WEBVTT 00:00:00.000 --> 00:00:03.000 Chtěla bych začít tím, že vám nabídnu 00:00:03.000 --> 00:00:05.000 netechnickou radu do života, NOTE Paragraph 00:00:05.000 --> 00:00:08.000 a jediné, co musíte udělat je, že NOTE Paragraph 00:00:08.000 --> 00:00:11.000 na dvě minuty změníte své držení těla. NOTE Paragraph 00:00:12.000 --> 00:00:15.000 Ale než vám to celé prozradím, ráda bych vás požádala, NOTE Paragraph 00:00:15.000 --> 00:00:19.000 abyste zkontrolovali své tělo a to, co s ním právě teď děláte. NOTE Paragraph 00:00:19.000 --> 00:00:22.000 Kolik z vás se tak nějak choulí do sebe? NOTE Paragraph 00:00:22.000 --> 00:00:24.000 Možná, že se hrbíte, máte nohu přes nohu, 00:00:24.000 --> 00:00:26.000 možná, že se držíte za kotníky. 00:00:26.000 --> 00:00:29.000 Někdy máme takhle založené ruce. 00:00:29.000 --> 00:00:34.000 Někdy je takhle rozpínáme. (Smích) 00:00:34.000 --> 00:00:35.000 Vidím vás. (Smích) 00:00:35.000 --> 00:00:38.000 Chci tedy, abyste pozorně sledovali, co právě teď děláte. 00:00:38.000 --> 00:00:40.000 Vrátíme se k tomu za několik minut, 00:00:40.000 --> 00:00:43.000 a doufám, že když se s tím naučíte trochu pracovat, 00:00:43.000 --> 00:00:47.000 pomůže vám to zásadně změnit váš život. NOTE Paragraph 00:00:47.000 --> 00:00:51.000 Jsme fascinováni řečí těla 00:00:51.000 --> 00:00:54.000 a zajímá nás především 00:00:54.000 --> 00:00:56.000 řeč těla ostatních lidí. 00:00:56.000 --> 00:01:00.000 Zajímá nás například - (Smích) - 00:01:00.000 --> 00:01:05.000 zvláštní interakce nebo úsměv 00:01:05.000 --> 00:01:09.000 nebo pohrdavý pohled nebo možná podivné mrknutí 00:01:09.000 --> 00:01:12.000 nebo dokonce také podání ruky. NOTE Paragraph 00:01:12.000 --> 00:01:15.000 Komentátor: Tady přichází k domu č. 10 a podívejte se, 00:01:15.000 --> 00:01:17.000 šťastný policista si podává ruku s prezidentem 00:01:17.000 --> 00:01:19.000 Spojených států amerických. A tady přichází 00:01:19.000 --> 00:01:21.000 premiér - ? A nic. (Smích) 00:01:21.000 --> 00:01:27.000 (Smích) (Potlesk) NOTE Paragraph 00:01:27.000 --> 00:01:30.000 Amy Cuddy: Takže podání ruky nebo nepodání ruky 00:01:30.000 --> 00:01:34.000 může být předmětem rozhovorů na celé týdny a týdny a týdny. 00:01:34.000 --> 00:01:36.000 Dokonce v BBC nebo New York Times. 00:01:36.000 --> 00:01:40.000 Když přemýšlíme o neverbálním chování, 00:01:40.000 --> 00:01:43.000 nebo řeči těla -- my sociologové tomu říkáme neverbální chování -- 00:01:43.000 --> 00:01:45.000 jde o řeč, a tím do naší úvahy přichází komunikace. 00:01:45.000 --> 00:01:48.000 Když přemýšlíme o komunikaci, uvažujeme o interakcích. 00:01:48.000 --> 00:01:51.000 Co mi říká vaše tělo? 00:01:51.000 --> 00:01:54.000 Co mé tělo říká vám? NOTE Paragraph 00:01:54.000 --> 00:01:58.000 A je řada důvodů, proč věřit, že toto je ten správný 00:01:58.000 --> 00:02:00.000 úhel pohledu. Sociologové strávili spoustu času 00:02:00.000 --> 00:02:04.000 sledováním toho, jak působí řeč našeho těla 00:02:04.000 --> 00:02:06.000 nebo řeč těla jiných lidí na naše rozhodnutí. 00:02:06.000 --> 00:02:09.000 A my z řeči těla vyvozujeme rychlé závěry a soudy. 00:02:09.000 --> 00:02:13.000 A tyto úsudky mohou předpovídat opravdu smysluplná životní rozhodnutí 00:02:13.000 --> 00:02:17.000 jako například to, koho zaměstnáme nebo povýšíme, koho pozveme na rande. 00:02:17.000 --> 00:02:20.000 Například, Nalini Ambady, vědkyně z Tufts univerzity, 00:02:23.000 --> 00:02:26.000 dokazuje, že když lidé sledují třicetivteřinové němé záběry 00:02:26.000 --> 00:02:29.000 skutečných interakcí mezi lékařem a pacientem, 00:02:29.000 --> 00:02:32.000 jejich názory na lékařovo příjemné vystupování 00:02:32.000 --> 00:02:35.000 předpovídají, jestli lékař bude nebo nebude zažalován. 00:02:35.000 --> 00:02:37.000 Takže to moc nesouvisí s tím, jestli 00:02:37.000 --> 00:02:39.000 lékař je nekompetentní, ale s tím, jestli se nám líbí 00:02:39.000 --> 00:02:42.000 a jak se k sobě vzájemně chovají. 