1
00:00:00,000 --> 00:00:03,000
Je rok 1995,

2
00:00:03,000 --> 00:00:05,000
jsem na vysoké

3
00:00:05,000 --> 00:00:08,000
a s kamarádkou vyrážíme na výlet

4
00:00:08,000 --> 00:00:10,000
z Providence na Rhode Islandu

5
00:00:10,000 --> 00:00:12,000
do Portlandu v Oregonu.

6
00:00:12,000 --> 00:00:15,000
Znáte to, byly jsme mladé a bez práce,

7
00:00:15,000 --> 00:00:17,000
takže jsme to vzaly po okreskách

8
00:00:17,000 --> 00:00:19,000
přes národní parky

9
00:00:19,000 --> 00:00:22,000
a chráněné lesy –

10
00:00:22,000 --> 00:00:25,000
v podstatě tou nejdelší možnou trasou.

11
00:00:26,000 --> 00:00:29,000
Někde uprostřed Jižní Dakoty

12
00:00:29,000 --> 00:00:32,000
jsem se natočila ke kamarádce

13
00:00:32,000 --> 00:00:34,000
a položila jí otázku,

14
00:00:34,000 --> 00:00:36,000
která mě trápila

15
00:00:36,000 --> 00:00:39,000
nějakých 3000 kilometrů.

16
00:00:40,000 --> 00:00:44,000
„Co to je za čínské znaky, které pořád vidím na kraji silnice?“

17
00:00:47,000 --> 00:00:51,000
Má kamarádka se na mě podívala jak na blba.

18
00:00:51,000 --> 00:00:53,000
Tady v první řadě sedí pán,

19
00:00:53,000 --> 00:00:56,000
který její pohled dokonale napodobil.

20
00:00:56,000 --> 00:00:59,000
(Smích)

21
00:00:59,000 --> 00:01:01,000
Tak to zopakuju: „Však víš,

22
00:01:01,000 --> 00:01:03,000
všechny ty značky které míjíme,

23
00:01:03,000 --> 00:01:06,000
co na sobě mají čínské znaky.“

24
00:01:07,000 --> 00:01:10,000
Ještě chvíli na mě zírá

25
00:01:10,000 --> 00:01:13,000
a pak jí to docvakne,

26
00:01:13,000 --> 00:01:15,000
protože si všimne toho, o čem mluvím.

27
00:01:15,000 --> 00:01:18,000
Mluvila jsem o tomhle.

28
00:01:18,000 --> 00:01:24,000
(Smích)

29
00:01:24,000 --> 00:01:28,000
Přesně tak, známý čínský znak pro piknikové prostranství.

30
00:01:28,000 --> 00:01:30,000
(Smích)

31
00:01:30,000 --> 00:01:34,000
Posledních pět let svého života jsem strávila

32
00:01:34,000 --> 00:01:36,000
přemýšlením o situacích

33
00:01:36,000 --> 00:01:39,000
jako byla tato –

34
00:01:39,000 --> 00:01:41,000
proč občas špatně pochopíme

35
00:01:41,000 --> 00:01:43,000
náznaky kolem nás,

36
00:01:43,000 --> 00:01:46,000
jak se chováme, když se to stane

37
00:01:46,000 --> 00:01:50,000
a co nám to všechno může říct o lidské přirozenosti.

38
00:01:50,000 --> 00:01:52,000
Jinými slovy, jak už řekl Chris,

39
00:01:52,000 --> 00:01:54,000
strávila jsem pět let

40
00:01:54,000 --> 00:01:57,000
přemýšlením o chybování.

41
00:01:57,000 --> 00:02:00,000
Může vám to připadat jako divná volba zaměstnání,

42
00:02:00,000 --> 00:02:03,000
ale má to vlastně obrovskou výhodu:

43
00:02:03,000 --> 00:02:05,000
žádná konkurence.

44
00:02:05,000 --> 00:02:07,000
(Smích)

45
00:02:07,000 --> 00:02:10,000
Ve skutečnosti většina z nás přemýšlí

46
00:02:10,000 --> 00:02:13,000
o tom, jak se chybování vyhnout

47
00:02:13,000 --> 00:02:15,000
nebo jak se aspoň vyhnout přemýšlení o možnosti,

48
00:02:15,000 --> 00:02:17,000
že jsme se mohli zmýlit my sami.

49
00:02:17,000 --> 00:02:19,000
Smýšlíme o tom dost abstraktně.

50
00:02:19,000 --> 00:02:21,000
Všichni víme, že každý v této místnosti dělá chyby.

