1
00:00:06,403 --> 00:00:08,115
Nacházíme se ve čtvrtém patře 
Muzea moderního umění,

2
00:00:08,115 --> 00:00:11,510
díváme se na malbu Pabla Picassa 
z roku 1909, z léta roku 1909

3
00:00:11,510 --> 00:00:18,205
nazvanou Horta de Ebro. Je to jeden z Picassových
zlomových raných kubistických obrazů.

4
00:00:18,205 --> 00:00:21,337
Již teď vypadá velmi kubisticky.

5
00:00:21,337 --> 00:00:25,774
Myslím tím, že už teď vypadá
jako radikální odklon od Cézanna,

6
00:00:25,774 --> 00:00:28,512
ale tohle je dva roky po Avignonských slečnách,

7
00:00:28,512 --> 00:00:31,651
takže už vykročil tím směrem. Ano.

8
00:00:31,651 --> 00:00:36,078
Toto je jedna z maleb, které až 
ztělesňuje název hnutí. Kubismus,

9
00:00:36,078 --> 00:00:39,983
protože to opravdu vypadá jako malé kostky.
Jsou tu historické posloupnosti,

10
00:00:39,983 --> 00:00:44,245
po té, co namaloval Avignonské slečny, 
tak Braque začíná opravdu zkoumat

11
00:00:44,245 --> 00:00:48,415
dílo Cézanna. Picassova odezva 
následovala Braqua.

12
00:00:48,415 --> 00:00:52,246
A ocitá se na jihu Španělska

13
00:00:52,246 --> 00:00:56,012
ve velmi vyprahlém prostředí
a opravdu může nasát tu atmosféru.

14
00:00:56,012 --> 00:01:00,153
Díváme se na jezírko v kopci, je tam trocha vody,

15
00:01:00,153 --> 00:01:04,261
nasbíraná dole, na dně, ano a vlastně 
tam dokonce můžeme vidět odraz na hladině.

16
00:01:04,261 --> 00:01:07,718
Samozřejmě, co většina lidí na tomto
obraze shledává zajímavé, je jeho

17
00:01:07,718 --> 00:01:12,219
snaha táhnout a tlačit perspektivu.

18
00:01:12,219 --> 00:01:16,656
Takže se někdy díváme na vršek věcí, na strany

19
00:01:16,656 --> 00:01:19,814
věcí, ze spodu a shora, jakobychom

20
00:01:19,814 --> 00:01:23,652
pohybovali a posouvali náš pohled do strany. Ano, takže

21
00:01:23,652 --> 00:01:28,188
objekty se stanou plastickými, poddajnými,

22
00:01:28,188 --> 00:01:31,823
jsou tvarovány našim pohybem
skrz prostor a skrz čas. Ale jsou

23
00:01:31,823 --> 00:01:35,653
také všechny spojeny mezi sebou. To, že Picasso

24
00:01:35,653 --> 00:01:40,116
a Cézanne před ním také začali proplétat

25
00:01:40,116 --> 00:01:43,815
tyto různé roviny podle barvy, takže něco

26
00:01:43,815 --> 00:01:47,402
co je hnědé se mění v něco jiného,
co je hnědé, jako je tam

27
00:01:47,402 --> 00:01:51,584
jiný tvar, kterým je vršek domu,
který se pohne na stranu

28
00:01:51,584 --> 00:01:55,649
toho domu. Takže je tam opravdu jakási ztráta

29
00:01:55,649 --> 00:01:59,316
oddělení různých forem v prostoru.
Stávají se

30
00:01:59,316 --> 00:02:03,452
syntetickou jednotou a on vlastně usiluje o
něco jiného, což, já myslím, tomu dále odolává.

31
00:02:03,452 --> 00:02:07,565
Když se podíváte na stíny a odrazy, téměř 
se stávají objekty a prostorem

32
00:02:07,565 --> 00:02:11,154
samy o sobě, spíše než pouze jakýsi druh 
optického jevu. Co tím myslíš?

