WEBVTT

00:00:00.000 --> 00:00:03.000
Mnoho z vás pravděpodobně zná příběh o dvou obchodnících,

00:00:03.000 --> 00:00:06.000
kteří jeli na začátku dvacátého století do Afriky.

00:00:06.000 --> 00:00:08.000
Byli vysláni, aby zjistili, jaké jsou tam možnosti

00:00:08.000 --> 00:00:10.000
obchodu s obuví.

00:00:10.000 --> 00:00:13.000
Zpátky do Manchesteru posílali telegramy.

00:00:13.000 --> 00:00:17.000
Jeden z nich napsal: "Situace beznadějná. Stop.

00:00:17.000 --> 00:00:18.000
Nenosí boty."

00:00:18.000 --> 00:00:21.000
A ten druhý: "Výjimečná příležitost.

00:00:21.000 --> 00:00:23.000
Zatím nemají žádné boty."

00:00:23.000 --> 00:00:24.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:00:24.000 --> 00:00:27.000
Nyní je podobná situace v oblasti klasické hudby,

00:00:28.000 --> 00:00:29.000
protože někteří lidé se domnívají,

00:00:29.000 --> 00:00:32.000
že klasická hudba zaniká.

00:00:33.000 --> 00:00:36.000
Ale pak jsou lidé jako já, kteří si myslí, že to pořádné teprve přijde.

00:00:36.000 --> 00:00:40.000
A tak místo toho, abych ukazoval statistiky a trendy

00:00:40.000 --> 00:00:42.000
a vyprávěl o orchestrech, které končí,

00:00:42.000 --> 00:00:45.000
a o mizejících nahrávacích společnostech,

00:00:45.000 --> 00:00:49.000
si raději zkusíme dnes večer takový experiment.

00:00:49.000 --> 00:00:53.000
Experiment to vlastně úplně není, protože už předem vím, jak dopadne.

NOTE Paragraph

00:00:54.000 --> 00:00:56.000
Ale bude to něco podobného. Takže než --

00:00:56.000 --> 00:01:00.000
(Smích)

00:01:00.000 --> 00:01:02.000
-- než začneme, potřebuji udělat dvě věci.

00:01:02.000 --> 00:01:06.000
Tou první je, že vám připomenu, jak zní,

00:01:07.000 --> 00:01:08.000
když sedmileté dítě hraje na klavír.

00:01:08.000 --> 00:01:10.000
Možná takové dítě máte doma.

00:01:11.000 --> 00:01:12.000
A hraje nějak takhle.

00:01:12.000 --> 00:01:32.000
(Klavír)

00:01:32.000 --> 00:01:34.000
Vidím, že někteří z vás v tom to dítě poznávají.

00:01:34.000 --> 00:01:39.000
Pokud se učí hrát další rok, je mu teď osm,

00:01:39.000 --> 00:01:40.000
tak zní asi takhle.

00:01:40.000 --> 00:01:47.000
(Klavír)

00:01:47.000 --> 00:01:50.000
Dál se učí a chodí na hodiny, je mu teď devět.

00:01:50.000 --> 00:01:56.000
(Klavír)

00:01:56.000 --> 00:01:59.000
Další rok hraní a výuky, už mu je deset.

00:01:59.000 --> 00:02:06.000
(Klavír)

00:02:06.000 --> 00:02:07.000
A tady většina z nich s hraním přestane.

00:02:07.000 --> 00:02:09.000
(Smích)

00:02:09.000 --> 00:02:11.000
(Potlesk)

00:02:11.000 --> 00:02:13.000
Pokud by ale ještě jeden rok vydrželi,

00:02:14.000 --> 00:02:15.000
uslyšeli byste tohle:

00:02:15.000 --> 00:02:24.000
(Klavír)

NOTE Paragraph

00:02:24.000 --> 00:02:27.000
Ta změna není v tom, co si asi myslíte,

00:02:27.000 --> 00:02:30.000
totiž že najednou hraje s nadšením, baví ho to,

00:02:30.000 --> 00:02:33.000
je ponořen do hudby, nebo že změnil učitele, přišla puberta nebo cokoli.

00:02:33.000 --> 00:02:37.000
Ve skutečnosti se stalo to, že snížil množství důrazů.

00:02:38.000 --> 00:02:39.000
Všimněte si, nejdřív hrál

00:02:39.000 --> 00:02:41.000
s důrazem na každém tónu.