51
00:02:22,000 --> 00:02:25,000
Lidský druh obecně není neomylný – to je v pořádku.

52
00:02:26,000 --> 00:02:29,000
Ale když přijde řeč přímo na mě,

53
00:02:29,000 --> 00:02:31,000
na přesvědčení, která mám,

54
00:02:31,000 --> 00:02:34,000
právě teď v současnosti,

55
00:02:34,000 --> 00:02:38,000
zčistajasna se toto abstraktní obeznámení s omylností

56
00:02:38,000 --> 00:02:41,000
někam vypaří –

57
00:02:41,000 --> 00:02:44,000
a najednou si nemůžu vybavit nic, v čem bych se mohla plést.

58
00:02:45,000 --> 00:02:48,000
Chci tím říct, žijeme v současnosti.

59
00:02:48,000 --> 00:02:51,000
V současnosti chodíme na schůzky;

60
00:02:51,000 --> 00:02:53,000
v současnosti bereme rodinu na dovolenou;

61
00:02:53,000 --> 00:02:57,000
v současnosti chodíme k volbám a volíme.

62
00:02:57,000 --> 00:03:00,000
Vlastně jsme skončili tak, že procházíme životem

63
00:03:00,000 --> 00:03:02,000
uvězněni v malé bublince,

64
00:03:02,000 --> 00:03:05,000
ve které se cítíme, že máme ve všem pravdu.

65
00:03:06,000 --> 00:03:08,000
Myslím si, že to je problém.

66
00:03:08,000 --> 00:03:11,000
Myslím si, že je to problém pro každého z nás jako jednotlivce

67
00:03:11,000 --> 00:03:14,000
v našich osobních životech i v zaměstnání,

68
00:03:14,000 --> 00:03:17,000
a myslím si, že je to pro nás problém i hromadně jako pro kulturu.

69
00:03:17,000 --> 00:03:19,000
Dnes tedy chci,

70
00:03:19,000 --> 00:03:22,000
ze všeho nejdříve, mluvit o tom, proč

71
00:03:22,000 --> 00:03:24,000
jsme se zarazili u toho pocitu, že máme pravdu.

72
00:03:24,000 --> 00:03:27,000
A pak o tom, proč to je takový problém.

73
00:03:27,000 --> 00:03:29,000
A nakonec vás budu chtít přesvědčit,

74
00:03:29,000 --> 00:03:31,000
že je možné

75
00:03:31,000 --> 00:03:33,000
se tohoto pocitu zbavit

76
00:03:33,000 --> 00:03:35,000
a že, když tak učiníte,

77
00:03:35,000 --> 00:03:37,000
je to ten největší

78
00:03:37,000 --> 00:03:40,000
morální, intelektuální i kreativní pokrok, který můžete učinit.

79
00:03:42,000 --> 00:03:44,000
Proč jsme se tedy zasekli

80
00:03:44,000 --> 00:03:46,000
u pocitu, že máme vždy pravdu?

81
00:03:46,000 --> 00:03:49,000
Jeden z důvodů má něco málo do činění s pocitem při chybování.

82
00:03:49,000 --> 00:03:51,000
Zeptala bych se vás tady dole na něco –

83
00:03:51,000 --> 00:03:55,000
nebo vlastně se zeptám vás, protože jste při ruce:

84
00:03:55,000 --> 00:03:58,000
Jaké to je – jaký pocit –

85
00:03:58,000 --> 00:04:01,000
jaké to je nemít pravdu?

86
00:04:01,000 --> 00:04:04,000
Příšerné. Palec dolů.

87
00:04:04,000 --> 00:04:06,000
Trapné. OK, skvěle, dobrá.

88
00:04:06,000 --> 00:04:08,000
Příšerné, palec dolů, trapné –

89
00:04:08,000 --> 00:04:11,000
díky, to jsou skvělé odpovědi,

90
00:04:11,000 --> 00:04:14,000
ale odpovídají na jinou otázku.

91
00:04:14,000 --> 00:04:16,000
Právě jste mi odpověděli na otázku:

92
00:04:16,000 --> 00:04:19,000
Jaké to je uvědomit si, že se mýlíte?

93
00:04:19,000 --> 00:04:23,000
(Smích)

94
00:04:23,000 --> 00:04:26,000
Můžete se tak i jinak cítit, když si uvědomíte svůj omyl, že?

95
00:04:26,000 --> 00:04:29,000
Chci říct, že to může být také zničující, může to pomoci pochopit,

96
00:04:29,000 --> 00:04:31,000
může to být i celkem vtipné,

97
00:04:31,000 --> 00:04:34,000
jako třeba moje hloupá příhoda s čínskými znaky.