00:02:42.000 --> 00:02:45.000 Alex Todorov z Princeton nám dokonce ukázal, 00:02:45.000 --> 00:02:48.000 že názory lidí na obličeje politiků 00:02:48.000 --> 00:02:53.000 utvořené během pouhé jedné vteřiny, mohou ze 70 % předpovědět složení amerického Senátu 00:02:53.000 --> 00:02:55.000 a volby guvernérů, 00:02:55.000 --> 00:02:59.000 a dokonce když se podíváme do digitálního světa, 00:02:59.000 --> 00:03:02.000 dobře použité emotikony v online rozhovorech 00:03:02.000 --> 00:03:06.000 mohou vést k pocitu, že daný rozhovor má pro vás větší hodnotu. 00:03:06.000 --> 00:03:09.000 A když je nepoužíváte správně, tak opačnou. 00:03:09.000 --> 00:03:13.000 Takže když přemýšlíme o neverbálních projevech, zabýváme se tím, co si myslíme 00:03:13.000 --> 00:03:15.000 o jiných lidech, co si oni myslí o nás a jaké to má následky. 00:03:15.000 --> 00:03:17.000 Často ale zapomínáme na další publikum, 00:03:17.000 --> 00:03:20.000 které je ovlivněno našimi neverbálními projevy, a to jsme my samotní. NOTE Paragraph 00:03:20.000 --> 00:03:23.000 I my jsme ovlivněni našimi neverbálními projevy, našimi myšlenkami 00:03:23.000 --> 00:03:26.000 a pocity a fyziologií. 00:03:26.000 --> 00:03:29.000 O jakých neverbálních projevech tedy mluvím? 00:03:29.000 --> 00:03:32.000 Jsem sociální psycholožka, zabývám se předsudky, 00:03:32.000 --> 00:03:36.000 učím na obchodní škole, kde panuje soutěživá atmosféra, 00:03:36.000 --> 00:03:39.000 takže je přirozené, že se zajímám o rozložení moci. 00:03:39.000 --> 00:03:42.000 Zajímám se hlavně o neverbální projevy 00:03:42.000 --> 00:03:45.000 moci a převahy. NOTE Paragraph 00:03:45.000 --> 00:03:48.000 A jaké jsou neverbální projevy moci a převahy? 00:03:48.000 --> 00:03:50.000 Zde jsou. 00:03:50.000 --> 00:03:53.000 V říši zvířat to jsou projevy roztahování se. 00:03:53.000 --> 00:03:55.000 Děláte se velkými, natahujete se, 00:03:55.000 --> 00:03:58.000 zabíráte prostor, v podstatě se otevíráte. 00:03:58.000 --> 00:04:01.000 Je to o otevírání se. A to platí 00:04:01.000 --> 00:04:04.000 napříč celou říší zvířat. Není to omezeno jen na primáty. 00:04:04.000 --> 00:04:08.000 A lidé dělají úplně to samé. (Smích) 00:04:08.000 --> 00:04:12.000 Dělají to, když mají moc po delší dobu i tehdy, 00:04:12.000 --> 00:04:15.000 když se cítí mocně v jedné určité chvíli. 00:04:15.000 --> 00:04:18.000 A toto je obzvlášť zajímavé, protože nám to ukazuje, 00:04:18.000 --> 00:04:23.000 jak jsou projevy moci univerzální a staré. 00:04:23.000 --> 00:04:25.000 Tímto projevem, který je známý jako pýcha, 00:04:25.000 --> 00:04:27.000 se zabývala Jessica Tracy. Dokazuje, že 00:04:27.000 --> 00:04:30.000 lidé, kteří se narodili se zrakem 00:04:30.000 --> 00:04:33.000 a lidé, kteří jsou od narození nevidomí, se takto chovají, 00:04:33.000 --> 00:04:36.000 když vyhrají v nějakém sportovním závodě. 00:04:36.000 --> 00:04:38.000 Když překročí cílovou čáru a vyhrají, 00:04:38.000 --> 00:04:40.000 tak nezáleží na tom, jestli to předtím viděli někoho udělat. 00:04:40.000 --> 00:04:41.000 Prostě to udělají. 00:04:41.000 --> 00:04:44.000 Paže vztyčené do V, brada je lehce zvednutá. 00:04:44.000 --> 00:04:47.000 Co děláme, když se cítíme bezmocní? Přesný opak. 00:04:47.000 --> 00:04:50.000 Uzavřeme se. Schoulíme se do sebe. 00:04:50.000 --> 00:04:54.000 Jakoby se zmenšíme. Nechceme narazit do člověka vedle nás. 00:04:54.000 --> 00:04:57.000 Takže znovu vidíme, že zvířata a lidé dělají úplně to samé. 00:04:57.000 --> 00:05:00.000 A přesně to se stane, když se velká moc setká s malou. 00:05:00.000 --> 00:05:03.000 Máme ve zvyku 00:05:03.000 --> 00:05:07.000 doplnit neverbální projevy druhých. 