Mluvím sedmi jazyky.

Jakmile se to lidé dozvědí,

nejčastěji se mě –

kromě toho, jaké mám telefonní číslo –

ptají: „Jak jsi to dokázal?

Jak ses mohl naučit všechny 
ty různé jazyky?“

Dnes se tedy s vámi podělím
o několik odpovědí.

Tak moje telefonní číslo je 212...

(smích)

Dělám si legraci.

Víte, vychovali mě jako polyglota.

Když mi bylo 18 let,

uměl jsem už čtyři různé jazyky.

A v následujících třech letech

jsem se naučil další tři jazyky.

Právě o těchto 3 letech chci teď mluvit.

Proces, kterým jsem se učil jazyky,

se velmi lišil od mých vrstevníků tím,

že nikdy nebyl jedním z těch stresujících,

vysilujících, náročných 
a zdánlivě nemožných úkolů.

Bylo to spíše příjemné, 
zábavné, vzrušující.

Opravdu jsem miloval 
každý okamžik toho učení.

A rád bych s vámi sdílel proč,

čím to bylo tak zvláštní.

Ano, měl jsem sice náskok,

když jsem už uměl čtyři jazyky,
které jsem se naučil dříve.

Bylo tu však ještě pět technik,

chcete-li, pět dovedností, 
které jsem používal,

a které mi proces učení jazyků 
tak moc ulehčily.

Právě o těchto pěti technikách

chci mluvit.

Pojďme rovnou na to.

Ze všeho nejdříve,

první věc, kterou musíme udělat,

je opravdu zhluboka se nadechnout.

A uvolnit se.

Důvodem je to, že nás celý život učí,

jak máme dělat věci správně.

Už od narození nás učí,

co máme dělat, co nemáme dělat

a jak dělat věci správně.

Pokud však jde o učení jazyků,

základním pravidlem učení jazyků,

tou nejdůležitější věcí,

je dělat věci špatně,

dělat chyby,

a to je moje první pravidlo.

Dovolte mi vysvětlit proč.

Když si vezmeme známé jazyky,

známe celou sadu zvuků

a celou sadu struktur,

které dohromady tvoří to, čemu rád říkám –

a budu tomu tak říkat i v této přednášce –

naše „jazyková databáze“.

Naše jazyková databáze bude zahrnovat

všechny zvuky a struktury, které známe.

Pak je tu ale ještě celá rodina 
zvuků a struktur

mimo naši databázi.

My, kteří si je chceme osvojit 
a chceme je prozkoumat,

nemáme v databázi nic,

žádnou znalost,

která by nám řekla, kdy tyto struktury 
používáme správně.

Nic nám neříká, kdy je zvuk přesný.

Řekněme, že chceme prozkoumat 
jeden konkrétní zvuk.

V naší databázi není nic.

Když jej vyslovíme, 
můžeme to říci perfektně,

ale v naší mysli to bude znít jako chyba.

Znáte ten pocit v žaludku, tu nejistotu,

když si myslíte, že děláte něco špatně?

To je ten spouštěč, který musíte hledat.

To je ten signál, který vám řekne, 
že jdete za hranice své databáze

a že sami sobě dáváte možnost 
prozkoumat sféru nového jazyka.

Ukážu vám, jak to funguje v praxi.

Řekněme, že se chcete naučit 
slovo „dveře“ ve španělštině.

„Dveře“ se španělsky řeknou „puerta“.

Některé zvuky pro slovo „puerta“ 
v angličtině už máme.

Jsou to „pu“, „e“ a „ta“.

Pokud však jde o „r“,

tento zvuk v naší databázi není.

To „RR“.

Toto hrčivé „r“ 
v anglické zvukové databázi není.

Je trochu mimo.

Když si tedy dovolíme

přemostit naši databázi,
skutečně prorazit ven

a udělat chybu,

dokážeme vytvořit zvuk znějící jako „RR“.