98
00:04:34,000 --> 00:04:37,000
Ale při omylu samotném

99
00:04:37,000 --> 00:04:39,000
se necítíte nijak.

100
00:04:39,000 --> 00:04:42,000
Ukážu to na příkladu.

101
00:04:42,000 --> 00:04:44,000
Pamatujete si animáky od Loony Tunes,

102
00:04:44,000 --> 00:04:46,000
kde je ten nebohý kojot, který se

103
00:04:46,000 --> 00:04:48,000
vždycky snaží – a nikdy se mu to nepodaří – chytit toho rychlého ptáka?

104
00:04:48,000 --> 00:04:51,000
Skoro v každém dílu této kreslené grotesky

105
00:04:51,000 --> 00:04:53,000
je moment, kde kojot honí běžícího ptáka,

106
00:04:53,000 --> 00:04:55,000
který nakonec skočí z útesu –

107
00:04:55,000 --> 00:04:58,000
je mu to fuk, je to pták, umí létat.

108
00:04:58,000 --> 00:05:02,000
Pointa je, že kojot přeběhne přes kraj za ním.

109
00:05:02,000 --> 00:05:04,000
A co je zábavné –

110
00:05:04,000 --> 00:05:06,000
přinejmenším když je vám šest let –

111
00:05:06,000 --> 00:05:08,000
je to, že kojotovi to je také fuk.

112
00:05:08,000 --> 00:05:10,000
Prostě utíká –

113
00:05:10,000 --> 00:05:12,000
až do chvíle, kdy se koukne dolů

114
00:05:12,000 --> 00:05:15,000
a zjistí, že je ve vzduchu.

115
00:05:15,000 --> 00:05:18,000
Až pak spadne.

116
00:05:19,000 --> 00:05:21,000
Když se v něčem mýlíme –

117
00:05:21,000 --> 00:05:24,000
ne když si to uvědomíme, ale předtím –

118
00:05:24,000 --> 00:05:27,000
jsme jako ten kojot,

119
00:05:27,000 --> 00:05:30,000
poté, co přeběhne přes útes, a před tím, než se podívá dolů.

120
00:05:31,000 --> 00:05:34,000
Víte, už se vlastně mýlíme,

121
00:05:34,000 --> 00:05:36,000
už vlastně máme problém,

122
00:05:36,000 --> 00:05:39,000
ale stále se přitom cítíme pevní v kramflecích.

123
00:05:40,000 --> 00:05:43,000
Takže bych vlastně měla opravit to, co jsem řekla před chvílí.

124
00:05:43,000 --> 00:05:46,000
Přeci jen něco cítíme, když se mýlíme;

125
00:05:46,000 --> 00:05:49,000
cítíme, že máme pravdu.

126
00:05:49,000 --> 00:05:52,000
(Smích)

127
00:05:52,000 --> 00:05:55,000
To je tedy jeden důvod, ten nosný,

128
00:05:55,000 --> 00:05:57,000
proč se vždycky zasekneme v pocitu neomylnosti.

129
00:05:57,000 --> 00:05:59,000
Nazývám to chybovou slepotou.

130
00:05:59,000 --> 00:06:01,000
Většinou

131
00:06:01,000 --> 00:06:04,000
nemáme žádné vnitřní náznaky,

132
00:06:04,000 --> 00:06:06,000
které by nás upozornily, že se v něčem mýlíme,

133
00:06:06,000 --> 00:06:09,000
dokud není příliš pozdě.

134
00:06:09,000 --> 00:06:12,000
Je tu ovšem i druhý důvod, proč se také zasekáváme v tomto pocitu –

135
00:06:12,000 --> 00:06:14,000
a to důvod kulturní.

136
00:06:15,000 --> 00:06:18,000
Vraťte se v mysli zpátky na základní školu.

137
00:06:18,000 --> 00:06:20,000
Sedíte ve třídě

138
00:06:20,000 --> 00:06:23,000
a vaše učitelka rozdává opravené testy,

139
00:06:23,000 --> 00:06:25,000
přičemž jeden z nich vypadá takto.

140
00:06:25,000 --> 00:06:27,000
není můj, jen tak mimochodem.

141
00:06:27,000 --> 00:06:29,000
(Smích)

142
00:06:29,000 --> 00:06:32,000
Takže jste na základce

143
00:06:32,000 --> 00:06:34,000
a víte úplně přesně, co si myslet

144
00:06:34,000 --> 00:06:37,000
o dítěti, které dostalo tuto práci.

