Dobrý den. Povím vám o své zvířecí múze, kterou je lenochod. (smích) Již deset let dokumentuji podivný život nejpomalejšího savce na světě. Stále si pamatuji na setkání se svým prvním lenochodem. Byla jsem fascinována jejich podivnou biologií. Jak byste mohli nemilovat zvíře, které se rodí s úsměvem trvale usazeným ve tváři. (smích) A potřebou objímat. Publikum: ó! Lenochodi jsou však hluboce nepochopení. Nesou si břímě v podobě jména spojovaného s hříchem a jsou zatracováni kvůli lenivému životnímu stylu, o němž si lidé zřejmě myslí, že v rychlém závodě o přežití nepatří mezi ty nejvhodnější. Já vám však ukážu, že jsme těmto zvířatům vůbec neporozuměli a že pochopení pravdy o lenochodech může přispět k záchraně nás i planety, kterou společně nazýváme domovem. Hanobení lenochodů jsem vystopovala už u španělského dobyvatele jménem Valdés, který ve své encyklopedii Nového světa poprvé popsal lenochoda. Pravil, že lenochod je: „nejhloupějším zvířetem, které lze na tomto světě najít... nikdy jsem neviděl zvíře méně užitečné nebo ošklivější.“ (smích) Řekněte nám svůj názor na rovinu, Valdési. (smích) Ráda bych se pobavila o Valdésových malířských schopnostech. (smích) Co to je? (smích) Nikdy jsem neviděla méně užitečný obrázek lenochoda. (smích) Navzdory tomu však aspoň obdaroval lenochoda velmi lidskou tváří – lenochodi se opravdu pozoruhodně podobají lidem. Tento lenochod, kterého jsem vyfotila na Kostarice, vypadá jako Ringo Starr. (smích) Lenochodi se Beatles přímo mysticky podobají. (smích) Obzvlášť spokojená jsem tady s Paulem. Stejně jako Beatles jsou i lenochodi velmi úspěšní. Pocházejí z prastaré větve savců a kdysi jich existovaly desítky druhů, včetně obrovských suchozemských lenochodů o velikosti malého slona, kteří byli jako jedni z mála dost velcí, aby požívali avokádové pecky vcelku a rozsévali je po okolí. (smích) Někteří z vás už to pochopili. (smích) Znamená to, že bez lenochodů bychom možná dnes měli tousty bez avokáda a hipsterům by při snídani zbyly jen oči pro pláč. (smích) (potlesk) Do dnešní doby přežilo šest druhů, které spadají do dvou kategorií. Jednou je Bradypus – lenochod tříprstý. Ti mají účes Beatles a úsměv Mony Lisy. Druhou kategorií jsou dvouprstí lenochodi. Vypadají spíš jako kříženec Wookieho a prasete. Žijí v džunglích střední a jižní Ameriky a jsou nesmírně rozšíření. Výzkum uskutečněný v 70. letech v panamském tropickém lese tvrdí, že lenochodi jsou tam nejpočetnější skupinou velkých zvířat. Tvoří čtvrtinu veškeré biomasy savců. To je strašná spousta lenochodů a zdá se tedy, že lenochodi dělají něco velmi správně. Co kdybychom nahradili posměšky na jejich odlišnost snahou něco se od nich naučit? My lidé jsme posedlí rychlostí. Zaneprázdněnost je ctností a v honbě za rychlostí ustupují naše nároky na kvalitu pohodlnosti. Naše závislost na rychlém životě ničí nás i planetu. Zbožňujeme zvířata jako jsou gepardi, „Ferrari světa zvířat“, kteří se dostanou z nuly na sto za rovné tři vteřiny. No a co? (smích) (potlesk) No a co? Naopak lenochodi mohou dosáhnout poklidných pět metrů za minutu, pokud mají vítr v zádech. (smích) Rychlost však něco stojí. Gepardi jsou rychlí, ale na úkor síly. Nemohou riskovat souboj a jeden z devíti úlovků mu seberou houževnatější predátoři, například hyeny. Není divu, že