00:02:42.000 --> 00:02:44.000
(Klavír)

00:02:44.000 --> 00:02:46.000
Pak s důrazem na každém druhém tónu.

00:02:47.000 --> 00:02:49.000
(Klavír)

00:02:49.000 --> 00:02:50.000
Poznáte to podle pohybu mé hlavy.

00:02:51.000 --> 00:02:52.000
(Smích)

00:02:52.000 --> 00:02:54.000
Devítileté dítě

00:02:54.000 --> 00:02:55.000
dává důraz na každou čtvrtou notu.

00:02:55.000 --> 00:02:57.000
(Klavír)

00:02:58.000 --> 00:02:59.000
Desetileté na každou osmou.

00:02:59.000 --> 00:03:02.000
(Klavír)

00:03:02.000 --> 00:03:04.000
A jedenáctileté zahraje na jeden důraz celou frázi.

00:03:04.000 --> 00:03:07.000
(Klavír)

NOTE Paragraph

00:03:08.000 --> 00:03:10.000
Ani vlastně nevím, jak jsem se dostal do téhle pozice.

00:03:10.000 --> 00:03:12.000
(Smích)

00:03:13.000 --> 00:03:15.000
Neřekl jsem si, že teď posunu jedno rameno, teď pohnu celým tělem.

00:03:15.000 --> 00:03:17.000
Ne, to hudba mě dotlačila k tomu,

00:03:17.000 --> 00:03:19.000
čemu říkám hraní na jedné půlce.

00:03:19.000 --> 00:03:21.000
(Klavír)

00:03:21.000 --> 00:03:22.000
Můžu hrát i na druhé půlce.

00:03:22.000 --> 00:03:26.000
(Klavír)

00:03:26.000 --> 00:03:29.000
Na jedné z mých prezentací seděl nějaký člověk;

00:03:29.000 --> 00:03:30.000
pracoval jsem tam s mladým pianistou.

00:03:31.000 --> 00:03:33.000
Ten člověk byl ředitel jedné firmy z Ohia.

00:03:33.000 --> 00:03:35.000
Mluvil jsem k tomu mladému pianistovi

00:03:36.000 --> 00:03:38.000
a říkal mu: "Tvůj problém je, že hraješ na dvou půlkách.

00:03:38.000 --> 00:03:40.000
Měl bys hrát jen na jedné."

00:03:40.000 --> 00:03:42.000
A takhle jsem ho naklonil, zatímco hrál.

00:03:42.000 --> 00:03:44.000
A hudba najednou vzlétla. Dala se do pohybu.

00:03:45.000 --> 00:03:47.000
Posluchačům se zatajil dech, když slyšeli ten rozdíl.

00:03:47.000 --> 00:03:49.000
Pak jsem dostal od toho pána z Ohia dopis.

00:03:49.000 --> 00:03:50.000
Psal: "Byl jsem dojat.

00:03:50.000 --> 00:03:52.000
Když jsem se vrátil, přebudoval jsem celou firmu

00:03:53.000 --> 00:03:54.000
do jednopůlkové organizace."

00:03:54.000 --> 00:03:57.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:03:58.000 --> 00:04:00.000
Tou druhou věcí, co chci udělat, je povědět vám něco o vás.

00:04:00.000 --> 00:04:03.000
Teď tu je asi 1600 lidí.

00:04:03.000 --> 00:04:06.000
Odhaduji, že pro asi 45 z vás

00:04:06.000 --> 00:04:08.000
je vážná hudba vášní.

00:04:09.000 --> 00:04:14.000
Zbožňujete ji, vaše rádio je vždy naladěno na klasiku.

00:04:14.000 --> 00:04:17.000
V autě máte CD s vážnou hudbou, chodíte na koncerty,

00:04:17.000 --> 00:04:18.000
vaše děti hrají na hudební nástroje.

00:04:18.000 --> 00:04:20.000
Neumíte si svůj život bez vážné hudby představit.

00:04:21.000 --> 00:04:23.000
To je první skupina, poměrně malá.

00:04:23.000 --> 00:04:25.000
Další skupina je větší.

00:04:25.000 --> 00:04:27.000
To jsou lidé, kterým klasická hudba nevadí.

00:04:27.000 --> 00:04:28.000
(Smích)

00:04:28.000 --> 00:04:30.000
Máte za sebou dlouhý den, přijdete domů,

00:04:30.000 --> 00:04:32.000
nalijete si sklenici vína a dáte si nohy na stůl.