145
00:06:37,000 --> 00:06:40,000
Je to hloupé dítko, potížista,

146
00:06:40,000 --> 00:06:43,000
ten, co nikdy nedělá domácí úkol.

147
00:06:43,000 --> 00:06:46,000
Takže zhruba ve věku devíti let

148
00:06:46,000 --> 00:06:48,000
jste se už naučili, že zaprvé

149
00:06:48,000 --> 00:06:50,000
lidi, kteří dělají chyby,

150
00:06:50,000 --> 00:06:53,000
jsou líní, nezodpovědní zabedněnci –

151
00:06:53,000 --> 00:06:55,000
a zadruhé

152
00:06:55,000 --> 00:06:57,000
že způsob jak uspět v životě

153
00:06:57,000 --> 00:07:00,000
je nikdy nedělat chyby.

154
00:07:01,000 --> 00:07:05,000
Tyto hrubé omyly se učíme až moc dobře.

155
00:07:06,000 --> 00:07:08,000
A spousta z nás –

156
00:07:08,000 --> 00:07:12,000
a hádám, že spousta z nás zejména v této místnosti –

157
00:07:12,000 --> 00:07:14,000
se s nimi vypořádává prostě tím, že se

158
00:07:14,000 --> 00:07:16,000
stanou výbornými jedničkáři,

159
00:07:16,000 --> 00:07:19,000
puntičkáři a nesmírně ambiciózními lidmi.

160
00:07:19,000 --> 00:07:21,000
Je to tak,

161
00:07:21,000 --> 00:07:25,000
pane finanční řediteli, astrofyziku a ultra-maratonče?

162
00:07:25,000 --> 00:07:32,000
(Smích)

163
00:07:32,000 --> 00:07:36,000
Všichni jste finančníci, astrofyzici a ultra-maratonci, jak to tak vypadá.

164
00:07:36,000 --> 00:07:38,000
Dobře, to je v pořádku.

165
00:07:38,000 --> 00:07:41,000
Kromě toho, že nás děsí

166
00:07:41,000 --> 00:07:43,000
možnost, že bychom něco mohli udělat špatně.

167
00:07:43,000 --> 00:07:46,000
Protože podle tohoto, to,

168
00:07:46,000 --> 00:07:48,000
že něco občas uděláme špatně,

169
00:07:48,000 --> 00:07:51,000
znamená, že je špatně i něco s námi.

170
00:07:51,000 --> 00:07:53,000
Proto prostě trváme na tom, že máme pravdu,

171
00:07:53,000 --> 00:07:55,000
protože se pak cítíme chytří a zodpovědní

172
00:07:55,000 --> 00:07:58,000
a perfektní a jistí.

173
00:07:59,000 --> 00:08:01,000
Povím vám jeden příběh.

174
00:08:01,000 --> 00:08:03,000
Před pár lety

175
00:08:03,000 --> 00:08:06,000
přišla jedna žena na operaci do zdravotnického centra Beth Israel Deaconess.

176
00:08:06,000 --> 00:08:08,000
Beth Israel je v Bostonu.

177
00:08:08,000 --> 00:08:10,000
Je to fakultní nemocnice Harvardu –

178
00:08:10,000 --> 00:08:12,000
jedna z nejlepších nemocnic v zemi.

179
00:08:12,000 --> 00:08:15,000
Takže tato žena přišla a hned ji vzali na operační sál.

180
00:08:15,000 --> 00:08:17,000
Dostala anestetika, chirurg odvedl svou práci –

181
00:08:17,000 --> 00:08:20,000
zašil ji, poslal ji na pooperační oddělení.

182
00:08:20,000 --> 00:08:23,000
Všechno se zdálo být v pořádku.

183
00:08:23,000 --> 00:08:26,000
A pak se probrala, podívala se na sebe

184
00:08:26,000 --> 00:08:30,000
a řekla: „Proč mám obvázanou tu druhou stranu těla?“

185
00:08:30,000 --> 00:08:33,000
Inu, druhá strana těla byla obvázaná proto,

186
00:08:33,000 --> 00:08:35,000
že chirurg provedl hlavní operaci

187
00:08:35,000 --> 00:08:38,000
na její levé noze místo na noze pravé.

188
00:08:39,000 --> 00:08:42,000
Když pak vicepresident pro kvalitu zdravotnické péče v Beth Israel

189
00:08:42,000 --> 00:08:45,000
o této nehodě mluvil,

190
00:08:45,000 --> 00:08:48,000
řekl něco velice zajímavého.

