Jsem tu dnes, abych vám ukázal své fotografie Lakotů.
Mnoho z vás možná už někdy o Lakotech slyšelo,
nebo aspoň o větší skupině kmenů,
které se říká Siouxové.
Lakotové jsou jedním z mnoha kmenů, které musely opustit svou zemi
a odejít do zajateckých táborů,
kterým se dnes říká rezervace.
Rezervace Pine Ridge,
o které je má dnešní prezentace,
leží asi 120 km na jihovýchod
od Černých hor v Jižní Dakotě.
Někdy se jí říká
Zajatecký tábor č. 334,
a právě tam dnes Lakotové žijí.
Pokud jste někdy slyšeli o AIM
tedy o Hnutí amerických Indiánů
nebo o Russellu Meansovi
nebo o Leonardu Peltierovi,
anebo o patové situaci v Oglale,
pak víte, že Pine Ridge je epicentrem
problémů původních obyvatel v USA.
Byl jsem pozván, abych zde dnes promluvil
o svém vztahu s Lakoty
a to je pro mě velmi těžké.
Pokud jste si totiž nevšimli,
jsem běloch
a to je v indiánské rezervaci obrovská překážka.
Na mých fotkách dnes uvidíte mnoho lidí,
s kterými jsem se sblížil tak, že mě brali jako člena rodiny.
Nazývali mě bratrem a strýcem
a po pět let mě znovu a znovu zvali k sobě.
Jenže v Pine Ridge
budu vždycky tím, čemu se říká "wašíču".
Wašíču je lakotské slovo,
které znamená "neindián",
jiná verze tohoto výrazu však zní
"ten, který si bere nejlepší maso pro sebe".
A o tom zde chci dnes promluvit -
o tom, kdo si bere nejlepší maso.
Znamená to chamtivec.
Rozhlédněte se tady kolem sebe.
Jsme na soukromé škole na západě USA,
sedíme v sametových křeslech,
s penězi po kapsách.
Když se podíváme na svůj život,
opravdu jsme si vzali
tu nejlepší část masa.
Pojďme se teď podívat na sérii fotek
lidí, kteří ztratili,
abychom my mohli získat.
Až uvidíte tváře těchto lidí, uvědomte si,
že to nejsou pouze obrazy Lakotů,
ale že zastupují všechno původní obyvatelstvo.
Na tomto papíře
je zaznamenaná historie, kterou jsem se dověděl
od svých lakotských přátel a rodiny.
Teď bude následovat časová přímka
uzavřených a porušených smluv
a masakrů vydávaných za bitvy.
Začnu rokem 1824.
Instituce známá jako Úřad pro indiánské záležitosti
vznikla při ministerstvu války,
což už tehdy udalo agresivní tón
našeho zacházení s původními obyvateli Ameriky.
1851:
Vznikla první smlouva z Fort Laramie,
která jednoznačně vytyčovala hranice lakotského národa.
Podle této smlouvy
patří tato území suverénnímu národu.
Kdyby hranice stanovené ve smlouvě byly dodržovány -
a dle právního podkladu by to tak mělo být -
Spojené státy by dnes vypadaly takto.
O 10 let později
podepsal prezident Lincoln tzv. Zákon o usedlostech (Homestead Act),
který rozpoutal příliv bílých osadníků na území původních obyvatel.
1863:
Povstání kmene Santí Siouxů v Minnesotě
končí oběšením 38 siouxských mužů,
tedy největší hromadou popravou v dějinách Spojených států.
Popravu nařídil prezident Lincoln
jen dva dny poté,
co podepsal Vyhlášení rovnoprávnosti.
1866, počátek budování transkontinentální železnice -
začátek nové éry.
Přivlastnili jsme si pozemky pro koleje a vlaky,
abychom si zkrátili cestu srdcem národa Lakotů.
Smlouvy letěly z okna ven.
Tři kmeny vedené náčelníkem Lakotů Rudým oblakem reagovaly tím,
že mnohokrát napadly a porazily americkou armádu.
Tuto část bych chtěl zopakovat.
Lakotové porazili americkou armádu.
1868: Druhá smlouva z Fort Laramie
jasně garantuje suverenitu velkého národa Siouxů
a lakotské vlastnictví posvátných Černých hor.
Vláda také přislíbila pozemky a právo lovit
v okolních státech.
Slíbili jsme, že území Powder River
bude od té doby všem bělochům uzavřené.
Zdálo se, že smlouva je naprostým vítězstvím
Rudého oblaka a Siouxů.
Ve skutečnosti to byla jediná válka v americké historii,
kdy vláda vyjednala mír tím,
že přistoupila na všechny protivníkovy požadavky.
1869:
Transkontinentální železnice byla dokončena.
Začala mimo jiné převážet spoustu lovců,
kteří začali ve velkém zabíjet bizony
a tím Siouxům likvidovali zdroj potravy, oblečení i přístřeší.
1871:
Zákon o přisvojení Indiánů
udělal ze všech Indiánů svěřence federální vlády.
