1
00:00:00,000 --> 00:00:03,000
Mnoho z vás pravděpodobně zná příběh o dvou obchodnících,

2
00:00:03,000 --> 00:00:06,000
kteří jeli na začátku dvacátého století do Afriky.

3
00:00:06,000 --> 00:00:08,000
Byli vysláni, aby zjistili, jaké jsou tam možnosti

4
00:00:08,000 --> 00:00:10,000
obchodu s obuví.

5
00:00:10,000 --> 00:00:13,000
Zpátky do Manchesteru posílali telegramy.

6
00:00:13,000 --> 00:00:17,000
Jeden z nich napsal: "Situace beznadějná. Stop.

7
00:00:17,000 --> 00:00:18,000
Nenosí boty."

8
00:00:18,000 --> 00:00:21,000
A ten druhý: "Výjimečná příležitost.

9
00:00:21,000 --> 00:00:23,000
Zatím nemají žádné boty."

10
00:00:23,000 --> 00:00:24,000
(Smích)

11
00:00:24,000 --> 00:00:27,000
Nyní je podobná situace v oblasti klasické hudby,

12
00:00:28,000 --> 00:00:29,000
protože někteří lidé se domnívají,

13
00:00:29,000 --> 00:00:32,000
že klasická hudba zaniká.

14
00:00:33,000 --> 00:00:36,000
Ale pak jsou lidé jako já, kteří si myslí, že to pořádné teprve přijde.

15
00:00:36,000 --> 00:00:40,000
A tak místo toho, abych ukazoval statistiky a trendy

16
00:00:40,000 --> 00:00:42,000
a vyprávěl o orchestrech, které končí,

17
00:00:42,000 --> 00:00:45,000
a o mizejících nahrávacích společnostech,

18
00:00:45,000 --> 00:00:49,000
si raději zkusíme dnes večer takový experiment.

19
00:00:49,000 --> 00:00:53,000
Experiment to vlastně úplně není, protože už předem vím, jak dopadne.

20
00:00:54,000 --> 00:00:56,000
Ale bude to něco podobného. Takže než --

21
00:00:56,000 --> 00:01:00,000
(Smích)

22
00:01:00,000 --> 00:01:02,000
-- než začneme, potřebuji udělat dvě věci.

23
00:01:02,000 --> 00:01:06,000
Tou první je, že vám připomenu, jak zní,

24
00:01:07,000 --> 00:01:08,000
když sedmileté dítě hraje na klavír.

25
00:01:08,000 --> 00:01:10,000
Možná takové dítě máte doma.

26
00:01:11,000 --> 00:01:12,000
A hraje nějak takhle.

27
00:01:12,000 --> 00:01:32,000
(Klavír)

28
00:01:32,000 --> 00:01:34,000
Vidím, že někteří z vás v tom to dítě poznávají.

29
00:01:34,000 --> 00:01:39,000
Pokud se učí hrát další rok, je mu teď osm,

30
00:01:39,000 --> 00:01:40,000
tak zní asi takhle.

31
00:01:40,000 --> 00:01:47,000
(Klavír)

32
00:01:47,000 --> 00:01:50,000
Dál se učí a chodí na hodiny, je mu teď devět.

33
00:01:50,000 --> 00:01:56,000
(Klavír)

34
00:01:56,000 --> 00:01:59,000
Další rok hraní a výuky, už mu je deset.

35
00:01:59,000 --> 00:02:06,000
(Klavír)

36
00:02:06,000 --> 00:02:07,000
A tady většina z nich s hraním přestane.

37
00:02:07,000 --> 00:02:09,000
(Smích)

38
00:02:09,000 --> 00:02:11,000
(Potlesk)

39
00:02:11,000 --> 00:02:13,000
Pokud by ale ještě jeden rok vydrželi,

40
00:02:14,000 --> 00:02:15,000
uslyšeli byste tohle:

41
00:02:15,000 --> 00:02:24,000
(Klavír)

42
00:02:24,000 --> 00:02:27,000
Ta změna není v tom, co si asi myslíte,

43
00:02:27,000 --> 00:02:30,000
totiž že najednou hraje s nadšením, baví ho to,

44
00:02:30,000 --> 00:02:33,000
je ponořen do hudby, nebo že změnil učitele, přišla puberta nebo cokoli.

45
00:02:33,000 --> 00:02:37,000
Ve skutečnosti se stalo to, že snížil množství důrazů.

46
00:02:38,000 --> 00:02:39,000
Všimněte si, nejdřív hrál

47
00:02:39,000 --> 00:02:41,000
s důrazem na každém tónu.