00:05:07.000 --> 00:05:09.000 Jestliže se nacházíme v přítomnosti někoho mocného, 00:05:09.000 --> 00:05:12.000 máme tendenci se jakoby zmenšit. Neděláme to samé co oni. 00:05:12.000 --> 00:05:15.000 Děláme přesný opak. NOTE Paragraph 00:05:15.000 --> 00:05:17.000 Tento projev chování sleduji ve třídě, 00:05:17.000 --> 00:05:24.000 a co vidím? Vidím, že studenti MBA 00:05:24.000 --> 00:05:26.000 předvádějí celou řadu neverbálních projevů moci. 00:05:26.000 --> 00:05:29.000 Máme lidi, kteří jsou jako karikatury alfa samců, 00:05:29.000 --> 00:05:33.000 přijdou do třídy, přímo doprostřed místnosti 00:05:33.000 --> 00:05:36.000 ještě předtím než začne výuka, jakoby chtěli obsadit celý prostor. 00:05:36.000 --> 00:05:38.000 Když se posadí, jakoby se roztahovali. 00:05:38.000 --> 00:05:40.000 Takto zvedají ruce. 00:05:40.000 --> 00:05:44.000 Jiní se v podstatě hroutí, 00:05:44.000 --> 00:05:46.000 když přijdou do místnosti. Vidíte to hned, jak vstoupí. 00:05:46.000 --> 00:05:48.000 Vidíte to na jejich obličeji a těle, a na židli sedí tak, 00:05:48.000 --> 00:05:50.000 že se celí stáhnou do sebe a dělají se malými, 00:05:50.000 --> 00:05:53.000 a když zvedají ruku, dělají toto. 00:05:53.000 --> 00:05:55.000 Všimla jsem si několika věci. 00:05:55.000 --> 00:05:56.000 První věc nás nepřekvapí. 00:05:56.000 --> 00:06:00.000 Zdá se, že to souvisí s pohlavím. 00:06:00.000 --> 00:06:03.000 Je mnohem pravděpodobnější, že se takto chovají ženy a ne muži. 00:06:03.000 --> 00:06:07.000 Ženy se dlouhodobě cítí méně mocné než muži, 00:06:07.000 --> 00:06:11.000 takže to není překvapující. Ale další věc, které jsem si všimla, 00:06:11.000 --> 00:06:14.000 se vztahuje k míře, v jaké 00:06:14.000 --> 00:06:17.000 se studenti zapojují v hodině a jak dobře jim to jde. 00:06:17.000 --> 00:06:20.000 A to je u MBA studentů velmi důležité, 00:06:20.000 --> 00:06:24.000 protože aktivita v hodině tvoří polovinu známky. NOTE Paragraph 00:06:24.000 --> 00:06:26.000 Obchodní školy zápasí s touto propastí mezi známkami obou pohlaví. 00:06:26.000 --> 00:06:30.000 Přicházejí podobně nadané ženy a muži, 00:06:30.000 --> 00:06:32.000 ale potom mají takové rozdíly ve známkách, 00:06:32.000 --> 00:06:35.000 a zdá se, že to částečně souvisí s jejich aktivitou. 00:06:35.000 --> 00:06:39.000 Takže jsem si řekla, dobrá, 00:06:39.000 --> 00:06:41.000 máme tu lidi, kteří jsou aktivní. 00:06:41.000 --> 00:06:44.000 Je možné je přimět k tomu, aby to předstírali 00:06:44.000 --> 00:06:47.000 a vedlo by je to potom k větší aktivitě? NOTE Paragraph 00:06:47.000 --> 00:06:51.000 Společně s mou hlavní spolupracovnicí Danou Carney z Berkeley 00:06:51.000 --> 00:06:55.000 jsme chtěly zjistit, jestli to lze předstírat, dokud to nedokážete? 00:06:55.000 --> 00:06:59.000 Jestli to můžete jen na chvíli zkusit a skutečně 00:06:59.000 --> 00:07:02.000 změnit výsledky svého chování tak, abyste se cítili mocnějšími? 00:07:02.000 --> 00:07:05.000 Víme, že naše neverbální projevy ovlivňují, co si o nás jiní lidé 00:07:05.000 --> 00:07:07.000 myslí a co cítí. Máme pro to řadu důkazů. 00:07:07.000 --> 00:07:10.000 Ale nás ve skutečnosti zajímalo to, jestli naše neverbální projevy 00:07:10.000 --> 00:07:13.000 ovlivňují to, jak sami o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit? NOTE Paragraph 00:07:13.000 --> 00:07:16.000 Existuje několik důkazů, že ano. 00:07:16.000 --> 00:07:21.000 Tak například, usmíváme se, když jsme šťastní, 00:07:21.000 --> 00:07:22.000 ale také když jsme nuceni se usmívat, 00:07:22.000 --> 00:07:27.000 protože mezi zuby takto držíme propisku. 00:07:27.000 --> 00:07:30.000 Je to obousměrné. Stejně jako s mocí, 00:07:30.000 --> 00:07:35.000 ta také funguje obousměrně. Když cítíte svou moc, 00:07:35.000 --> 00:07:38.000 je pravděpodobnější, že uděláte toto, ale je také dost možné, že 00:07:38.000 --> 00:07:44.000 když předstíráte moc, tak se budete pravděpodobně 00:07:44.000 --> 00:07:47.000 mocnými také cítit. NOTE Paragraph 00:07:47.000 --> 00:07:50.000 Druhá otázka byla, 00:07:50.000 --> 00:07:52.000 nyní již víme, že naše mysl mění naše těla, 00:07:52.000 --> 00:07:57.000 ale platí také, že naše těla mění naši mysl? 00:07:57.000 --> 00:07:59.000 A když mluvím o myslích v případě mocných, 00:07:59.000 --> 00:08:01.000 o čem vlastně mluvím? 