00:04:33.000 --> 00:04:35.000
Trocha ztlumeného Vivaldiho nic nezkazí.

00:04:35.000 --> 00:04:36.000
(Smích)

00:04:36.000 --> 00:04:37.000
To je ta druhá skupina.

00:04:37.000 --> 00:04:38.000
Ve třetí skupině jsou pak ti,

00:04:38.000 --> 00:04:40.000
kdo nikdy vážnou hudbu neposlouchají.

00:04:40.000 --> 00:04:42.000
Není to součást jejich života.

00:04:43.000 --> 00:04:45.000
Můžou ji sice zaslechnout třeba na letišti,

00:04:45.000 --> 00:04:47.000
(Smích)

00:04:47.000 --> 00:04:48.000
možná kousek z pochodu z Aidy,

00:04:48.000 --> 00:04:51.000
když vchází do vestibulu. Ale to je tak všechno.

00:04:52.000 --> 00:04:53.000
Tahle skupina lidí je asi největší.

NOTE Paragraph

00:04:53.000 --> 00:04:55.000
Pak je tu ještě malá skupinka lidí,

00:04:55.000 --> 00:04:58.000
kteří tvrdí, že vůbec nemají hudební sluch.

00:04:58.000 --> 00:05:00.000
Myslí si to o sobě překvapivé množství lidí.

00:05:01.000 --> 00:05:03.000
Vlastně často slyším: "Můj manžel nemá hudební sluch."

00:05:03.000 --> 00:05:04.000
(Smích)

00:05:04.000 --> 00:05:07.000
To ale není pravda. Každý má hudební sluch.

00:05:07.000 --> 00:05:10.000
Pokud byste hudební sluch opravdu neměli,

00:05:10.000 --> 00:05:12.000
nemohli byste v autě přeřadit na jinou rychlost.

00:05:12.000 --> 00:05:14.000
Nepoznali byste rozdíl mezi

00:05:14.000 --> 00:05:16.000
člověkem z Texasu a člověkem z Říma.

00:05:16.000 --> 00:05:20.000
A telefon. Když vám zavolá matka

00:05:21.000 --> 00:05:23.000
a řekne "Ahoj",

00:05:23.000 --> 00:05:26.000
nejen že víte, kdo volá, ale i jakou má zrovna náladu.

00:05:27.000 --> 00:05:30.000
Všichni máme úžasný sluch.

00:05:30.000 --> 00:05:32.000
A všichni máme hudební sluch.

NOTE Paragraph

00:05:32.000 --> 00:05:36.000
Ale něco vám řeknu. Neodejdu odsud,

00:05:36.000 --> 00:05:39.000
dokud tu bude tak velká propast mezi těmi,

00:05:40.000 --> 00:05:42.000
kteří vážné hudbě rozumějí a mají ji rádi,

00:05:42.000 --> 00:05:45.000
a těmi, kteří k ní nemají vůbec žádný vztah.

00:05:45.000 --> 00:05:47.000
Lidi bez hudebního sluchu už odsud zmizeli.

00:05:47.000 --> 00:05:51.000
Ale i tak je mezi těmi třemi skupinami velká propast.

00:05:51.000 --> 00:05:55.000
Neodejdu tedy, dokud úplně všichni v této místnosti,

00:05:55.000 --> 00:06:00.000
všichni v přízemí a v celém Aspenu a každý, kdo se teď dívá,

00:06:01.000 --> 00:06:04.000
vážné hudbě neporozumí a nezačnou ji milovat.

00:06:04.000 --> 00:06:06.000
Budeme na tom teď pracovat.

NOTE Paragraph

00:06:07.000 --> 00:06:12.000
Asi jste si všimli, že nemám vůbec žádné pochybnosti o tom,

00:06:12.000 --> 00:06:15.000
že se mi to povede.

00:06:15.000 --> 00:06:19.000
Jedna z vlastností vůdce totiž je, že vůbec nepochybuje

00:06:19.000 --> 00:06:22.000
o schopnostech lidí, které vede k tomu,

00:06:23.000 --> 00:06:25.000
aby uskutečnili to, co je v jeho představách.

00:06:25.000 --> 00:06:28.000
Představte si, že by Martin Luther King řekl: "Měl jsem sen.