48
00:02:42,000 --> 00:02:44,000
(Klavír)

49
00:02:44,000 --> 00:02:46,000
Pak s důrazem na každém druhém tónu.

50
00:02:47,000 --> 00:02:49,000
(Klavír)

51
00:02:49,000 --> 00:02:50,000
Poznáte to podle pohybu mé hlavy.

52
00:02:51,000 --> 00:02:52,000
(Smích)

53
00:02:52,000 --> 00:02:54,000
Devítileté dítě

54
00:02:54,000 --> 00:02:55,000
dává důraz na každou čtvrtou notu.

55
00:02:55,000 --> 00:02:57,000
(Klavír)

56
00:02:58,000 --> 00:02:59,000
Desetileté na každou osmou.

57
00:02:59,000 --> 00:03:02,000
(Klavír)

58
00:03:02,000 --> 00:03:04,000
A jedenáctileté zahraje na jeden důraz celou frázi.

59
00:03:04,000 --> 00:03:07,000
(Klavír)

60
00:03:08,000 --> 00:03:10,000
Ani vlastně nevím, jak jsem se dostal do téhle pozice.

61
00:03:10,000 --> 00:03:12,000
(Smích)

62
00:03:13,000 --> 00:03:15,000
Neřekl jsem si, že teď posunu jedno rameno, teď pohnu celým tělem.

63
00:03:15,000 --> 00:03:17,000
Ne, to hudba mě dotlačila k tomu,

64
00:03:17,000 --> 00:03:19,000
čemu říkám hraní na jedné půlce.

65
00:03:19,000 --> 00:03:21,000
(Klavír)

66
00:03:21,000 --> 00:03:22,000
Můžu hrát i na druhé půlce.

67
00:03:22,000 --> 00:03:26,000
(Klavír)

68
00:03:26,000 --> 00:03:29,000
Na jedné z mých prezentací seděl nějaký člověk;

69
00:03:29,000 --> 00:03:30,000
pracoval jsem tam s mladým pianistou.

70
00:03:31,000 --> 00:03:33,000
Ten člověk byl ředitel jedné firmy z Ohia.

71
00:03:33,000 --> 00:03:35,000
Mluvil jsem k tomu mladému pianistovi

72
00:03:36,000 --> 00:03:38,000
a říkal mu: "Tvůj problém je, že hraješ na dvou půlkách.

73
00:03:38,000 --> 00:03:40,000
Měl bys hrát jen na jedné."

74
00:03:40,000 --> 00:03:42,000
A takhle jsem ho naklonil, zatímco hrál.

75
00:03:42,000 --> 00:03:44,000
A hudba najednou vzlétla. Dala se do pohybu.

76
00:03:45,000 --> 00:03:47,000
Posluchačům se zatajil dech, když slyšeli ten rozdíl.

77
00:03:47,000 --> 00:03:49,000
Pak jsem dostal od toho pána z Ohia dopis.

78
00:03:49,000 --> 00:03:50,000
Psal: "Byl jsem dojat.

79
00:03:50,000 --> 00:03:52,000
Když jsem se vrátil, přebudoval jsem celou firmu

80
00:03:53,000 --> 00:03:54,000
do jednopůlkové organizace."

81
00:03:54,000 --> 00:03:57,000
(Smích)

82
00:03:58,000 --> 00:04:00,000
Tou druhou věcí, co chci udělat, je povědět vám něco o vás.

83
00:04:00,000 --> 00:04:03,000
Teď tu je asi 1600 lidí.

84
00:04:03,000 --> 00:04:06,000
Odhaduji, že pro asi 45 z vás

85
00:04:06,000 --> 00:04:08,000
je vážná hudba vášní.

86
00:04:09,000 --> 00:04:14,000
Zbožňujete ji, vaše rádio je vždy naladěno na klasiku.

87
00:04:14,000 --> 00:04:17,000
V autě máte CD s vážnou hudbou, chodíte na koncerty,

88
00:04:17,000 --> 00:04:18,000
vaše děti hrají na hudební nástroje.

89
00:04:18,000 --> 00:04:20,000
Neumíte si svůj život bez vážné hudby představit.

90
00:04:21,000 --> 00:04:23,000
To je první skupina, poměrně malá.

91
00:04:23,000 --> 00:04:25,000
Další skupina je větší.

92
00:04:25,000 --> 00:04:27,000
To jsou lidé, kterým klasická hudba nevadí.

