V roce 1491 vládli Inkové
největší říši na Zemi.

Byla největší říší západní polokoule,

počet obyvatel se blížil 10 milionům

a zabírala plochu téměř
900,000 km čtverečních.

Lidé vybudovali rozsáhlá
administrativní centra

chrámy a důmyslné systémy cest a kanálů,

to vše v nehostinném a drsném prostředí,

bez použití kol, koňů, železa,
či psaného jazyka.

A přesto, během jediného století
od svého vzestupu v 15. století,

říše Inků zanikla.

Podle jedné legendy

bůh Slunce Inti stvořil
předky inckých vládců,

stalo se tak v jeskyni Tombo Toco.

V čele čtyř bratrů a čtyř sester
byl Ayar Manco,

který v ruce držel zlatou hůl,

jež mu v místě, kde se lehce 
vnoří do země,

označí úrodnou půdu.

Po mnoha dobrodružstvích
a usilovném hledání

Ayar Manco a jeho sourozenci
došli do údolí Cuzco,

kde se hůl do země zabořila.

Když zlomili odpor místních obyvatel

založili zde své hlavní město.

Ayar Manco změnil své jméno na Manco Capac
a byl prvním Sapa Inka, tedy králem Inků.

Podle archeologů

se Inkové v údolí Cuzco usadili
kolem roku 1200 n. l.

Přibližně do roku 1438
to bylo jen malé království,

které ohrožoval a téměř ovládl
sousední kmen Chanků.

Tehdejší král Viracocha a jeho dědic
před nebezpečím prchli.

Zůstal ale další syn,

který dokázal město úspěšně ochránit.

Díky svým vojenských schopnostem
se stal devátým králem Inků

a přijal jméno Pachacuti,
neboli "pohroma".

Pachacuti rozšířil vládu Inků
na celé území And

a malé království pomocí reforem
přeměnil v obrovskou říši.

Říše byla přetransformována na 
Tahuantinsuyu ("čtveřici zemí"),

čtyři části, kterým vládli guvernéři,
kteří se zodpovídali králi.

Místo písma, které Inkové neznali,

používali složitý systém
tzv. uzlového písma (kipu),

který sloužil k záznamům čísel
i dalších informací.

Desítkový systém umožňoval systematické

a efektivní vybírání daní v celé říši.

Na oplátku říše svým poddaným poskytovala
ochranu, infrastrukturu a obživu.

Fungoval systém skladišť, ze kterých se
lidem v nouzi poskytovaly potřebné věci.

Inkové vybudovali systém teras
a zavodňovací kanály,

díky kterým se v různých výškách
pěstovaly různé plodiny,

které se pak rozvážely po celé říši.

Za vlády krále Pachacutiho

byl také postaven slavný komplex
Machu Picchu.

Pachacutův syn Túpaca Inca pokračoval
ve vojenské expanzi.

Králem se stal v roce 1471 n. l.

Na konci jeho vlády se říše rozkládala 
na většině západní části Jižní Ameriky.

Túpacův syn Huayna Capac převzal
vládu po svém otci v roce 1493.

Vojenská tažení nového krále ale
říši zatížila.

A v roce 1524 Huayna Capac 
dostal horečku.

Před nějakou dobou do Karibské oblasti
přijeli španělští dobyvatelé

a přinesli s sebou nemoci,
kterým se domorodci neuměli bránit.

Při epidemii jich zemřely miliony

včetně Huayna Capaka a jeho dědice.

O uvolněný trůn se strhla občanská válka
mezi dvěma přeživšími bratry,

Atahualpou a Huascarem.

Válka říši ještě více oslabila.

Po vítězství v občanské válce
v roce 1532

se Atahualpa a jeho vojáci setkali
s evropskými dobyvateli.

Ačkoli je domorodci početně převyšovali,

Francisco Pizarro se svou malou 
skupinou vojáků

je šokovali svými zbraněmi a koňmi.

Ani jedno totiž Inkové
nikdy před tím neviděli.

Atahualpu zajali a asi o rok později
ho zabili.

Španělští dobyvatelé užasli nad
krásou hlavního města Cuzca.

Pizarro řekl, že je tak nádherné, že 
"by bylo ohromujícím i ve Španělsku".

I když hlavní město padlo

a domorodé obyvatelstvo bylo zdecimováno
válkou a nemocemi,

některým se podařilo vybudovat
nové hlavní město Vilcabambu

a udržet se v něm dalších 40 let.

Do roku 1572 ale Španělé dokázali
přemoci veškerý zbývající odpor

i s větší částí inckého fyzického 
i kulturního dědictví

A tak se stalo, že se velká incká říše
rozpadla rychleji, než vznikla.