Možná si říkáte,
proč k vám mořská bioložka z Oceany
dnes přišla promluvit
o světovém hladu.
Jsem tu dnes proto,
že záchrana oceánů je víc, než jen touha ekologů.
Není to jen něco, co děláme,
abychom vytvořili místa pro rybáře
nebo jim zachovali práci.
Jde o víc, než jen o ekonomiku.
Záchranou oceánů můžeme nakrmit svět.
Ukážu vám jak.
Jak víte, je tu na planetě
už více než miliarda hladovějících lidí.
Očekáváme, že se to zhorší,
až světová populace dosáhne devíti miliard
nebo 10 miliard do poloviny století
a můžeme čekat větší tlak
na zásoby jídla, které máme.
Je to hodně důležité,
zejména když zvážíme, jak jsme na tom teď.
Víme, že plocha orné půdy na hlavu
se už zmenšuje
ve vyspělých i rozvojových zemích.
Víme, že nás čekají klimatické změny,
které promění deštné pralesy,
některé oblasti budou sušší, vidíte je v oranžové,
a jiné vlhčí, v modré,
což způsobí sucha v našich obilnicích
jako jsou středozápad a střední Evropa
a jinde povodně.
Pak bude pro zemi těžší,
aby nám pomohla vyřešit problém hladu.
A proto musí být oceány co nejbohatší,
aby nám mohly poskytnout
tolik jídla, kolik mohou.
To pro nás oceány dělají
už dlouho.
V minulosti jsme tu měli stálý nárůst
množství jídla získávaného
z oceánů.
Vypadalo to, že růst bude pokračovat
asi do roku 1980,
kdy nastal pokles.
Slyšeli jste o ropném vrcholu.
Možná, že tohle je rybí vrchol.
Doufám že ne. Vrátím se k tomu.
Můžete ale vidět asi 18-procentní pokles
v počtu ryb ulovených ve světě
od roku 1980.
A to je velký problém. Pokračuje.
Ta červená čára dál klesá.
Ale víme, jak to změnit
a o tom budu dnes mluvit.
Víme, jak tu křivku obrátit zpět nahoru.
Nemusí to být rybí vrchol.
Pokud uděláme pár jednoduchých věcí v určitých místech,
můžeme obnovit rybolov,
a tak nakrmit lidi.
Za prvé, chceme vědět, kde jsou ryby,
tak se na to podívejme.
Ukázalo se, že se ryby příhodně
většinou nacházejí
v pobřežních částech zemí,
v pobřežních zónách,
a to jsou oblasti, které ovládají
národní jurisdikce
a ty mohou řídit svůj rybolov
v těchto pobřežních oblastech.
Přímořské země mají jurisdikci,
která sahá do vzdálenosti asi 200 námořních mil
a tyto oblasti se nazývají výlučně ekonomické zóny
a je dobře, že tu mohou ovládat
svůj rybolov,
protože na volném moři,
které je na této mapě vyznačeno tmavě,
na volném moři je o mnoho těžší něco řídit,
protože to musíte dělat mezinárodně.
Uzavíráte mezinárodní smlouvy
a pokud sledujete smlouvy o klimatických změnách
víte, že to může být velmi pomalý,
frustrující, únavný proces.
Proto je řízení na národní úrovni
skvělá věc.
Kolik ryb je vlastně v pobřežních oblastech
v porovnání s volným mořem?
Najdete tu asi
sedmkrát tolik ryb,
než na volném moři,
je to tedy perfektní místo, na které se zaměřit,
protože toho můžeme udělat hodně.
Můžeme obnovit velkou část rybolovu,
pokud se zaměříme na pobřežní oblasti.
Ale v kolika z těchto zemí musíme pracovat?
Je tu asi 80 pobřežních států.
Musíme napravit řízení rybolovu
ve všech těchto zemích?
Tak jsme si položili otázku, na kolik zemí
se musíme zaměřit,
s tím, že Evropská unie
už příhodně řídí svůj rybolov
prostřednictvím společné politiky rybolovu?
Pokud bychom měli dobré řízení rybolovu
v Evropské unii a řekněme v devíti dalších zemích,
jakou část rybolovu to pokryje?