93
00:04:27,000 --> 00:04:28,000
(Smích)

94
00:04:28,000 --> 00:04:30,000
Máte za sebou dlouhý den, přijdete domů,

95
00:04:30,000 --> 00:04:32,000
nalijete si sklenici vína a dáte si nohy na stůl.

96
00:04:33,000 --> 00:04:35,000
Trocha ztlumeného Vivaldiho nic nezkazí.

97
00:04:35,000 --> 00:04:36,000
(Smích)

98
00:04:36,000 --> 00:04:37,000
To je ta druhá skupina.

99
00:04:37,000 --> 00:04:38,000
Ve třetí skupině jsou pak ti,

100
00:04:38,000 --> 00:04:40,000
kdo nikdy vážnou hudbu neposlouchají.

101
00:04:40,000 --> 00:04:42,000
Není to součást jejich života.

102
00:04:43,000 --> 00:04:45,000
Můžou ji sice zaslechnout třeba na letišti,

103
00:04:45,000 --> 00:04:47,000
(Smích)

104
00:04:47,000 --> 00:04:48,000
možná kousek z pochodu z Aidy,

105
00:04:48,000 --> 00:04:51,000
když vchází do vestibulu. Ale to je tak všechno.

106
00:04:52,000 --> 00:04:53,000
Tahle skupina lidí je asi největší.

107
00:04:53,000 --> 00:04:55,000
Pak je tu ještě malá skupinka lidí,

108
00:04:55,000 --> 00:04:58,000
kteří tvrdí, že vůbec nemají hudební sluch.

109
00:04:58,000 --> 00:05:00,000
Myslí si to o sobě překvapivé množství lidí.

110
00:05:01,000 --> 00:05:03,000
Vlastně často slyším: "Můj manžel nemá hudební sluch."

111
00:05:03,000 --> 00:05:04,000
(Smích)

112
00:05:04,000 --> 00:05:07,000
To ale není pravda. Každý má hudební sluch.

113
00:05:07,000 --> 00:05:10,000
Pokud byste hudební sluch opravdu neměli,

114
00:05:10,000 --> 00:05:12,000
nemohli byste v autě přeřadit na jinou rychlost.

115
00:05:12,000 --> 00:05:14,000
Nepoznali byste rozdíl mezi

116
00:05:14,000 --> 00:05:16,000
člověkem z Texasu a člověkem z Říma.

117
00:05:16,000 --> 00:05:20,000
A telefon. Když vám zavolá matka

118
00:05:21,000 --> 00:05:23,000
a řekne "Ahoj",

119
00:05:23,000 --> 00:05:26,000
nejen že víte, kdo volá, ale i jakou má zrovna náladu.

120
00:05:27,000 --> 00:05:30,000
Všichni máme úžasný sluch.

121
00:05:30,000 --> 00:05:32,000
A všichni máme hudební sluch.

122
00:05:32,000 --> 00:05:36,000
Ale něco vám řeknu. Neodejdu odsud,

123
00:05:36,000 --> 00:05:39,000
dokud tu bude tak velká propast mezi těmi,

124
00:05:40,000 --> 00:05:42,000
kteří vážné hudbě rozumějí a mají ji rádi,

125
00:05:42,000 --> 00:05:45,000
a těmi, kteří k ní nemají vůbec žádný vztah.

126
00:05:45,000 --> 00:05:47,000
Lidi bez hudebního sluchu už odsud zmizeli.

127
00:05:47,000 --> 00:05:51,000
Ale i tak je mezi těmi třemi skupinami velká propast.

128
00:05:51,000 --> 00:05:55,000
Neodejdu tedy, dokud úplně všichni v této místnosti,

129
00:05:55,000 --> 00:06:00,000
všichni v přízemí a v celém Aspenu a každý, kdo se teď dívá,

130
00:06:01,000 --> 00:06:04,000
vážné hudbě neporozumí a nezačnou ji milovat.

131
00:06:04,000 --> 00:06:06,000
Budeme na tom teď pracovat.

132
00:06:07,000 --> 00:06:12,000
Asi jste si všimli, že nemám vůbec žádné pochybnosti o tom,

133
00:06:12,000 --> 00:06:15,000
že se mi to povede.

134
00:06:15,000 --> 00:06:19,000
Jedna z vlastností vůdce totiž je, že vůbec nepochybuje

135
00:06:19,000 --> 00:06:22,000
o schopnostech lidí, které vede k tomu,

136
00:06:23,000 --> 00:06:25,000
aby uskutečnili to, co je v jeho představách.

137
00:06:25,000 --> 00:06:28,000
Představte si, že by Martin Luther King řekl: "Měl jsem sen.

