Ahoj, jmenuji se Tony a toto je Every Frame a Painting.

Jeden z největších komplimentů, který můžete 
udělit filmu, je ten, že vás pohltil.

Je v něm něco živého, 
co je nepředvídatelné.

Není to jen příběh nebo herci,

je to v samotném obrazu.

Uvažujte o této krátké scéně 
z filmu "Drive" od Nicolase W. Refna.

Na první pohled se nezdá ničím výjimečná.

Zakryjme půlku obrazu. Všimněte si, 
že pravá strana obrazu

vypráví celý příběh o těchto postavách

a levá strana vypráví jiný doplňující příběh.

Tedy záběr, který by mohl vyprávět 
jednu věc vlastně vypráví dvě.

A místo toho, aby náš zrak byl znuděný, 
neustále přeskakuje

mezi dvěma polovinami obrazovky.

Tentokrát není dynamická 
levá a pravá část,

ale část nahoře a dole.

--Ahoj 
--Ahoj

--Takže vy dva se znáte? 
–Nic neříkej.

Nahoře máme pěkný trojúhelník tváří,

a kompozici plnou vertikálních 
a diagonálních linií.

Ale sledujte, co se děje dole.

Ačkoli o tom vědomě nepřemýšlíme,

na spodní polovině záběru 
se odehrává celý příběh

skrze ruce herců..

--Takže vy dva se znáte? 
–Nic neříkej.

--To se podívejme. 
–Jsme sousedi.

--Sousedi? To je úžasný. 
Tak se pokusíme být sousedští.

A když říkáme, že nás film vtáhl, 
toto je část toho, co tím myslíme.

Existují drobnosti ve vyprávění příběhu 
a chování nejenom kam se díváme,

ale kam se nedíváme. A pokud sledujete 
film Drive, spatříte schéma.

Téměř každý záběr je kompozičně vyvážený

mezi levou a pravou stranou, vrchní a spodní částí.

Kvadrant.

Zprvu se to může zdát omezující. Ale použití 
tohoto základního prostředku…

Sledujte, jak režisér 
uchopí konvenční scénu

a dělá nekonvenční věci.

Když vstupuje hlavní postava, 
nachází se vlevo nahoře.

Přirozeně tedy předpokládáme, že v dalším 
záběru bude další postava vpravo nahoře

Ale namísto toho...

Jakmile se záběr přiblíží, máme zde dvě 
postavy zabírané zblízka jako zde

se spoustou prostoru za nimi. 
Ačkoli chtějí mluvit...

mají jiné úkoly.

Najednou dochází mezi dvěma muži ke konfrontaci, 
všimněte si, zabírají stejný kvadrant,

s očima ve stejném bodě, protože bojují o totožnou pozici.

Mezitím, Irene je snímána vpravo nahoře 
nebo přesně ve středu, objekt

jejich náklonnosti. Ačkoli je mimo střed 
pozornosti, sledují její chování.

Scéna se nakonec vyrovnává v tomto obraze,

vyváženým mezi částí vlevo nahoře 
a vpravo dole, nechává nás

srovnávat dva muže, vidíme dlouhý 
stín jednoho z herců směrem k druhému.

Přestože jsme viděli východ

od prvního záběru této scény, vizuální 
vyrovnání je vlastně neočekávané.

A režisér zdůrazněním rozdílných 
kvadrantů, může vytvářet záběry

které jsou oba přiléhavě uspořádány.

a zvláštně nepředvídatelné.

-- Všechny tyhle neskutečný káry..

-- Jeden by čekal, 
že tu to budeš líp zamykat..

Pokud vás to baví, nebojte se 
pohrát si s kvadranty.

Jedná se o velmi starý prostředek.

Neměli byste kopírovat Refna, 
začít jen s totožným schématem

a sledovat, co se stane.

Pamatujte, nepotřebujete steadicamy,
jeřáby, drony nebo poslední 4K, všechno

co potřebujete je nahoře, dole, 
vlevo, vpravo

a dobrý cit poskládat to vše dohromady.

české titulky
Jan Tříska / filmosophy.cz