00:06:28.000 --> 00:06:30.000
Ale nevím teda, jestli to někoho bude zajímat."

00:06:30.000 --> 00:06:33.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:06:34.000 --> 00:06:36.000
Dobře. Mám tady skladbu od Chopina.

00:06:36.000 --> 00:06:41.000
Krásné Chopinovo preludium. Někteří z vás to budou znát.

00:06:42.000 --> 00:07:10.000
(Hudba)

00:07:10.000 --> 00:07:12.000
Víte, co si myslím, že se v této místnosti asi stalo?

00:07:13.000 --> 00:07:15.000
Když jsem začal, mysleli jste si: "Zní to tak krásně."

00:07:15.000 --> 00:07:28.000
(Hudba)

00:07:29.000 --> 00:07:30.000
"Příští rok bychom asi neměli jezdit na dovolenou

00:07:30.000 --> 00:07:32.000
na stejné místo jako letos."

00:07:32.000 --> 00:07:35.000
(Smích)

00:07:35.000 --> 00:07:38.000
Není to legrační? Zvláštní, jak nám tyhle myšlenky

00:07:38.000 --> 00:07:41.000
tak nějak vplují do hlavy.

00:07:41.000 --> 00:07:42.000
Samozřejmě --

00:07:42.000 --> 00:07:45.000
(Potlesk)

00:07:45.000 --> 00:07:47.000
-- samozřejmě, že pokud je skladba dlouhá a vy za sebou máte náročný den,

00:07:48.000 --> 00:07:49.000
myšlenky se vám zatoulají.

00:07:49.000 --> 00:07:51.000
Váš společník vás pak dloubne do žeber

00:07:51.000 --> 00:07:55.000
se slovy: "Vzbuď se! To je kultura!" A vy se pak budete cítit ještě hůř.

NOTE Paragraph

00:07:55.000 --> 00:07:58.000
Napadlo vás ale někdy, že důvodem, proč u vážné hudby usínáte,

00:07:59.000 --> 00:08:01.000
nejste vy sami, ale my, hudebníci?

00:08:01.000 --> 00:08:03.000
Když jsem hrál, pomyslel si někdo z vás:

00:08:03.000 --> 00:08:05.000
"Proč hraje s tolika důrazy?"

00:08:05.000 --> 00:08:08.000
Pokud bych přitom takhle kýval hlavou, určitě byste si to pomysleli.

00:08:09.000 --> 00:08:14.000
(Hudba)

00:08:14.000 --> 00:08:18.000
Od teď pokaždé, když uslyšíte vážnou hudbu,

00:08:18.000 --> 00:08:22.000
vždy budete umět tyto důrazy rozeznat.

NOTE Paragraph

00:08:22.000 --> 00:08:24.000
Pojďme se podívat, o co vlastně jde.

00:08:24.000 --> 00:08:29.000
Tohle je tón H. Vedle něj máme C.

00:08:29.000 --> 00:08:32.000
C má za úkol, aby H znělo smutně. A opravdu to dělá, nemyslíte?

00:08:32.000 --> 00:08:35.000
(Smích)

00:08:35.000 --> 00:08:37.000
Skladatelé to vědí. Pokud chtějí smutnou skladbu,

00:08:37.000 --> 00:08:38.000
zahrají tyhle dvě noty.

00:08:38.000 --> 00:08:43.000
(Hudba)

00:08:43.000 --> 00:08:45.000
Spíš je to ale H se čtyřmi smutnými tóny.

00:08:45.000 --> 00:08:47.000
(Smích)

00:08:48.000 --> 00:08:53.000
Teď sestupuje k A. Teď ke G a potom k F.

00:08:53.000 --> 00:08:57.000
Máme tedy H, A, G, F. Po H, A, G, F

00:08:58.000 --> 00:09:04.000
očekáváme jaký tón? Tohle vypadá jako trefa do černého.

00:09:04.000 --> 00:09:10.000
Zkusme to znovu. Ó, znělka TED.

00:09:10.000 --> 00:09:13.000
(Smích)

00:09:13.000 --> 00:09:17.000
Všímáte si, že opravdu všichni máme hudební sluch?

00:09:17.000 --> 00:09:19.000
V každé vesnici v Bangladéši

00:09:19.000 --> 00:09:24.000
nebo v Číně to vědí:

00:09:25.000 --> 00:09:28.000
tadadada--dá. Všichni čekají na E.