138
00:06:28,000 --> 00:06:30,000
Ale nevím teda, jestli to někoho bude zajímat."

139
00:06:30,000 --> 00:06:33,000
(Smích)

140
00:06:34,000 --> 00:06:36,000
Dobře. Mám tady skladbu od Chopina.

141
00:06:36,000 --> 00:06:41,000
Krásné Chopinovo preludium. Někteří z vás to budou znát.

142
00:06:42,000 --> 00:07:10,000
(Hudba)

143
00:07:10,000 --> 00:07:12,000
Víte, co si myslím, že se v této místnosti asi stalo?

144
00:07:13,000 --> 00:07:15,000
Když jsem začal, mysleli jste si: "Zní to tak krásně."

145
00:07:15,000 --> 00:07:28,000
(Hudba)

146
00:07:29,000 --> 00:07:30,000
"Příští rok bychom asi neměli jezdit na dovolenou

147
00:07:30,000 --> 00:07:32,000
na stejné místo jako letos."

148
00:07:32,000 --> 00:07:35,000
(Smích)

149
00:07:35,000 --> 00:07:38,000
Není to legrační? Zvláštní, jak nám tyhle myšlenky

150
00:07:38,000 --> 00:07:41,000
tak nějak vplují do hlavy.

151
00:07:41,000 --> 00:07:42,000
Samozřejmě --

152
00:07:42,000 --> 00:07:45,000
(Potlesk)

153
00:07:45,000 --> 00:07:47,000
-- samozřejmě, že pokud je skladba dlouhá a vy za sebou máte náročný den,

154
00:07:48,000 --> 00:07:49,000
myšlenky se vám zatoulají.

155
00:07:49,000 --> 00:07:51,000
Váš společník vás pak dloubne do žeber

156
00:07:51,000 --> 00:07:55,000
se slovy: "Vzbuď se! To je kultura!" A vy se pak budete cítit ještě hůř.

157
00:07:55,000 --> 00:07:58,000
Napadlo vás ale někdy, že důvodem, proč u vážné hudby usínáte,

158
00:07:59,000 --> 00:08:01,000
nejste vy sami, ale my, hudebníci?

159
00:08:01,000 --> 00:08:03,000
Když jsem hrál, pomyslel si někdo z vás:

160
00:08:03,000 --> 00:08:05,000
"Proč hraje s tolika důrazy?"

161
00:08:05,000 --> 00:08:08,000
Pokud bych přitom takhle kýval hlavou, určitě byste si to pomysleli.

162
00:08:09,000 --> 00:08:14,000
(Hudba)

163
00:08:14,000 --> 00:08:18,000
Od teď pokaždé, když uslyšíte vážnou hudbu,

164
00:08:18,000 --> 00:08:22,000
vždy budete umět tyto důrazy rozeznat.

165
00:08:22,000 --> 00:08:24,000
Pojďme se podívat, o co vlastně jde.

166
00:08:24,000 --> 00:08:29,000
Tohle je tón H. Vedle něj máme C.

167
00:08:29,000 --> 00:08:32,000
C má za úkol, aby H znělo smutně. A opravdu to dělá, nemyslíte?

168
00:08:32,000 --> 00:08:35,000
(Smích)

169
00:08:35,000 --> 00:08:37,000
Skladatelé to vědí. Pokud chtějí smutnou skladbu,

170
00:08:37,000 --> 00:08:38,000
zahrají tyhle dvě noty.

171
00:08:38,000 --> 00:08:43,000
(Hudba)

172
00:08:43,000 --> 00:08:45,000
Spíš je to ale H se čtyřmi smutnými tóny.

173
00:08:45,000 --> 00:08:47,000
(Smích)

174
00:08:48,000 --> 00:08:53,000
Teď sestupuje k A. Teď ke G a potom k F.

175
00:08:53,000 --> 00:08:57,000
Máme tedy H, A, G, F. Po H, A, G, F

176
00:08:58,000 --> 00:09:04,000
očekáváme jaký tón? Tohle vypadá jako trefa do černého.

177
00:09:04,000 --> 00:09:10,000
Zkusme to znovu. Ó, znělka TED.

178
00:09:10,000 --> 00:09:13,000
(Smích)

179
00:09:13,000 --> 00:09:17,000
Všímáte si, že opravdu všichni máme hudební sluch?

180
00:09:17,000 --> 00:09:19,000
V každé vesnici v Bangladéši

181
00:09:19,000 --> 00:09:24,000
nebo v Číně to vědí:

182
00:09:25,000 --> 00:09:28,000
tadadada--dá. Všichni čekají na E.

