Když jsem byl poprvé na operačním sále a viděl skutečnou operaci, nevěděl jsem, co mohu očekávat. Tehdy jsem studoval strojní inženýrství. Myslel jsem si, že to bude jako v televizi. Zlověstná hudba na pozadí, krůpěje potu řinoucí se po chirurgově obličeji. Ale vůbec tomu tak nebylo. V ten den tam opravdu hrála hudba, myslím, že to byly Madonniny největší hity. (Smích) Také se tam hodně mluvilo, a to nejen o tepové frekvenci pacienta, ale i o sportu a o plánech na víkend. A od té doby, čím více operací jsem viděl, více jsem si uvědomoval, že to tak prostě chodí. V podstatě je to jako další pracovní den v kanceláři. Ale jednou za čas se vypla hudba, všichni najednou přestali mluvit a upřeli pohled na jednu a tu samou věc. V tu chvíli víte, že se děje něco vážného a nebezpečného. Když jsem to zažil poprvé, pozoroval jsem typ zákroku, který se nazývá laparoskopie. Pro ty, kteří nejsou příliš obeznámeni s tématem, při laparoskopickém zákroku, narozdíl od dlouhého otevřeného řezu používaného při obyčejném zákroku, lékař pacientovi provede tři nebo více malých řezů. Poté do nich zasune tyto dlouhé a tenké nástroje spolu s kamerou a vpodstatě provede celý proces uvnitř pacienta. Výhodou je, že se sníží nebezpečí infekce, bolest a také doba rekonvalescence. Má to ale háček. Řezy jsou provedeny dlouhým zaostřeným nástrojem, kterému se říká trokar. Chirurg používá tento nástroj následujícím způsobem. Vezme ho a vtlačí do dutiny břišní dokud ji neproděraví. Důvodem, proč v ten den všichni na operačním sále zírali na to zařízení, bylo to, že lékař musel provést řezy s absolutní opatrností, aby nástroj nepronikl příliš hluboko a nepoškodil vnitřní orgány a krevní cévy pod nimi. Tento problém by ale měl být povědomý vám všem, protože jsem si jistý, že jste ho už viděli někde jinde. (smích) Pamatujete si na tohle? (potlesk) Věděli jste, že brčko každou chvíli prorazí otvor a nemohli jste si být jisti tím, jestli se brčkem bodnete přímo do vaší dlaně, nebo se celí postříkáte džusem, ale báli jste. Je to tak? Pokaždé, když jste tohle udělali, zažili jste ten stejný základní fyzický jev, který jsem v ten den pozoroval na operačním sále. A ukázalo se, že je to opravdu problém. V roce 2003, FDA sdělila, že řezy trokarem mohou být tím nejnebezpečnějším krokem v miniinvazivní chirurgii. V roce 2009 se znovu objevil článek, ve kterém stálo, že trokary jsou zodpovědné za více než polovinu všech hlavních komplikací v laparoskopické chirurgii. A mimochodem, nic se na tom nezměnilo během celých 25-ti let. Takže když jsem nastoupil na vysokou, chtěl jsem na tom pracovat. Snažil jsem se vysvětlit mému příteli, čím přesně jsem trávil svůj čas, a řekl jsem, "je to jako když vrtáš díru do stěny, abys mohl něco pověsit. V jednu chvíli vrtačka provrtá stěnu a pak následuje tenhle propad, že? A on se na mě podíval a řekl, "Ty myslíš jako když vrtají lidem do mozku?" A já na to, "Cože?" (smích) A pak jsem si to vyhledal a opravdu se lidem vrtá do mozku. Spousta neurochirurgických zákroků vlastně začínají tím, že vyvrtají lebkou díru. A když chirurg není opatrný, může prorazit přímo do mozku. Tehdy jsem nad tím začal přemýšlet, dobrá, otevření lebky, laparoskopická chirurgie, proč ne další odvětví medicíny? Vzpomeňte si, kdy jste naposledy šli k lékaři a nezasekli jste se s něčím? Je to tak? Takže pravdou je, že lékařská punkce je všude. A tady vidíte pouze několik ze zákroků, které jsem našel a které zahrnují probodnutí některé z tkání. Když vybere pouze tři z nich - laparoskopii, epidurální anestézii a otevření lebky - tyto zákroky, pouze v USA, čítají přes 30 000 komplikací ročně. Tento problém stojí za to vyřešit. Pojďme se tedy podívat na některé nástroje, které se používají u těchto zákroků. Zmínil jsem epidurální anestézii. Toto je epidurální jehla. Používá se k proniknutí vazy páteře a k dopravení anestetika během porodu. Zde můžete vidět sadu nástrojů pro biopsii kostní dřeně. Ponořují se do kosti a schromažďují kostní dřeň nebo kostní lézi. A tady máme bajonet z občanské války. (smích) Kdybych vám řekl, že je to nástroj k provedení lékařské punkce, pravděpodobně byste mi uvěřili. Protože, jaký je v tom rozdíl? Čím