(klavírní hudba v pozadí)
Steven: Historici často hovoří
o Paříži pozdního 19. století
v souvislosti s kulturou,
která je všem na očích.
Tento obraz je toho
jasným důkazem.
Beth: Díváme se na obraz
Mary Cassattové,
který se jmenuje Žena s perlovým
náhrdelníkem v lóži
a zobrazuje zřejmě sestru Mary Cassattové
během její návštěvy pařížské
opery.
Za ženou sedící v soukromé lóži
vidíme zrcadlo,
ve kterém se odrážejí
ostatní lóže pařížské opery.
Steven: Opera v Paříži,
nacházející se v místě
setkání velkých bulvárů,
je tedy nejen klenotem sama o sobě,
také své návštěvníky
vystavuje na odiv.
Jinými slovy, jevištěm opery
není jen pódium,
na kterém se tančí balet,
ale i samotné hlediště.
Beth: Stavba pařížské operní budovy
umožňovala vidět i být viděn
a poskytovala řadu možností,
jak uvnitř nevelkých balkónů
zahlédnout oblíbenou
pařížskou smetánku.
A zajisté se právě díváme
na jednu členku těchto
vyšších vrstev, jak ji zobrazila
Marry Cassattová.
Steven: Máte pravdu.
Soudě dle kompozice,
byla Marry Cassattová
zády k jevišti
a čelem ke své sestře Lydii
sedící v lóži.
Naopak Lydia sleduje pohledem hlediště,
tudíž Lydii vidíme očima diváků v sále,
kteří se zrovna podívali do této lóže.
Uvnitř této klenotnice je objektem,
který je všem na očích.
Beth: Sama malířka však
v odrazu zrcadla není,
přestože tam musela být
pokud sledovala Lydii
a malovala ji.
Steven: Tento obraz znázorňuje
skutečnou okázalost císařské Francie.
Obraz zachycuje čas divadelní přestávky,
během které byl lustr
spuštěn mezi publikum.
Divadlo je osvětlené
a pohled diváků se
přesunul z jeviště
na ostatní diváky.
Beth: Rodina Mary Cassattové
byla sice zámožná,
malířčin otec nicméně
odmítl podporovat její
touhu stát se umělkyní.
Platil jen její základní životní náklady,
nikoliv pomůcky na kreslení nebo ateliér,
kde malovala.
Steven: Navzdory tomu měla podporu
předních umělců té doby.
Jejím přítelem byl Degas,
který měl ohromnou úctu
k jejím schopnostem.
Mary opravdu byla skvělá malířka,
rovnocenná s významnými
impresionisty Paříže.
Tento obraz je mistrovským dílem.
Mary Cassatová se učila malovat
z různých zdrojů.
Bylo to pro ni ale těžké,
jelikož byla žena.
Steven: První lekce se zúčastnila
na akademii výtvarných umění v Pensylvanii.
V té době však ženy nemohly malovat akty
dokonce ani na umělecké škole.
Beth: Proto se jako mnoho
umělců své doby
stěhovaly do Paříže,
která byla volnější
pro začínající ženy umělkyně.
Nemohla se zapsat na Beaux Arts v Paříži,
jelikož byla žena,
a proto navštěvovala
ateliéry
řady vynikajících umělců,
od kterých se učila.
Steven: Mary se cítila
utiskována i v Paříži,
protože třeba
nemohla trávit čas
v kavárnách se svými
přáteli včetně Degase.
To se odráží v motivech
jejích obrazů,
které jsou často buď rodinné
nebo třeba vyobrazují
večer strávený v opeře.
Beth: Zdá se mi těžké
uvědomit si ono omezování
žen při pohledu na tento obraz,
jelikož jistý pocit svobody
lze vnímat při
pohledu na zde vyobrazenou ženu.
Ta je nakloněna a
opřena o pravý loket.
Viditelná diagonála vytváří dojem
nenucenosti, pohybu a
nefalšované sebejistoty.
Steven: Žena s perlovým náhrdelníkem,
nejspíš Lydia, se zdá
být svou vlastní paní,
což nám připomíná napjatou situaci
z konce 19. století,
kdy se ženy začaly prosazovat
ve veřejném životě.
Napětí mezi veřejným a
soukromým životem zde mizí
nejen díky vyobrazenému tématu
nebo napůl soukromém
prostředí lóže
uprostřed veřejné
operní budovy,
ale i díky kontrastu světla a stínu,
jenž se odrážejí na Lydiině těle.
Podívejme se na její tváře,
na které dopadá světlo, zatímco
střed obličeje je zastíněn.
To dokazuje nejen odvážnost
Mary Cassetové,
ale i její snahu vyobrazit
buržoazní společnost,
která klade důraz na soukromí,
ačkoliv je jedinec obklopen
ostatními diváky.
Beth: Cassattová má mnoho společného
se svými impresionistickými kolegy.
Jako oni se nevyhýbá
některým značným problémům,
kterým umění čelilo,
jako bylo například
použití umělého světla nebo
nenucený způsob práce
se štětcem pro zachycení
jedinečnosti okamžiku.
To vše zajímalo také
ostatní impresionisty.
Steven: Nejvíc mě zaujala část obrazu,
kde se dotýkají ramena ženy.
Vyobrazení ramen a
jejich odraz v zrcadle
se spolu setkávají
na okraji opěradla čalouněné židle,
na které žena sedí.
Z toho místa lze poznat,
že oblouk balkónu,
který se v zrcadle odráží
je současně v zorném poli ženy,
která shlíží na publikem,
jež její pohled opětuje.
(hudba)