Místo toho se však často stává,

že si ve své databázi najdeme 
nejbližší podobný zvuk,

což je zvuk „ah-er“.

(smích)

To naše „ah-er“

pak vytvoří něco, co zní jako
„pue-er-rta“,

což španělsky neznamená nic

a vlastně to ani nezní příliš hezky.

A moc vám toho neřekne.

Takže první technika je

dovolit si udělat chybu,

aby mohly vznikat zvuky jako „puerta“.

Teď pojďme k druhé technice.

Pro tuto techniku

budu od vás potřebovat pomoc.

Přečteme si tato čtyři krásná slova.

Budu počítat do tří.

Začněme s prvním, 
počítám do tří: jedna, dva, tři.

(Publikum:) Mao.
(Sid:) Mao, skvělé.

Druhé slovo: jedna, dva, tři.
(Publikum:) „Koko“.

(Sid:) Skvělé. Třetí slovo.
Jedna, dva, tři.

(Publikum:) „Kokao“.
(Sid:) Skvělé.

A čtvrté slovo. Jedna, dva, tři.

(ticho)

Ó...

Podívejme se, co se stalo 
při tomto cvičení.

Měli jsme tato čtyři slova,

nechali je projít jakýmsi 
filtrem americké angličtiny

a dostali jsme něco, co vypadá asi takto.

Teď vám řeknu výsledky.

První slovo „Mão“,

což je portugalsky „ruka“,

jsme přefiltrovali na „Mao“.

(smích)

Jako druhé slovo máme „coco“,

což je portugalsky „kokos“

nebo „cocô“, což znamená „hovínko“.

Použili jsme filtr 
a máme teplý šálek kakaa.

(smích)

Jako čtvrté slovo

máme „huo“,

čínsky „oheň“.

A dostali jsme –

budete-li opravdu kreativní, 
snad chlápka, který dělá karate...

(smích)

Každopádně

vám to neřekne moc o tom, 
jak se tato slova vyslovují.

Pokud si myslíte, že k tomu dochází

pouze jedním směrem –
z angličtiny do jiného jazyka,

pomyslete na nerodilé mluvčí.

A zkuste někomu vysvětlit,

že [though] se vyslovuje „though“,

a že [thought] se vyslovuje „thought“.

I když tato slova vypadají téměř stejně,

nemají spolu nic společného.

Nebo jim zkuste vysvětlit,

že [enough] je „enough“

a [enuf] je prostě špatně.

Vidíte, že nemá smysl 
používat cizí abecedu,

když se snažíte učit cizí jazyk.

Proč? Protože vysílá špatné signály.

Jaká je tedy druhá technika?

Zrušte ji.

Zrušte cizí abecedu.

Podívejte se na možnost, jak to udělat.

Toto je brazilská měna

a vyslovuje se takto.

Až napočítám do tří, 
řekněme všichni název této měny. 1,2,3.

(Publikum:) Real.

(Sid:) Někteří z vás tu výslovnost znají.

Ano, většina to řekla, „re-al“.

I když to může vypadat užitečně, 
vlastně vám to nic neřekne.

A když mluvíte portugalsky, 
„re-al“ nic neznamená.

Dovolte mi další možnost.

V portugalštině se „real“ řekne „heou“.

Naučím vás, jak to říci.

Až napočítám do tří, řekněte „he“.

Je to „hey“ bez vyslovení "y“.

Takže jedna, dva, tři - „he“.

(Publikum:) HE.
(Sid:) Skvělé.

A teď řekněte „ou“.

Je to jako „ouch“, 
ale bez vyslovení „ch“.

Takže „ou“. Jedna, dva, tři.

(Publikum:) OU.
(Sid:) Skvělé.

Řekněte „HE“.

(Publikum:) HE.

(Sid:) OU.

(Publikum:) OU.

(Sid:) „HE“.
(Publikum:) HE.

(Sid:) „OU“.
(Publikum:) OU.