00:08:01.000 --> 00:08:03.000 Mluvím o myšlenkách a pocitech 00:08:03.000 --> 00:08:07.000 a určitých fyziologických věcech, které utvářejí naše myšlenky a pocity, 00:08:07.000 --> 00:08:09.000 a to jsou v mém případě hormony. Zabývám se hormony. 00:08:09.000 --> 00:08:13.000 Takže jak vypadá mysl těch, kteří moc mají, a těch, 00:08:13.000 --> 00:08:14.000 kteří moc nemají? 00:08:14.000 --> 00:08:18.000 Není divu, že lidé, kteří mají moc, 00:08:18.000 --> 00:08:23.000 jsou asertivnější a sebejistější, optimističtější. 00:08:23.000 --> 00:08:26.000 Oni ve skutečnosti cítí, že vyhrají dokonce i v hazardních hrách. 00:08:26.000 --> 00:08:30.000 Mají také tendenci myslet abstraktněji. 00:08:30.000 --> 00:08:32.000 Existuje tedy řada rozdílů. Více riskují. 00:08:32.000 --> 00:08:35.000 Mezi mocnými lidmi a lidmi bez moci je mnoho rozdílů. 00:08:35.000 --> 00:08:38.000 Fyziologicky se odlišují dvěma 00:08:38.000 --> 00:08:43.000 klíčovými hormony: testosteronem, který je hormonem převahy, 00:08:43.000 --> 00:08:46.000 a kortizolem, který je hormonem stresu. 00:08:46.000 --> 00:08:48.000 Zjistili jsme, že alfa samci, 00:08:48.000 --> 00:08:54.000 kteří v hierarchii primátů oplývají velkou mocí, 00:08:54.000 --> 00:08:57.000 mají vyšší hladinu testosteronu a nižší hladinu kortizolu, 00:08:57.000 --> 00:09:00.000 a stejně tak lídři, kteří jsou mocní a úspěšní, mají 00:09:00.000 --> 00:09:03.000 vysokou hladinu testosteronu a nízkou hladinu kortizolu. 00:09:03.000 --> 00:09:06.000 Co to tedy znamená? Když vezmete v úvahu moc, 00:09:06.000 --> 00:09:07.000 lidé většinou přemýšlí jen o testosteronu, 00:09:07.000 --> 00:09:09.000 protože je spojen s dominancí. 00:09:09.000 --> 00:09:12.000 Ale ve skutečnosti je moc také o tom, jak reagujete na stres. 00:09:12.000 --> 00:09:15.000 Chcete vysoce výkonného lídra, který je dominantní, 00:09:15.000 --> 00:09:18.000 má hodně testosteronu, ale který podléhá stresu? 00:09:18.000 --> 00:09:20.000 Pravděpodobně ne. Chcete člověka, 00:09:20.000 --> 00:09:23.000 který bude mít moc, bude asertivní a dominantní, 00:09:23.000 --> 00:09:27.000 ale nebude podléhat stresu, prostě uvolněného člověka. NOTE Paragraph 00:09:27.000 --> 00:09:33.000 V říši primátů platí, že když chce alfa samec 00:09:33.000 --> 00:09:37.000 převzít moc, když potřebuje rychle 00:09:37.000 --> 00:09:39.000 převzít roli alfa samce 00:09:39.000 --> 00:09:41.000 během pár dní, tak hladina jeho testosteronu 00:09:41.000 --> 00:09:45.000 výrazně stoupně a kortizolu naopak výrazně klesne. 00:09:45.000 --> 00:09:48.000 To je důkaz, že tělo může ovlivnit 00:09:48.000 --> 00:09:51.000 mysl, alespoň co se obličeje týče, 00:09:51.000 --> 00:09:55.000 a je to také důkaz toho, že role může ovlivnit mysl. 00:09:55.000 --> 00:09:58.000 Takže co se stane, když se ujmete nové role, 00:09:58.000 --> 00:10:01.000 co se stane, když to uděláte na opravdu minimální úrovni, 00:10:01.000 --> 00:10:03.000 jako je tato malá manipulace, tento malý zásah? 00:10:03.000 --> 00:10:06.000 „Chci, abyste na dvě minuty stáli takto 00:10:06.000 --> 00:10:09.000 a budete se cítit mocnější.“ NOTE Paragraph 00:10:09.000 --> 00:10:12.000 Udělali jsme to takto. Rozhodli jsme se, že 00:10:12.000 --> 00:10:15.000 do laboratoře přivedeme lidi a provedeme malý experiment. 00:10:15.000 --> 00:10:22.000 Na dvě minuty zaujali postoje, které signalizují velkou moc 00:10:22.000 --> 00:10:24.000 nebo malou moc, a já vám ukážu 00:10:24.000 --> 00:10:27.000 pět těchto pozic, i když oni udělali jen dvě. 00:10:27.000 --> 00:10:28.000 Tady je první z nich. 00:10:28.000 --> 00:10:31.000 A tady několik dalších. 00:10:31.000 --> 00:10:33.000 Tomuto postoji média přezdívají 00:10:33.000 --> 00:10:35.000 "Wonder Woman". 00:10:35.000 --> 00:10:38.000 A tady je pár dalších. 00:10:38.000 --> 00:10:40.000 Můžete stát nebo sedět. 