WEBVTT

00:00:00.000 --> 00:00:03.000
Je rok 1995,

00:00:03.000 --> 00:00:05.000
jsem na vysoké

00:00:05.000 --> 00:00:08.000
a s kamarádkou vyrážíme na výlet

00:00:08.000 --> 00:00:10.000
z Providence na Rhode Islandu

00:00:10.000 --> 00:00:12.000
do Portlandu v Oregonu.

00:00:12.000 --> 00:00:15.000
Znáte to, byly jsme mladé a bez práce,

00:00:15.000 --> 00:00:17.000
takže jsme to vzaly po okreskách

00:00:17.000 --> 00:00:19.000
přes národní parky

00:00:19.000 --> 00:00:22.000
a chráněné lesy –

00:00:22.000 --> 00:00:25.000
v podstatě tou nejdelší možnou trasou.

00:00:26.000 --> 00:00:29.000
Někde uprostřed Jižní Dakoty

00:00:29.000 --> 00:00:32.000
jsem se natočila ke kamarádce

00:00:32.000 --> 00:00:34.000
a položila jí otázku,

00:00:34.000 --> 00:00:36.000
která mě trápila

00:00:36.000 --> 00:00:39.000
nějakých 3000 kilometrů.

00:00:40.000 --> 00:00:44.000
„Co to je za čínské znaky, které pořád vidím na kraji silnice?“

00:00:47.000 --> 00:00:51.000
Má kamarádka se na mě podívala jak na blba.

00:00:51.000 --> 00:00:53.000
Tady v první řadě sedí pán,

00:00:53.000 --> 00:00:56.000
který její pohled dokonale napodobil.

00:00:56.000 --> 00:00:59.000
(Smích)

00:00:59.000 --> 00:01:01.000
Tak to zopakuju: „Však víš,

00:01:01.000 --> 00:01:03.000
všechny ty značky které míjíme,

00:01:03.000 --> 00:01:06.000
co na sobě mají čínské znaky.“

00:01:07.000 --> 00:01:10.000
Ještě chvíli na mě zírá

00:01:10.000 --> 00:01:13.000
a pak jí to docvakne,

00:01:13.000 --> 00:01:15.000
protože si všimne toho, o čem mluvím.

00:01:15.000 --> 00:01:18.000
Mluvila jsem o tomhle.

00:01:18.000 --> 00:01:24.000
(Smích)

00:01:24.000 --> 00:01:28.000
Přesně tak, známý čínský znak pro piknikové prostranství.

NOTE Paragraph

00:01:28.000 --> 00:01:30.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:01:30.000 --> 00:01:34.000
Posledních pět let svého života jsem strávila

00:01:34.000 --> 00:01:36.000
přemýšlením o situacích

00:01:36.000 --> 00:01:39.000
jako byla tato –

00:01:39.000 --> 00:01:41.000
proč občas špatně pochopíme

00:01:41.000 --> 00:01:43.000
náznaky kolem nás,

00:01:43.000 --> 00:01:46.000
jak se chováme, když se to stane

00:01:46.000 --> 00:01:50.000
a co nám to všechno může říct o lidské přirozenosti.

00:01:50.000 --> 00:01:52.000
Jinými slovy, jak už řekl Chris,

00:01:52.000 --> 00:01:54.000
strávila jsem pět let

00:01:54.000 --> 00:01:57.000
přemýšlením o chybování.

00:01:57.000 --> 00:02:00.000
Může vám to připadat jako divná volba zaměstnání,

00:02:00.000 --> 00:02:03.000
ale má to vlastně obrovskou výhodu:

00:02:03.000 --> 00:02:05.000
žádná konkurence.

00:02:05.000 --> 00:02:07.000
(Smích)

00:02:07.000 --> 00:02:10.000
Ve skutečnosti většina z nás přemýšlí

00:02:10.000 --> 00:02:13.000
o tom, jak se chybování vyhnout

00:02:13.000 --> 00:02:15.000
nebo jak se aspoň vyhnout přemýšlení o možnosti,

00:02:15.000 --> 00:02:17.000
že jsme se mohli zmýlit my sami.

00:02:17.000 --> 00:02:19.000
Smýšlíme o tom dost abstraktně.

00:02:19.000 --> 00:02:21.000
Všichni víme, že každý v této místnosti dělá chyby.

00:02:22.000 --> 00:02:25.000
Lidský druh obecně není neomylný – to je v pořádku.

