Hrozně ráda se učím cizí jazyky. Učení mě tak baví, že se každé 2 roky naučím nový jazyk a právě teď pracuji na svém osmém. Když se to lidé dozví, vždycky se mě ptají: „Jak to děláš? V čem je to tajemství?“ Dlouhé roky jsem jim upřímně odpovídala: „Nevím. Prostě sa ráda učím jazyky.“ Ale s takovou odpovědí nejsou nikdy spokojení. Vždycky chtějí vědět, proč se roky trápí s jedním jazykem a stejně nemluví plynule, a pak si přijdu já, která se učím jeden jazyk za druhým. Chtějí znát tajemství polyglotů, lidí, kteří ovládají spousty jazyků. A to mě přivedlo k otázce, jak to vlastně dělají ostatní polygloti. Co máme společného? A co nám umožňuje učit se jazyky mnohem rychleji než ostatním. Rozhodla jsem se sejít s lidmi jako jsem já a zjistit to. Nejlepším místem, kde se dají potkat, jsou setkání milovníků cizích jazyků, kde se sejdou stovky lidí, aby se v nich procvičovali. Na světě existuje několik takových organizovaných setkání, a tak jsem se tam vypravila a zeptala jsem se polyglotů na metody, které používají. Seznámila jsem se s Bennym z Irska, který mi prozradil, že se učí mluvit hned od prvního dne. Naučí se několik cestovních frází z dvojjazyčné konverzace, jde za nějakým rodilým mluvčím a hned s ním začne konverzovat. Nevadí mu, že udělá 200 chyb denně, protože je to jeho způsob založený na zpětné vazbě. A nejlepší na tom je, že dnes nemusí ani moc cestovat, protože s rodilým mluvčím se dá pohodlně konverzovat díky internetu v pohodlí vašeho obývacího pokoje. Potkala jsem i Lucase z Brazílie, který se učil ruštinu velmi zajímavou metodou. Jednoduše si na Skype přidal mezi přátele stovku náhodně vybraných Rusů. A pak u jednoho z nich otevřel chatovací okno a rusky mu napsal: „Ahoj“. A ten člověk odpověděl: „Ahoj, jak se máš?“ Lucas text zkopíroval do okna, kde chatoval s dalším člověkem a ten na to reagoval: „Díky, mám se dobře. A jak ty?“ Lucas odpověď zkopíroval zpět do prvního okna a tímto způsobem vedl konverzaci 2 cizích lidí, aniž by o tom věděli. (smích) Brzy už jim začínal psát sám, protože měl pohromadě tolik konverzací, že poznal, jak rozhovor v ruštině obvykle začíná. Docela vynalézavá metoda, že? Pak jsem potkala polygloty, kteří vždy začínají napodobováním zvuků, další se pokaždé naučí 500 nejfrekventovanějších slov a jiní si zase nejdřív přečtou gramatiku. Kdybych se ptala stovky polyglotů, poznala bych na sto různých metod, jak se učit cizí jazyk. Zdá se, že každý máme svůj jedinečný způsob učení se, a přesto dospějeme ke stejnému výsledku – umíme mluvit plynule několika jazyky. A jak jsem je tak poslouchala vyprávět o svých metodách, náhle jsem si něco uvědomila: všichni máme společnou jednu věc – prostě si vždycky najdeme způsob, jak mít z procesu učení radost. Všichni polygloti vyprávěli o učení jako o skvělé zábavě. Měli byste vidět jejich zápal, když mi ukazovali svoje barevné gramatické tabulky, pečlivě vystřižné karty se slovíčky, aplikace se statistikami úspěšnosti výuky slovní zásoby a dokonce, jak prostřednictvím receptů v cizím jazyce našli zálibu ve vaření. Každý z nich používá jinou metodu, ale vždycky je to něco, co je samotné baví. Uvědomila jsem si, že se vlastně učím jazyky také tak. Když jsem se učila španělsky, texty v učebnici mě nudily. Vždyť koho by bavilo číst o Josem, jak se ptá na cestu k vlakovému nádraží. Raději jsem si chtěla přečíst Harryho Pottera, protože to byla má oblíbená kniha z dětství, kterou jsem četla už mnohokrát. Proto jsem si pořídila španělský překlad a začala číst a samozřejmě jsem ze začátku nerozuměla skoro ničemu, ale vydržela jsem, protože jsem tu knihu milovala, a ke konci už jsem byla schopná bez problémů porozumět textu. A stejné to bylo, když jsem se učila němčinu. Rozhodla jsem se, že si Přátele, můj oblíbený sitcom, pustím v němčině, a ze začátku to zase znělo jako naprostá hatmatilka. Nechápala jsem, kde jedno slovo končí a druhé začíná, ale vydržela jsem to, protože to byli Přátelé. Pustila bych si je i v jiném jazyce. Tak je miluji! A někdy po druhé nebo třetí sérii začaly dávat dialogy smysl. Tohle jsem si uvědomila až po setkání s jinými polygloty. Nejsme žádní géniové a na učení se jazykům nemáme žádný fígl. Jednoduše si najdeme způsob, jak si ten proces užít, jak změnit nudný školní předmět v příjemnou aktivitu, které se pak rádi věnujeme každý den. Když si neradi píšete slovíčka po papírech, dávejte si je prostě do aplikace. Když nemáte rádi poslechy nudných textů z učebnice, najdete něco zajímavého na YouTube nebo mezi podcasty ve spoustě jazyků. Pokud jste spíš introvertní typ a nedokážete si představit rozhovor přímo s rodilým mluvčím, můžete zkusit rozhovor sami se sebou. V pohodlí domova se můžete rozhovořit o svých plánech na víkend, jak jste se celý den měli, nebo třeba něco náhodně vyfotit