Armáda navíc vydala rozkazy
zakazující západním Indiánům opustit rezervace.
Všichni západní Indiáni se tím okamžikem stali
válečnými zajatci.
V roce 1871
jsme ukončili éru uzavírání smluv.
Smlouvy totiž umožňují kmenům existovat jako suverénní národy
a to nemůžeme dopustit.
Měli jsme jiné plány.
1874:
Generál George Custer oznámil objev zlata na území Lakotů,
konkrétně v Černých horách.
Zprávy o zlatě odstartovaly hromadný příliv bílých osadníků
do země Lakotů.
Custer doporučil Kongresu najít způsob,
jak co nejdříve ukončit
smlouvy s Lakoty.
Roku 1875 vypukla Lakotská válka
kvůli porušení smlouvy z Fort Laramie.
1876:
26. července
na cestě k útoku na lakotskou vesnici
byla Custerova Sedmá kavalérie rozdrcena
v bitvě u Little Big Hornu.
1877:
Velký lakotský válečník a náčelník Splašený kůň
kapituloval u Fort Robinsonu.
Později byl ve vazbě zabit.
1877 je také rokem, kdy jsme nalezli způsob,
jak smlouvy z Fort Laramie obejít.
Siouxským náčelníkům a jejich předním mužům byla představena nová dohoda
v rámci kampaně známé jako "prodej nebo hladověj".
Podepiš dohodu, jinak tvůj kmen nedostane žádné jídlo.
Podepsalo pouze 10 procent dospělých mužů.
Smlouva z Fort Laramie
však stanovovala, že se pozemků musí vzdát
minimálně tři čtvrtiny kmene.
Tato klauzule byla zjevně ignorována.
1887: Dawesův zákon
ukončuje společné vlastnictví pozemků rezervace.
Rezervace jsou rozporcovány na části po 160 akrech,
ty jsou přiděleny jednotlivým Indiánům
a zbývající pozemky odebrány.
Kmeny přišly o milióny akrů půdy.
Americký sen soukromého vlastnictví pozemků
se ukázal jako mazaný způsob,
jak dělit rezervaci tak dlouho, až z ní nic nezbude.
Tento krok zničil rezervace tím,
že usnadnil jejich další přerozdělování a odprodej
s každou odcházející generací.
Většina zbylého území
a mnoho pozemků uvnitř rezervace
je nyní v rukou bílých farmářů.
Nejtučnější část země si opět zabírá wašíču.
1890 - rok, který je podle mě
v této prezentaci nejvýznamnější.
Je to rok masakru u Wounded Knee.
29. prosince
obklíčili američtí vojáci tábor Siouxů v zátoce Wounded Knee,
kde zmasakrovali náčelníka Velkou nohu
a 300 válečných zajatců
s použitím nové rychlopalné zbraně,
která vystřelovala explodující náboje,
známé jako Hotchkissovo dělo.
Za tuto takzvanou bitvu
bylo 7. kavalérii uděleno 20 čestných medailí
Kongresu za statečnost.
Do dneška
je to největší počet čestných medailí,
které byly kdy uděleny za jedinou bitvu.
Bylo uděleno více čestných medailí
za tento masakr žen a dětí bez rozdílu
než za jakoukoli bitvu v První světové válce,
Druhé světové válce,
v Koreji, Vietnamu,
Iráku nebo Afghánistánu.
Masakr u Wounded Knee
je považován za konec indiánských válek.
Kdykoli navštívím místo
hromadného hrobu u Wounded Knee,
nevidím v něm pouze hrob
Lakotů nebo Siouxů,
ale hrob všech původních obyvatel.
Svatý muž Černý los jednou řekl:
"Tehdy jsem nevěděl,
co všechno tím končí.
Když se nyní ohlížím zpátky
z výšin svého stáří,
stále vidím pobité ženy a děti,
jak leží na hromadách a roztroušené
podél té křivé rokle
tak jasně, jako jsem je viděl tehdy
očima ještě mladýma.
A vidím, že tehdy v tom krvavém bahně zemřelo
a ve sněhové bouři bylo pohřbeno ještě něco jiného.
Zemřel tam sen jednoho národa
a byl to nádherný sen."
Touto událostí začala nová éra
dějin původních amerických obyvatel.
Všechno se dá měřit
před Wounded Knee a po něm.
Protože to byl právě tento okamžik,
kdy americká vláda s prsty na spouštích Hotchkissových děl
otevřeně deklarovala svůj postoj k právům původních obyvatel.
Už je omrzely smlouvy.
Omrzely je posvátné hory.
Omrzely je tance duchů.
A měli už dost všech těch potíží okolo Siouxů.
A tak vytáhli děla.
Řekli: "Pořád chceš být Indián?"
s prstem na spoušti.
1900:
Populace amerických Indiánů dosáhla nejnižšího bodu -
méně než 250.000
oproti odhadovaným osmi miliónům
v roce 1492.
Teď přeskočíme rychle dál.