NOTE Paragraph

00:02:26.000 --> 00:02:29.000
Ale když přijde řeč přímo na mě,

00:02:29.000 --> 00:02:31.000
na přesvědčení, která mám,

00:02:31.000 --> 00:02:34.000
právě teď v současnosti,

00:02:34.000 --> 00:02:38.000
zčistajasna se toto abstraktní obeznámení s omylností

00:02:38.000 --> 00:02:41.000
někam vypaří –

00:02:41.000 --> 00:02:44.000
a najednou si nemůžu vybavit nic, v čem bych se mohla plést.

00:02:45.000 --> 00:02:48.000
Chci tím říct, žijeme v současnosti.

00:02:48.000 --> 00:02:51.000
V současnosti chodíme na schůzky;

00:02:51.000 --> 00:02:53.000
v současnosti bereme rodinu na dovolenou;

00:02:53.000 --> 00:02:57.000
v současnosti chodíme k volbám a volíme.

00:02:57.000 --> 00:03:00.000
Vlastně jsme skončili tak, že procházíme životem

00:03:00.000 --> 00:03:02.000
uvězněni v malé bublince,

00:03:02.000 --> 00:03:05.000
ve které se cítíme, že máme ve všem pravdu.

NOTE Paragraph

00:03:06.000 --> 00:03:08.000
Myslím si, že to je problém.

00:03:08.000 --> 00:03:11.000
Myslím si, že je to problém pro každého z nás jako jednotlivce

00:03:11.000 --> 00:03:14.000
v našich osobních životech i v zaměstnání,

00:03:14.000 --> 00:03:17.000
a myslím si, že je to pro nás problém i hromadně jako pro kulturu.

00:03:17.000 --> 00:03:19.000
Dnes tedy chci,

00:03:19.000 --> 00:03:22.000
ze všeho nejdříve, mluvit o tom, proč

00:03:22.000 --> 00:03:24.000
jsme se zarazili u toho pocitu, že máme pravdu.

00:03:24.000 --> 00:03:27.000
A pak o tom, proč to je takový problém.

00:03:27.000 --> 00:03:29.000
A nakonec vás budu chtít přesvědčit,

00:03:29.000 --> 00:03:31.000
že je možné

00:03:31.000 --> 00:03:33.000
se tohoto pocitu zbavit

00:03:33.000 --> 00:03:35.000
a že, když tak učiníte,

00:03:35.000 --> 00:03:37.000
je to ten největší

00:03:37.000 --> 00:03:40.000
morální, intelektuální i kreativní pokrok, který můžete učinit.

NOTE Paragraph

00:03:42.000 --> 00:03:44.000
Proč jsme se tedy zasekli

00:03:44.000 --> 00:03:46.000
u pocitu, že máme vždy pravdu?

00:03:46.000 --> 00:03:49.000
Jeden z důvodů má něco málo do činění s pocitem při chybování.

00:03:49.000 --> 00:03:51.000
Zeptala bych se vás tady dole na něco –

00:03:51.000 --> 00:03:55.000
nebo vlastně se zeptám vás, protože jste při ruce:

00:03:55.000 --> 00:03:58.000
Jaké to je – jaký pocit –

00:03:58.000 --> 00:04:01.000
jaké to je nemít pravdu?

00:04:01.000 --> 00:04:04.000
Příšerné. Palec dolů.

00:04:04.000 --> 00:04:06.000
Trapné. OK, skvěle, dobrá.

00:04:06.000 --> 00:04:08.000
Příšerné, palec dolů, trapné –

00:04:08.000 --> 00:04:11.000
díky, to jsou skvělé odpovědi,

00:04:11.000 --> 00:04:14.000
ale odpovídají na jinou otázku.

00:04:14.000 --> 00:04:16.000
Právě jste mi odpověděli na otázku:

00:04:16.000 --> 00:04:19.000
Jaké to je uvědomit si, že se mýlíte?

00:04:19.000 --> 00:04:23.000
(Smích)

00:04:23.000 --> 00:04:26.000
Můžete se tak i jinak cítit, když si uvědomíte svůj omyl, že?

00:04:26.000 --> 00:04:29.000
Chci říct, že to může být také zničující, může to pomoci pochopit,

00:04:29.000 --> 00:04:31.000
může to být i celkem vtipné,

00:04:31.000 --> 00:04:34.000
jako třeba moje hloupá příhoda s čínskými znaky.

