Myslím si, že zvuk má velký podíl
na požitku ze psaní obyčejnou tužkou,

už proto, že slyšíte ten zvuk psaní.

(psaní)

[Malá věc. Velká idea.]

[Caroline Weaver - Obyčejná tužka]

Tužka je velmi jednoduchá.

Vyrobená ze dřeva,
pokrytá několika vrstvami barev,

s gumou a tuhou,

která je vyrobena z grafitu,
hlíny a vody.

Stovkám lidí to trvalo
několik století,

než vyvinuli známý vzhled.

A právě ta dlouhá historie spolupráce

je to, co pro mne dělá tužku
téměř perfektním předmětem.

Příběh o tužce začíná grafitem.

Lidé nalézali velmi užitečné 
možnosti použití

pro tuto novou látku.

Grafit nařezali na malé tyčky,

a ty, zabalené v motouzu,
ovčí kůži či papíru,

prodávali v ulicích Londýna,

aby s nimi lidé mohli psát či kreslit,

anebo, jako farmáři a pastýři,

značkovat svá zvířata.

Mezitím ve Francii,

Nicolas-Jacque Conté vynalezl metodu, 
kdy rozdrcený grafit

smíchal s práškovou hlínou a vodou,
a vytvořil tak grafitovou pastu.

Pastu následně vložil do formy 
a vypálil v peci,

výsledkem čehož byla 
velmi pevná grafitová tuha,

která byla nerozbitná,
hladká a použitelná.

Byla něčím mnohem lepším,
než co bylo tenkrát k mání.

A toto je dodnes metoda,
která se používá při výrobě tužek.

Mezitím v Americe,
v Concordu, Massachusetts,

byl to právě Henry David Thoreau,
kdo přišel se stupnicí

pro různé tvrdosti tužek.

Stupnice byla od 1 do 4,

s tím, že 2 byla ideální tvrdostí
pro běžné používání.

Čím měkčí tužka,
tím více grafitu obsahovala,

a tím tmavší a hladší linky kreslila.

Čím tvrdší tužka,
tím více hlíny obsahovala,

a tím slabší a tenčí linky kreslila.

Původní ručně vyráběné tužky byly kulaté.

Neexistoval způsob jednoduché výroby,

ale právě Američanům se podařilo
zmechanizovat jejich výrobu.

Celá řada lidí to připisuje
Josephu Dixonovi,

který byl prvním vývojářem strojů

na řezaní dřevěných latí,
na vyřezávání žlábků do nich

a jejich lepení...

Následně lidé zjistili, 
že je jednodušší a úspornější

vytvářet šestihranné tužky,

což se pak stalo standardem.

Už od ranných dob tužek,

na nich lidé milovali, 
že se dají vygumovat.

Původně se na gumování tužek

používaly drobky z chleba,

později pak guma či pemza.

První guma přidělaná na konec tužky
se objevila v roce 1858,

kdy si americký papírník Hymen Lipman
nechal patentovat první tužku

s gumou na druhém konci,

což zamíchalo s trhem tužek.

Světově první žlutá tužka byla
KOH-I-NOOR 1500.

KOH-I-NOOR udělal toto poprvé,

když nanesli 14 vrstev 
žluté barvy na tužku

a namočili její konec
ve 14karátovém zlatě.

Tužky jsou pro všechny

a každá tužka má svůj příběh.

The Blackwing 602 je slavná díky tomu,
že ji používala celá řada knižních autorů

zvláště pak John Steinbeck
a Vladimír Nabokov.

A pak tu je také výrobce tužek Dixon.

Ti jsou zodpovědní za Dixon Ticonderoga,

což je vlastně ikona.

To je to, na co si lidé vzpomenou,
když se řekne tužka

a také ve spojitosti se školou.

A to je proč si myslím,
že tužka je opravdu něco.

Obyčejný člověk se nikdy 
nepozastavil nad tím,

jak byla vyrobená
nebo proč vypadá, tak jak vypadá.

Protože to tak vždycky bylo.

Dle mého názoru, už není nic,

co by tužku udělalo lepší než je teď.

Je dokonalá.