(Sid:) „HE-OU“, HEOU.

(Publikum:) HE-OU.
(Sid:) Skvělé.

Teď zníte jako 
nadšení brazilští kapitalisté.

(smích)

Proč byste tedy měli používat něco, 
co vypadá takto,

co vypadá jako „real“,

když můžete používat něco,

co vypadá takto 
a dá vám to mnohem více informací

o tom, jak něco říci v cizím jazyce.

A to nás staví do velmi dobré pozice,

protože v tuto chvíli jsme si dovolili

prolomit naši databázi, dělat chyby,

vstoupit na neznámou půdu nového jazyka.

Pak jsme si uvědomili, jak zapisovat tak,

aby zaznamenané informace 
dávaly skutečný smysl.

Jak si to ale můžeme vyzkoušet?

Zde přichází na řadu technika číslo tři.

Třetí technika spočívá v tom, 
najít „pedanta“.

Najít někoho zaměřeného na detaily,

kdo vás nenechá utíkat před chybami.

Ještě důležitější, než najít 
někoho opravdu takového,

vašeho jazykového guru,

je vytvořit si s ním správný druh vztahu.

Jde o vztah s někým,

kdo vás bude opravovat 
a nebude se při tom cítit nepříjemně,

a ujištění, že se v jazyce dostanete
tam, kam se chcete dostat.

Zároveň to však bude někdo,

kdo vás bude vyzývat,

abyste dělali věci špatně 
a v první řadě dělali chyby.

Takovým pedantem může být váš učitel,

váš lektor nebo přítel,

může to být i někdo na Skype 
nebo Craigslistu, na tom nezáleží.

Pedanty můžete najít všude

a díky technologiím je to ještě snazší.

Pak přichází čas na praxi.

A pro praxi tu máme čtvrtou techniku.

Vždy jsem si myslel, že tato věc

je tak trochu „Sidovým šílenstvím“,

ale pak jsem si uvědomil, 
jak moc je užitečná.

Vždy jsem dělal to, čemu říkám 
„konverzace ve sprše“.

„Konverzace ve sprše“ jsou skutečné 
konverzace ve sprše.

Když jsem se učil nový jazyk,

věnoval jsem tomu několik minut ve sprše.

Vzpomínám si na všechny ty diskuse.

Vzpomínám si, jak jsem se učil čínsky,

smlouval jsem a chtěl jsem 
získat o dva jeny víc,

abych si mohl koupit ten krásný knedlík 
a dosáhl na slevu.

Nebo jsem jel do Říma

a ptal se na cestu 
na tu nejkrásnější „piazza“.

Bylo to úžasné.

Na konverzaci ve sprše 
je nejkrásnější to,

že můžete najít všechny mezery 
ve svých znalostech,

protože vedete rozhovor na obou stranách.

Například ptát se na cestu je jednoduché. 
Co ale, když máte také porozumět odpovědi?

Nebo ještě lépe, sami si odpovězte.

Konverzace ve sprše vás zkrátka donutí 
mluvit na obou stranách rozhovoru.

Vlastně ani nemusíte konverzovat ve sprše.

Další skvělá věc je, že můžete 
cvičit kdekoli.

Konverzovat můžete doma ve sprše,

stejně tak jako při procházce na ulici, 
v metru...

Opravdu, když budete v newyorském metru

mluvit sami se sebou cizím jazykem,

skvěle zapadnete.

Budete v pohodě.

Je to skvělé,

protože vaše praxe nezávisí 
na ničem a na nikom

a já jsem to tak dělal celé roky.

Později jsem zjistil, že to 
dělají i profesionální sportovci.

Michael Phelps je známý tím, že si 
vizualizuje každý svůj závod

několikrát po sobě, než skočí do vody.

Osvědčilo se mu to

a osvědčilo se to i mně,

takže to bude fungovat i u vás.

A teď pojďme k používání jazyka.

Až doteď je to skvělé.