se hyeny chechtají. Naopak lenochodi přistupují k večeři méně nápadně. Přežívají díky tomu, že ukořistí a konzumují nehybné listy. (smích) Listy však nechtějí být snězeny o nic víc než antilopy. Jsou proto plné toxinů a lze je strávit jenom těžko. Aby je mohli jíst, museli se i lenochodi stát přeborníky – přeborníky v zažívání. (smích) Tajnou zbraní lenochodů je čtyřkomorový žaludek a dostatek času. Mají nejpomalejší zažívání ze všech savců. Strávení jediného listu může trvat až měsíc. Jejich játra tak mají dostatek času zpracovat toxiny. Kdepak, lenochodi nejsou líní. Ne, jsou zaneprázdnění. Trávením. (smích) Ano, opravdu velmi zaneprázdnění. (smích) Tento lenochod tvrdě dře, opravdu maká. Listy samozřejmě nemají velkou kalorickou hodnotu, takže lenochodi se vyvinuli tak, aby spotřebovávali co nejméně energie. Dělají asi deset procent práce obvyklé pro savce této velikosti a přežijí i na pouhých 100 kaloriích denně, a to díky důmyslné adaptaci. Bradypusové, lenochodi tříprstí, mají více krčních kostí než ostatní savci, včetně žirafy. To jim umožňuje otočit hlavu o 270 stupňů a spásat vše okolo, aniž by vůbec museli pohnout tělem. (smích) Díky tomu jsou i překvapivě dobrými plavci. Lenochodi se ve vodě umí pohybovat třikrát rychleji než na souši. Na hladině je drží... zadržované větry. (smích) Takže – (smích) Lenochodi jsou jedinými savci, o nichž víme, že nemají větry. Pokud potřebují vyloučit plyn, vstřebají ho zpět do svého krevního řečiště a zbaví se ho orálně v podobně jakýchsi ústních pšouků. (smích) Otočit život vzhůru nohama ušetří další energii. Ve srovnání s jinými suchozemskými savci mají zhruba polovinu kosterních svalů. Nemají mnoho natahovačů, které nesou váhu, ale spoléhají spíše na přitahovací svaly, díky nimž táhnou své tělo. Mají dlouhé, zahnuté drápy a jsou velmi odolní proti únavě, takže se mohou zaháknout a viset jako spokojená, chlupatá houpací síť, a to i celé hodiny. V této převrácené poloze mohou lenochodi dělat skoro cokoliv. Spí v ní, jí, dokonce i rodí. Jejich krk a cévy jsou jedinečně přizpůsobeny k pumpování krve a polykání potravy proti směru gravitace. Na žebrech mají lepivé kousky, které brání jejich ohromným žaludkům v rozdrcení jejich vlastních plic. Jejich srst roste v opačném směru, takže po tropickém lijáku mohou okapat. Jediným problémem je, že pokud lenochoda otočíte, gravitace ho připraví o důstojnost. Publikum: ach! Neudrží se ve vzpřímené poloze, takže svá těla vlečou, jako kdyby zdolávali horu na rovné zemi. Myslím, že z toho důvodu o nich první objevitelé jako Valdés neměli vysoké mínění. Pozorovali lenochody, kteří byli vzhůru nohama a mimo přirozené prostředí. Strávila jsem mnoho šťastných hodin v okouzlení z pohybujících se lenochodů. Nedostatek svalů jim nebrání být silnými a hbitými. Pohyb přírodou zrozených zenových mistrů klidu je jako zpomalené Labutí jezero – (smích) s kontrolou trupu hodnou mistra tai-či. Tento lenochod usnul uprostřed pohybu, což není neobvyklé. (smích) Nejspíš si však říkáte: Jak se visící pytel, který tráví listí, vyhne sežrání? Dobrá otázka. Zde je jeden z jejich hlavních predátorů. Jedná se o harpyji pralesní. Dokáže letět rychlostí až 80 kilometrů za hodinu, její drápy jsou velké jako drápy medvědů grizzly, má skvělý zrak a kruhové uspořádání peří