déle jsem na tomto výzkumu pracoval, tím pevněji jsem byl přesvědčen o tom, že musí existovat nějaký lepší způsob. A podle mého názoru, klíčem k řešení tohoto problému je, že všechny tyto nástroje sdílejí stejnou sadu základních fyzických jevů. Které jevy to tedy jsou? Vraťme se opět k vrtání do stěny. Při vrtání vyvíjíme sílu vrtákem vůči stěně. A podle Newtona, stěna vyvine zpětnou sílu o stejné velikosti a opačného směru. Takže během vrtání stěnou, jsou tyto síly v rovnováze. Ale poté nastane ta chvíle, kdy vrták nejprve pronikne druhou stranou zdi, a právě tehdy už stěna nemůže zpětnou sílu vyvinout. Ale náš mozek nezareagoval na tuto změnu síly. Takže po tuto milisekundu, nebo jakkoliv dlouho to trvá než zareagujeme, stále tlačíme ne vrták a tato nevyvážená síla způsobí zrychlení a vrták se propadne. Co kdybychom ale mohli právě ve chvíli propadu přitáhnout zpět špičku vrtáku, právě opačným směrem zrychlení? To je to, co jsem se rozhodl udělat. Představte si, že máte nástroj s nějakým ostrým hrotem, který pronikne tkání. Jaký je ten nejjednodušší způsob, kterým byste ten hrot mohli zatáhnout zpět? Já jsem vybral pružinu. Když se pružina natáhne, hrot se vysune ven, takže je připraven k proniknutí tkání, pružina chce zatáhnout hrot zpět. Jak tedy dosáhnout toho, aby hrot zůstal na místě dokud tkáň není propíchnuta? Použil jsem tento mechanismus. Když je hrot zařízení vtlačován do tkáně, mechanismus se rozšiřuje směrem ven a zaklíní se o stěnu. Napětí, které vzniká se ustálí na místě a zabrání zatáhnutí hrotu zpět pružinou. Ale při propíchnutí tkáň už nemůže tlačit zpět na hrot. Dojde tedy k odjištění mechanismu a pružina zatáhne hrot zpět. Ukážu vám, jak to funguje v pomalém záběru. Tohle je asi 2000 snímků za sekundu, chci abyste si všimli hrotu, který je právě tady dole, těsně před propíchnutím tkáně. Uvidíte, že právě ve chvíli spádu, přímo tady, mechanismus se uvolní a zatáhne hrot zpět. Ukážu vám to znova, více z blízka. Uvidíte ostrý hrot, a právě když propíchne gumovou membránu, zmizí uvnitř tohoto tupého pouzdra. Přímo tady. To se stane do čtyř setin sekundy po propíchnutí. A protože je toto zařízení navrženo na základě fyzických jevů propíchnutí a ne vlastnostmi vrtání lebky, nebo laparoskopické chirurgie, ani jiného konkrétního postupu, je aplikovatelný napříč těmito různými lékařskými disciplínami a napříč různými stupnicemi délky. Ale takhle to nevypadalo vždy. Tohle je můj první prototyp. Ano, tohle jsou nanuková dřívka, a nahoře je gumová páska. Trvalo mi asi 30 minut než jsem to vytvořil, ale fungovalo to. A dokázalo mi to, že můj nápad funguje a ospravedlnilo příštích několik let práce na tomto projektu. Pracoval jsem na tomhle, protože jsem byl tímto problémem fascinován. Nedalo mi to spát. Ale myslím si, že by to také mělo fascinovat vás, protože, jak jsem řekl, punkce je všude. To znamená, že nějakým způsobem to bude také váš problém. Ten první den, kdy jsem byl na operačním sále bych nikdy nečekal, že bych se mohl také já ocitnout na druhé straně trokaru. Ale minulý rok v Řecku jsem měl zánět slepého střeva. Byl jsem v nemocnici v Aténách a chirurg mi vysvětloval, že provede laparoskopický zákrok. Vyjme moje slepé střevo těmi malými řezy a řekl mi, co mohu očekávat během zotavování a co se se mnou bude dál dít. Zeptal se, "Máte nějaké otázky?" a já jsem odpověděl, "Jenom jednu. Jaký druh trokaru používáte?" Můj oblíbený citát o laparoskopické chirurgii je od doktora H. C. Jacobeuse: "Riziko spočívá v samotné punkci." Je to můj oblíbený citát, protože H. C. Jacobaeus byl první člověk, který provedl laparoskopii na člověku a napsal to v roce 1912. Tak tohle je problém, který lidem způsobuje zranění a někdy dokonce i smrt už více než 100 let. Je jednoduché myslet si, že na každý vážný problém tady máme tým expertů, kteří nepřetržitě pracují na jeho řešení. Ve skutečnosti to tak vždy není. Musíme se zlepšit v hledání těchto problémů a v hledání jejich řešení. Až se někdy octnete tváří v tvář problému, který upoutá vaši pozornost, nechte ho, aby vás udržel vzhůru celou noc. Nechte se fascinovat, protože na světě je tolik životů, které je třeba zachránit. (Potlesk)