00:04:34.000 --> 00:04:37.000
Ale při omylu samotném

00:04:37.000 --> 00:04:39.000
se necítíte nijak.

NOTE Paragraph

00:04:39.000 --> 00:04:42.000
Ukážu to na příkladu.

00:04:42.000 --> 00:04:44.000
Pamatujete si animáky od Loony Tunes,

00:04:44.000 --> 00:04:46.000
kde je ten nebohý kojot, který se

00:04:46.000 --> 00:04:48.000
vždycky snaží – a nikdy se mu to nepodaří – chytit toho rychlého ptáka?

00:04:48.000 --> 00:04:51.000
Skoro v každém dílu této kreslené grotesky

00:04:51.000 --> 00:04:53.000
je moment, kde kojot honí běžícího ptáka,

00:04:53.000 --> 00:04:55.000
který nakonec skočí z útesu –

00:04:55.000 --> 00:04:58.000
je mu to fuk, je to pták, umí létat.

00:04:58.000 --> 00:05:02.000
Pointa je, že kojot přeběhne přes kraj za ním.

00:05:02.000 --> 00:05:04.000
A co je zábavné –

00:05:04.000 --> 00:05:06.000
přinejmenším když je vám šest let –

00:05:06.000 --> 00:05:08.000
je to, že kojotovi to je také fuk.

00:05:08.000 --> 00:05:10.000
Prostě utíká –

00:05:10.000 --> 00:05:12.000
až do chvíle, kdy se koukne dolů

00:05:12.000 --> 00:05:15.000
a zjistí, že je ve vzduchu.

00:05:15.000 --> 00:05:18.000
Až pak spadne.

00:05:19.000 --> 00:05:21.000
Když se v něčem mýlíme –

00:05:21.000 --> 00:05:24.000
ne když si to uvědomíme, ale předtím –

00:05:24.000 --> 00:05:27.000
jsme jako ten kojot,

00:05:27.000 --> 00:05:30.000
poté, co přeběhne přes útes, a před tím, než se podívá dolů.

00:05:31.000 --> 00:05:34.000
Víte, už se vlastně mýlíme,

00:05:34.000 --> 00:05:36.000
už vlastně máme problém,

00:05:36.000 --> 00:05:39.000
ale stále se přitom cítíme pevní v kramflecích.

00:05:40.000 --> 00:05:43.000
Takže bych vlastně měla opravit to, co jsem řekla před chvílí.

00:05:43.000 --> 00:05:46.000
Přeci jen něco cítíme, když se mýlíme;

00:05:46.000 --> 00:05:49.000
cítíme, že máme pravdu.

NOTE Paragraph

00:05:49.000 --> 00:05:52.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:05:52.000 --> 00:05:55.000
To je tedy jeden důvod, ten nosný,

00:05:55.000 --> 00:05:57.000
proč se vždycky zasekneme v pocitu neomylnosti.

00:05:57.000 --> 00:05:59.000
Nazývám to chybovou slepotou.

00:05:59.000 --> 00:06:01.000
Většinou

00:06:01.000 --> 00:06:04.000
nemáme žádné vnitřní náznaky,

00:06:04.000 --> 00:06:06.000
které by nás upozornily, že se v něčem mýlíme,

00:06:06.000 --> 00:06:09.000
dokud není příliš pozdě.

00:06:09.000 --> 00:06:12.000
Je tu ovšem i druhý důvod, proč se také zasekáváme v tomto pocitu –

00:06:12.000 --> 00:06:14.000
a to důvod kulturní.

00:06:15.000 --> 00:06:18.000
Vraťte se v mysli zpátky na základní školu.

00:06:18.000 --> 00:06:20.000
Sedíte ve třídě

00:06:20.000 --> 00:06:23.000
a vaše učitelka rozdává opravené testy,

00:06:23.000 --> 00:06:25.000
přičemž jeden z nich vypadá takto.

00:06:25.000 --> 00:06:27.000
není můj, jen tak mimochodem.

00:06:27.000 --> 00:06:29.000
(Smích)

00:06:29.000 --> 00:06:32.000
Takže jste na základce

00:06:32.000 --> 00:06:34.000
a víte úplně přesně, co si myslet

00:06:34.000 --> 00:06:37.000
o dítěti, které dostalo tuto práci.

00:06:37.000 --> 00:06:40.000
Je to hloupé dítko, potížista,

00:06:40.000 --> 00:06:43.000
ten, co nikdy nedělá domácí úkol.

