Dobrý den.
Povím vám o své zvířecí múze,
kterou je lenochod.
(smích)
Již deset let dokumentuji podivný život
nejpomalejšího savce na světě.
Stále si pamatuji na setkání
se svým prvním lenochodem.
Byla jsem fascinována
jejich podivnou biologií.
Jak byste mohli nemilovat zvíře,
které se rodí s úsměvem
trvale usazeným ve tváři.
(smích)
A potřebou objímat.
Publikum: ó!
Lenochodi jsou však hluboce nepochopení.
Nesou si břímě v podobě jména
spojovaného s hříchem
a jsou zatracováni kvůli
lenivému životnímu stylu,
o němž si lidé zřejmě myslí,
že v rychlém závodě o přežití
nepatří mezi ty nejvhodnější.
Já vám však ukážu,
že jsme těmto zvířatům vůbec neporozuměli
a že pochopení pravdy o lenochodech
může přispět k záchraně nás i planety,
kterou společně nazýváme domovem.
Hanobení lenochodů jsem vystopovala
už u španělského dobyvatele jménem Valdés,
který ve své encyklopedii Nového světa
poprvé popsal lenochoda.
Pravil, že lenochod je:
„nejhloupějším zvířetem,
které lze na tomto světě najít...
nikdy jsem neviděl zvíře
méně užitečné nebo ošklivější.“
(smích)
Řekněte nám svůj názor na rovinu, Valdési.
(smích)
Ráda bych se pobavila
o Valdésových malířských schopnostech.
(smích)
Co to je?
(smích)
Nikdy jsem neviděla
méně užitečný obrázek lenochoda.
(smích)
Navzdory tomu však aspoň
obdaroval lenochoda velmi lidskou tváří –
lenochodi se opravdu
pozoruhodně podobají lidem.
Tento lenochod, kterého jsem vyfotila
na Kostarice, vypadá jako Ringo Starr.
(smích)
Lenochodi se Beatles
přímo mysticky podobají.
(smích)
Obzvlášť spokojená jsem tady s Paulem.
Stejně jako Beatles
jsou i lenochodi velmi úspěšní.
Pocházejí z prastaré větve savců
a kdysi jich existovaly desítky druhů,
včetně obrovských suchozemských
lenochodů o velikosti malého slona,
kteří byli jako jedni z mála dost velcí,
aby požívali avokádové pecky vcelku
a rozsévali je po okolí.
(smích)
Někteří z vás už to pochopili.
(smích)
Znamená to, že bez lenochodů
bychom možná dnes měli tousty bez avokáda
a hipsterům by při snídani
zbyly jen oči pro pláč.
(smích)
(potlesk)
Do dnešní doby přežilo šest druhů,
které spadají do dvou kategorií.
Jednou je Bradypus – lenochod tříprstý.
Ti mají účes Beatles a úsměv Mony Lisy.
Druhou kategorií jsou dvouprstí lenochodi.
Vypadají spíš jako kříženec
Wookieho a prasete.
Žijí v džunglích střední a jižní Ameriky
a jsou nesmírně rozšíření.
Výzkum uskutečněný v 70. letech
v panamském tropickém lese tvrdí,
že lenochodi jsou tam
nejpočetnější skupinou velkých zvířat.
Tvoří čtvrtinu veškeré biomasy savců.
To je strašná spousta lenochodů
a zdá se tedy,
že lenochodi dělají něco velmi správně.
Co kdybychom nahradili
posměšky na jejich odlišnost
snahou něco se od nich naučit?
My lidé jsme posedlí rychlostí.
Zaneprázdněnost je ctností
a v honbě za rychlostí ustupují
naše nároky na kvalitu pohodlnosti.
Naše závislost na rychlém životě
ničí nás i planetu.
Zbožňujeme zvířata jako jsou gepardi,
„Ferrari světa zvířat“,
kteří se dostanou z nuly na sto
za rovné tři vteřiny.
No a co?
(smích)
(potlesk)
No a co?
Naopak lenochodi
mohou dosáhnout
poklidných pět metrů za minutu,
pokud mají vítr v zádech.
(smích)
Rychlost však něco stojí.
Gepardi jsou rychlí, ale na úkor síly.
Nemohou riskovat souboj
a jeden z devíti úlovků mu seberou
houževnatější predátoři, například hyeny.
