Dobré ráno. Při svém studiu na fakultě jsem se věnovala běhání a s kamarádkou jsme se rozhodly, že poběžíme Bostonský maratón. Tak jsme začaly trénovat, já trochu moc a tak mi začaly problémy s koleny a zády. Navštívila jsem fyzioterapeuta a ten mi řekl, že musím s běháním přestat a místo toho se jen protahovat. Při odchodu z fyzioterapie jsem uviděla reklamu na intenzivní hodiny jógy, která slibovala nejen zlepšení ohebnosti, ale i zvýšení síly a zlepšení dýchání. Tak mě napadlo, že by to byl dobrý způsob, jak se protáhnout, ale zároveň zůstat ve formě a možná bych ještě mohla běžet na Bostonském maratónu. Šla jsem tedy na hodinu jógy a opravdu jsem si ji užívala až do chvíle, kdy instruktorka začala předkládat různá tvrzení. Myslím tím, že mluvila o zdraví, ale také říkala věty typu: "Ano, tohle vám pomůže... Budete soucitnější a otevřete své srdce" a to prostě... Pamatuji si, jak jsem obrátila oči v sloup a pomyslela si: "Jo, jo furt! Já jsem tu jen abych se protáhla." (Smích) Zajímavé ale bylo, že po několika týdnech jsem začala vnímat určité změny. Všimla jsem si, že jsem klidnější a schopnější v řešení obtížných situací, a že jsem vskutku s lidmi více soucítila. Byla jsem k nim otevřenější a dokázala jsem lépe porozumět věcem z jejich pohledu. A říkala jsem si, jak k tomu došlo, jak jsem to dokázala? Napadlo mě, že je to třeba placebo efekt, víte? Tyhle pocity se prý dostaví a já jsem si je přivodila. A tak jsem se podívala, jestli na toto téma byly provedeny studie. A ke svému překvapení jsem našla pár studií, které dokazovaly, že jóga a meditace jsou velmi účinné prostředky k odbourávání stresu, rovněž velmi účinně redukují příznaky mnoha nemocí včetně deprese, úzkosti, bolesti a nespavosti. Publikovalo se také několik velmi dobrých studií, které dokazují, že tímto způsobem lze docílit zlepšení pozornosti a nejzajímavější bylo, že každá z těchto studií prokázala, že lidé jsou pak šťastnější. Jsou se svým životem spokojenější a cítí se naplněni. To mě opravdu zaujalo, a tak jsem se rozhodla přesunout k tomuto výzkumu. Jako neurobioložka jsem si říkala: "Jak je to vůbec možné? Jak může něco tak pošetilého, jako je jógová pozice nebo posed a sledování dechu, být příčinou tolika změn?" Víme, že jakékoliv pravidelné opakování chování může vést ke změnám ve vašem mozku. Říkáme tomu neuroplasticita. Znamená to, že váš mozek je tvárný a že neurony mohou díky zkušenostem změnit způsob vzájemné komunikace. Bylo publikováno několik studií, které ukazují, že tuto komunikaci lze zaznamenat i díky magnetické rezonanci. První studie byla o žonglování. Vědci vybrali lidi, kteří nikdy nežonglovali, nasnímali jejich mozek a poté je naučili žonglovat a řekli jim, aby trénovali tři měsíce. Po třech měsících byl sken proveden znovu a zjistilo se, že pomocí MR lze odhalit změny v množství šedé kůry mozkové v mozku dobrovolníků, a to v oblastech k vizuální detekci pohybu. Tak jsem si řekla: "Dobře, tři měsíce..." Dokáže meditace také změnit strukturu mozku? Když to dokáže něco tak jednoduchého jako žonglování. Dokáže to meditace? Pro první studii jsme najali několik dobrovolníků z Bostonu, a nebyli to mniši nebo instruktoři meditace, ale jen průměrní lidé, kteří každý den asi 30-40 minut meditovali. Poté jsme nasnímali jejich mozek pomocí MR a porovnali jsme je s podobnými lidmi, kteří meditaci nepraktikovali. A zjistili jsme následující: Několik oblastí mozku opravdu u meditujících dobrovolníků vykázalo větší nárůst šedé kůry mozkové než u druhé skupiny. Jedna zajímavá oblast je v přední části mozku, a je důležitá pro správnou funkci paměti a je zodpovědná za důležitá