00:10:40.000 --> 00:10:42.000 A tady jsou postoje, které signalizují malou moc. 00:10:42.000 --> 00:10:46.000 Choulíte se, děláte se jakoby menšími. 00:10:46.000 --> 00:10:48.000 Toto je postoj, který vyjadřuje velmi malou moc. 00:10:48.000 --> 00:10:49.000 Když se dotýkáte krku, 00:10:49.000 --> 00:10:52.000 tak se ve skutečnosti chráníte. 00:10:52.000 --> 00:10:55.000 Probíhalo to takto. Přišli, 00:10:55.000 --> 00:10:56.000 plivli do lahvičky, 00:10:56.000 --> 00:10:59.000 my jsme jim dvě minuty říkali: „Chceme, abyste udělali to a to.“ 00:10:59.000 --> 00:11:01.000 Nedívali se na žádné obrázky postojů. Nechtěli jsme do nich infiltrovat 00:11:01.000 --> 00:11:05.000 koncept moci. Chtěli jsme, aby moc pocítili sami. 00:11:05.000 --> 00:11:07.000 Takže po dobu dvou minut dělají toto. 00:11:07.000 --> 00:11:10.000 Pak jsme se jich ve spojení s různými předměty zeptali: „Cítíte se mocnými?“ 00:11:10.000 --> 00:11:13.000 a pak jsme jim dali příležitost si zahazardovat 00:11:13.000 --> 00:11:15.000 a hned potom jsme jim vzali další vzorek slin. 00:11:15.000 --> 00:11:17.000 A to je celý náš experiment. NOTE Paragraph 00:11:17.000 --> 00:11:20.000 A zjistili jsme následující: u tolerance rizika, což bylo hazardování, 00:11:20.000 --> 00:11:24.000 jsme zjistili, že když zaujímáte postoj vyjadřující vysokou 00:11:24.000 --> 00:11:27.000 míru moci, 86 % z vás bude hazardovat. 00:11:27.000 --> 00:11:29.000 Když zaujímáte postoj s nízkou mírou moci, 00:11:29.000 --> 00:11:33.000 pak to je jen 60 % a to už je pěkně velký rozdíl. 00:11:33.000 --> 00:11:35.000 A teď co jsme zjistili o testosteronu. 00:11:35.000 --> 00:11:39.000 Ti, co měli za úkol dělat postoj vyjadřující velkou moc, 00:11:39.000 --> 00:11:41.000 vykázali nárůst asi o 20 %, 00:11:41.000 --> 00:11:46.000 a u lidí, kteří měli zaujmout postoj s nízkou mírou moci, jsme zaznamenali pokles asi o 10 %. 00:11:46.000 --> 00:11:49.000 Takže opět vidíme, že stačí pouze dvě minuty a dosáhnete takové změny. 00:11:49.000 --> 00:11:51.000 V případě kortizolu se stane toto: lidé, kteří zaujímali 00:11:51.000 --> 00:11:54.000 mocenské postoje, zaznamenali asi 25 % pokles a 00:11:54.000 --> 00:11:59.000 lidé, kteří zaujímali postoje s malou mírou moci, zaznamenali asi 15 % nárůst. 00:11:59.000 --> 00:12:01.000 Takže dvě minuty způsobí hormonální změny, 00:12:01.000 --> 00:12:04.000 které nastaví váš mozek tak, že buď 00:12:04.000 --> 00:12:08.000 jste asertivní, sebevědomí nebo uvolnění, 00:12:08.000 --> 00:12:11.000 nebo vystresovaní, nebo se cítíte 00:12:11.000 --> 00:12:15.000 utlumeni. A ten pocit všichni známe, že? 00:12:15.000 --> 00:12:18.000 Zdá se tedy, že naše neverbální projevy ovlivňují 00:12:18.000 --> 00:12:21.000 to, jak o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit, 00:12:21.000 --> 00:12:23.000 takže to není jen druhými lidmi, ale námi samotnými. 00:12:23.000 --> 00:12:26.000 Naše těla mění naši mysl. NOTE Paragraph 00:12:26.000 --> 00:12:28.000 Další otázkou samozřejmě tedy je, 00:12:28.000 --> 00:12:30.000 jestli nacvičený postoj může během několika minut 00:12:30.000 --> 00:12:32.000 smysluplně změnit váš život? 00:12:32.000 --> 00:12:34.000 Toto je v laboratoři. Je to taková malá úloha, 00:12:34.000 --> 00:12:35.000 jen na pár minut. Kde to vlastně 00:12:35.000 --> 00:12:39.000 můžete využít? O to nám samozřejmě šlo. 00:12:39.000 --> 00:12:41.000 Myslíme si, že to můžete 00:12:41.000 --> 00:12:46.000 nejvíce využít v situacích, kde vás někdo hodnotí 00:12:46.000 --> 00:12:50.000 jako například situace společenského hodnocení, kdy vás hodnotí 00:12:50.000 --> 00:12:54.000 třeba přátelé. Například v případě teenagerů je to u stolu během oběda. 00:12:54.000 --> 00:12:57.000 Pro některé lidi to zase může být projev 00:12:57.000 --> 00:12:59.000 na zasedání školní rady. Může to být jednání 00:12:59.000 --> 00:13:01.000 nebo přednáška jako je tato 00:13:01.000 --> 00:13:05.000 nebo pracovní pohovor. 