Druhotný cukr zabíjí?

Ne, počkejte.

Pasivní kouření zabíjí.

Způsobuje rakovinu plic.

Vím to, protože když nám to v roce 1986
oznámil americký ministr zdravotnictví,

co jsme udělali?

Spustili jsme masové kampaně.

Začali jsme označovat obaly:
„Toto zabíjí."

Také jsme spustili kampaně na veřejnosti,
aby to znaly i děti.

A výsledkem bylo,
že jednoho dne vám děti řeknou:

,,Mami, jestli nepřestaneš kouřit,
tak umřeš.“

To je dost dramatické.

Je to ohrožení veřejného zdraví

a dnes tu máme stejnou situaci.

Týká se to druhotného cukru;
dovolte mi vysvětlit, jak zabíjí.

Všichni znáte prvotní cukr, že?

Prvotní cukr je obsažen
v ovoci, zelenině,

luštěninách, ořechách, mléku.

Jedná se o laktózu a ta vám prospívá,

tělo ví, jak ji zpracovat,
se všemi těmi proteiny,

vlákninou a vitamíny, které se
do těla dostanou spolu s cukrem.

Co nazývám druhotným cukrem,
- tento termín jsem sám vytvořil -

je cukr skrytý a
přidaný do vyráběného jídla.

To je špatný cukr.

Zaprvé, je skrytý.

Na moment se podívejme na tohle.

Je skrytý, protože není tam,
kde ho čekáte,

je v nápojích a sladkostech.

Je skrytý, protože polovinu ho sníme
ve slaném jídle.

Ve slaném? Ano!

Je ve vaší polévce.

Tři čajové lžičky v téhle polévce.

Je ve vašich krekrech.

V těch je šest lžiček.

Možná si řeknete: 
„Ale já jich nesním moc.“

Ano, jedna porce je pět krekrů.

Znáte někoho, kdo jich sní jen pět?

(smích)

Pět čipsů?

Já teda ne.

Snědí celé balení. To je lžiček cukru.

Je to ve všem.

A když říkám ve všem,

tím myslím váš chléb, pizzu, burgry.

Je ve vaší zálivce na salát,

i v americké populární pálivé omáčce.

Tato čísla chápete správně:

v té lahvi je 24 lžiček cukru.

Ano, v běžné lahvi.

Možná si řeknete:
„Ale já si jí dám jen málo.“

Ano, ale ono se to nasčítá.

Počkejte si, tohle ještě
není to nejhorší.

Po dvaceti letech práce v oboru
jsem si myslel,

že jsem už viděl to nejlepší
i nejhorší z potravinářského průmyslu.

Ne. Před pár týdny
jsem našel ještě něco horšího.

A chci se o to s vámi dnes podělit.

Nyní se z této perspektivy
podívejme na sunar.

Nejlepší pro dítě je samozřejmě
mateřské mléko, z matčina prsu.

Obsahuje cukr.

Prvotní cukr.

Sedm procent tvoří laktóza
a to je v pořádku.

Pro dítě není nic lepšího.

Ale v mnoha komunitách,
nízkopříjmových komunitách,

kupují toto - 50 % matek nekojí.

A co to obsahuje?

Méně laktózy a mnohem více cukru.

Když říkám hodně cukru,
61 lžiček cukru vypadá takhle.

To je šílené. Je to hrozné!

Vytváří se tím závislost.

Tříleté batole dostane takový nápoj.

Podívejte se, jak je ta lahev velká.

Tahle malá lahvička
obsahuje 6 lžiček cukru.

Reklamy klamou, protože matky si pomyslí:

„Ach, moje dítě poroste jako žirafa!“

Ne, neporostou! Porostou jako hroši!

(smích)

A co se děje později?

Dospějeme a jsme klamáni dietami.

Zamyslete se nad tím.

Napadne vás ‚bez tuku‘, že?

Ne, to není dietní.

Protože jsem z oboru,
vím, jak to dopadne,

když z produktu odstraníme tuk.
Je to bez chuti.

