0:00:06.403,0:00:08.115
Nacházíme se ve čtvrtém patře [br]Muzea moderního umění,

0:00:08.115,0:00:11.510
díváme se na malbu Pabla Picassa [br]z roku 1909, z léta roku 1909

0:00:11.510,0:00:18.205
nazvanou Horta de Ebro. Je to jeden z Picassových[br]zlomových raných kubistických obrazů.

0:00:18.205,0:00:21.337
Již teď vypadá velmi kubisticky.

0:00:21.337,0:00:25.774
Myslím tím, že už teď vypadá[br]jako radikální odklon od Cézanna,

0:00:25.774,0:00:28.512
ale tohle je dva roky po Avignonských slečnách,

0:00:28.512,0:00:31.651
takže už vykročil tím směrem. Ano.

0:00:31.651,0:00:36.078
Toto je jedna z maleb, které až [br]ztělesňuje název hnutí. Kubismus,

0:00:36.078,0:00:39.983
protože to opravdu vypadá jako malé kostky.[br]Jsou tu historické posloupnosti,

0:00:39.983,0:00:44.245
po té, co namaloval Avignonské slečny, [br]tak Braque začíná opravdu zkoumat

0:00:44.245,0:00:48.415
dílo Cézanna. Picassova odezva [br]následovala Braqua.

0:00:48.415,0:00:52.246
A ocitá se na jihu Španělska

0:00:52.246,0:00:56.012
ve velmi vyprahlém prostředí[br]a opravdu může nasát tu atmosféru.

0:00:56.012,0:01:00.153
Díváme se na jezírko v kopci, je tam trocha vody,

0:01:00.153,0:01:04.261
nasbíraná dole, na dně, ano a vlastně [br]tam dokonce můžeme vidět odraz na hladině.

0:01:04.261,0:01:07.718
Samozřejmě, co většina lidí na tomto[br]obraze shledává zajímavé, je jeho

0:01:07.718,0:01:12.219
snaha táhnout a tlačit perspektivu.

0:01:12.219,0:01:16.656
Takže se někdy díváme na vršek věcí, na strany

0:01:16.656,0:01:19.814
věcí, ze spodu a shora, jakobychom

0:01:19.814,0:01:23.652
pohybovali a posouvali náš pohled do strany. Ano, takže

0:01:23.652,0:01:28.188
objekty se stanou plastickými, poddajnými,

0:01:28.188,0:01:31.823
jsou tvarovány našim pohybem[br]skrz prostor a skrz čas. Ale jsou

0:01:31.823,0:01:35.653
také všechny spojeny mezi sebou. To, že Picasso

0:01:35.653,0:01:40.116
a Cézanne před ním také začali proplétat

0:01:40.116,0:01:43.815
tyto různé roviny podle barvy, takže něco

0:01:43.815,0:01:47.402
co je hnědé se mění v něco jiného,[br]co je hnědé, jako je tam

0:01:47.402,0:01:51.584
jiný tvar, kterým je vršek domu,[br]který se pohne na stranu

0:01:51.584,0:01:55.649
toho domu. Takže je tam opravdu jakási ztráta

0:01:55.649,0:01:59.316
oddělení různých forem v prostoru.[br]Stávají se

0:01:59.316,0:02:03.452
syntetickou jednotou a on vlastně usiluje o[br]něco jiného, což, já myslím, tomu dále odolává.

0:02:03.452,0:02:07.565
Když se podíváte na stíny a odrazy, téměř [br]se stávají objekty a prostorem

0:02:07.565,0:02:11.154
samy o sobě, spíše než pouze jakýsi druh [br]optického jevu. Co tím myslíš?

0:02:11.154,0:02:14.865
Když se podíváš, například, na některé[br]z dveřních otvorů uprostřed plátna,

0:02:14.865,0:02:18.885
můžeš vidět, že jsou tam stíny, odrazy které [br]vrhají a že je to v některých směrech téměř tak

0:02:18.885,0:02:23.122
pevné, jako ty samotné objekty, které mají za cíl vytvářet

0:02:23.122,0:02:26.525
tyto optické jevy, mám pravdu?[br]Takže je to téměř vyrovnávání

0:02:26.525,0:02:31.088
objektu a vizuálna. A povrchu? Více než povrchu,

0:02:31.088,0:02:34.824
objekut a pocitu vizuálního jevu,

0:02:34.824,0:02:38.821
něco, co je čistým pohledem [br]a nehmatatelné, se stane

0:02:38.821,0:02:42.590
na plátně budovou. Možná je to způsob, [br]kterým začínáme vidět Avignonské slečny,

0:02:42.590,0:02:46.659
jsou to ty pevné mezery mezi [br]jednotlivými postavami.

0:02:46.659,0:02:51.195
Ano, přesně, tak. OK. Další věc, která mi přišla [br]tak srandovní, jako když jsi řekl, že toto je vesnice,

0:02:51.195,0:02:54.533
bylo, že jsem si představila sluneční světlo v krajině

0:02:54.533,0:02:58.751
a tady, podle mě, vůbec není tento dojem.[br]Ne, není, máš pravdu.

0:02:58.751,0:03:02.493
Je to srandovní, že tu bylo světlo. Myslím, [br]světlo je jasně ta záležitost, která tu buduje

0:03:02.493,0:03:06.264
formu, máš tu stín, máš tu světelné [br]plochy, že? Ale vlastně

0:03:06.264,0:03:10.077
tady není jasný směr světla.[br]A taky to má co dělat

0:03:10.077,0:03:14.243
se subjektivním zážitkem jedné strany, jak se jeden[br]pohybuje skrz. Ten způsob, jakým je vrháno světlo,

0:03:14.243,0:03:17.908
či jakým je vrhán stín a pak, [br]co je vlastně z přírody? Ano

0:03:17.908,0:03:22.075
a další věc, která na mě působí je ten způsob,[br]kterým jsi na příklad mluvil

0:03:22.075,0:03:26.500
o těch dveřích. Ten uprostřed [br]opravdu vypadá jako

0:03:26.500,0:03:29.962
vstup do někam. Ale vlevo od

0:03:29.962,0:03:33.595
něj je tam něco jiného, co vypadá j[br]ako dveře, co rovněž

0:03:33.595,0:03:37.798
vrhá stín, ale je to tah štětcem

0:03:37.798,0:03:41.666
a téměř to vypadá jako pozitivní forma v [br]popředí budovy.

0:03:41.666,0:03:45.503
A nyní je to rovněž stopa štětce.[br]Správně. Takže to je

0:03:45.503,0:03:49.867
neustálé narušení způsobu, kterým je forma

0:03:49.867,0:03:53.534
tvořena. Takže tu nejde pouze o umělecké vyjádření [br]formy, není to pouze pozorování formy, je to

0:03:53.534,0:03:57.210
vlastně také druh tohoto vtipně[br]vybočujícího procesu

0:03:57.210,0:04:02.035
vyjádření formy. Je to velmi uvědomělé, [br]velmi moderním

0:04:02.035,0:04:03.553
způsobem.[br]To určitě je.[br]

0:04:03.553,0:04:08.263
(hudba)