00:13:05.000 --> 00:13:07.000 Příšlo nám, že většina lidí se dokáže nejlépe ztotožnit 00:13:07.000 --> 00:13:08.000 s pracovním pohovorem, protože si 00:13:08.000 --> 00:13:10.000 jím už několikrát v životě prošli. NOTE Paragraph 00:13:10.000 --> 00:13:14.000 Takže jsme naše výsledky publikovali v médiích, 00:13:14.000 --> 00:13:16.000 měli o ně velký zájem a říkali, toto máme tedy dělat, 00:13:16.000 --> 00:13:20.000 když jdeme na pracovní pohovor, ano? (Smích) 00:13:20.000 --> 00:13:22.000 A my jsme se samozřejmě zděsili a řekli jsme, 00:13:22.000 --> 00:13:24.000 panebože, to ne ne ne ne, tak jsme to vůbec nemysleli. 00:13:24.000 --> 00:13:27.000 Ne, ne, ne nedělejte to, a to z několika důvodů. 00:13:27.000 --> 00:13:29.000 Znova, tohle není o vás, jak mluvíte s jinými lidmi. 00:13:29.000 --> 00:13:31.000 Je to o vás, jak mluvíte sami k sobě. Co děláte předtím, 00:13:31.000 --> 00:13:33.000 než jdete na pracovní pohovor? Děláte toto. 00:13:33.000 --> 00:13:36.000 Mám pravdu? Sedíte. Díváte se do svého iPhonu 00:13:36.000 --> 00:13:39.000 nebo Androida, abych na nikoho nezapomněla. 00:13:39.000 --> 00:13:40.000 Díváte se na své poznámky, 00:13:40.000 --> 00:13:42.000 hrbíte se a choulíte se do sebe, 00:13:42.000 --> 00:13:45.000 a přitom ve skutečnosti byste měli dělat toto, 00:13:45.000 --> 00:13:48.000 třeba v koupelně, že? Udělejte to. Najděte si dvě minuty. 00:13:48.000 --> 00:13:49.000 Takže to jsme chtěli otestovat. 00:13:49.000 --> 00:13:52.000 Přivedeme lidi do laboratoře a 00:13:52.000 --> 00:13:55.000 znovu po nich chceme, aby zaujali oba dva postoje, 00:13:55.000 --> 00:13:58.000 procházejí velmi náročným pracovním pohovorem. 00:13:58.000 --> 00:14:01.000 Trvá to pět minut. Nahráváme je. 00:14:01.000 --> 00:14:04.000 Také je hodnotíme a hodnotitelé 00:14:04.000 --> 00:14:07.000 jsou instruováni, aby nedáváli žádnou neverbální zpětnou vazbu, 00:14:07.000 --> 00:14:10.000 takže se tvářili nějak takto. Představte si, 00:14:10.000 --> 00:14:12.000 že toto je člověk, který s vámi vede pohovor. 00:14:12.000 --> 00:14:16.000 Pět minut vůbec nic, to je horší než, když vás provokují. 00:14:16.000 --> 00:14:19.000 Lidé to nesnáší. Marianne LaFrance tomu říká 00:14:19.000 --> 00:14:22.000 „stát v pohyblivém písku.“ 00:14:22.000 --> 00:14:24.000 To vám pořádně zvýší kortizol. 00:14:24.000 --> 00:14:26.000 Nechali jsme je absolvovat právě takový pracovní pohovor, 00:14:26.000 --> 00:14:28.000 protože jsme chtěli zjistit, co se stane. 00:14:28.000 --> 00:14:32.000 Pak jsme se na nahrávky podívali se čtyřmi programátory. 00:14:32.000 --> 00:14:35.000 Neznali hypotézu ani podmínky. 00:14:35.000 --> 00:14:38.000 Neměli tušení, kdo měl dělat jaký postoj, 00:14:38.000 --> 00:14:43.000 ale na konci po zhlédnutí nahrávek 00:14:43.000 --> 00:14:44.000 nám řekli: „Chceme přijmout tyhle lidi,“ -- 00:14:44.000 --> 00:14:48.000 všechny ty, kteří dělali postoje signalizující moc a dál řekli: „Tyhle lidi přijmout nechceme.“ 00:14:48.000 --> 00:14:51.000 Celkově tedy také tyto lidi vyhodnocujeme mnohem pozitivněji. 00:14:51.000 --> 00:14:55.000 Ale co to způsobuje? V obsahu řeči to není. 00:14:55.000 --> 00:14:58.000 Je to o vystupování, které vkládájí do svého projevu. 00:14:58.000 --> 00:15:01.000 Vyhodnocujeme je vůči všem proměnným 00:15:01.000 --> 00:15:03.000 souvisejících s kompetencí, například jak je projev 00:15:03.000 --> 00:15:05.000 strukturovaný? Jak je dobrý? Jaké jsou jejich kvalifikace? 00:15:05.000 --> 00:15:08.000 Tyto věci neměly žádný dopad. Vliv mělo toto. 00:15:08.000 --> 00:15:12.000 Tyto věci. Lidé v podstatě přináší své pravé já. 00:15:12.000 --> 00:15:14.000 Přinášejí sami sebe. 00:15:14.000 --> 00:15:15.000 Přinášejí své myšlenky, ale sami 00:15:15.000 --> 00:15:19.000 za sebe, bez jakýchkoliv zbytečností. 00:15:19.000 --> 00:15:24.000 Toto tedy způsobuje daný výsledek nebo ho nepřímo ovlivňuje. 00:15:24.000 --> 00:15:27.000 Když o tom říkám lidem, 00:15:27.000 --> 00:15:31.000 že naše těla mění naši mysl a že mysl dokáže ovlivnit naše chování, 00:15:31.000 --> 00:15:33.000 a naše chování dokáže ovlivnit výsledky, říkají mi: 00:15:33.000 --> 00:15:35.000 „Zní to jako podvod.