NOTE Paragraph

00:09:28.000 --> 00:09:31.000
Ale Chopin nechtěl dojít k E tak brzy,

00:09:32.000 --> 00:09:34.000
protože co by se stalo? Skladba by skončila - jako Hamlet.

00:09:34.000 --> 00:09:36.000
Pamatujete si Hamleta? 1. dějství, 3. výstup:

00:09:37.000 --> 00:09:38.000
Hamlet zjistí, že mu strýc zabil otce.

00:09:38.000 --> 00:09:40.000
Chodí pak za strýcem a chce ho zabít.

00:09:40.000 --> 00:09:41.000
Pak si to ale vždy rozmyslí

00:09:41.000 --> 00:09:44.000
a takhle se to pořád opakuje.

00:09:44.000 --> 00:09:46.000
A kritikové, kteří všichni seděli v zadní řadě,

00:09:46.000 --> 00:09:49.000
na to museli mít názor, tak říkali: "Hamlet je lenoch."

00:09:49.000 --> 00:09:50.000
(Smích)

00:09:50.000 --> 00:09:52.000
Nebo říkali: "Hamlet má Oidipův komplex."

00:09:53.000 --> 00:09:56.000
Ne. Hra by jinak skončila moc rychle, hlupáku.

00:09:56.000 --> 00:09:58.000
Proto Shakespeare do Hamleta přidal tolik dalších věcí.

00:09:59.000 --> 00:10:01.000
Ofelie se zblázní, další děj zabudovaný do hlavního příběhu,

00:10:01.000 --> 00:10:02.000
Jorikova lebka, hrobníci.

00:10:03.000 --> 00:10:06.000
To vše má zdržet děj -- až do 5. dějství, kdy Hamlet strýce zabije.

NOTE Paragraph

00:10:06.000 --> 00:10:11.000
S Chopinem je to stejné. Dojde skoro až k E

00:10:11.000 --> 00:10:13.000
a pak si řekne: "Ups, radši se ještě vrátím a sjedu to znova."

00:10:13.000 --> 00:10:16.000
Tak to zahraje ještě jednou.

00:10:17.000 --> 00:10:20.000
Tady ho to nějak nadchlo,

00:10:20.000 --> 00:10:21.000
ale to nás teď nezajímá.

00:10:22.000 --> 00:10:24.000
Teď zahraje Fis a dostane se až dolů k E,

00:10:24.000 --> 00:10:27.000
to ale není ten správný akord. Akord, který hledá,

00:10:28.000 --> 00:10:31.000
je tenhle, a on místo něj dá...

00:10:31.000 --> 00:10:35.000
tomuhle se říká klamavý závěr, protože nás trochu klame.

00:10:36.000 --> 00:10:38.000
Svým studentům vždy říkám: "Pokud zrovna hrajete klamavý závěr,

00:10:38.000 --> 00:10:40.000
nezapomeňte zvednout obočí, aby to všichni věděli."

00:10:40.000 --> 00:10:43.000
(Smích)

00:10:43.000 --> 00:10:46.000
(Potlesk)

00:10:47.000 --> 00:10:49.000
Dobře. Dostali jsme se tedy až k E, není to ale ono.

00:10:49.000 --> 00:10:52.000
Zkusíme E ještě jednou. Opravdu to nefunguje.

00:10:52.000 --> 00:10:55.000
Teď to zkouší ještě jednou. Pořád to nefunguje.

00:10:55.000 --> 00:10:57.000
A znova.

00:10:58.000 --> 00:11:01.000
Až nakonec ...

00:11:01.000 --> 00:11:05.000
Jeden pán v první řadě udělal "mmm".

00:11:06.000 --> 00:11:08.000
To je to samé, co dělá, když přijde večer domů,

00:11:08.000 --> 00:11:11.000
unavený po dlouhém dni, vypne motor v autě a řekne si:

00:11:12.000 --> 00:11:15.000
"Á, jsem doma." Všichni víme, kde je naše "doma".

NOTE Paragraph

00:11:15.000 --> 00:11:18.000
A tohle je skladba, která se vrací domů z daleka.

00:11:18.000 --> 00:11:20.000
Zahraju to teď celé

00:11:20.000 --> 00:11:23.000
a vy to budete sledovat. H, C, H, C, H, C, H --

00:11:23.000 --> 00:11:25.000
dolů k A, G a F.