183
00:09:28,000 --> 00:09:31,000
Ale Chopin nechtěl dojít k E tak brzy,

184
00:09:32,000 --> 00:09:34,000
protože co by se stalo? Skladba by skončila - jako Hamlet.

185
00:09:34,000 --> 00:09:36,000
Pamatujete si Hamleta? 1. dějství, 3. výstup:

186
00:09:37,000 --> 00:09:38,000
Hamlet zjistí, že mu strýc zabil otce.

187
00:09:38,000 --> 00:09:40,000
Chodí pak za strýcem a chce ho zabít.

188
00:09:40,000 --> 00:09:41,000
Pak si to ale vždy rozmyslí

189
00:09:41,000 --> 00:09:44,000
a takhle se to pořád opakuje.

190
00:09:44,000 --> 00:09:46,000
A kritikové, kteří všichni seděli v zadní řadě,

191
00:09:46,000 --> 00:09:49,000
na to museli mít názor, tak říkali: "Hamlet je lenoch."

192
00:09:49,000 --> 00:09:50,000
(Smích)

193
00:09:50,000 --> 00:09:52,000
Nebo říkali: "Hamlet má Oidipův komplex."

194
00:09:53,000 --> 00:09:56,000
Ne. Hra by jinak skončila moc rychle, hlupáku.

195
00:09:56,000 --> 00:09:58,000
Proto Shakespeare do Hamleta přidal tolik dalších věcí.

196
00:09:59,000 --> 00:10:01,000
Ofelie se zblázní, další děj zabudovaný do hlavního příběhu,

197
00:10:01,000 --> 00:10:02,000
Jorikova lebka, hrobníci.

198
00:10:03,000 --> 00:10:06,000
To vše má zdržet děj -- až do 5. dějství, kdy Hamlet strýce zabije.

199
00:10:06,000 --> 00:10:11,000
S Chopinem je to stejné. Dojde skoro až k E

200
00:10:11,000 --> 00:10:13,000
a pak si řekne: "Ups, radši se ještě vrátím a sjedu to znova."

201
00:10:13,000 --> 00:10:16,000
Tak to zahraje ještě jednou.

202
00:10:17,000 --> 00:10:20,000
Tady ho to nějak nadchlo,

203
00:10:20,000 --> 00:10:21,000
ale to nás teď nezajímá.

204
00:10:22,000 --> 00:10:24,000
Teď zahraje Fis a dostane se až dolů k E,

205
00:10:24,000 --> 00:10:27,000
to ale není ten správný akord. Akord, který hledá,

206
00:10:28,000 --> 00:10:31,000
je tenhle, a on místo něj dá...

207
00:10:31,000 --> 00:10:35,000
tomuhle se říká klamavý závěr, protože nás trochu klame.

208
00:10:36,000 --> 00:10:38,000
Svým studentům vždy říkám: "Pokud zrovna hrajete klamavý závěr,

209
00:10:38,000 --> 00:10:40,000
nezapomeňte zvednout obočí, aby to všichni věděli."

210
00:10:40,000 --> 00:10:43,000
(Smích)

211
00:10:43,000 --> 00:10:46,000
(Potlesk)

212
00:10:47,000 --> 00:10:49,000
Dobře. Dostali jsme se tedy až k E, není to ale ono.

213
00:10:49,000 --> 00:10:52,000
Zkusíme E ještě jednou. Opravdu to nefunguje.

214
00:10:52,000 --> 00:10:55,000
Teď to zkouší ještě jednou. Pořád to nefunguje.

215
00:10:55,000 --> 00:10:57,000
A znova.

216
00:10:58,000 --> 00:11:01,000
Až nakonec ...

217
00:11:01,000 --> 00:11:05,000
Jeden pán v první řadě udělal "mmm".

218
00:11:06,000 --> 00:11:08,000
To je to samé, co dělá, když přijde večer domů,

219
00:11:08,000 --> 00:11:11,000
unavený po dlouhém dni, vypne motor v autě a řekne si:

220
00:11:12,000 --> 00:11:15,000
"Á, jsem doma." Všichni víme, kde je naše "doma".

221
00:11:15,000 --> 00:11:18,000
A tohle je skladba, která se vrací domů z daleka.

222
00:11:18,000 --> 00:11:20,000
Zahraju to teď celé

223
00:11:20,000 --> 00:11:23,000
a vy to budete sledovat. H, C, H, C, H, C, H --

224
00:11:23,000 --> 00:11:25,000
dolů k A, G a F.