“ 00:15:35.000 --> 00:15:39.000 Já říkám, že dokud něco nedokážeš, předstírej to. A oni: „Já nemůžu. Nejsem to pak já. 00:15:39.000 --> 00:15:42.000 Nechci to dokázat a stále mít pocit, že to je podvod. 00:15:42.000 --> 00:15:43.000 Nechci se cítit jako podvodník. 00:15:43.000 --> 00:15:48.000 Nechci to dokázat jen proto, abych cítil, že sem nepatřím.“ 00:15:48.000 --> 00:15:50.000 A to na mne zapůsobilo, 00:15:50.000 --> 00:15:53.000 a povím vám krátký příběh o tom, jak 00:15:53.000 --> 00:15:56.000 jsem podváděla a cítila jsem, že se nacházím někde, kam nepatřím. 00:15:56.000 --> 00:15:59.000 Když mi bylo 19, přežila jsem ošklivou autonehodu. 00:15:59.000 --> 00:16:02.000 Vyhodilo mne to z auta, udělala jsem několik kotrmelců. 00:16:02.000 --> 00:16:05.000 Úplně mě to vyhodilo z auta ven. Probudila jsem se na 00:16:05.000 --> 00:16:09.000 rehabilitačním oddělení úrazů hlavy, a musela jsem nechat školy, 00:16:09.000 --> 00:16:15.000 a zjistila jsem, že moje IQ kleslo o dvě směrodatné odchylky, 00:16:15.000 --> 00:16:18.000 což bylo velmi traumatické. 00:16:18.000 --> 00:16:21.000 Znala jsem svoje IQ, byla jsem považována za chytrou 00:16:21.000 --> 00:16:23.000 a jako dítěti mi říkali, že jsem nadaná. 00:16:23.000 --> 00:16:25.000 Takže jsem vypadla z vysoké a snažila jsem se dostat zpět. 00:16:25.000 --> 00:16:28.000 Říkali mi: „Ty vysokou nedokončíš. 00:16:28.000 --> 00:16:30.000 Můžeš dělat jiné věci, 00:16:30.000 --> 00:16:32.000 ale tohle se ti nepodaří.“ 00:16:32.000 --> 00:16:36.000 Opravdu jsem s tím hodně bojovala a musím říct, 00:16:36.000 --> 00:16:39.000 že když ztratíte svoji identitu, základní identitu, 00:16:39.000 --> 00:16:41.000 a v mém případě to bylo to, že jsem chytrá, 00:16:41.000 --> 00:16:45.000 když ji ztratíte, neexistuje už nic jiného, kvůli čemu byste se cítili víc bezmocně. 00:16:45.000 --> 00:16:47.000 Cítila jsem se úplně bezmocná. Pracovala jsem a pracovala a pracovala, 00:16:47.000 --> 00:16:50.000 měla štěstí a pracovala, měla štěstí a pracovala. 00:16:50.000 --> 00:16:53.000 Nakonec jsem vysokou dokončila. 00:16:53.000 --> 00:16:55.000 Trvalo mi to o čtyři roky déle než mým spolužákům, 00:16:55.000 --> 00:16:59.000 a přesvědčila jsem svoji rádkyni a anděla, Susan Fiske, 00:16:59.000 --> 00:17:02.000 aby mne přijala a tak jsem skončila na Princetonu, 00:17:02.000 --> 00:17:05.000 a přitom si říkala, že tam nemám co dělat. 00:17:05.000 --> 00:17:06.000 Jsem podvodník. 00:17:06.000 --> 00:17:09.000 A noc před mým projevem po prvním roce, 00:17:09.000 --> 00:17:10.000 a prvácký projev na Princetonu je dlouhý 20 minut 00:17:10.000 --> 00:17:12.000 pro 20 lidí. Takže tak. 00:17:12.000 --> 00:17:15.000 Tak jsem se bála, že mne odhalí, 00:17:15.000 --> 00:17:19.000 že jsem jí zavolala a řekla jsem: „Končím.“ 00:17:19.000 --> 00:17:20.000 A ona na to: „Nekončíš, 00:17:20.000 --> 00:17:23.000 protože jsem s tebou zariskovala a ty zůstáváš. 00:17:23.000 --> 00:17:25.000 Ty tu zůstaneš a uděláš následující. 00:17:25.000 --> 00:17:27.000 Budeš to předstírat. 00:17:27.000 --> 00:17:30.000 Uděláš každý projev, který ti zadají. 00:17:30.000 --> 00:17:32.000 Prostě to uděláš a znovu a znovu, 00:17:32.000 --> 00:17:34.000 i když se budeš bát a budeš paralyzovaná 00:17:34.000 --> 00:17:37.000 a budeš mít pocit, že jsi mimo, dokud nepřijde chvíle, 00:17:37.000 --> 00:17:41.000 kdy si řekneš, „No páni, dělám to. 00:17:41.000 --> 00:17:43.000 Skutečně jsem se tím stala. Opravdu to dělám.“ 00:17:43.000 --> 00:17:45.000 Takže jsem to tak udělala. Pět let na doktorátě, 00:17:45.000 --> 00:17:48.000 po pár letech na Northwestern 00:17:48.000 --> 00:17:50.000 jsem se přesunula na Harvard, a na Harvardu už o tom 00:17:50.000 --> 00:17:54.000 ani nepřemýšlím, ale dlouho jsem si říkala 00:17:54.000 --> 00:17:56.000 „Neměla bych tu být. Neměla bych tu být.