Hrozně ráda se učím cizí jazyky.
Učení mě tak baví,
že se každé 2 roky naučím nový jazyk
a právě teď pracuji na svém osmém.
Když se to lidé dozví,
vždycky se mě ptají:
„Jak to děláš? V čem je to tajemství?“
Dlouhé roky jsem jim upřímně odpovídala:
„Nevím. Prostě sa ráda učím jazyky.“
Ale s takovou odpovědí
nejsou nikdy spokojení.
Vždycky chtějí vědět,
proč se roky trápí s jedním jazykem
a stejně nemluví plynule,
a pak si přijdu já,
která se učím jeden jazyk za druhým.
Chtějí znát tajemství polyglotů,
lidí, kteří ovládají spousty jazyků.
A to mě přivedlo k otázce,
jak to vlastně dělají ostatní polygloti.
Co máme společného?
A co nám umožňuje
učit se jazyky mnohem
rychleji než ostatním.
Rozhodla jsem se sejít
s lidmi jako jsem já a zjistit to.
Nejlepším místem, kde se dají potkat,
jsou setkání milovníků cizích jazyků,
kde se sejdou stovky lidí,
aby se v nich procvičovali.
Na světě existuje několik
takových organizovaných setkání,
a tak jsem se tam vypravila
a zeptala jsem se polyglotů
na metody, které používají.
Seznámila jsem se s Bennym z Irska,
který mi prozradil,
že se učí mluvit hned od prvního dne.
Naučí se několik cestovních frází
z dvojjazyčné konverzace,
jde za nějakým rodilým mluvčím
a hned s ním začne konverzovat.
Nevadí mu, že udělá 200 chyb denně,
protože je to jeho způsob
založený na zpětné vazbě.
A nejlepší na tom je,
že dnes nemusí ani moc cestovat,
protože s rodilým mluvčím
se dá pohodlně konverzovat
díky internetu v pohodlí
vašeho obývacího pokoje.
Potkala jsem i Lucase z Brazílie,
který se učil ruštinu
velmi zajímavou metodou.
Jednoduše si na Skype přidal mezi přátele
stovku náhodně vybraných Rusů.
A pak u jednoho z nich
otevřel chatovací okno
a rusky mu napsal: „Ahoj“.
A ten člověk odpověděl:
„Ahoj, jak se máš?“
Lucas text zkopíroval do okna,
kde chatoval s dalším člověkem
a ten na to reagoval:
„Díky, mám se dobře. A jak ty?“
Lucas odpověď zkopíroval
zpět do prvního okna
a tímto způsobem vedl
konverzaci 2 cizích lidí,
aniž by o tom věděli.
(smích)
Brzy už jim začínal psát sám,
protože měl pohromadě tolik konverzací,
že poznal, jak rozhovor
v ruštině obvykle začíná.
Docela vynalézavá metoda, že?
Pak jsem potkala polygloty,
kteří vždy začínají napodobováním zvuků,
další se pokaždé naučí
500 nejfrekventovanějších slov
a jiní si zase nejdřív přečtou gramatiku.
Kdybych se ptala stovky polyglotů,
poznala bych na sto různých metod,
jak se učit cizí jazyk.
Zdá se, že každý máme svůj
jedinečný způsob učení se,
a přesto dospějeme ke stejnému výsledku –
umíme mluvit plynule několika jazyky.
A jak jsem je tak poslouchala
vyprávět o svých metodách,
náhle jsem si něco uvědomila:
všichni máme společnou jednu věc –
prostě si vždycky najdeme způsob,
jak mít z procesu učení radost.
Všichni polygloti vyprávěli o učení
jako o skvělé zábavě.
Měli byste vidět jejich zápal,
když mi ukazovali svoje
barevné gramatické tabulky,
pečlivě vystřižné karty se slovíčky,
aplikace se statistikami
úspěšnosti výuky slovní zásoby
a dokonce, jak prostřednictvím receptů
v cizím jazyce našli zálibu ve vaření.
Každý z nich používá jinou metodu,
ale vždycky je to něco,
co je samotné baví.
