02:03,495 --> 00:02:05,297
Ale v sociálních médiích se o tom nemluví, že?

49
00:02:05,297 --> 00:02:07,385
Nevidíme to na Facebooku. Nevidíme to na Twitteru.

50
00:02:07,385 --> 00:02:09,207
Nevidíme to ve zprávách, protože to není nic veselého,

51
00:02:09,207 --> 00:02:10,836
není to zábava, není to odpočinkové.

52
00:02:10,836 --> 00:02:14,431
A protože to nevidíme, tak ani netušíme, jak je to závažné.

53
00:02:14,431 --> 00:02:18,190
Jenže rozsah a vážnost toho celého je taková:

54
00:02:18,190 --> 00:02:19,913
každých 30 vteřin,

55
00:02:19,913 --> 00:02:22,117
někde na světě,

56
00:02:22,117 --> 00:02:24,310
si někdo vezme život

57
00:02:24,310 --> 00:02:25,387
kvůli depresi,

58
00:02:25,387 --> 00:02:27,627
a může být v sousední ulici, nebo být v sousedním státě,

59
00:02:27,627 --> 00:02:29,157
může být na jiném kontinentu, ale děje se to,

60
00:02:29,157 --> 00:02:31,727
a děje se to každý den.

61
00:02:31,727 --> 00:02:34,691
Jako společnost máme tendenci

62
00:02:34,691 --> 00:02:39,937
se na to dívat se slovy: "No a co?"

63
00:02:39,937 --> 00:02:44,592
No a co? Když se na to podíváme, říkáme: "To je tvůj problém.

64
00:02:44,592 --> 00:02:46,995
To je jejich problém."

65
00:02:46,995 --> 00:02:48,847
Řekneme, že je to smutné a že je nám to líto,

66
00:02:48,847 --> 00:02:50,224
ale také řekneme: "No a co?"

67
00:02:50,224 --> 00:02:54,907
No, před dvěma lety to byl můj problém,

68
00:02:54,907 --> 00:02:58,964
protože jsem seděl na posteli,

69
00:02:58,964 --> 00:03:02,324
kde jsem předtím seděl milionkrát,

70
00:03:02,324 --> 00:03:05,140
a uvažoval jsem o sebevraždě.

71
00:03:05,140 --> 00:03:09,066
A kdybyste se povrchně podívali na můj život,

72
00:03:09,066 --> 00:03:11,308
neviděli byste kluka, který se chystá zabít.

73
00:03:11,308 --> 00:03:13,424
Viděli byste kluka, který byl kapitán basketbalového týmu,

74
00:03:13,424 --> 00:03:15,485
nejlepší student dramatiky a divadla toho roku,

75
00:03:15,485 --> 00:03:16,444
nejlepší student angličtiny toho roku,

76
00:03:16,444 --> 00:03:18,272
někdo, kdo byl neustále na listině oceňovaných

77
00:03:18,272 --> 00:03:21,945
a neustále na každém večírku.

78
00:03:21,945 --> 00:03:23,586
Neřekli byste, že jsem v depresi,

79
00:03:23,586 --> 00:03:26,297
neřekli byste, že mám sklony k sebevraždě, a to by byl omyl.

80
00:03:26,297 --> 00:03:27,736
Mýlili byste se. Tak jsem tam té noci seděl

81
00:03:27,736 --> 00:03:31,774
po ruce měl lahvičku s léky, pero a papír,

82
00:03:31,774 --> 00:03:33,762
a přemýšlel jsem o svém životě

83
00:03:33,762 --> 00:03:37,114
a už jsem měl na krajíčku.

84
00:03:37,114 --> 00:03:38,796
Měl jsem k tomu takhle blízko.

85
00:03:38,796 --> 00:03:41,924
Ale neudělal jsem to, jsem jeden z těch šťastlivců,

86
00:03:41,924 --> 00:03:44,059
jeden z lidí, kteří vylezli na římsu,

87
00:03:44,059 --> 00:03:46,320
podívali se dolů, ale neskočili,

88
00:03:46,320 --> 00:03:48,325
jeden z těch, co měli štěstí, že přežili.