225
00:11:25,000 --> 00:11:27,000
Skoro dojde až k E, ale ještě to nekončí.

226
00:11:28,000 --> 00:11:30,000
Zpátky nahoru k H. Tady je nadšen. Pokračuje k Fis a dolů k E.

227
00:11:30,000 --> 00:11:32,000
Tady je ten špatný akord. A znova.

228
00:11:33,000 --> 00:11:35,000
Nakonec dojde až k E a jsme doma.

229
00:11:35,000 --> 00:11:38,000
A teď vám ukáži hraní na jedné půlce.

230
00:11:38,000 --> 00:11:41,000
(Smích)

231
00:11:41,000 --> 00:11:43,000
Protože pro mě, abych mohl přejít od H až k E,

232
00:11:44,000 --> 00:11:49,000
musím přestat myslet na každou jednotlivou notu mezi tím

233
00:11:49,000 --> 00:11:54,000
a místo toho přemýšlet o dlouhé lince vedoucí od H k E.

234
00:11:55,000 --> 00:11:59,000
Nedávno jsme byli v JAR. Nemůžete být v téhle zemi bez toho,

235
00:11:59,000 --> 00:12:02,000
abyste si nevzpomněli na Mandelu uvězněného 27 let.

236
00:12:03,000 --> 00:12:05,000
Na co celou dobu myslel? Na oběd?

237
00:12:05,000 --> 00:12:08,000
Ne, přemýšlel o budoucnosti JAR

238
00:12:09,000 --> 00:12:10,000
a jejích obyvatel.

239
00:12:10,000 --> 00:12:13,000
To byla jeho vize; větší měřítko.

240
00:12:13,000 --> 00:12:15,000
Jako se pták letící nad polem

241
00:12:15,000 --> 00:12:19,000
nestará o ploty, které jsou pod ním. Rozumíte?

242
00:12:19,000 --> 00:12:22,000
Takže teď sledujte celý úsek od H do E.

243
00:12:22,000 --> 00:12:26,000
Než zahraju tuhle skladbu úplně celou, mám na vás ještě poslední prosbu.

244
00:12:26,000 --> 00:12:31,000
Vzpomeňte si na někoho, koho jste milovali a kdo už není s vámi.

245
00:12:31,000 --> 00:12:34,000
Milovaná babička, partner,

246
00:12:35,000 --> 00:12:38,000
někdo ve vašem životě, koho jste měli opravdu rádi,

247
00:12:38,000 --> 00:12:41,000
ale kdo už s vámi není.

248
00:12:42,000 --> 00:12:45,000
Myslete na toho člověka a zároveň

249
00:12:45,000 --> 00:12:49,000
sledujte linku od H do E

250
00:12:49,000 --> 00:12:57,000
a uslyšíte vše, co chtěl Chopin sdělit.

251
00:12:57,000 --> 00:14:48,000
(Hudba)

252
00:14:48,000 --> 00:14:55,000
(Potlesk)

253
00:14:55,000 --> 00:15:00,000
Možná se divíte,

254
00:15:00,000 --> 00:15:06,000
proč tleskám.

255
00:15:06,000 --> 00:15:08,000
To samé jsem dělal v jedné škole v Bostonu

256
00:15:08,000 --> 00:15:12,000
se sedmdesáti dětmi okolo dvanácti let.

257
00:15:12,000 --> 00:15:14,000
Přesně jako vám

258
00:15:14,000 --> 00:15:15,000
jsem jim všechno vysvětlil.

259
00:15:15,000 --> 00:15:17,000
Na konci se skoro zbláznili, pořád tleskali.

260
00:15:18,000 --> 00:15:19,000
Já jsem tleskal, oni tleskali.

261
00:15:19,000 --> 00:15:21,000
Pak jsem se zeptal: "Proč tleskám?"

262
00:15:21,000 --> 00:15:22,000
A jedno z dětí řeklo: "Protože jsme vás poslouchali."

263
00:15:22,000 --> 00:15:27,000
(Smích)

264
00:15:28,000 --> 00:15:30,000
Přemýšlejte o tom. 1600 zaneprázdněných lidí,

265
00:15:30,000 --> 00:15:32,000
každý dělá něco jiného.

266
00:15:33,000 --> 00:15:39,000
A všichni jste poslouchali Chopina a byli dojati jeho hudbou.

267
00:15:39,000 --> 00:15:40,000
To je přece něco.

268
00:15:40,000 --> 00:15:43,000
Jsem si jist, že každý z vás poslouchal,

269
00:15:43,000 --> 00:15:45,000
rozuměl a byl dojat. Úplnou jistotu samozřejmě nemám.

