Když lidé zjistí, že píšu o time managementu, předpokládají dvě věci. Jednak, že chodím vždy včas, ale to já nedělám. Mám čtyři malé děti a ráda bych na ně svou občasnou nedochvilnost hodila, ale občas za to prostě nemůžou. Jednou jsem přišla pozdě na přednášku o time managementu. (smích) Museli jsme to společně rozdýchat a vychutnat si tu ironii. A druhý předpoklad je, že znám spoustu tipů a triků, jak si tu a tam ušetřit trochu času. Občas se mi ozvou z časopisu, že o tom píšou článek. O tom, jak čtenářům pomoci najít hodinu navíc každý den. Představa je taková, že každý z nás má čas na každodenní aktivity, takže ve výsledku bychom měli mít čas na ty dobré věci. Já o tomto předpokladu pochybuji, ale vždycky jsem zvědavá, na co přišli, než mi zavolali. Mé oblíbené jsou: dělat pochůzky, při kterých jen zatáčíte doprava... (smích) Být uvážlivý při používání mikrovlnné trouby: pokud je na obalu uvedeno tři a půl minuty, tak se každopádně budeme držet pod spodní hranicí. A mé nejoblíbenější, protože to v podstatě dává smysl, je nahrát si oblíbený program na DVD, takže můžete přeskočit všechny reklamy. Díky tomu ušetříte osm minut za každou půlhodinu. Takže pokud se díváte na televizi dvě hodiny, získáte 32 minut na cvičení. (smích) Což je pravda. A víte, jak jinak si můžete najít 32 minut na cvičení? Nesledujte dvě hodiny denně televizi. (smích) Hlavní myšlenka je, že si tu a tam ušetříme trochu času a ve výsledku získáme čas dělat to, co chceme. Ale když jsem sledovala, jak úspěšní lidé využívají svůj čas, a studovala jejich rozvrh hodinu za hodinou, zjistila jsem, že to funguje opačně. Život, který chceme, si nevystavíme tím, že ušetříme čas. Vytvoříme si život, jaký chceme, a čas se pak sám najde. Myslím to takto. Nedávno jsem se zúčastnila projektu, ve kterém jsem zkoumala 1001 dnů v životě velice zaneprázdněných žen. Měly náročnou práci, některé podnikaly, staraly se o děti či rodiče, závazky vůči komunitě... prostě ženy v jenom kole. Nechala jsem je vést si týden časové záznamy, abych mohla zjistit, kolik času pracují a spí, a pak jsem s nimi pro svou knihu mluvila o jejich strategii. Jedna z těchto žen chodila každou středu za něčím večer ven. Když se vrátila domů, zjistila, že se rozbil boiler a že je celý sklep zatopený. Pokud se vám něco takového někdy stalo, pak víte, že je z toho škodlivý, děsivý a nasáklý nepořádek. Takže se potýká s následky té noci a další den k ní přijdou instalatéři. Den nato úklidová firma vyčistí zničený koberec. Vše si zaznamenává do časového deníku. Nakonec jí to z týdne zabere sedm hodin. Sedm hodin. To je jako každý den mít hodinu navíc. Ale kdybyste se jí zeptali na začátku týdne: "Našla byste si sedm hodin na trénink pro triatlon?" "Našla byste si sedm hodin na mentorování sedmi skvělých lidí?" Jsem si jistá, že by řekla to, co by řekla většina z nás, a to: "Ne... copak nevidíte, kolik mám práce?" Když si však musela najít sedm hodin, protože měla všude ve přízemí vodu, tak najednou sedm hodin měla. A to nám ukazuje, že čas je velice přizpůsobivý. Neumíme si vytvořit více času, ale čas se vždy přizpůsobí tomu, co se do něj rozhodneme vložit. Klíčem k time managementu tak je zacházet s našimi prioritami jako s obdobou toho rozbitého boileru. Abych to vysvětlila, obvykle cituji jednu z nejvíce zaneprázdněných žen, co jsem