89
00:03:48,325 --> 00:03:50,722
No, přežil jsem a zůstal z toho jenom příběh,

90
00:03:50,722 --> 00:03:53,127
a to je můj příběh:

91
00:03:53,127 --> 00:03:56,480
Dvěma slovy: trpím depresemi.

92
00:03:56,480 --> 00:03:58,910
Trpím depresemi,

93
00:03:58,910 --> 00:04:06,230
myslím, že docela dlouho,

94
00:04:06,230 --> 00:04:08,826
jsem žil dva úplně odlišné životy,

95
00:04:08,826 --> 00:04:10,687
kde se jeden z nich neustále bál toho druhého.

96
00:04:10,687 --> 00:04:12,786
Bál jsem se, že mě lidi uvidí takového, jaký doopravdy jsem,

97
00:04:12,786 --> 00:04:16,028
že jsem nebyl dokonalý a populární středoškolák, za jakého mě všichni měli,

98
00:04:16,028 --> 00:04:18,453
že za mým úsměvem se schovávalo trápení,

99
00:04:18,453 --> 00:04:20,416
a za mým světlem byla tma,

100
00:04:20,416 --> 00:04:24,793
a za mou osobností se schovávala jen větší bolest.

101
00:04:24,793 --> 00:04:27,430
Víte, někteří se můžou bát toho, že se nebudou holkám líbit.

102
00:04:27,430 --> 00:04:29,519
Někteří lidé se můžou bát žraloků. Někteří se můžou bát smrti.

103
00:04:29,519 --> 00:04:34,212
Ale já jsem se velkou část života bál sám sebe.

104
00:04:34,212 --> 00:04:36,904
Bál jsem se pravdy, bál jsem se své upřímnosti, své zranitelnosti,

105
00:04:36,904 --> 00:04:39,126
a z toho strachu jsem se cítil

106
00:04:39,126 --> 00:04:41,483
jako bych byl zahnán do rohu,

107
00:04:41,483 --> 00:04:44,513
jako by byla jenom jedna cesta ven,

108
00:04:44,513 --> 00:04:48,306
a tak jsem nad tím přemýšlel každý den.

109
00:04:48,306 --> 00:04:49,753
Myslel jsem na to každý den,

110
00:04:49,753 --> 00:04:51,424
a pokud mám být upřímný, teď a tady,

111
00:04:51,424 --> 00:04:54,797
jsem o tom přemýšlel zase, protože taková ta nemoc je,

112
00:04:54,797 --> 00:04:56,731
je to boj, to je deprese,

113
00:04:56,731 --> 00:04:57,950
a deprese, to nejsou neštovice.

114
00:04:57,950 --> 00:04:59,668
Nedostanete ji jenom jednou za život.

115
00:04:59,668 --> 00:05:02,431
Je to něco, s čím žijete. Žijete uvnitř toho.

116
00:05:02,431 --> 00:05:06,003
Je to spolubydlící, kterého nemůžete vyhodit. Je to hlas, který nemůžete ignorovat.

117
00:05:06,003 --> 00:05:08,264
Jsou to pocity, před kterými neutečete,

118
00:05:08,264 --> 00:05:13,337
a nejstrašnější na tom je to, že po nějaké době,

119
00:05:13,337 --> 00:05:16,217
vás to otupí. Začne vám to připadat normální,

120
00:05:16,217 --> 00:05:18,504
a to, čeho se bojíte nejvíc

121
00:05:18,504 --> 00:05:21,360
není to utrpení uvnitř.

122
00:05:21,360 --> 00:05:22,876
Je to stigma uvnitř ostatních,

123
00:05:22,876 --> 00:05:25,157
ta ostuda, ta hanba,

124
00:05:25,157 --> 00:05:27,610
ten opovržlivý pohled v očích přítele,

125
00:05:27,610 --> 00:05:31,074
šeptání na chodbě, že jste slaboch,

126
00:05:31,074 --> 00:05:32,475
jsou to poznámky, které vás vytáčí.