00:11:25.000 --> 00:11:27.000
Skoro dojde až k E, ale ještě to nekončí.

00:11:28.000 --> 00:11:30.000
Zpátky nahoru k H. Tady je nadšen. Pokračuje k Fis a dolů k E.

00:11:30.000 --> 00:11:32.000
Tady je ten špatný akord. A znova.

00:11:33.000 --> 00:11:35.000
Nakonec dojde až k E a jsme doma.

00:11:35.000 --> 00:11:38.000
A teď vám ukáži hraní na jedné půlce.

00:11:38.000 --> 00:11:41.000
(Smích)

00:11:41.000 --> 00:11:43.000
Protože pro mě, abych mohl přejít od H až k E,

00:11:44.000 --> 00:11:49.000
musím přestat myslet na každou jednotlivou notu mezi tím

00:11:49.000 --> 00:11:54.000
a místo toho přemýšlet o dlouhé lince vedoucí od H k E.

NOTE Paragraph

00:11:55.000 --> 00:11:59.000
Nedávno jsme byli v JAR. Nemůžete být v téhle zemi bez toho,

00:11:59.000 --> 00:12:02.000
abyste si nevzpomněli na Mandelu uvězněného 27 let.

00:12:03.000 --> 00:12:05.000
Na co celou dobu myslel? Na oběd?

00:12:05.000 --> 00:12:08.000
Ne, přemýšlel o budoucnosti JAR

00:12:09.000 --> 00:12:10.000
a jejích obyvatel.

00:12:10.000 --> 00:12:13.000
To byla jeho vize; větší měřítko.

00:12:13.000 --> 00:12:15.000
Jako se pták letící nad polem

00:12:15.000 --> 00:12:19.000
nestará o ploty, které jsou pod ním. Rozumíte?

00:12:19.000 --> 00:12:22.000
Takže teď sledujte celý úsek od H do E.

00:12:22.000 --> 00:12:26.000
Než zahraju tuhle skladbu úplně celou, mám na vás ještě poslední prosbu.

00:12:26.000 --> 00:12:31.000
Vzpomeňte si na někoho, koho jste milovali a kdo už není s vámi.

00:12:31.000 --> 00:12:34.000
Milovaná babička, partner,

00:12:35.000 --> 00:12:38.000
někdo ve vašem životě, koho jste měli opravdu rádi,

00:12:38.000 --> 00:12:41.000
ale kdo už s vámi není.

00:12:42.000 --> 00:12:45.000
Myslete na toho člověka a zároveň

00:12:45.000 --> 00:12:49.000
sledujte linku od H do E

00:12:49.000 --> 00:12:57.000
a uslyšíte vše, co chtěl Chopin sdělit.

00:12:57.000 --> 00:14:48.000
(Hudba)

00:14:48.000 --> 00:14:55.000
(Potlesk)

NOTE Paragraph

00:14:55.000 --> 00:15:00.000
Možná se divíte,

00:15:00.000 --> 00:15:06.000
proč tleskám.

00:15:06.000 --> 00:15:08.000
To samé jsem dělal v jedné škole v Bostonu

00:15:08.000 --> 00:15:12.000
se sedmdesáti dětmi okolo dvanácti let.

00:15:12.000 --> 00:15:14.000
Přesně jako vám

00:15:14.000 --> 00:15:15.000
jsem jim všechno vysvětlil.

00:15:15.000 --> 00:15:17.000
Na konci se skoro zbláznili, pořád tleskali.

00:15:18.000 --> 00:15:19.000
Já jsem tleskal, oni tleskali.

00:15:19.000 --> 00:15:21.000
Pak jsem se zeptal: "Proč tleskám?"

00:15:21.000 --> 00:15:22.000
A jedno z dětí řeklo: "Protože jsme vás poslouchali."

00:15:22.000 --> 00:15:27.000
(Smích)

00:15:28.000 --> 00:15:30.000
Přemýšlejte o tom. 1600 zaneprázdněných lidí,

00:15:30.000 --> 00:15:32.000
každý dělá něco jiného.

00:15:33.000 --> 00:15:39.000
A všichni jste poslouchali Chopina a byli dojati jeho hudbou.

00:15:39.000 --> 00:15:40.000
To je přece něco.

00:15:40.000 --> 00:15:43.000
Jsem si jist, že každý z vás poslouchal,

00:15:43.000 --> 00:15:45.000
rozuměl a byl dojat. Úplnou jistotu samozřejmě nemám.