1980:
V nejdéle probíhajícím soudním případě v dějinách USA
"Národ Siouxů versus Spojené státy americké"
rozhodoval Nejvyšší soud USA.
Soud stanovil, že když byli Siouxové vysídleni do rezervací
a 7 milionů akrů jejich půdy
bylo bylo nabídnuto zlatokopům a statkářům,
došlo tím k porušení
druhé dohody z Fort Laramie.
Soud prohlásil,
že Černé hory byly zabrány protiprávně
a že má být siouxskému národu vyplacena
původní nabízená cena spolu s úroky.
Jako náhradu za Černé hory
soud siouxskému národu stanovil
pouhých 106 milionů dolarů.
Siouxové peníze odmítli s plamenným prohlášením:
"Černé hory nejsou na prodej."
2010
Současná statistika o indiánské populaci
více než století po masakru u Wounded Knee
odhaluje dědictví kolonizace,
nucené migrace
a porušování smluv.
Míra nezaměstnanosti v rezervaci Pine Ridge
se pohybuje mezi 85 a 90 procenty.
Úřad pro stavbu není schopen postavit nové domy
a ty stávající se rozpadají.
Je zde mnoho bezdomovců
a ti, kdo domov mají, se mačkají ve shnilých budovách,
kde spolu žije až pět rodin.
39 procent domácností v Pine Ridge
nemá elektřinu.
Minimálně 60 procent domů v rezervaci
je zamořeno černou plísní.
Více než 90 procent populace
žije pod federální hranicí chudoby.
Výskyt tuberkulózy je v Pine Ridge
přibližně osmkrát vyšší než americký národní průměr.
Kojenecká úmrtnost
je vůbec nejvyšší na tomto kontinentě
a je asi třikrát vyšší než americký průměr.
Rakovina děložního čípku se vyskytuje pětkrát častěji
než je národní průměr USA.
Počet studentů, kteří nedokončili studium, se blíží 70 procentům.
Fluktuace učitelů
je osmkrát vyšší než americký průměr.
Prarodiče tu často vychovávají svá vnoučata,
protože rodiče je kvůli alkoholismu,
domácímu násilí a všeobecné apatii
vychovávat nemohou.
50 procent populace starší čtyřiceti let
trpí cukrovkou.
Průměrná délka života mužů
je mezi 46
a 48 lety -
zhruba stejná
jako v Afghánistánu a Somálsku.
Poslední kapitola jakékoli úspěšné genocidy
je ta, kdy utiskovatel
může dát ruce pryč a říct:
"Proboha, co si to ti lidé dělají?
Zabíjejí se navzájem.
Zabíjejí sami sebe,
můžeme se jen dívat, jak umírají."
A takto jsme přišli k vlastnictví těchto Spojených států amerických.
Tohle je dědictví
doktríny zjevného osudu.
Do vězeňských táborů
se stále rodí zajatci,
dlouho poté, co stráže už odešly.
Tohle jsou kosti, které tu zbyly,
když bylo sebráno nejlepší maso.
Je to už dávno,
co byl uveden do pohybu sled událostí
lidmi, kteří vypadali jako já, lidmi wašíču,
kteří dychtili po půdě a vodě
a zlatu v horách.
Tyto události vedly k řetězovému efektu,
který dosud neskončil.
My z dominantní společnosti se dnes možná cítíme
velmi vzdáleni masakru z roku 1890
nebo sérii porušování smluv před 150 lety,
přece se však musím zeptat,
jak bychom se měli cítit při pohledu na dnešní statistiky?
Jaká je spojitost
mezi těmito obrazy utrpení
a historií, o které jsem právě hovořil?
A kolik z této historie
vůbec máme přijmout za vlastní?
Je to snad i naše zodpovědnost?
Slýchám, že přece musíme být schopni něco udělat.
Musí zaznít nějaká výzva jednat.
Protože dlouho jsem postával stranou
spokojený s rolí svědka
a jenom fotil.
Protože se zdá, že řešení leží tak dávno v minulosti,
že bych potřeboval přinejmenším stroj času,
abych se k němu dostal.
Na utrpení původních obyvatel
neexistuje jednoduché řešení.
Není to něco, co může kdokoli podpořit
tak, jako podporujeme pomoc pro Haiti,
vymýcení AIDS nebo boj s hladomorem.
Řešení, jak se tomu říká,
může být pro dominantní společnost mnohem složitější
než padesátidolarový šek
nebo když lidé z církve zajedou
přetřít graffiti na domech
anebo když bohatá rodinka
věnuje krabici oblečení, které nikdo už stejně nechce.
Takže co teď s tím?
Budeme jen v přítmí krčit rameny?
Spojené státy
každým dnem pokračují
v porušování podmínek smluv
z let 1851 a 1868,
které byly s Lakoty uzavřeny ve Fort Laramie.
Moje dnešní výzva jednat,
moje přání pro TED, zní takto:
Ctěte smlouvy.
Vraťte Černé hory.
Jak s nimi naloží, to už není vaše starost.
(Potlesk)