Uvědomila jsem si,
že se vlastně učím jazyky také tak.
Když jsem se učila španělsky,
texty v učebnici mě nudily.
Vždyť koho by bavilo číst o Josem,
jak se ptá na cestu k vlakovému nádraží.
Raději jsem si chtěla
přečíst Harryho Pottera,
protože to byla má
oblíbená kniha z dětství,
kterou jsem četla už mnohokrát.
Proto jsem si pořídila
španělský překlad a začala číst
a samozřejmě jsem ze začátku
nerozuměla skoro ničemu,
ale vydržela jsem,
protože jsem tu knihu milovala,
a ke konci už jsem byla schopná
bez problémů porozumět textu.
A stejné to bylo,
když jsem se učila němčinu.
Rozhodla jsem se, že si Přátele,
můj oblíbený sitcom, pustím v němčině,
a ze začátku to zase znělo
jako naprostá hatmatilka.
Nechápala jsem, kde jedno slovo
končí a druhé začíná,
ale vydržela jsem to,
protože to byli Přátelé.
Pustila bych si je i v jiném jazyce.
Tak je miluji!
A někdy po druhé nebo třetí sérii
začaly dávat dialogy smysl.
Tohle jsem si uvědomila
až po setkání s jinými polygloty.
Nejsme žádní géniové
a na učení se jazykům nemáme žádný fígl.
Jednoduše si najdeme způsob,
jak si ten proces užít,
jak změnit nudný školní předmět
v příjemnou aktivitu,
které se pak rádi věnujeme každý den.
Když si neradi píšete
slovíčka po papírech,
dávejte si je prostě do aplikace.
Když nemáte rádi poslechy
nudných textů z učebnice,
najdete něco zajímavého na YouTube
nebo mezi podcasty ve spoustě jazyků.
Pokud jste spíš introvertní typ
a nedokážete si představit
rozhovor přímo s rodilým mluvčím,
můžete zkusit rozhovor sami se sebou.
V pohodlí domova se můžete rozhovořit
o svých plánech na víkend,
jak jste se celý den měli,
nebo třeba něco náhodně vyfotit telefonem
a zkusit fotku popsat
svému imaginárnímu kamarádovi.
Takhle se polygloti učí jazyky
a dobrá zpráva je,
že je to způsob dostupný každému,
kdo chce převzít iniciativu
s učením do vlastních rukou.
Na setkáních s ostatními
jsem si uvědomila,
že najít zábavu v procesu učení
je opravdu klíčové,
ale také, že samotná zábava nestačí.
Pokud chcete mluvit cizím jazykem plynule,
budete muset aplikovat
ještě další tří principy.
Jako vůbec první budete
potřebovat efektivní metodu.
Když se nadrtíte seznam slovíček
na zítřejší test,
uloží se vám do krátkodobé paměti
a po pár dnech je zapomenete.
Ale když si je chcete
pamatovat delší dobu,
musíte si je vždy
po několika dnech zopakovat
metodou intervalového opakování.
Můžete použít aplikace Anki a Memrise,
které jsou na tomto systému založené,
nebo si můžete do sešitu přepisovat
seznamy slovíček metodou Goldlist,
která je mezi polygloty
také hodně oblíbená.
Pokud si nejste jistí, které metody
jsou efektivní nebo které existují,
mrkněte se na kanály v YouTube
nebo na stránky polyglotů
a nechejte se jimi inspirovat.
Když jim jejich metody fungují,
budou většinou fungovat i vám.
Třetí princip spočívá v tom,
že si do učení zavedete systém.
Dnes jsou všichni zaneprázdnění
a nikdo nemá čas se učit jazyky.
Ale když si dopředu věci trochu
naplánujete, dá se čas ušetřit.
Zvládli byste třeba vstávat
o 15 minut dřív než obvykle?
Ten čas by se dal skvěle využít
na zopakování slovíček.
Nešlo by třeba poslouchat podcasty
v autě cestou do práce?
Skvěle by se to hodilo
k procvičování poslechu.