zpovídala. Tím mám na mysli to, že sama řídí malou firmu s 12 lidmi na výplatní pásce a ve volnu se věnuje svým šesti dětem. Ozvala jsem se jí, abychom si dohodli čas setkání na téma, jak "to má v malíku". Pamatuji si, že byl čtvrtek ráno a ona se mnou neměla čas mluvit. Samozřejmě. Ale důvod, proč se mnou nemohla mluvit byl, že šla na túru. Protože bylo nádherné jarní ráno a jí se chtělo jít na túru. O to víc jsem byla zvědavá, a když jsme se konečně setkaly, vysvětlila mi to následovně. Řekla mi: "Lauro, vše, co dělám, to jak trávím každou minutu, je moje volba." Raději, než říct: "Nemám čas dělat x, y, nebo z.", by řekla: "Nebudu dělat x, y, nebo z, protože to není priorita." "Nemám čas" často znamená "není to priorita". Když se nad tím zamyslíte, je to opravdu přesnější vyjádření. Mohla bych vám říct, že nemám čas vyčistit rolety, ale to není pravda. Když mi za vyčištění rolet zaplatíte 100 000 dolarů, budu to mít hotové raz dva. (smích) Ale protože k tomu nedojde, můžu si připustit, že se nejedná o nedostatek času, ale že to prostě nechci udělat. Použití těchto slov nám připomíná, že čas je volba. Pokud si připustíme, že pro různé volby mohou nastat děsivé následky. Je to tak. Ale my jsme chytří, a určitě v dlouhodobém horizontu máme moc dělat ve svém životě věci, které do něj právem patří. Jak toho dosáhneme? Jak můžeme priority brát jako obdobu rozbitého ohřívače vody? Nejdříve je třeba zjistit, jaké priority máte. Chtěla bych vám k tomu přemýšlení dát dvě strategie. První k profesní stránce. Většina lidí před koncem roku dává nebo obdrží hodnocení svého výkonu. Ohlédnete se za svými úspěchy v minulém roce, za "příležitostmi k růstu". A to má svůj účel. Nicméně efektivnější je udělat to směrem dopředu. Přestavte si, že je konec příštího roku. Hodnotíte si uplynulý rok a profesně to pro vás byl naprosto úžasný rok. Jaké tři až pět věcí jste udělali, že to byl tak úžasný rok? Takže si zhodnocení příštího roku můžete napsat právě teď. A můžete to udělat i pro svůj osobní život. Určitě mnoho z vás, stejně jako já, v prosinci dostává přání, která obsahují složené listy barevného papíru, na kterých je napsáno to, co známe jako rodinný sváteční dopis. (smích) Nepříliš kvalitní žánr literatury o tom, jak úžasní všichni doma jsou. A nebo ještě lépe, jak jsou všichni zaneprázdnění. Ale tyto dopisy mají svůj účel. A tím je říct rodině a přátelům, co z minulého roku vašeho života považujete za důležité. Tento rok je už za námi, ale zkuste si představit, že je konec příštího roku. A byl to naprosto úžasný rok, pro vás i pro lidi, na kterých vám záleží. Které tři až pět věcí jste udělali, aby byl tento rok tak úžasný? Můžete si teď napsat další rodinný sváteční dopis. Neposílejte ho. (smích) Prosím, nedělejte to. Ale můžete jej napsat. A teď, v průběhu hodnocení výkonu a tvorby rodinného svátečního dopisu, získáte šest až deset cílů, na kterých můžete příští rok pracovat. Teď je ještě musíte rozdělit na splnitelné kroky. Třeba chcete sepsat rodinnou historii. Nejdříve si můžete přečíst jiné historie, abyste získali ponětí o stylu. Pak popřemýšlíte o otázkách, na které se chcete zeptat příbuzných, a domluvíte si s nimi schůzky. Nebo chcete uběhnout 5 km. Musíte si najít soutěž a zapsat se, promyslet cvičební plán, a najít někde ve skříni ty správné boty. A pak... a