127
00:05:32,475 --> 00:05:34,575
A proto ani nevyhledáváte pomoc.

128
00:05:34,575 --> 00:05:37,569
Proto to uvnitř dusíte a schováváte.

129
00:05:37,569 --> 00:05:39,904
Je to stigma. A tak ho držíte v sobě a schováváte,

130
00:05:39,904 --> 00:05:41,766
a držíte v sobě a schováváte,

131
00:05:41,766 --> 00:05:43,442
a i když kvůli tomu ani nemůžete vstát z postele,

132
00:05:43,442 --> 00:05:46,382
a váš život je ještě prázdnější, ať se ho snažíte zaplnit jakkoliv,

133
00:05:46,382 --> 00:05:48,545
schováváte to, protože to stigma v naší společnosti

134
00:05:48,545 --> 00:05:51,460
okolo deprese je naprosto skutečné.

135
00:05:51,460 --> 00:05:54,662
A pokud si myslíte, že ne, zeptejte se sami sebe:

136
00:05:54,662 --> 00:05:56,471
O čem byste radši napsali status na Facebooku,

137
00:05:56,471 --> 00:05:58,217
že se vám těžko vstávalo z postele,

138
00:05:58,217 --> 00:06:00,366
nebo že vás bolí záda

139
00:06:00,366 --> 00:06:02,358
nebo že každé ráno nemůžete vstát z postele,

140
00:06:02,358 --> 00:06:04,458
protože jste v depresi?

141
00:06:04,458 --> 00:06:06,742
To je to stigma, protože bohužel,

142
00:06:06,742 --> 00:06:09,210
žijeme ve světe, kde když si zlomíte ruku,

143
00:06:09,210 --> 00:06:11,884
každý vám přiběhne podepsat sádru,

144
00:06:11,899 --> 00:06:14,700
ale když řeknete, že máte deprese, každý utíká pryč.

145
00:06:14,700 --> 00:06:17,200
To je stigma.

146
00:06:17,200 --> 00:06:22,166
Jsme tak chápaví, když se porouchá jakákoliv část těla,

147
00:06:22,166 --> 00:06:25,268
kromě mozku. A to je ignorance.

148
00:06:25,268 --> 00:06:27,280
To je naprostá ignorance, a ta vytváří svět,

149
00:06:27,280 --> 00:06:28,844
který nerozumí depresi,

150
00:06:28,844 --> 00:06:31,350
který nerozumí mentálnímu zdraví.

151
00:06:31,350 --> 00:06:33,303
Přijde mi to ironické, protože deprese

152
00:06:33,303 --> 00:06:35,813
se jeden z nejlépe zdokumentovaných světových problémů,

153
00:06:35,813 --> 00:06:37,858
byť je jeden z nejméně diskutovaných.

154
00:06:37,858 --> 00:06:40,294
Necháváme ji stranou, zaháníme ji do kouta,

155
00:06:40,294 --> 00:06:43,881
a předstíráme, že tu není a že se spraví sama.

156
00:06:43,881 --> 00:06:47,223
Nespraví. Nespravila se a ani k tomu nedojde,

157
00:06:47,223 --> 00:06:49,114
protože to je jen zbožné přání,

158
00:06:49,114 --> 00:06:51,887
a zbožné přání není plán, je to prokrastinace,

159
00:06:51,887 --> 00:06:56,816
a nemůžeme prokrastinovat s něčím tak důležitým.

160
00:06:56,816 --> 00:07:00,207
První krok, při řešení jakéhokoli problému

161
00:07:00,207 --> 00:07:01,690
je přiznat si, že existuje.

162
00:07:01,690 --> 00:07:04,448
A to jsme ještě neudělali, takže nemůžeme čekat,

163
00:07:04,448 --> 00:07:07,633
že najdeme odpověď, pokud se stále bojíme otázky.