00:06:43.000 --> 00:06:46.000
Takže zhruba ve věku devíti let

00:06:46.000 --> 00:06:48.000
jste se už naučili, že zaprvé

00:06:48.000 --> 00:06:50.000
lidi, kteří dělají chyby,

00:06:50.000 --> 00:06:53.000
jsou líní, nezodpovědní zabedněnci –

00:06:53.000 --> 00:06:55.000
a zadruhé

00:06:55.000 --> 00:06:57.000
že způsob jak uspět v životě

00:06:57.000 --> 00:07:00.000
je nikdy nedělat chyby.

NOTE Paragraph

00:07:01.000 --> 00:07:05.000
Tyto hrubé omyly se učíme až moc dobře.

00:07:06.000 --> 00:07:08.000
A spousta z nás –

00:07:08.000 --> 00:07:12.000
a hádám, že spousta z nás zejména v této místnosti –

00:07:12.000 --> 00:07:14.000
se s nimi vypořádává prostě tím, že se

00:07:14.000 --> 00:07:16.000
stanou výbornými jedničkáři,

00:07:16.000 --> 00:07:19.000
puntičkáři a nesmírně ambiciózními lidmi.

00:07:19.000 --> 00:07:21.000
Je to tak,

00:07:21.000 --> 00:07:25.000
pane finanční řediteli, astrofyziku a ultra-maratonče?

00:07:25.000 --> 00:07:32.000
(Smích)

00:07:32.000 --> 00:07:36.000
Všichni jste finančníci, astrofyzici a ultra-maratonci, jak to tak vypadá.

00:07:36.000 --> 00:07:38.000
Dobře, to je v pořádku.

00:07:38.000 --> 00:07:41.000
Kromě toho, že nás děsí

00:07:41.000 --> 00:07:43.000
možnost, že bychom něco mohli udělat špatně.

00:07:43.000 --> 00:07:46.000
Protože podle tohoto, to,

00:07:46.000 --> 00:07:48.000
že něco občas uděláme špatně,

00:07:48.000 --> 00:07:51.000
znamená, že je špatně i něco s námi.

00:07:51.000 --> 00:07:53.000
Proto prostě trváme na tom, že máme pravdu,

00:07:53.000 --> 00:07:55.000
protože se pak cítíme chytří a zodpovědní

00:07:55.000 --> 00:07:58.000
a perfektní a jistí.

NOTE Paragraph

00:07:59.000 --> 00:08:01.000
Povím vám jeden příběh.

00:08:01.000 --> 00:08:03.000
Před pár lety

00:08:03.000 --> 00:08:06.000
přišla jedna žena na operaci do zdravotnického centra Beth Israel Deaconess.

00:08:06.000 --> 00:08:08.000
Beth Israel je v Bostonu.

00:08:08.000 --> 00:08:10.000
Je to fakultní nemocnice Harvardu –

00:08:10.000 --> 00:08:12.000
jedna z nejlepších nemocnic v zemi.

00:08:12.000 --> 00:08:15.000
Takže tato žena přišla a hned ji vzali na operační sál.

00:08:15.000 --> 00:08:17.000
Dostala anestetika, chirurg odvedl svou práci –

00:08:17.000 --> 00:08:20.000
zašil ji, poslal ji na pooperační oddělení.

00:08:20.000 --> 00:08:23.000
Všechno se zdálo být v pořádku.

00:08:23.000 --> 00:08:26.000
A pak se probrala, podívala se na sebe

00:08:26.000 --> 00:08:30.000
a řekla: „Proč mám obvázanou tu druhou stranu těla?“

00:08:30.000 --> 00:08:33.000
Inu, druhá strana těla byla obvázaná proto,

00:08:33.000 --> 00:08:35.000
že chirurg provedl hlavní operaci

00:08:35.000 --> 00:08:38.000
na její levé noze místo na noze pravé.

00:08:39.000 --> 00:08:42.000
Když pak vicepresident pro kvalitu zdravotnické péče v Beth Israel

00:08:42.000 --> 00:08:45.000
o této nehodě mluvil,

00:08:45.000 --> 00:08:48.000
řekl něco velice zajímavého.

