Můj příběh vlastně začal zde v Rádžasthánu před dvěma lety. Byla jsem v poušti, hvězdné nebe nade mnou, se zpěvákem Sufi jménem Mukhtiar Ali. A mluvili jsme o tom, že se nic nezměnilo od časů staroindického eposu Mahábhárata. Tehdy, když jsme my Indové chtěli cestovat, zapřáhli jsme vůz a rozjeli se s větrem o závod. Podobně jako když dnes létáme letadlem. Tehdy, když indický princ Ardžuna, velký válečník, dostal žízeň, vzal do ruky luk, střelil šíp do země a z ní začala pramenit voda. Dnes děláme to samé za pomoci strojů a vrtáků. A došli jsme k závěru, že kouzla byla nahrazena stroji. A z toho mi vážně bylo do pláče. Stal se ze mě tak trochu technofob. Děsila mě představa, že ztratím schopnost si vychutnat a ocenit západ slunce, aniž bych si ho fotila a pak o tom psala přátelům na Twitteru. Mám pocit, že by technologie měla kouzla umožňovat, ne je ničit. Když jsem byla malá holka, můj dědeček mi dal svoje stříbrné kapesní hodinky. A tento kousek 50 let staré technologie byl pro mě ta nejkouzelnější věc na světě. Byla to zlatá brána do světa pirátů a ztroskotaných lodí a výplodů mé představivosti. Mám pocit, že díky našim mobilům a stylovým hodinkám a foťákům jsme přestali snít. Že nám brání nechat se inspirovat. A tak jsem do toho skočila po hlavě, do světa technologií, abych zjistila, jak ji mohu využít k vytváření kouzel, namísto jejich ničení. Knížky ilustruji už od svých 16 let. Když jsem uviděla iPad, viděla jsem v něm zařízení na vyprávění příběhů, které může spojovat čtenáře po celém světě. Dokáže rozpoznat, jak ho držíme. Ví, kde se nacházíme. Spojuje obrázky, text, animaci, zvuky a hmat. Do vyprávění je najednou zapojeno mnoho smyslů. Ale k čemu to využít? Rovnou spustím Khoyu, interaktivní aplikaci pro iPad. Píše se tu: "Umístěte prsty na každé světélko." A pak -- (Hudba) Píše se tu: "Tato skříňka patří..." A tak sem napíšu svoje jméno. Tím se vlastně stávám postavou v této knize. V určitou chvíli dostávám dopisy -- a iPad ví, kde bydlím díky GPS -- a chodí na moji adresu. Dítě ve mně je nadšené ze všech těch nových možností. Teď jsem dlouho mluvila o kouzlech. A neměla jsem na mysli čaroděje a draky, myslela jsem spíš taková ta dětská kouzla, ty představy, kterými jsme se bavili jako malí. Tahleta představa světlušky ve sklenici, z nějakého důvodu pro mě byla vždycky vzrušující. Takže tady musíte naklánět iPad tak, aby světlušky vyletěly ven. A ony vám pak svítí na cestu celý zbytek knihy. Další představa, která mě jako dítě fascinovala, že celá galaxie se může schovávat v jedné jediné kuličce. Takže tady se každá knížka a každý svět proměňuje v malou kuličku kterou vložím sem, do tohoto magického přístroje v přístroji. A díky tomu se mi otevře mapa. Všechny fantasy knížky měly vždycky mapy, ale ty mapy byly statické. Toto je mapa, která roste a svítí a stává se vaší navigací po zbytek knihy. Také se vám v určitých částech knihy odkrývá. Tak a teď vstoupím dovnitř. Další věc, která je pro mě velice důležitá, je vytvářet obsah, který je Indický, ale přesto velmi současný. Zde jsou Apsary. Už jsme slyšeli o vílách a o nymfách, ale kolik lidí mimo Indii zná jejich Indický protějšek - Apsary? Tyhle ubohé Apsary byly uvězněny v Indrových komnatách tisíce let ve staré zatuchlé knize. A my jsme je opět probudili k životu v současném příběhu pro děti. V příběhu, který se dokonce zaobírá aktuálními problémy, jako je environmentální krize. (Hudba) Když mluvíme o environmentální krizi, myslím, že za posledních 10 let tu vznikl velký problém, děti se zamykají u sebe v pokoji, nalepeni na počítač, a nejsou schopni se dostat ven. Nyní díky mobilní technologii můžeme děti poslat ven do světa přírody i s jejich technikou. Jedna z interakcí v knize vás vyšle splnit úkol, kde musíte jít ven, a svojí kamerou na iPadu sehnat obrázky různých přírodních objektů. Když jsem byla malá, měla jsem spoustu sbírek klacíků a kamínků a oblázků a mušliček. Z nějakého důvodu to děti už nedělají. Takže tento dětský rituál vracíme zpět, musíte jít ven a v jedné kapitole vyfotit obrázek květiny, a pak ho označit. V další kapitole musíte vyfotit kousek kůry, a pak jej označit. A stane se to, že si vlastně vytvoříte digitální kolekci fotografií kterou potom můžete nahrát na web. Dítě v Londýně nahraje obrázek lišky a říká: "Jé, dneska jsem viděl lišku." A dítě v Indii říká: "Dneska jsem viděl opici." Vytváří to tento druh sociální sítě okolo sbírky digitálních fotografií které jste si vyfotili. Ve spojení kouzel, Země a technologie, je mnoho možností. Plánujeme, že v další knize bude interakce, kde vezmete svůj iPad ven, nahrajete video a skrze rozšířenou realitu uvidíte vrstvu animovaných skřítků kteří se objeví na rostlinách před vaším domem. V jednu chvíli je celá obrazovka plná listů. A tak musíte pusou napodobit foukání větru a odfouknout je abyste mohli přečíst zbytek knihy. Jsme na cestě ke světu, kde se síly přírody a technologie propojují, a kouzla a technologie se propojují. Využíváme energii ze slunce. Vydáváme se se svými dětmi blíže přírodnímu světu za kouzly a radostí a dětskou láskou, kterou jsme znali, skrze jednoduché médium příběhu. Děkuji. (Potlesk)