164
00:07:07,633 --> 00:07:11,412
Nevím, jaké je řešení.

165
00:07:11,412 --> 00:07:13,873
Přál bych si to vědět, ale nevím - ale myslím si,

166
00:07:13,873 --> 00:07:15,881
že bychom měli začít tady.

167
00:07:15,881 --> 00:07:18,280
Musíme začít mnou, musíme začít vámi,

168
00:07:18,280 --> 00:07:21,698
musíme začít lidmi, o kterých víme, že trpí,

169
00:07:21,698 --> 00:07:23,115
těmi, kteří se schovávají ve stínu.

170
00:07:23,115 --> 00:07:25,115
Musíme mluvit nahlas a prolomit ticho.

171
00:07:25,115 --> 00:07:27,434
Musíme být ti stateční a držet se toho,

172
00:07:27,434 --> 00:07:30,609
protože jestli jsem si něco uvědomil,

173
00:07:30,609 --> 00:07:34,185
pokud bych měl jmenovat jednu věc, jako největší problém,

174
00:07:34,185 --> 00:07:37,224
není to, že budujeme svět,

175
00:07:37,224 --> 00:07:40,973
kde eliminujeme ignoranci ostatních.

176
00:07:40,973 --> 00:07:44,259
Je to, že budujeme svět, ve kterém se učíme smířit se sebou samým,

177
00:07:44,259 --> 00:07:45,460
kde nám připadá v pořádku, to kdo jsme,

178
00:07:45,460 --> 00:07:46,960
protože když budeme upřímní,

179
00:07:46,960 --> 00:07:49,756
vidíme, že se všichni trápíme a všichni trpíme.

180
00:07:49,756 --> 00:07:51,708
Jestli tímto nebo oním,

181
00:07:51,708 --> 00:07:54,535
víme, co to je bolest.

182
00:07:54,535 --> 00:07:56,373
Všichni víme co to je, když nás bolí srdce,

183
00:07:56,373 --> 00:07:59,067
všichni víme, jak je důležité léčení.

184
00:07:59,067 --> 00:08:02,461
Ale právě teď se deprese stala obětí společenských škrtů,

185
00:08:02,461 --> 00:08:05,022
kdy ji přelepíme náplastí a předstíráme, že tu není.

186
00:08:05,022 --> 00:08:09,526
Ale ona tu je. Je tady, a víte co? Je to v pořádku.

187
00:08:09,526 --> 00:08:13,337
Deprese je v pořádku. Pokud tím právě procházíte, vím že jste v pořádku.

188
00:08:13,337 --> 00:08:15,999
A také vím, že jste nemocní, že nejste slabí,

189
00:08:15,999 --> 00:08:17,935
a je to problém, ne identita,

190
00:08:17,935 --> 00:08:20,688
protože, když překonáte strach a posměšky,

191
00:08:20,688 --> 00:08:22,485
a odsudky a stigma ostatních,

192
00:08:22,485 --> 00:08:25,471
uvidíte, o čem deprese doopravdy je,

193
00:08:25,471 --> 00:08:27,710
je to součást života,

194
00:08:27,710 --> 00:08:31,438
jen součást života, a i když to nenávidím,

195
00:08:31,438 --> 00:08:33,917
i když nenávidím některá místa,

196
00:08:33,917 --> 00:08:37,013
některé části mého života, které mi deprese znepříjemnila,

197
00:08:37,013 --> 00:08:39,548
stejně jsem za to v mnohém vděčný.

198
00:08:39,548 --> 00:08:41,360
Protože ano, svrhla mě dolů,

199
00:08:41,360 --> 00:08:42,792
ale jenom proto, aby mi ukázala, že je tu vrchol,

200
00:08:42,792 --> 00:08:44,391
a ano, vláčela mě temnotou,

201
00:08:44,391 --> 00:08:46,977
ale jenom proto, aby mi připomněla, že je tu světlo.