270
00:15:46,000 --> 00:15:47,000
Ale řeknu vám, co se mi jednou stalo.

271
00:15:47,000 --> 00:15:50,000
Byl jsem v Irsku během nepokojů před deseti lety

272
00:15:50,000 --> 00:15:53,000
a pracoval jsem s dětmi katolíků a protestantů

273
00:15:53,000 --> 00:15:57,000
na tématu řešení konfliktů. A zkusil jsem to samé i s nimi.

274
00:15:58,000 --> 00:16:00,000
Poněkud riskantní pokus, byly to děti ulice.

275
00:16:00,000 --> 00:16:03,000
A jedno z nich za mnou další ráno přišlo a řeklo mi:

276
00:16:04,000 --> 00:16:07,000
"Víte, nikdy v životě jsem vážnou hudbu neposlouchal,

277
00:16:07,000 --> 00:16:08,000
ale když jste hrál tu šoférovu skladbu..."

278
00:16:08,000 --> 00:16:11,000
(Smích)

279
00:16:11,000 --> 00:16:15,000
"... Mého bratra zastřelili minulý rok a já jsem vůbec nebrečel.

280
00:16:16,000 --> 00:16:17,000
Ale když jste včera večer hrál,

281
00:16:17,000 --> 00:16:20,000
byl to on, na koho jsem myslel.

282
00:16:20,000 --> 00:16:22,000
A po tvářích se mi kutálely slzy.

283
00:16:22,000 --> 00:16:25,000
A víte co, udělalo mi dobře, že jsem za bratra brečel."

284
00:16:25,000 --> 00:16:27,000
V té chvíli jsem si uvědomil,

285
00:16:27,000 --> 00:16:34,000
že vážná hudba je pro každého. Pro každého.

286
00:16:35,000 --> 00:16:37,000
Jak bychom chodili -- víte,

287
00:16:37,000 --> 00:16:41,000
my hudebníci to vidíme jinak.

288
00:16:41,000 --> 00:16:44,000
Říká se, že 3 % populace má rádo vážnou hudbu.

289
00:16:44,000 --> 00:16:48,000
Pokud by se nám to podařilo zvýšit na 4 %, naše problémy by zmizely.

290
00:16:49,000 --> 00:16:52,000
Já říkám: "Jak byste chodili? Jak byste mluvili? Jak byste žili,

291
00:16:52,000 --> 00:16:55,000
kdybyste přemýšleli o tom, že 3 % populace poslouchá vážnou hudbu?

292
00:16:56,000 --> 00:16:58,000
Když to budou 4 %. Jak byste chodili?

293
00:16:58,000 --> 00:17:00,000
Jak byste mluvili? Jak byste žili,

294
00:17:00,000 --> 00:17:02,000
kdybyste si mysleli, že každý má rád vážnou hudbu --

295
00:17:02,000 --> 00:17:04,000
jen o tom zatím neví?"

296
00:17:04,000 --> 00:17:05,000
(Smích)

297
00:17:05,000 --> 00:17:07,000
Jsou to dva úplně jiné světy.

298
00:17:08,000 --> 00:17:11,000
Jednou jsem zažil něco úžasného. Bylo mi 45 let,

299
00:17:11,000 --> 00:17:16,000
dirigoval jsem už 20 let a najednou jsem si něco uvědomil.

300
00:17:17,000 --> 00:17:20,000
Dirigent je jediný člen orchestru, který nevydává žádný zvuk.

301
00:17:20,000 --> 00:17:22,000
Moje fotka se sice objevuje na obalu CD --

302
00:17:22,000 --> 00:17:25,000
(Smích)

303
00:17:25,000 --> 00:17:27,000
-- ale dirigent je úplně zticha.

304
00:17:28,000 --> 00:17:32,000
Jeho síla závisí na tom, jak dobře dokáže nadchnout lidi kolem sebe.

305
00:17:32,000 --> 00:17:36,000
Tenhle okamžik všechno změnil. Doslova mi změnil život.

306
00:17:37,000 --> 00:17:38,000
Hráči z mého orchestru pak za mnou přišli a ptali se:

307
00:17:38,000 --> 00:17:40,000
"Bene, co se stalo?" Tohle se stalo.

308
00:17:40,000 --> 00:17:45,000
Uvědomil jsem si, že mým úkolem je povzbuzovat jiné lidi.

309
00:17:45,000 --> 00:17:48,000
A chtěl jsem samozřejmě zjistit, jestli se mi to daří.