191
00:08:48,000 --> 00:08:51,000
Řekl: „Z nějakého důvodu

192
00:08:51,000 --> 00:08:53,000
měl chirurg prostě pocit,

193
00:08:53,000 --> 00:08:55,000
že je na správné straně pacientky.“

194
00:08:55,000 --> 00:08:58,000
(Smích)

195
00:09:00,000 --> 00:09:02,000
Pointa tohoto příběhu

196
00:09:02,000 --> 00:09:05,000
je ta, že přes-přílišná důvěra v pocity

197
00:09:05,000 --> 00:09:08,000
toho, že jsme na správné straně čehokoli,

198
00:09:08,000 --> 00:09:11,000
může být velmi nebezpečná.

199
00:09:11,000 --> 00:09:14,000
Vnitřní pocit správnosti,

200
00:09:14,000 --> 00:09:16,000
který tak často všichni zažíváme,

201
00:09:16,000 --> 00:09:18,000
není věrohodným obrazem

202
00:09:18,000 --> 00:09:21,000
toho, co se ve skutečnosti děje ve světě tam venku.

203
00:09:21,000 --> 00:09:23,000
A když se takto chováme,

204
00:09:23,000 --> 00:09:27,000
když přestaneme zvažovat možnost toho, že bychom se mohli mýlit,

205
00:09:27,000 --> 00:09:29,000
no… pak skončíme tak,

206
00:09:29,000 --> 00:09:33,000
že napumpujeme 7,5 milionu hektolitrů ropy do Mexického zálivu

207
00:09:33,000 --> 00:09:36,000
nebo že potopíme ke dnu. globální ekonomiku.

208
00:09:37,000 --> 00:09:40,000
Je to obrovský praktický problém.

209
00:09:40,000 --> 00:09:43,000
Ale je to také velký sociální problém.

210
00:09:43,000 --> 00:09:47,000
Přemýšlejte chvíli o tom, co to znamená cítit se neomylně.

211
00:09:47,000 --> 00:09:49,000
Znamená to, že si myslíte že vaše přesvědčení

212
00:09:49,000 --> 00:09:52,000
perfektně odráží realitu.

213
00:09:52,000 --> 00:09:54,000
Když máte ten pocit,

214
00:09:54,000 --> 00:09:56,000
objeví se jeden problém k vyřešení

215
00:09:56,000 --> 00:09:58,000
a to: jak hodláte vysvětlit

216
00:09:58,000 --> 00:10:01,000
všechny ty lidi, kteří s vámi nesouhlasí?

217
00:10:01,000 --> 00:10:04,000
Ukazuje se, že většina z nás tyto lidi vysvětluje stejně,

218
00:10:04,000 --> 00:10:07,000
že se uchýlí k řadě velmi nešťastných předpokladů.

219
00:10:08,000 --> 00:10:11,000
První věc, kterou obvykle děláme, když s námi někdo nesouhlasí,

220
00:10:11,000 --> 00:10:14,000
je to, že předpokládáme, že o tom nic neví.

221
00:10:14,000 --> 00:10:16,000
Že nemají přístup ke stejným informacím, jaké máme my,

222
00:10:16,000 --> 00:10:19,000
a že když jim tyto informace velkoryse poskytneme,

223
00:10:19,000 --> 00:10:22,000
že je to osvítí a že se přidají na naši stranu.

224
00:10:22,000 --> 00:10:25,000
Když to nefunguje,

225
00:10:25,000 --> 00:10:27,000
když vyjde najevo, že tito lidé mají stejná fakta jako my,

226
00:10:27,000 --> 00:10:29,000
a přesto s námi nesouhlasí,

227
00:10:29,000 --> 00:10:31,000
přejdeme k druhé domněnce:

228
00:10:31,000 --> 00:10:33,000
že to jsou idioti.

229
00:10:33,000 --> 00:10:35,000
(Smích)

230
00:10:35,000 --> 00:10:37,000
Mají sice všechny kousky skládačky,

231
00:10:37,000 --> 00:10:40,000
ale jsou tak pitomí, že je nedokážou složit dohromady.

232
00:10:40,000 --> 00:10:42,000
A když toto nefunguje,

233
00:10:42,000 --> 00:10:45,000
když se ukáže, že tito lidé, kteří s námi nesouhlasí,

234
00:10:45,000 --> 00:10:47,000
mají stejná fakta jako my

235
00:10:47,000 --> 00:10:50,000
a že jsou docela chytří,

236
00:10:50,000 --> 00:10:53,000
uchýlíme se ke třetímu předpokladu:

237
00:10:53,000 --> 00:10:56,000
znají pravdu,

238
00:10:56,000 --> 00:10:58,000
ale záměrně ji překrucují

239
00:10:58,000 --> 00:11:01,000
ke svým vlastním zlovolným záměrům.