00:08:48.000 --> 00:08:51.000
Řekl: „Z nějakého důvodu

00:08:51.000 --> 00:08:53.000
měl chirurg prostě pocit,

00:08:53.000 --> 00:08:55.000
že je na správné straně pacientky.“

00:08:55.000 --> 00:08:58.000
(Smích)

00:09:00.000 --> 00:09:02.000
Pointa tohoto příběhu

00:09:02.000 --> 00:09:05.000
je ta, že přes-přílišná důvěra v pocity

00:09:05.000 --> 00:09:08.000
toho, že jsme na správné straně čehokoli,

00:09:08.000 --> 00:09:11.000
může být velmi nebezpečná.

NOTE Paragraph

00:09:11.000 --> 00:09:14.000
Vnitřní pocit správnosti,

00:09:14.000 --> 00:09:16.000
který tak často všichni zažíváme,

00:09:16.000 --> 00:09:18.000
není věrohodným obrazem

00:09:18.000 --> 00:09:21.000
toho, co se ve skutečnosti děje ve světě tam venku.

00:09:21.000 --> 00:09:23.000
A když se takto chováme,

00:09:23.000 --> 00:09:27.000
když přestaneme zvažovat možnost toho, že bychom se mohli mýlit,

00:09:27.000 --> 00:09:29.000
no… pak skončíme tak,

00:09:29.000 --> 00:09:33.000
že napumpujeme 7,5 milionu hektolitrů ropy do Mexického zálivu

00:09:33.000 --> 00:09:36.000
nebo že potopíme ke dnu. globální ekonomiku.

00:09:37.000 --> 00:09:40.000
Je to obrovský praktický problém.

00:09:40.000 --> 00:09:43.000
Ale je to také velký sociální problém.

NOTE Paragraph

00:09:43.000 --> 00:09:47.000
Přemýšlejte chvíli o tom, co to znamená cítit se neomylně.

00:09:47.000 --> 00:09:49.000
Znamená to, že si myslíte že vaše přesvědčení

00:09:49.000 --> 00:09:52.000
perfektně odráží realitu.

00:09:52.000 --> 00:09:54.000
Když máte ten pocit,

00:09:54.000 --> 00:09:56.000
objeví se jeden problém k vyřešení

00:09:56.000 --> 00:09:58.000
a to: jak hodláte vysvětlit

00:09:58.000 --> 00:10:01.000
všechny ty lidi, kteří s vámi nesouhlasí?

00:10:01.000 --> 00:10:04.000
Ukazuje se, že většina z nás tyto lidi vysvětluje stejně,

00:10:04.000 --> 00:10:07.000
že se uchýlí k řadě velmi nešťastných předpokladů.

00:10:08.000 --> 00:10:11.000
První věc, kterou obvykle děláme, když s námi někdo nesouhlasí,

00:10:11.000 --> 00:10:14.000
je to, že předpokládáme, že o tom nic neví.

00:10:14.000 --> 00:10:16.000
Že nemají přístup ke stejným informacím, jaké máme my,

00:10:16.000 --> 00:10:19.000
a že když jim tyto informace velkoryse poskytneme,

00:10:19.000 --> 00:10:22.000
že je to osvítí a že se přidají na naši stranu.

00:10:22.000 --> 00:10:25.000
Když to nefunguje,

00:10:25.000 --> 00:10:27.000
když vyjde najevo, že tito lidé mají stejná fakta jako my,

00:10:27.000 --> 00:10:29.000
a přesto s námi nesouhlasí,

00:10:29.000 --> 00:10:31.000
přejdeme k druhé domněnce:

00:10:31.000 --> 00:10:33.000
že to jsou idioti.

00:10:33.000 --> 00:10:35.000
(Smích)

00:10:35.000 --> 00:10:37.000
Mají sice všechny kousky skládačky,

00:10:37.000 --> 00:10:40.000
ale jsou tak pitomí, že je nedokážou složit dohromady.

00:10:40.000 --> 00:10:42.000
A když toto nefunguje,

00:10:42.000 --> 00:10:45.000
když se ukáže, že tito lidé, kteří s námi nesouhlasí,

00:10:45.000 --> 00:10:47.000
mají stejná fakta jako my

00:10:47.000 --> 00:10:50.000
a že jsou docela chytří,

00:10:50.000 --> 00:10:53.000
uchýlíme se ke třetímu předpokladu:

00:10:53.000 --> 00:10:56.000
znají pravdu,

00:10:56.000 --> 00:10:58.000
ale záměrně ji překrucují

00:10:58.000 --> 00:11:01.000
ke svým vlastním zlovolným záměrům.