to je klíčové... přistupujete k prioritám jako k ekvivalentu pokaženého ohřívače vody, protože je do rozvrhu přidáte jako první. Dosáhnete toho tím, že promyslíte týdny ještě předtím, než nastanou. Zjistila jsem, že nejvhodnější čas je pro to páteční odpoledne. Páteční odpoledne by ekonomové mohli nazvat časem "příležitosti s nízkými náklady". Většina z nás v pátek odpoledne nesedí a neříká: "Mám radost, že právě teď dělám pokroky směrem k mým osobním a profesním prioritám." (smích) Ale jsme ochotni přemýšlet o tom, které by to měly být. Zkuste tak trochu času v pátek odpoledne věnovat vytvoření seznamu tří priorit: kariéra, vztahy, vaše maličkost. Vytvoření seznamu třech priorit nám připomene, že by v každé kategorii mělo něco být. O kariéře přemýšlíme, o vztazích a sobě... už tak moc ne. Je to však krátký seznam, dvě až tři věci na kategorii. Pak se podívejte na celý příští týden a rozhodněte se, kam je zaplánujete. Kam je naplánujete, je na vás. Vím, že to pro některé může být složitější než pro jiné. Tedy že životy některých lidé jsou prostě těžší. Nebude snadné najít si čas na lekce poezie, pokud se staráte o několik svých dětí. Chápu to. Nechci nijak zlehčovat útrapy druhých. Ale myslím si, že čísla, o která se s vámi podělím, jsou osvobozující. Týden má 168 hodin. 24 krát 7 je 168 hodin. To je spousta času. Pokud pracujete na plný úvazek, tedy 40 hodin týdně, spíte osm hodin v noci, takže 56 hodin týdně... takže vám zbývá 72 hodin na další věci. To je spousta času. Pokud však pracujete 50 hodin týdně, máte třeba k práci vedlejší příjem. Tak vám na další věci zbývá 62 hodin. No a pokud pracujete 60 hodin, pak vám na jiné věci zbývá 52 hodin. Pokud pracujete více než 60 hodin, jste si tím jistí? (smích) Jedna studie porovnávala odhady času stráveného v práci s časovým deníkem. Zjistili, že lidé, kteří tvrdí, že mají 75hodinový týden, se mýlili přibližně o 25 hodin. (smích) Určitě uhodnete, kterým směrem to bylo. Každopádně v 168hodinovém týdnu si můžeme najít čas na to, co je pro nás důležité. Pokud chcete trávit více času se svými dětmi, nebo se chcete lépe připravit na zkoušku, či chcete tři hodiny cvičit a dvě dělat dobrovolné práce, můžete. A to i když pracujete mnohem více než na plný úvazek. Máme tedy hodně času, což je skvělé. Protože, víte vy co? Abychom udělali něco úžasného, nepotřebujeme tak moc času. Ale když má většina z nás trochu času, co uděláme? Vytáhneme telefon, že? Začneme mazat emaily. Jinak se motáme po domě, nebo sledujeme televizi. Ale malé momenty mohou mít velký dosah. Můžete využít trochu času pro trochu radosti. Třeba se rozhodnout, že si v autobuse něco pěkného přečtete cestou do práce. Kdysi jsem do jedné práce každé ráno jela dvěma autobusy a metrem. Tak jsem o víkendu chodívala do knihovny, abych měla co číst. A to cestování změnilo na téměř, téměř příjemnou záležitost. Přestávky v práci můžete využít na meditaci nebo modlitbu. Pokud z důvodu nabitého rozvrhu jíte s rodinou venku, možná by pro vás byla dobrou náhražkou rodinná snídaně. Jde o to se podívat na celý váš dostupný čas a vidět, kde můžete dát ty dobré věci. Já tomu opravdu věřím. Máme čas. I když jsme zaneprázdněni, máme čas na další záležitosti. A když se zaměříme na to, co je důležité, můžeme mít vést život, jaký chceme v čase, který máme. Děkuji. (potlesk)