Ukázalo se, že Evropská unie plus devět zemí
pokryje asi dvě třetiny světového lovu ryb.
Pokud vezmeme až 24 zemí plus Evropskou unii,
bude to až 90 procent,
skoro celý světový rybolov.
Tak si myslíme, že můžeme pracovat v omezeném počtu míst,
abychom obnovili rybolov.
Ale co musíme v těchto místech udělat?
Na základě naší práce v USA
a jinde víme, že musíme
udělat tři klíčové věci
k navrácení rybolovu, a to:
Musíme stanovit kvóty nebo limity
na objem rybolovu;
musíme omezit vedlejší úlovky, tedy náhodné
chytání a zabíjení ryb, které nejsou cílem
a je to velmi nehospodárné;
a za třetí, musíme chránit naleziště ryb,
místa jejich tření a péče o mladé,
které ryby potřebují k tomu,
aby mohly růst a množit se,
a tak obnovit svou populaci.
Pokud uděláme tyto tři věci víme,
že se obnoví rybolov.
Jak to víme?
Víme to, protože už jsme to viděli
na mnoha různých místech.
Tento slide ukazuje
populaci sleďů v Norsku,
která klesala od 50. let.
Klesala, a když Norsko stanovilo limity
nebo kvóty na svůj rybolov, co se stalo?
Rybolov se obnovil.
Toto je další příklad, náhodou také z Norska,
norská arktická treska.
To samé. Rybolov upadá.
Stanoví limity na výměty.
Výměty jsou ty ryby, které nebyly cílem lovu
a jsou zbytečně házeny zpět do moře.
Když stanovili omezení na výměty,
rybolov se obnovil.
A není to jen Norsko.
Už jsme to viděli v zemích
po celém světě, znova a znova.
Když tyto země zakročí
a zaujmou politiku udržitelného rybolovu,
rybolov, který vypadá to, že všude upadá,
se začne obnovovat.
Je to hodně slibné.
Co to znamená pro světový lov ryb?
Znamená to, že pokud vezmeme rybolov,
který upadá,
můžeme to změnit, úlovek by se mohl zvýšit
až na 100 milionů metrických tun za rok.
Takže tu ještě nebyl rybí vrchol.
Pořád máme možnost
nejen přivést zpět ryby,
ale získat jich ještě víc
a nakrmit tak víc lidí
než v současnosti.
O kolik víc? Právě teď
jsme schopni nakrmit asi 450 milionů lidí
denně jídlem z ryb
podle současného úlovku ryb,
který samozřejmě, jak víte, klesá,
a tak ten počet půjde postupně dolů,
pokud to nenapravíme,
ale pokud zavedeme do praxe řízení rybolovu,
jak jsem tu teď popsala,
v 10 až 25 zemích,
můžeme to číslo zvýšit
a nakrmit až 700 milionů lidí ročně
zdravým jídlem z ryb.
To bychom měli dělat jen proto,
že si tak můžeme dobře poradit s problémem hladu,
ale je to také cenově efektivní.
Ukázalo se, že ryba je cenově nejefektivnější protein
na planetě.
Vzhledem k tomu, kolik rybího proteinu získáte
na investovaný dolar
v porovnání se všemi ostatními zvířecími proteiny,
je ryba evidentně dobrým obchodním rozhodnutím.
Také nepotřebuje moc půdy,
to je nedostatkové zboží,
v porovnání s jinými zdroji proteinů.
A nepotřebuje moc čerstvé vody.
Spotřebuje míň čerstvé vody než
například dobytek,
kdy musíte zavlažit pole,
abyste vypěstovali krmení pro dobytek.
Také má velmi nízkou uhlíkovou stopu.
Nějakou uhlíkovou stopu má,
protože musíme jít ven a lovit ryby.
Na to potřebujeme trochu paliva,
ale zemědělství může mít nějakou uhlíkovou stopu
a ryby mnohem menší,
takže jde o menší znečištění.
Už teď jsou ryby velkou částí naší stravy,
ale mohly by být ještě větší částí,
což je dobře, protože víme
že jsou zdravé.