240
00:11:02,000 --> 00:11:04,000
Tohle je prostě příšerné.

241
00:11:04,000 --> 00:11:07,000
přesvědčení o naší vlastní neomylností

242
00:11:07,000 --> 00:11:09,000
nám brání předcházet chybám,

243
00:11:09,000 --> 00:11:11,000
když je to nezbytně potřeba,

244
00:11:11,000 --> 00:11:14,000
a vede nás ke strašnému zacházení s ostatními.

245
00:11:15,000 --> 00:11:17,000
Ale pro mě je naprosto nepochopitelné

246
00:11:17,000 --> 00:11:20,000
a nejsmutnější to,

247
00:11:20,000 --> 00:11:24,000
že to úplně nechápe celý smysl lidského bytí.

248
00:11:24,000 --> 00:11:26,000
Je to jako kdybychom si představovali

249
00:11:26,000 --> 00:11:29,000
své mysli jako dokonale průzračná okna,

250
00:11:29,000 --> 00:11:31,000
skrze která bychom mohli zírat

251
00:11:31,000 --> 00:11:34,000
a popisovat svět tak jak se před námi rozkládá.

252
00:11:34,000 --> 00:11:36,000
A my bychom chtěli, aby se kdokoli jiný díval ven stejným oknem

253
00:11:36,000 --> 00:11:38,000
a viděl přesně ty samé věci.

254
00:11:38,000 --> 00:11:40,000
To však není pravda,

255
00:11:40,000 --> 00:11:43,000
a kdyby byla, život by byl šíleně nudný.

256
00:11:43,000 --> 00:11:46,000
Zázrak vaší mysli

257
00:11:46,000 --> 00:11:49,000
není to, že můžete vidět svět takový, jaký je.

258
00:11:50,000 --> 00:11:53,000
Je to možnost vidět svět takový, jaký není.

259
00:11:54,000 --> 00:11:56,000
Můžeme vzpomínat na minulost

260
00:11:56,000 --> 00:11:59,000
a můžeme přemýšlet o budoucnosti,

261
00:11:59,000 --> 00:12:01,000
můžeme si představovat, jaké by to bylo,

262
00:12:01,000 --> 00:12:04,000
být nějakou jinou osobou na nějakém jiném místě.

263
00:12:04,000 --> 00:12:06,000
A každý z nás to dělá trochu jinak,

264
00:12:06,000 --> 00:12:08,000
což je důvod, proč se můžeme všichni podívat na tu samou noční oblohu

265
00:12:08,000 --> 00:12:10,000
a vidět toto

266
00:12:10,000 --> 00:12:12,000
a také toto

267
00:12:12,000 --> 00:12:15,000
nebo toto.

268
00:12:15,000 --> 00:12:18,000
A ano, je to také důvod, proč občas něco děláme špatně.

269
00:12:19,000 --> 00:12:21,000
1 200 let před tím, než Descartes vyslovil své známé

270
00:12:21,000 --> 00:12:23,000
„Myslím, tedy jsem,“

271
00:12:23,000 --> 00:12:25,000
si tento chlapík, Sv. Augustin, sedl

272
00:12:25,000 --> 00:12:28,000
a napsal „Fallor ergo sum“ –

273
00:12:28,000 --> 00:12:32,000
„Chybuji, tedy jsem.“

274
00:12:32,000 --> 00:12:34,000
Augustin rozuměl naší

275
00:12:34,000 --> 00:12:36,000
schopnosti cokoli zpackat,

276
00:12:36,000 --> 00:12:38,000
že to není nějaká trapná porucha

277
00:12:38,000 --> 00:12:40,000
v systému lidstva,

278
00:12:40,000 --> 00:12:43,000
něco, co bychom mohli vymýtit nebo přecházet.

279
00:12:43,000 --> 00:12:46,000
Je to základ toho, co jsme zač.

280
00:12:46,000 --> 00:12:48,000
Protože, narozdíl od boha,

281
00:12:48,000 --> 00:12:51,000
ve skutečnosti nevíme, co se všude děje.

282
00:12:51,000 --> 00:12:54,000
A narozdíl od ostatních tvorů

283
00:12:54,000 --> 00:12:58,000
jsme posedlí touhou na to přijít.

284
00:12:58,000 --> 00:13:00,000
Pro mě je tato posedlost

285
00:13:00,000 --> 00:13:02,000
zdrojem a základem

286
00:13:02,000 --> 00:13:05,000
veškeré naší produktivity a kreativity.