00:15:46.000 --> 00:15:47.000
Ale řeknu vám, co se mi jednou stalo.

NOTE Paragraph

00:15:47.000 --> 00:15:50.000
Byl jsem v Irsku během nepokojů před deseti lety

00:15:50.000 --> 00:15:53.000
a pracoval jsem s dětmi katolíků a protestantů

00:15:53.000 --> 00:15:57.000
na tématu řešení konfliktů. A zkusil jsem to samé i s nimi.

00:15:58.000 --> 00:16:00.000
Poněkud riskantní pokus, byly to děti ulice.

00:16:00.000 --> 00:16:03.000
A jedno z nich za mnou další ráno přišlo a řeklo mi:

00:16:04.000 --> 00:16:07.000
"Víte, nikdy v životě jsem vážnou hudbu neposlouchal,

00:16:07.000 --> 00:16:08.000
ale když jste hrál tu šoférovu skladbu..."

00:16:08.000 --> 00:16:11.000
(Smích)

00:16:11.000 --> 00:16:15.000
"... Mého bratra zastřelili minulý rok a já jsem vůbec nebrečel.

00:16:16.000 --> 00:16:17.000
Ale když jste včera večer hrál,

00:16:17.000 --> 00:16:20.000
byl to on, na koho jsem myslel.

00:16:20.000 --> 00:16:22.000
A po tvářích se mi kutálely slzy.

00:16:22.000 --> 00:16:25.000
A víte co, udělalo mi dobře, že jsem za bratra brečel."

00:16:25.000 --> 00:16:27.000
V té chvíli jsem si uvědomil,

00:16:27.000 --> 00:16:34.000
že vážná hudba je pro každého. Pro každého.

NOTE Paragraph

00:16:35.000 --> 00:16:37.000
Jak bychom chodili -- víte,

00:16:37.000 --> 00:16:41.000
my hudebníci to vidíme jinak.

00:16:41.000 --> 00:16:44.000
Říká se, že 3 % populace má rádo vážnou hudbu.

00:16:44.000 --> 00:16:48.000
Pokud by se nám to podařilo zvýšit na 4 %, naše problémy by zmizely.

00:16:49.000 --> 00:16:52.000
Já říkám: "Jak byste chodili? Jak byste mluvili? Jak byste žili,

00:16:52.000 --> 00:16:55.000
kdybyste přemýšleli o tom, že 3 % populace poslouchá vážnou hudbu?

00:16:56.000 --> 00:16:58.000
Když to budou 4 %. Jak byste chodili?

00:16:58.000 --> 00:17:00.000
Jak byste mluvili? Jak byste žili,

00:17:00.000 --> 00:17:02.000
kdybyste si mysleli, že každý má rád vážnou hudbu --

00:17:02.000 --> 00:17:04.000
jen o tom zatím neví?"

00:17:04.000 --> 00:17:05.000
(Smích)

00:17:05.000 --> 00:17:07.000
Jsou to dva úplně jiné světy.

NOTE Paragraph

00:17:08.000 --> 00:17:11.000
Jednou jsem zažil něco úžasného. Bylo mi 45 let,

00:17:11.000 --> 00:17:16.000
dirigoval jsem už 20 let a najednou jsem si něco uvědomil.

00:17:17.000 --> 00:17:20.000
Dirigent je jediný člen orchestru, který nevydává žádný zvuk.

00:17:20.000 --> 00:17:22.000
Moje fotka se sice objevuje na obalu CD --

00:17:22.000 --> 00:17:25.000
(Smích)

00:17:25.000 --> 00:17:27.000
-- ale dirigent je úplně zticha.

00:17:28.000 --> 00:17:32.000
Jeho síla závisí na tom, jak dobře dokáže nadchnout lidi kolem sebe.

00:17:32.000 --> 00:17:36.000
Tenhle okamžik všechno změnil. Doslova mi změnil život.

00:17:37.000 --> 00:17:38.000
Hráči z mého orchestru pak za mnou přišli a ptali se:

00:17:38.000 --> 00:17:40.000
"Bene, co se stalo?" Tohle se stalo.

00:17:40.000 --> 00:17:45.000
Uvědomil jsem si, že mým úkolem je povzbuzovat jiné lidi.

00:17:45.000 --> 00:17:48.000
A chtěl jsem samozřejmě zjistit, jestli se mi to daří.