Takže co s tím?

Přidáme cukr, takže váš oblíbený dresink,

který už cukr obsahoval,
tak aniž si to uvědomíte,

obsahuje třikrát tolik cukru.

A někdy zkusíte ‚bez lepku‘.

No… nezkoušejte.

Kdyby to byla jen móda,
ale zamyslete se nad tím.

‚Bezlepkové‘ má obvykle
o 30 až 40 % více cukru než běžný výrobek.

Možná si myslíte: „Organické je
pro mé dítě dobré! Je to zdravé!“

Ne, není.

Organický sunar je pro miminka nejhorší.

Tenhle obsahuje 61 lžiček cukru.

To je skoro čtvrt kila.

O tom mluvím.

V téhle malé krabičce je tolik cukru.

A co s tím děláme?

Zakážeme cukr všem?

Ne.

Nikdy bych dětem neřekl:
„Držte se od cukru dál.“

Pocházím z Paříže. Vím, kdy potřebuji
svojí dávku cukru.

Tohle je éclair, to je on.

Čokoládový dezert éclair si dám,
když potřebuji cukr,

protože pijí černou kávu.

To je můj cukr.

Ale tyčinka napravo má příliš mnoho cukru.

Vypadají stejně.

Podíváte se na ty dva zákusky
a řeknete si: „Hm, to je to samé.“

Ano, oba mají 260 kalorií.

Rozdíl je v tom,
že jeden je nacpaný cukrem.

A těchto 9 lžiček cukru je jako soda.

Ve vašich játrech nastane nadbytek cukru.

O tomhle mluvím.
Podívejte, co se stane.

Přebytek cukru se přemění na glykogen.

Glykogen je zásobník tuku na později.

Inzulin to nedoručí do svalů,

ale řekne tělu:
„Přijdu si pro to později.“

Jenomže když to uděláte 2x až 3x denně,

zůstane vám to v pase.

A pak se toho nemůžete zbavit.

Víme, že je přímý vztah mezi množstvím
druhotného cukru, který sníte

a zvýšeným rizikem nemocí srdce,
cukrovkou druhého typu a obezitou.

Jak zastavíme tuto závislost?

A opravdu tu mluvím o závislosti.

Něco vám ukážu.

Na obrázku vidíte

snímek mozku průměrného člověka.

Červené tečky představují dopamin.

To je odměna.

To je to ,,Aaach!“
když se zakousnu do éclairu.

A já vím, že si jich nedám
dva nebo tři kusy.

Ale tohle se děje při závislosti.

Vidíte ten rozdíl na snímku člověka,
závislého na kokainu?

Žádné tečky. Žádný dopamin.

Systém odměn je vypnutý.

A tak potřebuji víc. Víc. Víc.

Tohle je snímek mozku obézního člověka.

Říkám tomu závislost na cukru.

Stejný fenomén. „Toužím po tom.“

Denně sníme až 22 lžiček,

adolescenti 30 lžiček.

Jak ten problém vyřešíme?

Jak vyřešíme problém dětské obezity?

Systémem varování.

To je můj návrh.

Udělali jsme to s tabákem,

proč bychom to nemohli
udělat s naším jídlem

a mít na přední straně varování

jako doplněk ke všem těm skvělým 
informacím, které nikdo nečte, že?

Vážně. Počet čajových lžiček.

A pro celé balení, ne pro směšnou porci.

A pokud produkt neobsahuje
druhotný cukr,

vůbec žádný přidaný cukr,

měli bychom to říct
a označit zelenou značkou.

Děti rozdíl poznají,

takže až přijde čas na burger s hranolky,

řeknou své mámě a tátovi:

„Tati, jsi si jistý, že chceš

ke svým hranolkům lahev
s 57 lžičkami cukru?

Já chci bez cukru!“

Toho můžeme dosáhnout. Spolu.
Můžeme vymýtit dětskou obezitu.

My, lidé, to musíme vzít až do Kapitolu.

Děkuji vám.

(potlesk)