00:11:02.000 --> 00:11:04.000
Tohle je prostě příšerné.

NOTE Paragraph

00:11:04.000 --> 00:11:07.000
přesvědčení o naší vlastní neomylností

00:11:07.000 --> 00:11:09.000
nám brání předcházet chybám,

00:11:09.000 --> 00:11:11.000
když je to nezbytně potřeba,

00:11:11.000 --> 00:11:14.000
a vede nás ke strašnému zacházení s ostatními.

00:11:15.000 --> 00:11:17.000
Ale pro mě je naprosto nepochopitelné

00:11:17.000 --> 00:11:20.000
a nejsmutnější to,

00:11:20.000 --> 00:11:24.000
že to úplně nechápe celý smysl lidského bytí.

00:11:24.000 --> 00:11:26.000
Je to jako kdybychom si představovali

00:11:26.000 --> 00:11:29.000
své mysli jako dokonale průzračná okna,

00:11:29.000 --> 00:11:31.000
skrze která bychom mohli zírat

00:11:31.000 --> 00:11:34.000
a popisovat svět tak jak se před námi rozkládá.

00:11:34.000 --> 00:11:36.000
A my bychom chtěli, aby se kdokoli jiný díval ven stejným oknem

00:11:36.000 --> 00:11:38.000
a viděl přesně ty samé věci.

00:11:38.000 --> 00:11:40.000
To však není pravda,

00:11:40.000 --> 00:11:43.000
a kdyby byla, život by byl šíleně nudný.

00:11:43.000 --> 00:11:46.000
Zázrak vaší mysli

00:11:46.000 --> 00:11:49.000
není to, že můžete vidět svět takový, jaký je.

00:11:50.000 --> 00:11:53.000
Je to možnost vidět svět takový, jaký není.

00:11:54.000 --> 00:11:56.000
Můžeme vzpomínat na minulost

00:11:56.000 --> 00:11:59.000
a můžeme přemýšlet o budoucnosti,

00:11:59.000 --> 00:12:01.000
můžeme si představovat, jaké by to bylo,

00:12:01.000 --> 00:12:04.000
být nějakou jinou osobou na nějakém jiném místě.

00:12:04.000 --> 00:12:06.000
A každý z nás to dělá trochu jinak,

00:12:06.000 --> 00:12:08.000
což je důvod, proč se můžeme všichni podívat na tu samou noční oblohu

00:12:08.000 --> 00:12:10.000
a vidět toto

00:12:10.000 --> 00:12:12.000
a také toto

00:12:12.000 --> 00:12:15.000
nebo toto.

00:12:15.000 --> 00:12:18.000
A ano, je to také důvod, proč občas něco děláme špatně.

NOTE Paragraph

00:12:19.000 --> 00:12:21.000
1 200 let před tím, než Descartes vyslovil své známé

00:12:21.000 --> 00:12:23.000
„Myslím, tedy jsem,“

00:12:23.000 --> 00:12:25.000
si tento chlapík, Sv. Augustin, sedl

00:12:25.000 --> 00:12:28.000
a napsal „Fallor ergo sum“ –

00:12:28.000 --> 00:12:32.000
„Chybuji, tedy jsem.“

00:12:32.000 --> 00:12:34.000
Augustin rozuměl naší

00:12:34.000 --> 00:12:36.000
schopnosti cokoli zpackat,

00:12:36.000 --> 00:12:38.000
že to není nějaká trapná porucha

00:12:38.000 --> 00:12:40.000
v systému lidstva,

00:12:40.000 --> 00:12:43.000
něco, co bychom mohli vymýtit nebo přecházet.

00:12:43.000 --> 00:12:46.000
Je to základ toho, co jsme zač.

00:12:46.000 --> 00:12:48.000
Protože, narozdíl od boha,

00:12:48.000 --> 00:12:51.000
ve skutečnosti nevíme, co se všude děje.

00:12:51.000 --> 00:12:54.000
A narozdíl od ostatních tvorů

00:12:54.000 --> 00:12:58.000
jsme posedlí touhou na to přijít.

00:12:58.000 --> 00:13:00.000
Pro mě je tato posedlost

00:13:00.000 --> 00:13:02.000
zdrojem a základem

00:13:02.000 --> 00:13:05.000
veškeré naší produktivity a kreativity.