287
00:13:05,000 --> 00:13:08,000
Loni jsem z různých důvodů

288
00:13:08,000 --> 00:13:10,000
poslouchala spoustu dílů veřejnoprávního

289
00:13:10,000 --> 00:13:12,000
rozhlasového pořadu Ten americký život.

290
00:13:12,000 --> 00:13:15,000
A jak tak poslouchám a poslouchám,

291
00:13:15,000 --> 00:13:18,000
v jednu chvíli začnu cítit,

292
00:13:18,000 --> 00:13:21,000
že ty všechny příběhy jsou o omylnosti.

293
00:13:22,000 --> 00:13:24,000
Moje první myšlenka byla:

294
00:13:24,000 --> 00:13:26,000
„Tak jsem se zcvokla“.

295
00:13:26,000 --> 00:13:28,000
Stala se ze mě zcvoklá omylnostní dáma.

296
00:13:28,000 --> 00:13:30,000
Vidím omyly prostě všude,“

297
00:13:30,000 --> 00:13:32,000
což se taky stalo.

298
00:13:32,000 --> 00:13:34,000
Ale o několik měsíců později

299
00:13:34,000 --> 00:13:36,000
jsem měla možnost mluvit s Irou Glassem, který pořad moderoval.

300
00:13:36,000 --> 00:13:38,000
Pověděla jsem mu to

301
00:13:38,000 --> 00:13:41,000
a on na to, že „Ne tak docela, vlastně to je pravda.

302
00:13:41,000 --> 00:13:43,000
Ve skutečnosti,“ řekl,

303
00:13:43,000 --> 00:13:45,000
„jsme jako tvůrci žertovali,

304
00:13:45,000 --> 00:13:47,000
že každý díl našeho pořadu

305
00:13:47,000 --> 00:13:50,000
měl stejné skryté téma.

306
00:13:50,000 --> 00:13:52,000
A tím skrytým tématem je:

307
00:13:52,000 --> 00:13:55,000
'Myslel jsem si, že se něco stane,

308
00:13:55,000 --> 00:13:58,000
a ono se stalo něco úplně jiného.'

309
00:13:58,000 --> 00:14:01,000
A co je hlavní,“ řekl Ira Glass, „potřebujeme to.

310
00:14:01,000 --> 00:14:03,000
Potřebujeme tyto chvíle

311
00:14:03,000 --> 00:14:05,000
překvapení, zvratů a omylnosti,

312
00:14:05,000 --> 00:14:07,000
aby tyto příběhy fungovaly.“

313
00:14:07,000 --> 00:14:09,000
A my všichni ostatní, členové publika

314
00:14:09,000 --> 00:14:12,000
jako posluchači či čtenáři,

315
00:14:12,000 --> 00:14:14,000
na to vždycky skočíme.

316
00:14:14,000 --> 00:14:17,000
Milujeme věci jako zamotané zápletky,

317
00:14:17,000 --> 00:14:20,000
falešné stopy a nečekané konce.

318
00:14:20,000 --> 00:14:23,000
Když přijde na naše historky,

319
00:14:23,000 --> 00:14:26,000
milujeme chybování.

320
00:14:26,000 --> 00:14:28,000
Ale, víte, naše historky jsou takové,

321
00:14:28,000 --> 00:14:31,000
protože jsou takové i naše životy.

322
00:14:31,000 --> 00:14:34,000
Myslíme si, že se stane tohleto,

323
00:14:34,000 --> 00:14:37,000
a ono se přitom stane něco jiného.

324
00:14:37,000 --> 00:14:39,000
George Bush si myslel, že vpadne do Iráku,

325
00:14:39,000 --> 00:14:41,000
najde hromadu zbraní hromadného ničení,

326
00:14:41,000 --> 00:14:44,000
osvobodí lid a přinese na Střední východ demokracii.

327
00:14:45,000 --> 00:14:47,000
A stalo se něco jiného.

328
00:14:48,000 --> 00:14:50,000
A Husní Mubárak

329
00:14:50,000 --> 00:14:52,000
si myslel, že bude egyptským diktátorem po zbytek svého života,

330
00:14:52,000 --> 00:14:54,000
dokud nebude příliš starý a nemocný

331
00:14:54,000 --> 00:14:57,000
a bude moci předat otěže moci svému synovi.

332
00:14:57,000 --> 00:15:00,000
A stalo se něco jiného.

333
00:15:01,000 --> 00:15:03,000
Možná jste si mysleli,

334
00:15:03,000 --> 00:15:05,000
že dospějete a vezmete si svého miláčka ze střední

335
00:15:05,000 --> 00:15:08,000
a pak se vrátíte do rodného města a vychováte spolu spoustu dětí.