Zjistili jsme, jak dělat 
všechny zmíněné věci

a to nás staví do opravdu skvělé pozice 
pro používání jazyka.

Pro tento účel vám doporučuji najít si 
kamaráda na konverzaci.

Abyste jej našli,

doporučuji postup, který nazývám 
„kamarádská formule“.

Je to způsob, jak se ujistit,

že přínosem pro vás bude vždy 
použití nového jazyka.

Z toho důvodu

by cílový jazyk měl být tím 
nejlepším jazykem, který máte společný.

Proč?

Pokud jste někdo jako já,

rádi se učíte jazykům,

abyste mohli komunikovat s více lidmi,

mohli si rozšířit obzory

a trochu lépe porozumět jejich 
myslím a srdcím.

Když se tedy snažíme mluvit s někým 
cizím jazykem,

který ani jeden z nás dobře neovládá,
bude nás to nutit mluvit anglicky

nebo jiným jazykem, 
který nám oběma vyhovuje lépe.

Pravděpodobně přejdete 
k tomu jednoduššímu jazyku.

Proto doporučuji najít někoho, s kým bude 
váš nejlepší společný jazyk

právě cílový jazyk.

Nenajdete-li nikoho ve svém okolí,
zkuste technologie.

Nebo zkuste cestovat, máte-li tu možnost,
bude to skvělé.

Uvědomuji si, že to může být problém,

protože není snadné najít někoho, 
kdo přesně splní tento profil.

Mám ale dobré zprávy.

Uvědomil jsem si to v práci,

kde mám kolegu, také lingvistu,

který mluví mnoha jazyky,

a naším nejlepším společným jazykem 
je určitě angličtina.

Náš druhý nejlepší společný jazyk
je určitě francouzština.

V kanceláři spolu ale vždy 
mluvíme německy.

Důvod?

Vzniklo to proto, že v kanceláři 
byli lidé, kteří mluvili anglicky,

a také lidé, kteří mluvili francouzsky.

O svých plánech na páteční a sobotní noci 
jsme ale mluvili německy

a nikdo netušil, o čem mluvíme.

Můžete tedy také zvolit váš 
nejlepší společný tajný jazyk.

(smích)

Získáte tak velmi pohodlný nástroj.

S přáteli budete mít společný jazyk

a zároveň získáte pocit 
soukromí na veřejnosti.

Soukromý rozhovor budete moci vést, 
ať budete kdekoli.

Pojďme si to shrnout.

Díky první technice

si dovolíme projít bariérou jazyka

a prozkoumat neznámou půdu

zvuků a struktur mimo naši databázi.

S druhou technikou

se naučíme dělat poznámky

a ujistíme se, že je můžeme dělat tak,

abychom později dokázali 
dané zvuky a struktury zopakovat.

Pak můžeme kontrolovat své chyby tím, 
že si najdeme pedanta.

Za čtvrté: Praxe.

Konverzujte se sebou ve sprše 
nebo kdekoli jinde, kde chcete.

Pak se držte „kamarádské formule“,

abyste si našli někoho, 
s kým můžete cvičit jazyk ve dvojici.

A potom

(italsky) se dostaneme na skutečně 
krásné místo,

(německy) kde učení jazyků

už není nic stresujícího, 
složitého ani nudného,

(španělsky) ale spíše svět možností.

Svět, kde každý z nás 
má možnost prozkoumat

(francouzsky) nové kultury 
a různé životní styly.

(brazilskou portugalštinou) 
Největší odměnou

nám bude, že se dozvíme více sami o sobě.

(řecky) Teď vám to všechno může znít 
jako španělská vesnice („all Greek“).

To ale neznamená, 
že se to nemůžete naučit.

(čínsky) „Cesta dlouhá tisíc mil

začíná prvním krokem.“

(anglicky) A to není žádný problém, 
protože už víte, jak v tom chodit.

Děkuji vám.

(potlesk)