V roce 1984, programování právě opouštělo
inkubátor, éru obrovského prostoru.
Protože vznikl Macintosh.
Přinesl jsem ho do MIT (Massachusettský technologický institut).
Studenti vyššího ročníku chodili kolem
a ptali se: Co to je? Má to obrázky!
(startovní zvuk Macintoshe)
Mac měnil představu o tom, jaký může být počítač.
Byl tam smajlík.
A nějakým způsobem zahrnutý i smysl pro humor.
Jako kdyby přišel kamarád, se kterým si můžete jít hrát.
Je to natolik otevřené pro zkušenost,
že to prostě do vás vlije více života.
Nikdy mě nenapadlo, že budu mít kariéru muzikanta;
chtěl jsem vše dělat sám
a jediný způsob, jak toho dosáhnout,
byl Mac.
Představte si, jaký vliv to mělo na děti.
Najednou objevovali věci sami.
Bořilo to zdi tříd.
Lidé poznali, že je zde vize.
Inspirovalo je to, aby přemýšleli o tom, co je možné.
A to způsobilo, že odváděli lepší práci.
Zdálo se, jako by Mac používal stejný jazyk.
Vypadal skvěle a byl elegantní.
Logicky se na něm chtěli podílet designéři
a obrazoví editoři.
Pro mě je Mac prostředkem,
jak získat z mojí hlavy nápady
a jak spolupracovat s lidmi,
poznávat oblasti, které bych jinak nepoznala.
Snažili jsme se použít tento přístroj
opravdu provokativním a novým způsobem.
A bylo to opravdu bezva - nikdo jiný tohle nedělal.
Takhle vypadá průkopník.
Cokoliv dělám jsem mohla dělat
mnohem zajímavěji, díky Macintoshovi.
Všichni umělci jsou takoví.
Dejte nám nové barvy
a my se zblázníme.
Nebudeme spát.
Nebudeme jíst.
Prostě si s tou věcí budeme hrát.
Protože je to inspirující.
Teď už každý používá tuto
nevšední, všudypřítomnou technologii.
Nikdy mě nenapadlo, že půjde o tohle.
O opravdu celosvětovou demokratizaci kreativity.
Obrovská moc věcí jako je Macintosh
je přesně v tom, že nemůžete odhadnout,
jak se budou vyvíjet.
Budoucnost tvorby
je v tom, že spojuje lidi
a nápady.
Nikdo před třiceti lety nevěděl,
jak bude svět vypadat dnes
nebo jak se tyto věci budou používat.
Jsou zajímavé právě tím, že
nevíte, jak se budou používat zítra.
A to je krása a moc Macintoshe.