Není divu, že se hyeny chechtají.
Naopak lenochodi
přistupují k večeři méně nápadně.
Přežívají díky tomu,
že ukořistí a konzumují
nehybné listy.
(smích)
Listy však nechtějí být snězeny
o nic víc než antilopy.
Jsou proto plné toxinů
a lze je strávit jenom těžko.
Aby je mohli jíst,
museli se i lenochodi stát přeborníky –
přeborníky v zažívání.
(smích)
Tajnou zbraní lenochodů
je čtyřkomorový žaludek
a dostatek času.
Mají nejpomalejší zažívání ze všech savců.
Strávení jediného listu
může trvat až měsíc.
Jejich játra tak mají
dostatek času zpracovat toxiny.
Kdepak, lenochodi nejsou líní.
Ne, jsou zaneprázdnění.
Trávením.
(smích)
Ano, opravdu velmi zaneprázdnění.
(smích)
Tento lenochod tvrdě dře, opravdu maká.
Listy samozřejmě nemají
velkou kalorickou hodnotu,
takže lenochodi se vyvinuli tak,
aby spotřebovávali co nejméně energie.
Dělají asi deset procent práce
obvyklé pro savce této velikosti
a přežijí i na pouhých
100 kaloriích denně,
a to díky důmyslné adaptaci.
Bradypusové, lenochodi tříprstí,
mají více krčních kostí
než ostatní savci, včetně žirafy.
To jim umožňuje otočit hlavu o 270 stupňů
a spásat vše okolo,
aniž by vůbec museli pohnout tělem.
(smích)
Díky tomu jsou
i překvapivě dobrými plavci.
Lenochodi se ve vodě umí pohybovat
třikrát rychleji než na souši.
Na hladině je drží...
zadržované větry.
(smích)
Takže –
(smích)
Lenochodi jsou jedinými savci,
o nichž víme, že nemají větry.
Pokud potřebují vyloučit plyn,
vstřebají ho zpět
do svého krevního řečiště
a zbaví se ho orálně
v podobně jakýchsi ústních pšouků.
(smích)
Otočit život vzhůru nohama
ušetří další energii.
Ve srovnání s jinými suchozemskými savci
mají zhruba polovinu kosterních svalů.
Nemají mnoho natahovačů,
které nesou váhu,
ale spoléhají spíše na přitahovací svaly,
díky nimž táhnou své tělo.
Mají dlouhé, zahnuté drápy
a jsou velmi odolní proti únavě,
takže se mohou zaháknout a viset
jako spokojená, chlupatá houpací síť,
a to i celé hodiny.
V této převrácené poloze
mohou lenochodi dělat skoro cokoliv.
Spí v ní, jí, dokonce i rodí.
Jejich krk a cévy jsou
jedinečně přizpůsobeny
k pumpování krve a polykání potravy
proti směru gravitace.
Na žebrech mají lepivé kousky,
které brání jejich ohromným žaludkům
v rozdrcení jejich vlastních plic.
Jejich srst roste v opačném směru,
takže po tropickém lijáku mohou okapat.
Jediným problémem je,
že pokud lenochoda otočíte,
gravitace ho připraví o důstojnost.
Publikum: ach!
Neudrží se ve vzpřímené poloze,
takže svá těla vlečou,
jako kdyby zdolávali horu na rovné zemi.
Myslím, že z toho důvodu o nich
první objevitelé jako Valdés
neměli vysoké mínění.
Pozorovali lenochody, kteří byli
vzhůru nohama a mimo přirozené prostředí.
Strávila jsem mnoho šťastných hodin
v okouzlení z pohybujících se lenochodů.
Nedostatek svalů jim nebrání
být silnými a hbitými.
Pohyb přírodou zrozených zenových mistrů
klidu je jako zpomalené Labutí jezero –
(smích)
s kontrolou trupu hodnou mistra tai-či.
Tento lenochod usnul
uprostřed pohybu, což není neobvyklé.
(smích)
Nejspíš si však říkáte:
Jak se visící pytel,
který tráví listí, vyhne sežrání?
Dobrá otázka.
Zde je jeden z jejich hlavních predátorů.
Jedná se o harpyji pralesní.