rozhodnutí. A zajímavé zjištění bylo, když jsme vyhodnotili data a porovnali je s jejich věkem. Červeně označení jsou "obyčejní" lidé. A tady máte důkaz toho, že spolu s věkem se nejen tahle oblast, ale i celá mozková kůra skutečně zmenšuje. A to je také jeden z důvodů, proč je s přibývajícím věkem stále obtížnější řešit složitější úkoly a něco si zapamatovat. Bylo zajímavé sledovat, že v této oblasti měli 50letí dobrovolníci stejnou úroveň mozkové kůry jako 25letí. Meditace tak může zpomalovat nebo zamezit přirozenému úbytku mozkové kůry. Kritikové, a že jich je, se k tomu vyjádřili tak, že lidé, kteří meditují jsou vlastně podivíni. Možná už takoví byli před tím, než začali s meditacemi. Mnoho z nich jsou vegetariáni, tak to mohlo souviset s tímto a jejich životním stylem, že ano. Určitě za to nemohla meditace, no ne? A abych pravdu řekla, něco pravdy na tom může být. Jenom jedna studie k potvrzení nestačila. Proto jsme provedli další studii. Tentokrát jsme vybrali lidi, kteří nikdy předtím nemeditovali, napojili jsme je na MR, načež absolvovali osmitýdenní kurz meditace s cílem snížení stresu, ve kterém měli za úkol meditovat každý den po dobu 30-40 minut. Po osmi týdnech jsme je opět nasnímali a zjistili jsme toto. Jak můžete vidět, několik oblastí mozku se zvětšilo. Na tomto obrázku je hipokampus. V grafu jsou modře označeni nemeditující dobrovolnící a červeně meditující dobrovolníci. Na snímku vidíme hipokampus, což je oblast zodpovědná za učení a paměť a je rovněž důležitá k řízení emocí. Zajímavé je, že lidé trpící depresemi a PTSP mají v této oblasti méně šedé kůry mozkové. Další identifikovanou oblastí byla spánkovo-temenní junkce, nachází se zde, nad uchem, a je klíčová k nahlížení na věci z jiného úhlu pohledu, empatii a slitování. A jak jsme si řekli již dříve, meditující lidé nebo jogíni uvádějí, že tyto funkce se u nich změnily. Další změněnou oblastí mozku je amygdala. Amygdala ovlivňuje chování při strachu a radosti. Tady jsme zjistili úbytek šedé kůry mozkové. Zajímavé bylo, že úbytek šedé kůry mozkové souvisel se změnami při stresu. Takže s ubývajícím stresem se amygdala u dobrovolníků zmenšovala. A to pro nás bylo důležité zjištění, protože je to v rozporu s tím, co prokázaly výzkumy na zvířatech. Takže kolegové, kteří ke svým pokusům využívají hlodavce, vybraly ty, kteří byli šťastní, normální, změřili jejich amygdalu a po dobu deseti dní je vystavovali stresu. Po deseti dnech změřili jejich amygdalu a na rozdíl od našeho testu zjistili nárůst této části, amygdaly. Takže my jsme zjistili úbytek stresu a oni přesný opak. Zajímavé bylo, že poté nechali krysy odpočívat a za tři týdny je znovu otestovali. A po třech týdnech zjistili, že velikost amygdaly se nezměnila a hlodavci, i když byli zavřeni ve svých klecích, kde šťastně pobíhali, se stále chovali vystresovaně. Schovávali se v rohu a nezkoumali své okolí tak, jako předtím. Je to přesný opak toho, co jsme pozorovali u lidí, protože u nich zůstalo prostředí beze změny. Stále měli stresující práci, obtížné problémy zůstaly obtížné a ekonomika stále nestála za moc. Ale jejich amygdala se zmenšila a oni pociťovali méně stresu. A to dokazuje, že změna v amygdale neodpovídá změně v prostředí, ale spíše změně v reakcích lidí nebo jejich vztahu k okolnímu prostředí. Studie také ukazuje, že to není jen o tom, že lidé řeknou "Ano, cítím se lépe." Nebo že by šlo o placebo efekt, či že by se nás jen snažili potěšit. Když tvrdili, že se cítí méně stresovaní, byl za tím neurobiologický důvod. Co jsem se vám tedy dnes snažila říct je, že meditace dokáže doslova změnit váš mozek. Děkuji. (Potlesk)