Je to celkem jednoduché. Tady je 9 pravidel,

na která jsem přišel za 35 let lezení.

Většinou jsou dost základní.

Číslo jedna: Nevzdávajte to --

velmi osvědčená metoda.

Ale opravdu -- často přemýšlíte, že to vzdáte

dávno předtím, než to vzdá vaše tělo.

Takže držte se

a napadnou vás celkem neobvyklá řešení.

Číslo dvě: Neváhejte.

Toto je lezení na "tření" v Tuolumne Meadows

v Yosemitské vrchovině.

Lezení na tření nemá žádné výrazné hrany.

Lezete na malých jamkách a hrbolech ve skále.

Největší tření máte v momentu, kdy položíte ruku

nebo nohu na skálu.

A od toho momentu prakticky padáte.

Takže pohyb je dobrý. Nezastavujte se.

Pravidlo číslo tři: Plánujte.

Toto je cesta Naked Edge (Nahá hrana),

v kaňonu El Dorado u Boulderu.

Tento horolezec je v posledním úseku.

Je přesně tam, kde jsem spadl.

Pod ním je asi 300 metrů vzduchu.

Všechny těžké úseky už má za sebou.

Často se stane, že

úporně plánujete:

"Jak se dostanu přes tu nejtěžší část? Jak se dostanu přes tu nejtěžší část?"

A co se stane?

Dostanete se do posledního lehkého úseku.

A dojde vám pára. Toho se vyvarujte.

Musíte plánovat, jak se dostat až nahoru.

Nezapoměňte, že musíte být schopný dokončit

každý jednotlivý krok.

Toto je cesta s názvem Dike Route (Hrázová cesta)

na Pywiack Dome, v Yosemitské vrchovině.

Zajímavá je tím, že není až tak těžká.

Ale když jdete jako první,

v nejtěžším místě vám hrozí asi 30-ti metrový pád

na desku pod tupým úhlem.

Musíte se proto soustředit.

Nechcete se zaseknout uprostřed jako

Coleridgův Kubla Khan.

Musíte pokračovat.

Pravidlo číslo pět: Naučte se odpočívat.

Je fascinující, jak nejlepší lezci

dokážou i v nejextrémnějších situacích

dostat své tělo do pozice,

ve které si oddychnou,

dají se dohromady, zkoncentrují se,

a pokračují.

Toto je cesta v Needles, rovněž v Kalifornii.

Strach dokáže být fakt otrava, protože

se nestoustředíte na to, co děláte.

Soustředíte se na důsledky

selhání toho, co děláte.

Každý jednotlivý krok si vyžaduje

vaši plnou pozornost a soustředění,

pokud má být účinný.

V lezení na to lidé často

jdou přímočaře. Jdou po nejnápadnějším řešení.

Toto je Ďáblova věž ve Wyomingu,

sloupcovitý čedičový monolit,

který asi většina z vás zná z "Blízkých setkání".

Tady většinou spároví lezci

vtěsnají ruce a nohy

a začnou hned lézt.

Spáry jsou příliš úzké na vtěsnání špičky,

takže jediný způsob lezení, je vložit prsty

do spáry

a "lezením na sokolíka"

se tahat nahoru.

Pravidlo číslo osm: Síla nezaručuje vždy úspěch.

Celých 35 let jsem byl horolezecký průvodce

a učil jsem na umělých stěnách a tak,

to nejdůležitější co jsem se naučil

je, že chlapi budou stále zkoušet shyby.

Začínající chlapi to tam namakají,

dostanou se do výšky 5 metrů.

Vždyť vědí jak udělat 15 shybů, ne?

A pak jim prostě dojde pára.

Ženy jsou daleko vyvovnanější,

protože je ani nenapadne,

že by mohly udělat 100 shybů.

Přemýšlejí, jak přesunou váhu na nohy,

což je v podstatě přirozené. Nosí nás celý den.

Rovnováha je nezbytná,

takže přeneste váhu na nohy,

které jsou vaším nejsilnějším svalem.

A na závěr je tu pravidlo číslo devět.

Na toto pravidlo jsem přišel,

když jsem neplánoval spadnout,

ale přesto jsem spadl asi 12 metrů a zlomil si žebro.

Jakmile víte, že se to má stát,

musíte zvážit, jak se pustit,

protože to je to podstatné,

aby se vám nic nestalo --

jak spadnete do lana

nebo, pokud lezete bez lana,

jak spadnout někam, kde můžete pád kontrolovat.

Takže, nedržte se až do trpkého konce.

Mockrát díky.

(Potlesk)