Spousta věcí se dá dělat,
aniž byste museli šetřit časem
jako v případě poslouchání
podcastů cestou do práce
nebo při dělání domácích prací.
Důležité je vytvořit si plán,
kdy se máte učit.
„Každé úterý a čtvrtek
si budu s kamarádem
20 minut procvičovat konveraci.“
„Během snídaně budu poslouchat
video na YouTube.“
Když se budete učit systematicky,
nebude vás to stát žádný čas navíc,
protože se učení stane
součástí vašeho každodenního života.
A konečně, pokud se chcete
naučit plynně ovládat jazyk,
bude to chtít i trochu trpělivosti.
Jazyk se nedá naučit během dvou měsíců,
ale když se budete bavit učením
po malých krůčcích každý den,
dá se během té doby
udělat viditelný pokrok.
Na světě není nic, co by nás
motivovalo víc než vlastní úspěch.
Dodnes si živě pamatuji ten okamžik,
kdy jsem při sledování Přátel
pochopila první vtip v němčině.
Byla jsem tak šťastná a motivovaná,
že jsem si hned ten den
pustila další dva díly,
a čím déle jsem se dívala,
tím častěji se u mě dostavovaly
ony okamžiky pochopení, ta malá vítězství,
a krok za krokem jsem se
dostávala na úroveň,
kdy jsem bez problémů a plynule
dokázala vyjádřit cokoliv.
Je to báječný pocit.
Nikdy se ho dost nenabažím,
a proto se učím každé dva roky nový jazyk.
V tom spočívá celé tajemství polyglotů.
Najděte si efektivní metody,
které budete systematicky
nějaký čas používat tak,
aby vás to bavilo,
a tímto způsobem se polygloti učí
jazyky namísto roků jen měsíce.
Možná si teď někteří z vás myslí:
„Je sice hezké bavit se učením jazyků,
ale nespočívá skutečné
tajemství polyglotů v tom,
že oni jsou super nadaní,
ale většina z nás není?“
Nuže, neřekla jsem vám
o Bennym and Lucasovi ještě něco.
Benny se ve škole učil
11 let irštinu a 5 let němčinu.
Když maturoval,
neuměl ani jedno ani druhé.
Až do svých 21 si myslel,
že nemá buňky na jazyky
a že další jazyk už nezvládne.
Pak si začal hledat vlastní způsob učení,
jímž se mu staly konverzace
s rodilými mluvčími a zpětná vazba,
a dnes už se Benny snadno
domluví 10 jazyky.
Lucas se ve škole učil angličtinu 10 let.
Ve třídě byl jedním z nejhorších studentů.
Kamarádi se bavili na jeho účet
a z legrace mu dali učebnici ruštiny,
protože si mysleli, že se ten jazyk
nikdy nenaučí, vlastně jakýkoliv jazyk.
A Lucas pak začal zkoušet různé metody
a hledal vlastní způsoby učení,
například prostřednitvím konverzací
s cizími lidmi na Skype.
Trvalo mu to jen 10 let
a už dokáže plynně mluvit 11 jazyky.
Zdá se vám to jako zázrak?
Vídám takové zázraky každý den.
Jako mentorka výuky jazyků
pomáhám lidem naučit se jazyk
vlastními silami
a tohle vídám každý den.
Lidé bojují s jazykem
třeba 5, 10 nebo i 20 let
a když pak konečně vezmou učení
do vlastních rukou,
když začnou používat materiály,
které je baví, efektivnější metody,
nebo měřit, jak jim jde učení,
aby cítili, jak se zlepšují,
nastane znenadání ten okamžik,
kdy v sobě jako zázrakem najdou nadání,
které jim celý život chybělo.
Pokud jste se také zkoušeli naučit jazyk
a vzdali jste to,
protože se vám zdál moc těžký
nebo jste mysleli,
že nemáte nadání na jazyky,
dejte tomu ještě šanci.
Třeba i vás dělí
od úspěšného zvládnutí jazyka
jen jedna další zábavná metoda.
A třeba se díky té jedné jediné metodě
stanete polyglotem i vy.
Děkuji.
(potlesk)