336
00:15:09,000 --> 00:15:12,000
A stalo se něco jiného.

337
00:15:12,000 --> 00:15:14,000
A musím se přiznat,

338
00:15:14,000 --> 00:15:16,000
že jsem si myslela, že píšu neuvěřitelně nudnou knihu

339
00:15:16,000 --> 00:15:18,000
o předmětu, který všichni nesnáší,

340
00:15:18,000 --> 00:15:21,000
pro publikum, které se nikdy neobjeví.

341
00:15:21,000 --> 00:15:23,000
A stalo se něco jiného.

342
00:15:23,000 --> 00:15:25,000
(Smích)

343
00:15:25,000 --> 00:15:27,000
Chci tím říct, je to život.

344
00:15:27,000 --> 00:15:29,000
V dobrém i ve zlém

345
00:15:29,000 --> 00:15:32,000
vytváříme tyto neuvěřitelné příběhy

346
00:15:32,000 --> 00:15:34,000
o světě kolem nás,

347
00:15:34,000 --> 00:15:37,000
a pak se svět otočí a ohromí nás.

348
00:15:40,000 --> 00:15:43,000
Bez urážky, ale tato celá konference

349
00:15:43,000 --> 00:15:45,000
je neuvěřitelná památka

350
00:15:45,000 --> 00:15:47,000
naší schopnosti dělat věci špatně.

351
00:15:47,000 --> 00:15:49,000
Strávili jsme celý týden

352
00:15:49,000 --> 00:15:51,000
povídáním o inovaci a pokroku

353
00:15:51,000 --> 00:15:53,000
a zlepšeních,

354
00:15:53,000 --> 00:15:56,000
ale víte proč potřebujeme všechny ty inovace,

355
00:15:56,000 --> 00:15:58,000
pokroky a zlepšení?

356
00:15:58,000 --> 00:16:00,000
Protože polovina těch věcí,

357
00:16:00,000 --> 00:16:03,000
které byly šokující a světoborné –

358
00:16:03,000 --> 00:16:05,000
TED 1998 –

359
00:16:05,000 --> 00:16:07,000
ech.

360
00:16:07,000 --> 00:16:11,000
(Smích)

361
00:16:11,000 --> 00:16:13,000
Nebyly takové, jaké se zdály, že.

362
00:16:13,000 --> 00:16:15,000
(Smích)

363
00:16:15,000 --> 00:16:18,000
Kde je mé vznášedlo, Chrisi?

364
00:16:18,000 --> 00:16:22,000
(Smích)

365
00:16:22,000 --> 00:16:27,000
(Potlesk)

366
00:16:27,000 --> 00:16:30,000
A jsme u toho znovu.

367
00:16:30,000 --> 00:16:32,000
A takhle to funguje.

368
00:16:32,000 --> 00:16:34,000
Přicházíme s dalšími myšlenkami.

369
00:16:34,000 --> 00:16:37,000
Vyprávíme další příběhy.

370
00:16:37,000 --> 00:16:40,000
Pořádáme další konference.

371
00:16:40,000 --> 00:16:42,000
Téma této,

372
00:16:42,000 --> 00:16:44,000
jak jste všichni již slyšeli milionkrát,

373
00:16:44,000 --> 00:16:46,000
je znovunalezení zázraku.

374
00:16:46,000 --> 00:16:48,000
Podle mě,

375
00:16:48,000 --> 00:16:51,000
když chcete opravdu znovu objevit zázrak,

376
00:16:51,000 --> 00:16:53,000
musíte opustit

377
00:16:53,000 --> 00:16:59,000
ten malinký, děsivý kamrlík správnosti

378
00:16:59,000 --> 00:17:02,000
a podívat se na sebe navzájem,

379
00:17:02,000 --> 00:17:05,000
podívat se na rozlehlost

380
00:17:05,000 --> 00:17:08,000
a složitost a záhadnost

381
00:17:08,000 --> 00:17:11,000
vesmíru

382
00:17:11,000 --> 00:17:14,000
a být schopni říct:

383
00:17:14,000 --> 00:17:18,000
„Wow, já nevím.

384
00:17:18,000 --> 00:17:20,000
Možná se pletu.“

385
00:17:20,000 --> 00:17:22,000
Děkuji vám.

386
00:17:22,000 --> 00:17:25,000
(Potlesk)

387
00:17:25,000 --> 00:17:27,000
Díky!

388
00:17:27,000 --> 00:17:30,000
(Potlesk)