Dokáže letět rychlostí
až 80 kilometrů za hodinu,
její drápy jsou velké
jako drápy medvědů grizzly,
má skvělý zrak
a kruhové uspořádání
peří lokalizuje zvuk,
takže slyší
i to nejmenší zašelestění lístku.
Naopak lenochodi slyší špatně,
jejich zrak není dobrý
a útěk před nebezpečím
pro ně zjevně není řešením.
Přežívají díky plášti neviditelnosti,
který by byl hodný Harryho Pottera.
Jejich srst má drážky,
které přitahují vlhkost
a fungují jako malinké hydroponické
zahrádky pro vodní řasy.
Kromě toho přitahují
i spoustu bezobratlých.
Tvoří svůj vlastní
malinký loudavý ekosystém.
Lenochodi splynou se stromy.
Myslíme si, že jejich pohyby
jsou příliš pomalé na to,
aby je hrozivá harpyje zaregistrovala,
když letí nad korunami a vyhlíží pohyb.
Lenochodi jsou kradmí jako nindžové
a jen málokdy
opouští bezpečí korun stromů –
výjimkou je vyprázdnění se,
které provádějí
zhruba jednou týdně u paty stromu.
Jedná se o nebezpečné, energické chování,
které bylo dlouho záhadou.
Existuje mnoho teorií, proč to dělají.
Já si myslím, že nechávají nenápadné
aromatické zprávy pro možné partnery.
Lenochodi jsou totiž
obecně tiší, samotářští tvorové.
Výjimkou je samička v říji.
Vyleze na vrchol stromu a křičí o sex.
V D♯.
(smích)
Nevěříte?
(zvuk křičícího lenochoda)
D♯.
Tento jediný tón upoutá pozornost samečka.
Napodobuje zvuk vydávaný
ptáky druhu tyran bentevi.
Samička tak zůstává skrytá,
i když z plných plic jódluje žádost o sex.
Její utajované volání po dostaveníčku
se korunami ponese na kilometry daleko
a samci si k ní budou klestit
svou pomalou cestu.
(smích)
Myslím, že aromatické zprávy v trusu
pomohou nasměrovat Romea na správný strom,
aby neplýtval cennou energií
při výstupu po špatném kmeni.
Sex je, mimochodem, jediná věc,
kterou lenochodi dělají rychle.
Viděla jsem je při tom v přírodě
a jsou hotoví během pár vteřin.
Ale proč na sex plýtvat cennou energií,
zvlášť po takové cestě?
(smích)
Na rozdíl od jiných savců
neplýtvají lenochodi energií
na udržování stálé tělesné teploty.
Sluneční energie je zdarma,
takže se vyhřívají jako ještěrky
a na tropické poměry mají nezvykle
hustý kožich, který teplo zadržuje.
Lenochodi mají
nezvykle pomalý metabolismus.
Myslíme si,
že to může být jeden z důvodů,
proč se někdy mohou zotavit ze zranění,
která by většinu zvířat zabila.
Tento lenochod
se zotavil z dvojité amputace
a znám i lenochody, kteří přežili
zásah proudem na elektrickém vedení.
Domníváme se, že pomalý metabolismus
by mohl být klíčový pro přežití.
Výzkumníci kansaské univerzity
studující měkkýše objevili spojení
mezi rychlým metabolismem a vymřením
určitých druhů měkkýšů.
Lenochodi žijí
na této planetě v různých podobách
již více než 40 milionů let.
Tajemstvím jejich úspěchu
je jejich lenošná nátura.
Jsou ikonami energetické úspory.
Založila jsem
Společnost vážící si lenochodů,
abych podporovala a chránila jejich
pomalé, stabilní, udržitelné životy.
Sama jsem docela energická,
jak jste si jistě všimli.
Lenochodi mě naučili
hodně o tom, jak zpomalit.
Myslím, že planetě by prospělo,
kdybychom pomalu
strávili jejich lekci loudání.
Co kdybychom všichni
přijali svého vnitřního lenochoda tím,
že zpomalíme,
budeme vnímavější,
nebudeme kvůli
pohodlnosti tak rozhazovační,
budeme lépe hospodařit s energií,
kreativně recyklovat
a opět se spojíme s přírodou.
Bojím se,
že jinak se lidé stanou
„nejhloupějším zvířetem,
které lze na tomto světě najít“.
Mockrát vám děkuji.
Lenochod vás provázej.
(potlesk)