Ahoj, jmenuji se Tony a toto je Every Frame a Painting.
Jeden z největších komplimentů, který můžete
udělit filmu, je ten, že vás pohltil.
Je v něm něco živého,
co je nepředvídatelné.
Není to jen příběh nebo herci,
je to v samotném obrazu.
Uvažujte o této krátké scéně
z filmu "Drive" od Nicolase W. Refna.
Na první pohled se nezdá ničím výjimečná.
Zakryjme půlku obrazu. Všimněte si,
že pravá strana obrazu
vypráví celý příběh o těchto postavách
a levá strana vypráví jiný doplňující příběh.
Tedy záběr, který by mohl vyprávět
jednu věc vlastně vypráví dvě.
A místo toho, aby náš zrak byl znuděný,
neustále přeskakuje
mezi dvěma polovinami obrazovky.
Tentokrát není dynamická
levá a pravá část,
ale část nahoře a dole.
--Ahoj
--Ahoj
--Takže vy dva se znáte?
–Nic neříkej.
Nahoře máme pěkný trojúhelník tváří,
a kompozici plnou vertikálních
a diagonálních linií.
Ale sledujte, co se děje dole.
Ačkoli o tom vědomě nepřemýšlíme,
na spodní polovině záběru
se odehrává celý příběh
skrze ruce herců..
--Takže vy dva se znáte?
–Nic neříkej.
--To se podívejme.
–Jsme sousedi.
--Sousedi? To je úžasný.
Tak se pokusíme být sousedští.
A když říkáme, že nás film vtáhl,
toto je část toho, co tím myslíme.
Existují drobnosti ve vyprávění příběhu
a chování nejenom kam se díváme,
ale kam se nedíváme. A pokud sledujete
film Drive, spatříte schéma.
Téměř každý záběr je kompozičně vyvážený
mezi levou a pravou stranou, vrchní a spodní částí.
Kvadrant.
Zprvu se to může zdát omezující. Ale použití
tohoto základního prostředku…
Sledujte, jak režisér
uchopí konvenční scénu
a dělá nekonvenční věci.
Když vstupuje hlavní postava,
nachází se vlevo nahoře.
Přirozeně tedy předpokládáme, že v dalším
záběru bude další postava vpravo nahoře
Ale namísto toho...
Jakmile se záběr přiblíží, máme zde dvě
postavy zabírané zblízka jako zde
se spoustou prostoru za nimi.
Ačkoli chtějí mluvit...
mají jiné úkoly.
Najednou dochází mezi dvěma muži ke konfrontaci,
všimněte si, zabírají stejný kvadrant,
s očima ve stejném bodě, protože bojují o totožnou pozici.
Mezitím, Irene je snímána vpravo nahoře
nebo přesně ve středu, objekt
jejich náklonnosti. Ačkoli je mimo střed
pozornosti, sledují její chování.
Scéna se nakonec vyrovnává v tomto obraze,
vyváženým mezi částí vlevo nahoře
a vpravo dole, nechává nás
srovnávat dva muže, vidíme dlouhý
stín jednoho z herců směrem k druhému.
Přestože jsme viděli východ
od prvního záběru této scény, vizuální
vyrovnání je vlastně neočekávané.
A režisér zdůrazněním rozdílných
kvadrantů, může vytvářet záběry
které jsou oba přiléhavě uspořádány.
a zvláštně nepředvídatelné.
-- Všechny tyhle neskutečný káry..
-- Jeden by čekal,
že tu to budeš líp zamykat..
Pokud vás to baví, nebojte se
pohrát si s kvadranty.
Jedná se o velmi starý prostředek.
Neměli byste kopírovat Refna,
začít jen s totožným schématem
a sledovat, co se stane.
Pamatujte, nepotřebujete steadicamy,
jeřáby, drony nebo poslední 4K, všechno
co potřebujete je nahoře, dole,
vlevo, vpravo
a dobrý cit poskládat to vše dohromady.
české titulky
Jan Tříska / filmosophy.cz