33
00:02:11,154 --> 00:02:14,865
Když se podíváš, například, na některé
z dveřních otvorů uprostřed plátna,

34
00:02:14,865 --> 00:02:18,885
můžeš vidět, že jsou tam stíny, odrazy které 
vrhají a že je to v některých směrech téměř tak

35
00:02:18,885 --> 00:02:23,122
pevné, jako ty samotné objekty, které mají za cíl vytvářet

36
00:02:23,122 --> 00:02:26,525
tyto optické jevy, mám pravdu?
Takže je to téměř vyrovnávání

37
00:02:26,525 --> 00:02:31,088
objektu a vizuálna. A povrchu? Více než povrchu,

38
00:02:31,088 --> 00:02:34,824
objekut a pocitu vizuálního jevu,

39
00:02:34,824 --> 00:02:38,821
něco, co je čistým pohledem 
a nehmatatelné, se stane

40
00:02:38,821 --> 00:02:42,590
na plátně budovou. Možná je to způsob, 
kterým začínáme vidět Avignonské slečny,

41
00:02:42,590 --> 00:02:46,659
jsou to ty pevné mezery mezi 
jednotlivými postavami.

42
00:02:46,659 --> 00:02:51,195
Ano, přesně, tak. OK. Další věc, která mi přišla 
tak srandovní, jako když jsi řekl, že toto je vesnice,

43
00:02:51,195 --> 00:02:54,533
bylo, že jsem si představila sluneční světlo v krajině

44
00:02:54,533 --> 00:02:58,751
a tady, podle mě, vůbec není tento dojem.
Ne, není, máš pravdu.

45
00:02:58,751 --> 00:03:02,493
Je to srandovní, že tu bylo světlo. Myslím, 
světlo je jasně ta záležitost, která tu buduje

46
00:03:02,493 --> 00:03:06,264
formu, máš tu stín, máš tu světelné 
plochy, že? Ale vlastně

47
00:03:06,264 --> 00:03:10,077
tady není jasný směr světla.
A taky to má co dělat

48
00:03:10,077 --> 00:03:14,243
se subjektivním zážitkem jedné strany, jak se jeden
pohybuje skrz. Ten způsob, jakým je vrháno světlo,

49
00:03:14,243 --> 00:03:17,908
či jakým je vrhán stín a pak, 
co je vlastně z přírody? Ano

50
00:03:17,908 --> 00:03:22,075
a další věc, která na mě působí je ten způsob,
kterým jsi na příklad mluvil

51
00:03:22,075 --> 00:03:26,500
o těch dveřích. Ten uprostřed 
opravdu vypadá jako

52
00:03:26,500 --> 00:03:29,962
vstup do někam. Ale vlevo od

53
00:03:29,962 --> 00:03:33,595
něj je tam něco jiného, co vypadá j
ako dveře, co rovněž

54
00:03:33,595 --> 00:03:37,798
vrhá stín, ale je to tah štětcem

55
00:03:37,798 --> 00:03:41,666
a téměř to vypadá jako pozitivní forma v 
popředí budovy.

56
00:03:41,666 --> 00:03:45,503
A nyní je to rovněž stopa štětce.
Správně. Takže to je

57
00:03:45,503 --> 00:03:49,867
neustálé narušení způsobu, kterým je forma

58
00:03:49,867 --> 00:03:53,534
tvořena. Takže tu nejde pouze o umělecké vyjádření 
formy, není to pouze pozorování formy, je to

59
00:03:53,534 --> 00:03:57,210
vlastně také druh tohoto vtipně
vybočujícího procesu

60
00:03:57,210 --> 00:04:02,035
vyjádření formy. Je to velmi uvědomělé, 
velmi moderním

61
00:04:02,035 --> 00:04:03,553
způsobem.
To určitě je.


62
00:04:03,553 --> 00:04:08,263
(hudba)