310
00:17:48,000 --> 00:17:51,000
Jak to ale zjistit? Podíváte se lidem do očí.

311
00:17:51,000 --> 00:17:55,000
Pokud jejich oči září, víte, že to děláte správně.

312
00:17:56,000 --> 00:17:57,000
S tou září byste mohli rozsvítit celou vesnici.

313
00:17:57,000 --> 00:17:59,000
(Smích)

314
00:17:59,000 --> 00:18:01,000
Dobře. Pokud máte kolem sebe zářící oči, víte, že to děláte správně.

315
00:18:01,000 --> 00:18:04,000
Pokud ne, musíte se začít ptát.

316
00:18:04,000 --> 00:18:05,000
Na tuhle otázku:

317
00:18:05,000 --> 00:18:11,000
Kým jsem, že mým hráčům nezáří oči?

318
00:18:12,000 --> 00:18:13,000
To samé můžeme dělat i s dětmi.

319
00:18:13,000 --> 00:18:18,000
Kým jsem, že mým dětem nezáří oči?

320
00:18:19,000 --> 00:18:21,000
To je úplně jiný svět.

321
00:18:21,000 --> 00:18:26,000
Pomalu končí náš týden na horách

322
00:18:27,000 --> 00:18:28,000
a vrátíme se do normálního světa.

323
00:18:28,000 --> 00:18:32,000
A to je čas, kdy bychom si měli položit tuhle otázku:

324
00:18:32,000 --> 00:18:37,000
Kým jsme, když se vracíme do běžného života?

325
00:18:37,000 --> 00:18:39,000
Víte, že já své měřítko úspěchu mám.

326
00:18:40,000 --> 00:18:42,000
Je jednoduché. Nezávisí na slávě ani na moci.

327
00:18:42,000 --> 00:18:45,000
Závisí na tom, kolik zářících očí kolem sebe mám.

328
00:18:46,000 --> 00:18:49,000
Mám ještě jednu myšlenku, a tou je,

329
00:18:49,000 --> 00:18:52,000
že opravdu záleží na tom, co říkáme.

330
00:18:52,000 --> 00:18:54,000
Záleží na našich slovech.

331
00:18:54,000 --> 00:18:58,000
To jsem se naučil od ženy, která přežila Osvětim

332
00:18:58,000 --> 00:18:59,000
jako jedna z mála.

333
00:18:59,000 --> 00:19:03,000
Do Osvětimi se dostala, když jí bylo patnáct,

334
00:19:04,000 --> 00:19:11,000
jejímu bratrovi bylo osm a rodiče zmizeli.

335
00:19:11,000 --> 00:19:16,000
Řekla mi:

336
00:19:16,000 --> 00:19:19,000
"Ve vlaku do Osvětimi jsem se podívala dolů

337
00:19:19,000 --> 00:19:21,000
a všimla jsem si, že bratr nemá boty.

338
00:19:22,000 --> 00:19:25,000
Řekla jsem mu: "Seš opravdu tak hloupej, že si neumíš ohlídat svoje věci?"

339
00:19:25,000 --> 00:19:26,000
Způsobem, jakým starší sestry

340
00:19:26,000 --> 00:19:30,000
mluví ke svým mladším bratrům.

341
00:19:30,000 --> 00:19:33,000
Naneštěstí to ale byla poslední věc, co mu řekla,

342
00:19:33,000 --> 00:19:37,000
protože znovu ho už nikdy neviděla. Nepřežil.

343
00:19:37,000 --> 00:19:39,000
Když pak z Osvětimi vyšla, něco si slíbila.

344
00:19:40,000 --> 00:19:44,000
Povídala mi o tom. Říkala: "Vyšla jsem z Osvětimi zpět do života

345
00:19:44,000 --> 00:19:49,000
a učinila jsem slib. Slíbila jsem si, že už nikdy neřeknu nic,

346
00:19:50,000 --> 00:19:53,000
co by nemohlo být to poslední, co jsem řekla."

347
00:19:53,000 --> 00:19:57,000
Můžeme to udělat i my? Ne. Ale uškodíme tím sami sobě

348
00:19:58,000 --> 00:20:05,000
i ostatním. Je to ale možnost, ke které časem můžeme dospět. Děkuji vám.

349
00:20:05,000 --> 00:20:10,000
(Potlesk)

350
00:20:11,000 --> 00:20:22,000
Zářící oči!!

351
00:20:22,000 --> 00:20:25,000
Děkuji, děkuji.

352
00:20:26,000 --> 00:20:31,000
(Hudba)