00:17:48.000 --> 00:17:51.000
Jak to ale zjistit? Podíváte se lidem do očí.

00:17:51.000 --> 00:17:55.000
Pokud jejich oči září, víte, že to děláte správně.

00:17:56.000 --> 00:17:57.000
S tou září byste mohli rozsvítit celou vesnici.

00:17:57.000 --> 00:17:59.000
(Smích)

00:17:59.000 --> 00:18:01.000
Dobře. Pokud máte kolem sebe zářící oči, víte, že to děláte správně.

00:18:01.000 --> 00:18:04.000
Pokud ne, musíte se začít ptát.

00:18:04.000 --> 00:18:05.000
Na tuhle otázku:

00:18:05.000 --> 00:18:11.000
Kým jsem, že mým hráčům nezáří oči?

00:18:12.000 --> 00:18:13.000
To samé můžeme dělat i s dětmi.

00:18:13.000 --> 00:18:18.000
Kým jsem, že mým dětem nezáří oči?

00:18:19.000 --> 00:18:21.000
To je úplně jiný svět.

NOTE Paragraph

00:18:21.000 --> 00:18:26.000
Pomalu končí náš týden na horách

00:18:27.000 --> 00:18:28.000
a vrátíme se do normálního světa.

00:18:28.000 --> 00:18:32.000
A to je čas, kdy bychom si měli položit tuhle otázku:

00:18:32.000 --> 00:18:37.000
Kým jsme, když se vracíme do běžného života?

00:18:37.000 --> 00:18:39.000
Víte, že já své měřítko úspěchu mám.

00:18:40.000 --> 00:18:42.000
Je jednoduché. Nezávisí na slávě ani na moci.

00:18:42.000 --> 00:18:45.000
Závisí na tom, kolik zářících očí kolem sebe mám.

NOTE Paragraph

00:18:46.000 --> 00:18:49.000
Mám ještě jednu myšlenku, a tou je,

00:18:49.000 --> 00:18:52.000
že opravdu záleží na tom, co říkáme.

00:18:52.000 --> 00:18:54.000
Záleží na našich slovech.

00:18:54.000 --> 00:18:58.000
To jsem se naučil od ženy, která přežila Osvětim

00:18:58.000 --> 00:18:59.000
jako jedna z mála.

00:18:59.000 --> 00:19:03.000
Do Osvětimi se dostala, když jí bylo patnáct,

00:19:04.000 --> 00:19:11.000
jejímu bratrovi bylo osm a rodiče zmizeli.

00:19:11.000 --> 00:19:16.000
Řekla mi:

00:19:16.000 --> 00:19:19.000
"Ve vlaku do Osvětimi jsem se podívala dolů

00:19:19.000 --> 00:19:21.000
a všimla jsem si, že bratr nemá boty.

00:19:22.000 --> 00:19:25.000
Řekla jsem mu: "Seš opravdu tak hloupej, že si neumíš ohlídat svoje věci?"

00:19:25.000 --> 00:19:26.000
Způsobem, jakým starší sestry

00:19:26.000 --> 00:19:30.000
mluví ke svým mladším bratrům.

00:19:30.000 --> 00:19:33.000
Naneštěstí to ale byla poslední věc, co mu řekla,

00:19:33.000 --> 00:19:37.000
protože znovu ho už nikdy neviděla. Nepřežil.

00:19:37.000 --> 00:19:39.000
Když pak z Osvětimi vyšla, něco si slíbila.

00:19:40.000 --> 00:19:44.000
Povídala mi o tom. Říkala: "Vyšla jsem z Osvětimi zpět do života

00:19:44.000 --> 00:19:49.000
a učinila jsem slib. Slíbila jsem si, že už nikdy neřeknu nic,

00:19:50.000 --> 00:19:53.000
co by nemohlo být to poslední, co jsem řekla."

00:19:53.000 --> 00:19:57.000
Můžeme to udělat i my? Ne. Ale uškodíme tím sami sobě

00:19:58.000 --> 00:20:05.000
i ostatním. Je to ale možnost, ke které časem můžeme dospět. Děkuji vám.

00:20:05.000 --> 00:20:10.000
(Potlesk)

00:20:11.000 --> 00:20:22.000
Zářící oči!!

00:20:22.000 --> 00:20:25.000
Děkuji, děkuji.

00:20:26.000 --> 00:20:31.000
(Hudba)