NOTE Paragraph

00:13:05.000 --> 00:13:08.000
Loni jsem z různých důvodů

00:13:08.000 --> 00:13:10.000
poslouchala spoustu dílů veřejnoprávního

00:13:10.000 --> 00:13:12.000
rozhlasového pořadu Ten americký život.

00:13:12.000 --> 00:13:15.000
A jak tak poslouchám a poslouchám,

00:13:15.000 --> 00:13:18.000
v jednu chvíli začnu cítit,

00:13:18.000 --> 00:13:21.000
že ty všechny příběhy jsou o omylnosti.

00:13:22.000 --> 00:13:24.000
Moje první myšlenka byla:

00:13:24.000 --> 00:13:26.000
„Tak jsem se zcvokla“.

00:13:26.000 --> 00:13:28.000
Stala se ze mě zcvoklá omylnostní dáma.

00:13:28.000 --> 00:13:30.000
Vidím omyly prostě všude,“

00:13:30.000 --> 00:13:32.000
což se taky stalo.

00:13:32.000 --> 00:13:34.000
Ale o několik měsíců později

00:13:34.000 --> 00:13:36.000
jsem měla možnost mluvit s Irou Glassem, který pořad moderoval.

00:13:36.000 --> 00:13:38.000
Pověděla jsem mu to

00:13:38.000 --> 00:13:41.000
a on na to, že „Ne tak docela, vlastně to je pravda.

00:13:41.000 --> 00:13:43.000
Ve skutečnosti,“ řekl,

00:13:43.000 --> 00:13:45.000
„jsme jako tvůrci žertovali,

00:13:45.000 --> 00:13:47.000
že každý díl našeho pořadu

00:13:47.000 --> 00:13:50.000
měl stejné skryté téma.

00:13:50.000 --> 00:13:52.000
A tím skrytým tématem je:

00:13:52.000 --> 00:13:55.000
'Myslel jsem si, že se něco stane,

00:13:55.000 --> 00:13:58.000
a ono se stalo něco úplně jiného.'

00:13:58.000 --> 00:14:01.000
A co je hlavní,“ řekl Ira Glass, „potřebujeme to.

00:14:01.000 --> 00:14:03.000
Potřebujeme tyto chvíle

00:14:03.000 --> 00:14:05.000
překvapení, zvratů a omylnosti,

00:14:05.000 --> 00:14:07.000
aby tyto příběhy fungovaly.“

00:14:07.000 --> 00:14:09.000
A my všichni ostatní, členové publika

00:14:09.000 --> 00:14:12.000
jako posluchači či čtenáři,

00:14:12.000 --> 00:14:14.000
na to vždycky skočíme.

00:14:14.000 --> 00:14:17.000
Milujeme věci jako zamotané zápletky,

00:14:17.000 --> 00:14:20.000
falešné stopy a nečekané konce.

00:14:20.000 --> 00:14:23.000
Když přijde na naše historky,

00:14:23.000 --> 00:14:26.000
milujeme chybování.

NOTE Paragraph

00:14:26.000 --> 00:14:28.000
Ale, víte, naše historky jsou takové,

00:14:28.000 --> 00:14:31.000
protože jsou takové i naše životy.

00:14:31.000 --> 00:14:34.000
Myslíme si, že se stane tohleto,

00:14:34.000 --> 00:14:37.000
a ono se přitom stane něco jiného.

00:14:37.000 --> 00:14:39.000
George Bush si myslel, že vpadne do Iráku,

00:14:39.000 --> 00:14:41.000
najde hromadu zbraní hromadného ničení,

00:14:41.000 --> 00:14:44.000
osvobodí lid a přinese na Střední východ demokracii.

00:14:45.000 --> 00:14:47.000
A stalo se něco jiného.

00:14:48.000 --> 00:14:50.000
A Husní Mubárak

00:14:50.000 --> 00:14:52.000
si myslel, že bude egyptským diktátorem po zbytek svého života,

00:14:52.000 --> 00:14:54.000
dokud nebude příliš starý a nemocný

00:14:54.000 --> 00:14:57.000
a bude moci předat otěže moci svému synovi.

00:14:57.000 --> 00:15:00.000
A stalo se něco jiného.

00:15:01.000 --> 00:15:03.000
Možná jste si mysleli,

00:15:03.000 --> 00:15:05.000
že dospějete a vezmete si svého miláčka ze střední

00:15:05.000 --> 00:15:08.000
a pak se vrátíte do rodného města a vychováte spolu spoustu dětí.