202
00:08:46,977 --> 00:08:50,720
Moje bolest, víc než cokoli za 19 let na této planetě,

203
00:08:50,720 --> 00:08:52,979
mi dala perspektivu, a moje trápení,

204
00:08:52,979 --> 00:08:55,474
mě přinutilo mít naději,

205
00:08:55,474 --> 00:08:58,005
mít naději a víru, víru v sebe,

206
00:08:58,005 --> 00:09:00,550
víru v ostatní, víru, že se to zlepší,

207
00:09:00,550 --> 00:09:02,628
že to můžeme změnit, že můžeme promluvit

208
00:09:02,628 --> 00:09:05,386
a dát vědět ostatním a bojovat proti nevědomosti,

209
00:09:05,386 --> 00:09:07,975
proti netoleranci,

210
00:09:07,975 --> 00:09:09,990
a víc než cokoliv,

211
00:09:09,990 --> 00:09:12,716
naučit se mít rádi sami sebe,

212
00:09:12,716 --> 00:09:14,895
naučit se přijmout sami sebe takové jací jsme,

213
00:09:14,895 --> 00:09:18,990
ne takové, jaké nás svět chce mít.

214
00:09:18,990 --> 00:09:20,602
Protože věřím, že svět je tam,

215
00:09:20,602 --> 00:09:24,770
kde přijetí světla neznamená popření tmy.

216
00:09:24,770 --> 00:09:26,851
Svět, ve který věřím je ten, kde se měří,

217
00:09:26,851 --> 00:09:31,367
podle našich schopností překonávat překážky, ne se jim vyhýbat.

218
00:09:31,367 --> 00:09:35,591
Svět, ve který věřím, je ten, kde se můžu někomu podívat do očí

219
00:09:35,591 --> 00:09:37,353
a říct: "Prožívám peklo,"

220
00:09:37,353 --> 00:09:40,930
a oni se podívají na mě a řeknou: "Já taky." A to je v pořádku,

221
00:09:40,930 --> 00:09:44,632
protože deprese je v pořádku. Jsme lidé.

222
00:09:44,632 --> 00:09:47,062
Jsme lidé, trpíme a trápíme se

223
00:09:47,062 --> 00:09:49,790
a krvácíme a pláčeme a pokud si myslíte že opravdová síla

224
00:09:49,790 --> 00:09:51,909
znamená neukázat slabost, tak vám říkám,

225
00:09:51,909 --> 00:09:55,155
že nemáte pravdu.

226
00:09:55,155 --> 00:09:59,052
Nemáte pravdu, protože je to přesně naopak.

227
00:09:59,052 --> 00:10:01,736
Jsme lidé a máme problémy.

228
00:10:01,736 --> 00:10:03,407
Nejsme dokonalí, ale to je v pořádku.

229
00:10:03,407 --> 00:10:05,621
Musíme zastavit tu hloupost,

230
00:10:05,621 --> 00:10:08,699
tu netoleranci, to stigma,

231
00:10:08,699 --> 00:10:13,273
to ticho a musíme odstranit to tabu,

232
00:10:13,273 --> 00:10:17,812
a podívat se pravdě do očí a začít mluvit,

233
00:10:17,812 --> 00:10:22,536
protože jediný způsob, jak můžeme překonat problém,

234
00:10:22,536 --> 00:10:25,870
se kterým lidé bojují o samotě,

235
00:10:25,870 --> 00:10:29,633
je ten, že budeme silní společně,

236
00:10:29,633 --> 00:10:33,397
budeme silní společně.

237
00:10:33,397 --> 00:10:36,376
Věřím tomu, že můžeme.

238
00:10:36,376 --> 00:10:38,295
Věřím, že ano. Děkuji vám mnohokrát.

239
00:10:38,295 --> 00:10:40,702
Je to jako splněný sen. Děkuji. (Potlesk)

240
00:10:40,702 --> 00:10:42,960
Děkuji. (Potlesk)