lokalizuje zvuk, takže slyší i to nejmenší zašelestění lístku. Naopak lenochodi slyší špatně, jejich zrak není dobrý a útěk před nebezpečím pro ně zjevně není řešením. Přežívají díky plášti neviditelnosti, který by byl hodný Harryho Pottera. Jejich srst má drážky, které přitahují vlhkost a fungují jako malinké hydroponické zahrádky pro vodní řasy. Kromě toho přitahují i spoustu bezobratlých. Tvoří svůj vlastní malinký loudavý ekosystém. Lenochodi splynou se stromy. Myslíme si, že jejich pohyby jsou příliš pomalé na to, aby je hrozivá harpyje zaregistrovala, když letí nad korunami a vyhlíží pohyb. Lenochodi jsou kradmí jako nindžové a jen málokdy opouští bezpečí korun stromů – výjimkou je vyprázdnění se, které provádějí zhruba jednou týdně u paty stromu. Jedná se o nebezpečné, energické chování, které bylo dlouho záhadou. Existuje mnoho teorií, proč to dělají. Já si myslím, že nechávají nenápadné aromatické zprávy pro možné partnery. Lenochodi jsou totiž obecně tiší, samotářští tvorové. Výjimkou je samička v říji. Vyleze na vrchol stromu a křičí o sex. V D♯. (smích) Nevěříte? (zvuk křičícího lenochoda) D♯. Tento jediný tón upoutá pozornost samečka. Napodobuje zvuk vydávaný ptáky druhu tyran bentevi. Samička tak zůstává skrytá, i když z plných plic jódluje žádost o sex. Její utajované volání po dostaveníčku se korunami ponese na kilometry daleko a samci si k ní budou klestit svou pomalou cestu. (smích) Myslím, že aromatické zprávy v trusu pomohou nasměrovat Romea na správný strom, aby neplýtval cennou energií při výstupu po špatném kmeni. Sex je, mimochodem, jediná věc, kterou lenochodi dělají rychle. Viděla jsem je při tom v přírodě a jsou hotoví během pár vteřin. Ale proč na sex plýtvat cennou energií, zvlášť po takové cestě? (smích) Na rozdíl od jiných savců neplýtvají lenochodi energií na udržování stálé tělesné teploty. Sluneční energie je zdarma, takže se vyhřívají jako ještěrky a na tropické poměry mají nezvykle hustý kožich, který teplo zadržuje. Lenochodi mají nezvykle pomalý metabolismus. Myslíme si, že to může být jeden z důvodů, proč se někdy mohou zotavit ze zranění, která by většinu zvířat zabila. Tento lenochod se zotavil z dvojité amputace a znám i lenochody, kteří přežili zásah proudem na elektrickém vedení. Domníváme se, že pomalý metabolismus by mohl být klíčový pro přežití. Výzkumníci kansaské univerzity studující měkkýše objevili spojení mezi rychlým metabolismem a vymřením určitých druhů měkkýšů. Lenochodi žijí na této planetě v různých podobách již více než 40 milionů let. Tajemstvím jejich úspěchu je jejich lenošná nátura. Jsou ikonami energetické úspory. Založila jsem Společnost vážící si lenochodů, abych podporovala a chránila jejich pomalé, stabilní, udržitelné životy. Sama jsem docela energická, jak jste si jistě všimli. Lenochodi mě naučili hodně o tom, jak zpomalit. Myslím, že planetě by prospělo, kdybychom pomalu strávili jejich lekci loudání. Co kdybychom všichni přijali svého vnitřního lenochoda tím, že zpomalíme, budeme vnímavější, nebudeme kvůli pohodlnosti tak rozhazovační, budeme lépe hospodařit s energií, kreativně recyklovat a opět se spojíme s přírodou. Bojím se, že jinak se lidé stanou „nejhloupějším zvířetem, které lze na tomto světě najít“. Mockrát vám děkuji. Lenochod vás provázej. (potlesk)