Snižují riziko rakoviny,
srdečních chorob a obezity.
Náš ředitel Andy Sharpless,
který tento koncept vlastně vytvořil,
rád říká, že ryba je perfektní protein.
Andy také mluví o tom,
že naše hnutí za zachování oceánů přerostlo
hnutí za zachování půdy
a u zachování půdy
máme ten problém, že biodiverzita
je v rozporu s produkcí jídla.
Musíte pokácet biodiverzní les,
jestli chcete pole,
na kterém by mohla růst kukuřice pro lidi,
a tak je tu neustále přetahovaná.
Neustále tu máme těžká rozhodnutí,
která musíme udělat mezi
dvěma velmi důležitými věcmi:
zachováním biodiverzity a nakrmením lidí.
Ale v oceánech tento spor nemáme.
V oceánech není biodiverzita v rozporu
s hojností.
Naopak, fungují vedle sebe.
Když děláme věci, které vytvářejí biodiverzitu,
získáme ještě větší množství,
a to je důležité pro nakrmení lidí.
Je tu ale háček.
Došlo to někomu? (Smích)
Nezákonné rybaření.
Nezákonné rybaření podrývá ten typ
udržitelného řízení rybolovu, o kterém mluvím.
Může jít o používání nástrojů,
které jsou zakázány,
když rybaříte tam, kde nemáte,
chytáte ryby špatné velikosti nebo špatného druhu.
Nezákonné rybaření podvádí spotřebitele
a podvádí také poctivé rybáře
a musí se zastavit.
Dostává na trh prostřednictvím
podvodu s mořskými plody.
Už jste o tom možná slyšeli.
Ryba je označená jako něco, co není.
Vzpomeňte si, kdy jste měli rybu.
Co jste jedli?
Jste si jistí, že to bylo ono?
Protože jsme otestovali 1 300 různých vzorků ryb
a asi třetina z nich
neodpovídala označení.
Chňapalové, 9 z 10 chňapalů nebylo chňapaly.
Padesát devět procent z otestovaných tuňáků
bylo špatně označeno.
A u červeného chňapala jsme otestovali 120 vzorků
a jen sedm z nich byl červený chňapal,
takže hodně štěstí, pokud ho hledáte.
U mořských plodů je
opravdu složitý dodavatelský řetězec
a u každého článku v tomto řetězci
je příležitost k podvodu s mořskými plody,
pokud nebudeme mít vysledovatelnost.
Pomocí vysledovatelnosti může odvětví mořských plodů
sledovat mořské plody z lodi na talíř
a ujistit se tak, že zákazník může zjistit
odkud mořské plody pocházejí.
Toto je opravdu důležité.
Část odvětví to dělá, ale ne dost,
takže prosazujeme v Kongresu
zákon SAFE Seafood Act
/zákon o bezpečných mořských plodech/
a jsem opravdu ráda, že dnes můžu oznámit vydání
petice kuchařů, kterou podepsalo 450 kuchařů
a která požaduje po Kongresu
podporu zákona SAFE Seafood Act.
Podepsalo ji hodně známých kuchařů -
Anthony Bourdain, Mario Batali,
Barton Seaver a další -
a podepsali ji, protože věří,
že lidé mají právo vědět
co jí.
(Potlesk)
Rybářům se to také líbí, takže je tu velká šance,
že získáme potřebnou podporu
k prosazení zákona
a přichází v kritickou dobu,
protože takto můžeme zastavit ten podvod,
takto můžeme potlačit nezákonné rybaření
a ujistit se tak,
že kvóty, ochrany habitatů
a redukce vedlejších úlovků
mají takový účinek,
jaký mohou mít.
Víme, že můžeme udržitelně řídit náš rybolov.
Víme, že můžeme produkovat
zdravá jídla pro stovky milionů lidí
a nezabírat přitom půdu, nepoužívat moc vody,
mít nízkou uhlíkovou stopu
a dělat to nákladově efektivně.
Víme, že záchrana oceánů
může nakrmit svět
a musíme začít hned.
(Potlesk)
Děkuji. (Potlesk)