Čau, jste na šutru, kterej si pluje po vesmíru, hustý no ne?
Z části ho tvoří voda.
Vlastně většinu.
Bez lodi se ani nemůžu
dostat odsud sem.
Je to smutné. Je mi smutno. Chybíte mi.
Jak se to stalo? Před dlouhou dobou.
Vlastně nikdy. A taky teď.
Nikde nic není. Kdy? Nikdy.
Dává smysl, že?
Jak jsem řekl, nestalo se to.
Nic nikde nikdy nebylo.
Proto bylo všude.
Bylo to tak všude, že ani nepotřebujete ptát se kde.
Ani kdy.
Tak všude to bylo...
...
Zapomeňte na to. Já chci být něco.
Jít někam, dělat něco. Chci aby se věci změnili.
Chci vynalézt čas a vesmír.
A vím, že je to možné, protože všechno
je tady a nejspíš se to už stalo.
Jenom nevím, kde začít.
A přesně tam to začalo.
Ou, pauznul jsem to. Myslím, že je tu teď vesmír.
Z čeho se skládá?
Z kvarků a tak.
Ah, to je věc, v prostoru. Nelíbí se vám to?
Zkuste jiný prostor. V jiném Čase.
Zkuste se držet pohromadě, protože
svět bude za chvíli větší a prázdnější.
Ale ještě není prázdný. Pořád je velmi plný
a jeho teplota je asi gazilion stupňů.
Skvélé zprávy, kvarky jsou nyní ve svazku manželském,
ve skupinách po třech, zvaných protony nebo neutrony.
A ještě něco lítá okolo
a chtělo by se to připojit, ale nemůže,
protože je moc HORKO.
Skvělé zprávy! Protony a neutrony jsou
nyní ve svazku manželském.
Některé se dokonce vzali po dvojících.
Skvělé zprávy, elektrony se připojily.
Gratulace, svět je nyní
hromada plynu ve vesmíru.
Ale př