“ 00:17:56.000 --> 00:18:00.000 Takže na konci prvního roku na Harvardu, 00:18:00.000 --> 00:18:03.000 studentka, která za celý semestr ve třídě nepromluvila, 00:18:03.000 --> 00:18:07.000 které jsem řekla, „Podívej, budeš se muset zapojit, jinak neprojdeš,“ 00:18:07.000 --> 00:18:09.000 přišla do mé kanceláře. Vůbec jsem ji neznala. 00:18:09.000 --> 00:18:13.000 Přišla s výrazem poraženého člověka a řekla, 00:18:13.000 --> 00:18:21.000 „Neměla bych tu být.“ 00:18:21.000 --> 00:18:23.000 A to byl pro mne ten okamžik. Staly se totiž dvě věci. 00:18:23.000 --> 00:18:24.000 Zaprvé jsem si uvědomila, 00:18:24.000 --> 00:18:26.000 oh můj bože, už se tak vůbec necítím. 00:18:26.000 --> 00:18:31.000 Už se tak necítím, ale ona ano, a já vím, jaké to je. 00:18:31.000 --> 00:18:33.000 Zadruhé, ona tu má být! 00:18:33.000 --> 00:18:35.000 Může to předstírat, může se tím stát. 00:18:35.000 --> 00:18:38.000 Takže jsem jí řekla, „Ano, máš tu být. Máš tu být! 00:18:38.000 --> 00:18:40.000 A zítra to budeš předstírat, 00:18:40.000 --> 00:18:41.000 zítra budeš působit silně a 00:18:41.000 --> 00:18:49.000 budeš - “ (Potlesk) 00:18:49.000 --> 00:18:50.000 (Potlesk) 00:18:50.000 --> 00:18:53.000 „A přijdeš do třídy, 00:18:53.000 --> 00:18:55.000 a budeš mít ten nejlepší komentář na světě.“ 00:18:55.000 --> 00:18:58.000 A víte co? Ona měla ten nejlepší komentář na světě, 00:18:58.000 --> 00:18:59.000 a lidé se otáčeli a říkali se, 00:18:59.000 --> 00:19:03.000 panebože, vůbec jsem si nevšiml, že tu sedí. (Smích) 00:19:03.000 --> 00:19:05.000 Přišla za mnou za pár měsíců a já si uvědomila, 00:19:05.000 --> 00:19:07.000 že nejen že to předstírala, dokud to nedokázala, 00:19:07.000 --> 00:19:10.000 ale ona to předstírala, až se tím skutečně stala. 00:19:10.000 --> 00:19:12.000 Změnila se. 00:19:12.000 --> 00:19:16.000 A tím vám chci říct, nepředstírejte to, dokud to nedokážete. 00:19:16.000 --> 00:19:18.000 Předstírejte to, dokud se tím nestanete. Chápete? 00:19:18.000 --> 00:19:22.000 Dělejte to tak dlouho, dokud se tím nestanete a nepřijmete to za své. 00:19:22.000 --> 00:19:24.000 Poslední věc, kterou vám chci říct, je tato. 00:19:24.000 --> 00:19:29.000 Malé vychytávky mohou způsobit velké změny. 00:19:29.000 --> 00:19:32.000 To jsou dvě minuty. 00:19:32.000 --> 00:19:34.000 Dvě minuty, dvě minuty, dvě minuty. 00:19:34.000 --> 00:19:37.000 Předtím, než půjdete na další stresující hodnocení, 00:19:37.000 --> 00:19:39.000 zkuste dvě minuty dělat toto, ve výtahu, 00:19:39.000 --> 00:19:43.000 na toaletách, za stolem za zavřenými dveřmi. 00:19:43.000 --> 00:19:45.000 Chci, abyste udělali toto. Nastavte svůj mozek tak, 00:19:45.000 --> 00:19:47.000 aby si se situací co nejlépe poradil. 00:19:47.000 --> 00:19:49.000 Zvyšte si testosteron. Snižte si kortizol. 00:19:49.000 --> 00:19:54.000 Neodcházejte s pocitem, že jste jim neukázali, kým jste. 00:19:54.000 --> 00:19:55.000 Odcházejte s pocitem, že jste 00:19:55.000 --> 00:19:59.000 jim řekli, kdo jste a ukázali, jací jste. 00:19:59.000 --> 00:20:01.000 Chci vás požádat, abyste jednak 00:20:01.000 --> 00:20:04.000 zkusili procvičování postojů, 00:20:04.000 --> 00:20:06.000 a také o to, abyste se 00:20:06.000 --> 00:20:10.000 o tuto znalost podělili, protože to je jednoduché. 00:20:10.000 --> 00:20:12.000 Nejde tady o mé ego. (Smích) 00:20:12.000 --> 00:20:14.000 Povídejte o tom dál. Sdílejte to s ostatními, 00:20:14.000 --> 00:20:16.000 protože nejvíc to využijí lidé, kteří 00:20:16.000 --> 00:20:20.000 nemají přístup ke zdrojům ani k technologiím 00:20:20.000 --> 00:20:23.000 a nemají žádný status ani moc. Podělte se s nimi, 00:20:23.000 --> 00:20:24.000 protože to mohou dělat v soukromí. 00:20:24.000 --> 00:20:28.000 Potřebují k tomu svá těla, soukromí a dvě minuty, 00:20:28.000 --> 00:20:28.000 a může jim to zásadně změnit jejich život. 00:20:30.000 --> 00:20:31.000 Děkuji. (Potlesk) 00:20:31.000 --> 00:20:35.000 (Potlesk)