telefonem a zkusit fotku popsat svému imaginárnímu kamarádovi. Takhle se polygloti učí jazyky a dobrá zpráva je, že je to způsob dostupný každému, kdo chce převzít iniciativu s učením do vlastních rukou. Na setkáních s ostatními jsem si uvědomila, že najít zábavu v procesu učení je opravdu klíčové, ale také, že samotná zábava nestačí. Pokud chcete mluvit cizím jazykem plynule, budete muset aplikovat ještě další tří principy. Jako vůbec první budete potřebovat efektivní metodu. Když se nadrtíte seznam slovíček na zítřejší test, uloží se vám do krátkodobé paměti a po pár dnech je zapomenete. Ale když si je chcete pamatovat delší dobu, musíte si je vždy po několika dnech zopakovat metodou intervalového opakování. Můžete použít aplikace Anki a Memrise, které jsou na tomto systému založené, nebo si můžete do sešitu přepisovat seznamy slovíček metodou Goldlist, která je mezi polygloty také hodně oblíbená. Pokud si nejste jistí, které metody jsou efektivní nebo které existují, mrkněte se na kanály v YouTube nebo na stránky polyglotů a nechejte se jimi inspirovat. Když jim jejich metody fungují, budou většinou fungovat i vám. Třetí princip spočívá v tom, že si do učení zavedete systém. Dnes jsou všichni zaneprázdnění a nikdo nemá čas se učit jazyky. Ale když si dopředu věci trochu naplánujete, dá se čas ušetřit. Zvládli byste třeba vstávat o 15 minut dřív než obvykle? Ten čas by se dal skvěle využít na zopakování slovíček. Nešlo by třeba poslouchat podcasty v autě cestou do práce? Skvěle by se to hodilo k procvičování poslechu. Spousta věcí se dá dělat, aniž byste museli šetřit časem jako v případě poslouchání podcastů cestou do práce nebo při dělání domácích prací. Důležité je vytvořit si plán, kdy se máte učit. „Každé úterý a čtvrtek si budu s kamarádem 20 minut procvičovat konveraci.“ „Během snídaně budu poslouchat video na YouTube.“ Když se budete učit systematicky, nebude vás to stát žádný čas navíc, protože se učení stane součástí vašeho každodenního života. A konečně, pokud se chcete naučit plynně ovládat jazyk, bude to chtít i trochu trpělivosti. Jazyk se nedá naučit během dvou měsíců, ale když se budete bavit učením po malých krůčcích každý den, dá se během té doby udělat viditelný pokrok. Na světě není nic, co by nás motivovalo víc než vlastní úspěch. Dodnes si živě pamatuji ten okamžik, kdy jsem při sledování Přátel pochopila první vtip v němčině. Byla jsem tak šťastná a motivovaná, že jsem si hned ten den pustila další dva díly, a čím déle jsem se dívala, tím častěji se u mě dostavovaly ony okamžiky pochopení, ta malá vítězství, a krok za krokem jsem se dostávala na úroveň, kdy jsem bez problémů a plynule dokázala vyjádřit cokoliv. Je to báječný pocit. Nikdy se ho dost nenabažím, a proto se učím každé dva roky nový jazyk. V tom spočívá celé tajemství polyglotů. Najděte si efektivní metody, které budete systematicky nějaký čas používat tak, aby vás to bavilo, a tímto způsobem se polygloti učí jazyky namísto roků jen měsíce. Možná si teď někteří z vás myslí: „Je sice hezké bavit se učením jazyků, ale nespočívá skutečné tajemství polyglotů v tom, že oni jsou super nadaní, ale většina z nás není?“ Nuže, neřekla jsem vám o Bennym and Lucasovi ještě něco. Benny se ve škole učil 11 let irštinu a 5 let němčinu. Když maturoval, neuměl ani jedno ani druhé. Až do svých 21 si myslel, že nemá buňky na jazyky a že další jazyk už nezvládne. Pak si začal hledat vlastní způsob učení, jímž se mu staly konverzace s rodilými mluvčími a zpětná vazba, a dnes už se Benny snadno domluví 10 jazyky. Lucas se ve škole učil angličtinu 10 let. Ve třídě byl jedním z nejhorších studentů. Kamarádi se bavili na jeho účet a z legrace mu dali učebnici ruštiny, protože si mysleli, že se ten jazyk nikdy nenaučí, vlastně jakýkoliv jazyk. A Lucas pak začal zkoušet různé metody a hledal vlastní způsoby učení, například prostřednitvím konverzací s cizími lidmi na Skype. Trvalo mu to jen 10 let a už dokáže plynně mluvit 11 jazyky. Zdá se vám to jako zázrak? Vídám takové zázraky každý den. Jako mentorka výuky jazyků pomáhám lidem naučit se jazyk vlastními silami a tohle vídám každý den. Lidé bojují s jazykem třeba 5, 10 nebo i 20 let a když pak konečně vezmou učení do vlastních rukou, když začnou používat materiály, které je baví, efektivnější metody, nebo měřit, jak jim jde učení, aby cítili, jak se zlepšují, nastane znenadání ten okamžik, kdy v sobě jako zázrakem najdou nadání, které jim celý život chybělo. Pokud jste se také zkoušeli naučit jazyk a vzdali jste to, protože se vám zdál moc těžký nebo jste mysleli, že nemáte nadání na jazyky, dejte tomu ještě šanci. Třeba i vás dělí od úspěšného zvládnutí jazyka jen jedna další zábavná metoda. A třeba se díky té jedné jediné metodě stanete polyglotem i vy. Děkuji. (potlesk)