V naší kultuře máme tendenci

nahlížet na sex jako na něco,
co je důležitější pro muže než pro ženy.

Ale to není pravda.

Pravda je, že ženy se často více stydí,
když o tom mají mluvit.

Více než polovina žen tiše trpí
nějakou sexuální dysfunkcí.

Stále častěji slýcháme
o rozdílech v orgasmu.

Je to trochu jako rozdíly v odměňování,
jen lepkavější...

(smích)

Heterosexuální ženy
obvykle dosáhnou vyvrcholení

v méně než 60 % případech,
kdy mají pohlavní styk.

Muži dosáhnou vyvrcholení v 90 % případů.

Ve snaze o řešení těchto problémů
jsou ženám prodávány vadné léky,

testosteronové krémy...

dokonce i netestované genitální injekce.

Ale ve skutečnosti nelze
sexualitu žen napravit pilulkou.

A to proto, že není narušená,

ale špatně chápaná.

Naše kultura má už po staletí

zkreslenou a lékařsky nesprávnou
představu o ženské sexualitě.

Pokud má více než polovina žen
nějaké sexuální obtíže,

možná prostě u žen
naše pojetí sexuality nefunguje.

Potřebujeme lépe pochopit,
jak ženské tělo skutečně funguje.

Jsem novinářka
a nedávno jsem napsala knihu o tom,

jak se vyvíjí naše chápání
ženské sexuality.

Sexualita sama o sobě byla definována
v době, kdy vědě vládli muži.

Vědci měli tendenci nahlížet
na ženské tělo

skrze své vlastní pokřivené vidění.

Mohli se sice zeptat žen
na jejich zkušenosti,

místo toho zkoumali ženské tělo
jako nějakou cizí krajinu.

Dokonce i dnes se stále dohadujeme
o existenci ženské ejakulace a bodu G,

podobně jako mluvíme
o mimozemšťanech a UFO.

"Opravdu tam někde jsou?"

(smích)

A dvojnásobně to platí
pro sexualitu žen z LGBTQI komunity,

která je určitým způsobem
nenáviděna a přehlížena.

Neznalost ženského těla trvá po staletí.

Sahá až k počátkům moderní medicíny.

Vraťte se ve své mysli
zpět do 16. století,

do doby vědecké revoluce v Evropě.

Tehdy myslitelé zpochybňovali
stará dogmata.

Konstruovali dalekohledy,
aby mohli pozorovat hvězdy.

Dělali jsme pokroky...

někdy.

Víte, otcové anatomie ‒

a říkám "otcové",
protože to opravdu byli jen muži ‒

se šťourali ženám mezi nohama

a snažili se klasifikovat, co tam viděli.

Nebyli si zcela jistí,
co si počít s klitorisem.

Nezdálo se, že by měl
nějakou spojitost s děláním dětí.

Přední anatom té doby prohlásil,

že to je pravděpodobně
nějaký abnormální růst ‒

(smích)

a že každá žena, která to má,
je pravděpodobně hermafrodit.

Došlo to tak daleko, že rodiče někdy
nechali své dceři klitoris vyříznout,

pokud se jim zdál být příliš velký.

Opravdu.

Něco takového dnes považujeme
za mrzačení ženských pohlavních orgánů

a přitom to na západě
bylo praktikováno až do 20. století.

Asi se podivujete:

pokud byli tak zmatení ženskými těly,

proč prostě nepožádali ženy
o trochu pomoci?

A musíte si říkat:
"To všechno je historie.

Dnes je svět úplně jiný.

Ženy už mají vše.

Mají antikoncepční pilulky,

mají sexting a Tinder a vajazzling."

(smích)

Dnes už to musí být lepší.

Ale lékařská neznalost
ženského těla pokračuje.

Kolik z vás poznává toto?

Toto je úplná stavba klitorisu.

O klitorisu přemýšlíme
jako o malém jadérku velikosti hrášku,

ale on ve skutečnosti
zasahuje hluboko do těla.

Z větší části je skrytý pod kůží.

Je v něm téměř tolik erektilní tkáně
jako v penisu.

A je krásný, že?

Vypadá to trochu jako labuť.

(smích)

Tuto plastiku vytvořila
umělkyně Sophia Wallace

v rámci svého projektu "Klitogramotnost".

(smích)

Podle ní potřebujeme
více "klitogramotnosti"

a má pravdu, když vezmeme v potaz,

že tato plastika vznikla v roce 2009
jako první prostorové zobrazení klitorisu.

Tehdy už jsme přitom dokončili
zmapování celého lidského genomu.

(smích)

Taková nevědomost má
své důsledky v reálném životě.

V roce 2005 v lékařském časopisu

upozorňovala uroložka
Dr. Helen O'Connell své kolegy,

že toto zobrazení se nedalo najít

ani v hlavních lékařských časopisech,

ani v učebnicích jako Gray's Anatomy.

To mohlo mít vážné důsledky pro chirurgii.

Vezměte si toto.