00:15:09.000 --> 00:15:12.000
A stalo se něco jiného.

00:15:12.000 --> 00:15:14.000
A musím se přiznat,

00:15:14.000 --> 00:15:16.000
že jsem si myslela, že píšu neuvěřitelně nudnou knihu

00:15:16.000 --> 00:15:18.000
o předmětu, který všichni nesnáší,

00:15:18.000 --> 00:15:21.000
pro publikum, které se nikdy neobjeví.

00:15:21.000 --> 00:15:23.000
A stalo se něco jiného.

NOTE Paragraph

00:15:23.000 --> 00:15:25.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:15:25.000 --> 00:15:27.000
Chci tím říct, je to život.

00:15:27.000 --> 00:15:29.000
V dobrém i ve zlém

00:15:29.000 --> 00:15:32.000
vytváříme tyto neuvěřitelné příběhy

00:15:32.000 --> 00:15:34.000
o světě kolem nás,

00:15:34.000 --> 00:15:37.000
a pak se svět otočí a ohromí nás.

00:15:40.000 --> 00:15:43.000
Bez urážky, ale tato celá konference

00:15:43.000 --> 00:15:45.000
je neuvěřitelná památka

00:15:45.000 --> 00:15:47.000
naší schopnosti dělat věci špatně.

00:15:47.000 --> 00:15:49.000
Strávili jsme celý týden

00:15:49.000 --> 00:15:51.000
povídáním o inovaci a pokroku

00:15:51.000 --> 00:15:53.000
a zlepšeních,

00:15:53.000 --> 00:15:56.000
ale víte proč potřebujeme všechny ty inovace,

00:15:56.000 --> 00:15:58.000
pokroky a zlepšení?

00:15:58.000 --> 00:16:00.000
Protože polovina těch věcí,

00:16:00.000 --> 00:16:03.000
které byly šokující a světoborné –

00:16:03.000 --> 00:16:05.000
TED 1998 –

00:16:05.000 --> 00:16:07.000
ech.

00:16:07.000 --> 00:16:11.000
(Smích)

00:16:11.000 --> 00:16:13.000
Nebyly takové, jaké se zdály, že.

00:16:13.000 --> 00:16:15.000
(Smích)

00:16:15.000 --> 00:16:18.000
Kde je mé vznášedlo, Chrisi?

NOTE Paragraph

00:16:18.000 --> 00:16:22.000
(Smích)

NOTE Paragraph

00:16:22.000 --> 00:16:27.000
(Potlesk)

NOTE Paragraph

00:16:27.000 --> 00:16:30.000
A jsme u toho znovu.

00:16:30.000 --> 00:16:32.000
A takhle to funguje.

00:16:32.000 --> 00:16:34.000
Přicházíme s dalšími myšlenkami.

00:16:34.000 --> 00:16:37.000
Vyprávíme další příběhy.

00:16:37.000 --> 00:16:40.000
Pořádáme další konference.

00:16:40.000 --> 00:16:42.000
Téma této,

00:16:42.000 --> 00:16:44.000
jak jste všichni již slyšeli milionkrát,

00:16:44.000 --> 00:16:46.000
je znovunalezení zázraku.

00:16:46.000 --> 00:16:48.000
Podle mě,

00:16:48.000 --> 00:16:51.000
když chcete opravdu znovu objevit zázrak,

00:16:51.000 --> 00:16:53.000
musíte opustit

00:16:53.000 --> 00:16:59.000
ten malinký, děsivý kamrlík správnosti

00:16:59.000 --> 00:17:02.000
a podívat se na sebe navzájem,

00:17:02.000 --> 00:17:05.000
podívat se na rozlehlost

00:17:05.000 --> 00:17:08.000
a složitost a záhadnost

00:17:08.000 --> 00:17:11.000
vesmíru

00:17:11.000 --> 00:17:14.000
a být schopni říct:

00:17:14.000 --> 00:17:18.000
„Wow, já nevím.

00:17:18.000 --> 00:17:20.000
Možná se pletu.“

NOTE Paragraph

00:17:20.000 --> 00:17:22.000
Děkuji vám.

NOTE Paragraph

00:17:22.000 --> 00:17:25.000
(Potlesk)

NOTE Paragraph

00:17:25.000 --> 00:17:27.000
Díky!

NOTE Paragraph

00:17:27.000 --> 00:17:30.000
(Potlesk)