Pánové:

představte si, že vám hrozí ztráta penisu,

protože by si lékaři nebyli jistí,
kde přesně je

nebo jak vypadá.

Není překvapivé,

že ani mnoho žen se v anatomii
svých genitálií také příliš neorientuje.

Nemůžeme jim to vyčítat.

Při sexuální výchově často klitoris
chybí i na schématech.

Ženy cítí, že jejich kultura nahlíží
na jejich těla přinejlepším se zmatením,

v horším případě přímo
s pohrdáním a znechucením.

Spousta žen stále své vlastní genitálie
vnímá jako nečisté a nevhodné.

Stále častěji porovnávají své vulvy

s těmi úhlednými a drobnými vulvami,
které vídají v pornografii.

Je to jeden z důvodů, proč se
mezi ženami a dospívajícími dívkami

raketově vzrůstá zájem o labioplastiku.

Někteří lidé si myslí,
že tohle všechno je jen banalita.

Psala jsem svou knihu,
a když jsem byla na večírku,

někdo mi řekl: "Není sexualita
problémem jen vyspělých zemí?

Copak se ženy po celém světě
nepotýkají s mnohem závažnějšími tématy?"

A je to samozřejmě tak.

Ale domnívám se, že snaha bagatelizovat
sex je součástí našeho problému.

Žijeme v kultuře,
která se zdá být sexem posedlá.

Sex používáme k prodeji čehokoli.

Říkáme ženám, že vypadat sexy

je jednou z nejdůležitějších věcí,
jakou mohou udělat.

Ale ve skutečnosti sex znevažujeme.

Redukujeme ho na smutný stín toho,
čím skutečně je.

Sex je víc než jen akt.

Mlluvila jsem s Dr. Lori Brotto,

psycholožkou, která se zabývá
sexuálními problémy žen,

a to včetně traumatických prožitků.

Říká, že ty stovky žen, které vídá,
stále opakují to samé.

Říkají: "Necítím se celá."

Mají pocit, že ztratily spojení
se svými partnery a samy se sebou.

Takže co je sex?

Tradičně definujeme pohlavní styk

jako lineární a cílevědomý proces.

Je to něco, co začíná chtíčem,

pokračuje vášnivým mazlením

a končí šťastným koncem.

Jenže mnoho žen to takhle neprožívá.

Pro ně je to méně lineární
a více cirkulární.

Toto je nový model vzrušení a touhy žen,

který vytvořila Dr. Rosemary Basson.

Vypovídá o mnohém,

včetně toho, že ženy mohou se stykem
začít z mnoha různých důvodů,

nikoli jen z touhy,

ale třeba ze zvědavosti.

Mohou dojít k vyvrcholení,
nebo k několika vyvrcholením,

nebo k uspokojení zcela bez vyvrcholení.

Všechny možnosti jsou normální.

Někteří lidé začínají prosazovat

bohatší definici sexuality.

Ať už se identifikujete jako muž,
žena nebo ani jedno z toho,

sex je o našem vztahu k smyslům.

Je o zklidnění,

naslouchání tělu,

prožívání přítomného okamžiku.

Jde o naše celostní zdraví a pohodu.

Jinými slovy, sex ve své skutečné šíři

není profánní, ale posvátný.

To je jedním z důvodů, proč dnes ženy

znovu definují svou sexualitu.

Ptají se: Co pro mě sex znamená?

A proto experimentují s praktikami,
které nejsou tolik o šťastném konci,

ale spíše o pocitu, že plně žijí.

Proto zkoušejí výuku spirituálního sexu,

semináře o masturbaci,

dokonce i natáčejí své vlastní porno,

které oslavuje různorodost skutečných těl.

Všichni, podle kterých je to stále
triviální záležitost, by měli zvážit toto:

porozumění vlastnímu tělu je zásadní

pro obrovské téma sexuální výchovy
a pohlavní dospělosti.

Hluboké a intimní vnímání toho,
z jakých dotyků máte dobrý pocit,

z jakého tlaku, jaké rychlosti,
jakého kontextu,

s tím vším budete lépe vědět,
z jakých dotyků máte pocit špatný

a budete mít odvahu to vyslovit.

Konec konců to neznamená,
že ženy budou mít častější či lepší sex.

Nejde o zajištění toho, že ženy budou mít
orgasmus stejně často, jako muži.

Jde o přijetí sebe sama
a svého jedinečného prožitku.

Znamená to být expertem
na své vlastní tělo.

Znamená to definovat potěšení
a uspokojení podle vlastních představ.

A pokud to znamená,
že budete nejšťastnější zcela bez sexu,

pak i to je skvělé.

Pokud definujeme sex jako součást
celostního zdraví a pohody,

pak posílení postavení žen a dívek
k jejich plnému přijetí

je dalším klíčovým krokem
k rovnoprávnosti.

A myslím, že tím by nevznikl
lepší svět jen pro ženy,

ale pro všechny.

Děkuji.

(potlesk)